[ nová verze ]
26. červen 2018, Úterý
4. týden žaltáře
Druhé mezidobí, 12. týden
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 26. červen 2018 Druhé mezidobí, 12. týden 4. týden žaltáře
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Do noci vstaňme, všichni spolu bděme,
o svatých žalmech přitom rozjímejme
a Pánu pějme srdci vznícenými
líbezné hymny.
Ať za své písně Vládci laskavému
můžeme jednou k sídlu nebeskému
v průvodu jeho svatých vystoupiti
ve věčné žití.
To, dobrý Bože, neváhej nám dáti,
Otče i Synu i ty, Duchu Svatý,
ať celým světem nikdy neustává
tobě znít chvála. Amen.
Během dne:
Sluch svého božství pozorný a vlídný
k modlitbě naší nakloň, Bože, z nebe.
Prosby svých věrných služebníků přijmi,
prosíme tebe.
Nachyl k nám z trůnu tváře rozjasněné,
vlej olej v lampy dohořívající,
ať vzplanou jasem, a zapuď vše temné
z hlubiny srdcí.
Zbav nás všech hříchů, pln soucitu s námi,
omyj z nás špínu, pouta hříchů sejmi,
viníků ušetř a laskavou dlaní
ležící zvedni.
Buď věčná sláva vzdána Bohu Otci,
i tobě, Synu, z Otce narozený,
s nímž vládne Svatý Duch se stejnou mocí
nad světy všemi. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Pane, kéž tě dosáhne můj hlas, svoji tvář mi neukrývej.
Žalm 101 (102)
Vyhnancova přání a prosby
Bůh nás těší ve všech našich souženích. (2 Kor 1, 4)
I
2 Pane, vyslyš moje prosby, *
kéž tě dosáhne můj hlas!
3 Svoji tvář mi neukrývej *
v dnešní strastiplný den.
Nakloň ke mně ucho svoje, *
pospěš na mé volání! –
4 Dny mé jako dým se tratí, *
v kostech spaluje mě žár.
5 Srdce schne jak zprahlá tráva, *
zapomínám už i jíst.
6 Sténáním a nářkem stálým *
už jen kost a kůže jsem, –
7 podobám se ptáku v poušti, *
jsem jak sýček v sutinách,
8 chřadnu, naříkám jak ptáče *
osiřelé na střeše.
9 Stále běsní nepřátelé, *
tupí mě a klnou mi.
10 Popel jídám jako chleba, *
ředím nápoj slzami,
11 pro tvůj hněv a rozhorlení: *
zdvihls mě – a svrhl zpět!
12 Mé dny jsou stín klesající, *
sám jak tráva uvadám.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Pane, kéž tě dosáhne můj hlas, svoji tvář mi neukrývej.
Ant. 2 Shlédni, Pane, na prosby ubohých.
II
13 Avšak ty, Pane, trváš věčně, *
tvé jméno z rodu do rodu.
14 Vstaň, ustrň se zas nad Siónem, *
nadešel k slitování čas.
15 Milují jej tví služebníci, *
pláčí nad jeho zřícením. –
16 Národy budou ctít tvé jméno, *
tvou slávu všichni králové,
17 až zbuduje Pán Sión znova, *
zjeví se ve své nádheře,
18 až k prosbě bezmocných se skloní, *
nezhrdne jejich modlitbou. –
19 Tak budiž psáno pro budoucí, *
ať příští národ Pána ctí!
20 Neboť Pán shlédl ze svatyně, *
on z nebe na zem popatřil,
21 zajatců vzdechy aby slyšel, *
zachránil ty, jimž hrozí smrt.
22 Pak synové tvých služebníků *
přebývat budou v bezpečí
a jejich potomstvo i nadál *
před tvojí tváří potrvá
k cti tvého jména na Sióně, *
k tvé chvále v Jeruzalémě,
23 až národy a celé říše *
se k službě Páně shromáždí.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Shlédni, Pane, na prosby ubohých.
