[ nová verze ]
7. prosinec 2019, Sobota
1. týden žaltáře
Sv. Ambrože, biskupa a učitele Církve, památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. první večerní chvály
kompletář po prvních chválách
vigilie
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 7. prosinec 2019 Sv. Ambrože, biskupa a učitele Církve, památka
Narodil se kolem roku 339 v Trevíru jako syn římského vysokého správního úředníka.
Sám také v Římě vystudoval řečnictví a práva. Svou veřejnou činnost začal v Sirmiu (v dnešní Jugoslávii).
Když působil v Miláně, byl tam zvolen za biskupa a 7.XII.374 přijal biskupské svěcení.
Svědomitě doplňoval své znalosti a brzy se proslavil jako pastýř a učitel svěřeného lidu.
Stavěl se proti zneužívání císařské moci a hájil čistotu učení víry proti ariánům.
Jeden ze svých dopisů poslal i na naše území markomanské královně Fritigile (PL 14, 36).
Podporoval zpěv lidu při slavení liturgie a sám podle východního vzoru skládal hymny.
Zemřel na Bílou sobotu 4. IV. 397.
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Věčné slunce, jež zaléváš
svým světlem všechno stvoření,
tys myslí nadpozemská zář,
zpěv našich srdcí tobě zní.
Tvůj Svatý Duch vždy v péči má
ty živé lampy planoucí,
jejichž zář světu odkrývá
ke spáse stezky vedoucí.
Co plyne z nebeských tvých slov
a srdcím z přirozenosti,
to všechno zaskvělo se znov
v tvých služebnících milosti.
Vavřínů jejich účasten
i pro jas svého učení
skví se dnes blažený muž ten,
i od nás vděčně chválený.
Dej kvůli němu, prosíme,
ať bezpečně vždy, Bože, jdem
po cestě pravdy jediné,
až k tobě jednou dospějem.
To uděl, Otče přesvatý,
se Synem stejné podstaty,
jenž s Duchem, který těší nás,
nad světem vládneš v každý čas. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Zpívejte Pánu, vzpomeňte si na divy, jež konal.
Žalm 130 (131)
Důvěřuj v Boha jako dítě
Učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem. (Mt 11, 29)
1 Pane, nejsem pyšné mysli, *
nepohlížím do vysoka,
nebažím po velkých věcech, *
které nad mou sílu jsou. –
2 Ztišil, zklidnil jsem své srdce. *
Jako dítě v klíně matky,
jako dítě zkonejšené *
ztichla ve mně duše má. –
3 Izraeli, doufej v Pána *
nyní, vždy a na věky!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Zpívejte Pánu, vzpomeňte si na divy, jež konal.
Ant. 2 Pán neopustil Spravedlivého, když byl prodán, a vysvobodil ho z rukou hříšníků.
Žalm 131 (132)
Boží přislíbení Davidovu domu
Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida. (Lk 1, 32)
I
1 Na Davida se, Pane, rozpomeň, *
na všechnu jeho námahu a péči,
2 na to, jak slavně Pánu přísahal, *
mocnému Jákobovu pevně slíbil: –
3 „Nevkročím ve stan svého příbytku, *
na lože neulehnu k odpočinku,
4 ani své oči usnout nenechám, *
ani svým víčkům spánek nepopřeji,
5 než Pánu najdu místo příhodné, *
příbytek pro mocného Jákobova!“ –
6 V Efratě slyšeli jsme o arše, *
na polích jaárských pak jsme ji našli.
7 Vejděme nyní v jeho příbytek, *
skloňme se k zemi před podnoží jeho! –
8 Vstaň, Pane, vejdi tam, kde budeš dlít, *
ty i tvá vznešená a slavná archa!
9 Právo a řád buď rouchem kněží tvých, *
radostně ať ti jásají tví věrní!
10 Pro svého služebníka Davida *
pomazaného svého neodmítej!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Pán neopustil Spravedlivého, když byl prodán, a vysvobodil ho z rukou hříšníků.
Ant. 3 Pán měl v paměti svůj svatý slib a vyvedl svůj národ v radosti.
II
11 Přísahal pevně Davidovi Pán, *
od svého slibu nikdy neustoupí:
„Na trůně tvém dám slavně zasednout *
dědici, který z tvého těla vzejde.
12 A jestli budou tvoji synové *
mé smlouvy dbát a řádů, jimž je učím,
dám pak i jejich synům zasednout *
pro věčné časy na trůně tvé vlády.“ –
13 Tak vpravdě Sión sobě zvolil Pán, *
jej přál si navždy za sídlo své vlády:
14 „Toto je na věky můj příbytek, *
zde budu sídlit v místě vytouženém. –
15 Pokrmu jeho štědře požehnám *
a chlebem budu sytit jeho chudé.
16 Odění spásy jeho kněžím dám, *
jásat a plesat budou jeho věrní. –
17 Tady moc Davidovu rozhojním, *
pomazanému svému světlo zjednám.
18 Dám jeho nepřátelům z hanby šat, *
on sám se bude skvít mým diadémem.“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Pán měl v paměti svůj svatý slib a vyvedl svůj národ v radosti.
V.
Slova svá zjevil Jákobovi.
O.
Zákony, příkazy Izraeli.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Izaiáše
21, 6-12
Strážce ohlašuje pád Babylóna
6Tak mi řekl Pán:
"Jdi, postav hlídku,
a co uvidí, ať ohlásí!
7Uvidí-li vůz, spřežení koní,
jezdce na oslech a jezdce na velbloudech,
ať bedlivě pozoruje napjatým zrakem!"
8Hlídka zavolala:
"Na stráži stojím, Pane,
ustavičně ve dne,
na své hlídce
stojím celé noci.