Ant. 3 Založil jsi zemi, Pane, nebesa jsou dílem tvým.
III
24 Cestou ochabla má síla, *
dej mi znát těch pár mých dní,
25 z půlky jich mě neodváděj! *
Věky věků je tvých let!
26 Dávno založil jsi zemi, *
nebesa jsou dílem tvým:
27 pominou, ty budeš dále; †
rozpadnou se jako šat, *
změníš je, jak šat se mění. –
28 Ty však stále stejný trváš, *
roků tvých je bez konce.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Založil jsi zemi, Pane, nebesa jsou dílem tvým.
V.
Poslyš, můj lide, mé naučení.
R.
Slovům mých úst nyní nastav uši!
PRVNÍ ČTENÍ
Z první knihy Samuelovy
17, 57-18, 9.20-30
Saulův hněv vůči Davidovi
17.57Když se David po vítězství nad Filišťanem vrátil, uvedl ho Abner před Saula; Filišťanovu hlavu měl
David v ruce. 58Saul se ho otázal: „Čí syn jsi, mládenče?“ David odvětil: „Syn tvého služebníka
Jesseho Betlémského.“
18.1Když skončil rozhovor se Saulem, Jonatan přilnul celou duší k Davidovi, zamiloval si ho jako sebe
sama. 2Saul ho vzal onoho dne k sobě a nedovolil mu vrátit se do otcovského domu.
3A Jonatan uzavřel s Davidem smlouvu; miloval ho totiž jako sám sebe.
4Jonatan svlékl plášť, který měl na sobě, a dal
jej Davidovi, též své odění i s mečem, lukem a opaskem. 5A David podnikal výpravy, a kamkoli ho Saul
poslal, měl úspěch. Proto ho Saul ustanovil velitelem nad bojovníky. To se líbilo všemu lidu i Saulovým služebníkům.
5Když vojsko přitáhlo a David se vracel po zabití Filišťana, ze všech izraelských měst vycházely
králi Saulovi na uvítanou ženy se zpěvem a tanci, s bubínky, jásotem a cimbály. 7A ženy pří tanci
prozpěvovaly:
„Saul pobil své tisíce,
a David své desetitisíce.“
8Saul se velmi rozhněval a bral tu věc ve zlém; řekl: „Davidovi dali desetitisíce, a mně dali tisíce!
Schází mu už jen království!“ 9A od toho dne se Saul stále díval na Davida nevraživě.
20Davida si však zamilovala Saulova dcera Michol. Oznámili to Saulovi a jemu se to zamlouvalo.
21Saul totiž řekl: „Dám mu ji, aby mu byla léčkou. A zasáhne ho ruka Filišťanů.“ Davidovi však Saul
podruhé řekl: „Dnes se staneš mým zetěm.“ 22A Saul svým služebníkům přikázal: „Namluvte nenápadně
Davidovi: Hle, král si tě oblíbil a všichni jeho služebníci tě milují. Nyní se můžeš stát královým
zetěm.“ 23Saulovi služebníci to tedy Davidovi přednesli. David namítl: „Myslíte si, že je snadné
stát se zetěm krále? Já jsem člověk chudý a nepatrný.“ 24Služebníci pak Saulovi oznámili: „David
mluvil tak a tak.“ 25Saul poručil: „Řekněte Davidovi toto: Král nemá zájem o věno, leč o sto filišťanských
předkožek. Nechť je vykonána pomsta nad královskými nepřáteli.“ Saul si myslel, že David padne Filišťanům do rukou.
26Jeho služebníci oznámili tato slova Davidovi a Davidovi se zamlouvalo stát se královým zetěm.
Ještě neuplynuly stanovené dny, 27když se David se svými muži vypravil a pobil mezi Filišťany dvě stě
mužů. Jejich předkožky David přinesl; předali je v plném počtu králi. Tak se stal královým zetěm.
Saul mu dal svou dceru Michol za ženu. 28Saul viděl a poznal, že Hospodin je s Davidem, a jeho dcera
Michol ho milovala. 29I bál se Saul Davida ještě víc a byl po všechny dny Davidovým nepřítelem.
30A filišťanští velitelé táhli opět do pole. Ale kdykoli vytáhli, byl David úspěšnější než všichni
Saulovi služebníci, takže jeho jméno bylo lidu velmi drahé.
RESPONSORIUM
Žl 55 (56), 2.4.14
O.
Smiluj se, Bože, člověk mě deptá, tísní mě bojovník den co den. *
Spoléhám na tebe.
V.
Za to, žes duši mou uchránil smrti, mé nohy pádu, že dál mohu kráčet. *
Spoléhám na tebe.
DRUHÉ ČTENÍ
Z traktátu „O křesťanské dokonalosti“ od svatého biskupa Řehoře z Nyssy
(PG 46, 283-286)
Celým životem hlásejme Krista
Jednání, řeč a smýšlení – to je trojí, v čem se osvědčuje křesťanskost života. Na počátku všeho
je jistě myšlenka; na druhém místě je slovo: následuje za myšlenkou a myšlenku vtištěnou do duše
vyjevuje pomocí hlasu; a třetí pořadí po myšlence a slově zaujímá jednání, neboť uvádí ve skutek,
co bylo zamýšleno. Kdykoli nás tedy v běžném životě něco vede k tomu, abychom jednali, mysleli nebo
mluvili, je třeba dát se při každém slově, činu nebo úvaze důsledně vést Božími zásadami pravé
víry, jejichž pomocí je Kristus poznáván a vyznáván; abychom nekonali ani nemluvili ani nemysleli
nic, co by se rozcházelo s jejich vznešenou důstojností.
Co má tedy dělat ten, jemuž se dostalo cti nosit slavné Kristovo jméno? Co jiného než ustavičně
zpytovat své myšlenky, slova a činy, zda všechny směřují ke Kristu, anebo zda se spíše od Krista
vzdalují? Takovéto správné rozlišování vlastních myšlenek, slov a činů se děje mnoha způsoby. Co
se totiž koná, myslí nebo říká pod vlivem vášně, to nijak nesouzní s Kristem, nýbrž naopak nese
pečeť Božího Odpůrce. Ten špiní perlu duše vášněmi, jako by ji mazal blátem, a tak ničí její
vzácný lesk.
Co je však prosté jakékoli poskvrny vášně, to směřuje k původci vší vyrovnanosti a stálosti, a tím
je Kristus. Kdo z něho jako z čistého, nezkaleného pramene čerpá myšlenky, je tak podoben svému
vzoru, jako se voda vytrysklá z pramene a nabraná do nádoby podobá vodě v samém zřídle.
Je to jistě jedna a táž čistota, ta, která je v Kristu, i ta, kterou vidíme na tom, kdo se na jeho
čistotě podílí. Avšak zatímco Kristus je sám její pramen, ten, kdo má na něm podíl, čerpá z tohoto
pramene a vnáší do života krásu Kristových myšlenek. To viditelné na člověku pak odpovídá tomu
skrytému: smýšlení podle Krista vede k dobře uspořádanému životu. A v tom je po mém soudu dokonalost
křesťanova života, že když neseme jméno odvozené od jména Kristova, ukazujeme své společenství
s ním v mysli i ve slovech i ve způsobu života.
RESPONSORIUM
Kol 3, 17; Řím 14, 7
O.
Cokoli mluvíte nebo konáte, *
všecko dělejte ve jménu Pána Ježíše.
V.
Žádný z nás nežije sám sobě ani neumírá sám sobě. *
Všecko dělejte ve jménu Pána Ježíše.
MODLITBA
Modleme se:
Svatý Bože, dej, ať jsme naplněni úctou a láskou k tobě; vždyť ty nás
stále miluješ, staráš se o nás jako Otec a nikdy nás nepřestáváš vést.
Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|