9Hle, blíží se zástup mužů,
jedou po dvou!"
Ozývá se hlas a říká:
"Padl Babylón, padl
a všechny modly jeho bůžků
jsou na zemi v troskách!"
10Můj lide pošlapaný, rozdrcený jako na mlatě!
Co jsem slyšel od Hospodina zástupů, od Boha Izraele,
to jsem vám sdělil.
11Výrok o Dumě:
Ze Seiru na mě volají:
"Strážce, kolik zbývá z noci?
Strážce, kolik zbývá z noci?"
12Strážce řekl:
"Přichází jitro, ale také noc;
chcete-li se ptát, ptejte se,
vraťte se, přijďte!"
RESPONSORIUM
Zj 18, 2.4.5
O.
Anděl zavolal mocným hlasem:
„Padl, padl ten veliký Babylón!“ Pak jsem slyšel ještě jiný hlas z nebe: *
Vyjděte z něho, můj lide, abyste neměli účast v jeho hříších.
V.
Neboť jeho hříchy se navršily až k nebi a Bůh si připomenul jeho zločiny. *
Vyjděte z něho, můj lide, abyste neměli účast v jeho hříších.
DRUHÉ ČTENÍ
Z listu svatého Ambrože
(Epist. 2,1-2.4-5.7: PL 16 [edit. 1845], 847-881)
Líbeznost tvých slov ať si podmaňuje
lid
Ambrož Konstancovi, svému spolubratru v biskupském úřadě.
Vzal jsi na sebe kněžský úřad, sedíš u kormidla církve a uprostřed vln řídíš její loď. Třímej kormidlo víry pevně, aby tě prudké bouře pozemského života
nevyvedly z míry. I když je moře velké a širé, ty se nestrachuj, vždyť Bůh svou Církev založil nad oceány, upevnil nad tekoucími proudy.1
Nikoli náhodou tedy zůstává Boží Církev vzdor všemu vlnobití světa stále pevná, jak se sluší na stavbu, která je zbudována na skále apoštolů, a její základy
neochvějně odolávají útokům běsnícího moře. Vlny se ji snaží spláchnout, ona se neotřásá; a přestože se na ni často s ohlušujícím burácením obořují všechny
živly tohoto světa, má zcela bezpečný přístav, v němž najdou záchranu všichni, kdo se do něho v nebezpečí uchýlí. Církev však není pouze vystavena náporu
mořských proudů; také se na vlnách vznáší. A jsou to nejspíš ty vlny, o kterých se praví: Pozvedly všechny řeky své hlasy.2 Existují totiž proudy, tryskající
z nitra toho, jenž se napil nápoje Kristova a přijal Božího Ducha.3 A tyto vody pozdvihují svůj hlas, když překypují milostí Ducha.
A je řeka, která se vlévá do srdcí Božích vyvolených jako bystřina. A také příval vod, přinášející radost duši pokojné a tiché.4 Každý, koho
tento mocný proud zaplaví, jako zaplavil evangelistu Jana nebo svaté Petra a Pavla, pozdvihuje svůj hlas; a jako roznesl zvučný hlas
apoštolů do všech končin světa slova radostné zvěsti, stejně i tento člověk začne kázat evangelium Pána Ježíše.
Přijmi tedy i ty, co ti Kristus nabízí, aby se i tvůj hlas rozezněl. Shromáždi Kristovu vodu,
tu, která chválí Hospodina,5 shromáždi vodu z mnoha míst, kam vypršela z prorockých mračen.
Každý, kdo shromažďuje vodu z hor a přivádí ji k sobě nebo kdo pije z pramenů, sám se stane mračnem dávajícím vodu. Naplň tedy hlubiny svého nitra, aby tvá
země nasákla vláhou z vlastních studánek.
Nuže, kdo hojně shromažďuje, hojně čte a snaží se porozumět, ten se naplňuje. A kdo se naplnil, může dávat vláhu jiným. A proto Písmo říká: Jestliže jsou mraky
plné, vylévají déšť na zem.6
Ať jsou tedy tvé promluvy pramenem bohatým, čistým a průzračným: ať jejich mravní naučení naplňuje duši každého posluchače lahodností, líbeznost tvých
slov ať si podmaňuje lid, aby s radostí kráčel tam, kam jej vedeš.
Tvá kázání ať jsou plná moudrosti. Proto i Šalomoun praví: Ústa moudrého jsou nástrojem poznání. A jinde: Tvá slova ať vždycky mají smysl.7 To
znamená, aby se tvé promluvy vyznačovaly skvělým projevem a jasnozřivostí a aby tvoje kázání a výklady nepotřebovaly žádného dalšího potvrzení, naopak:
tvá řeč má mluvit sama za sebe, ani slovo nemá přijít nazmar nebo se minout smyslem.
1 srov. Žl 23 (24), 2
2 Žl 92 (93), 3
3 srov. Jan 7, 38-39
4 srov. Žl 45 (46), 5
5 srov. Dan 3, 60.77-78
6 Kaz 11, 3
7 srov. Př 16, 23
RESPONSORIUM
2 Tim 4, 2; Sir 48, 4. 8
O.
Hlásej slovo! Přicházej s ním, ať je to vhod či nevhod, usvědčuj, zakazuj, povzbuzuj *
s všestrannou trpělivostí a znalostí nauky.
V.
Rty kněze střeží poznání, z jeho úst se požaduje poučení. *
S všestrannou trpělivostí a znalostí nauky.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, tys dal své Církvi svatého biskupa Ambrože, učitele pravé víry a příklad
apoštolské statečnosti; nepřestávej nám ani dnes dávat představené ochotné plnit tvou vůli
a schopné statečně a moudře vést tvůj lid. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|