[ nová verze ]
31. srpen 2017, Čtvrtek
1. týden žaltáře
Druhé mezidobí, 21. týden
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 31. srpen 2017 Druhé mezidobí, 21. týden 1. týden žaltáře
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Když zakryla noc pláštěm tmy
barvy všech věcí na zemi,
slyš prosby, naše vyznání,
ty Soudce srdcí nestranný.
Odpusť nám všechny proviny,
smyj z naší duše poskvrny,
dej, Kriste, nám, ať milost tvá
zažene od nás smečky zla.
Hle, duch je hříchem podlomen
a zhoubná vina hlodá v něm.
Však chcem se temných činů vzdát
a tebe, Spáso, vyhledat.
A proto rozptyl mlžný dým
nám z duše světlem blaživým,
ať blahý cit ji naplní,
že smí dlít na tvém výsluní.
Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.
Během dne:
Prosíme, Kriste, vlídně hleď
na sluhy tebe prosící,
ať víru naši neničí
zlo, kterým naplněn je svět.
Vypuďme špatnost z duše své,
závistí svést se nedejme,
urážky neoplácejme
a dobrým přemáhejme zlé.
Dej, by nám z nitra zmizela
lest, hněv a pýcha života
a s ní i naše lakota,
odvěký pramen všeho zla.
Ať cesty míru urovná
vždy nelíčená upřímnost,
ať skví se všude počestnost
a naděje vždy nezlomná.
Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Výroky Páně jsou štítem všem, kdo v něm hledají spásu.
Žalm 18, 31-51
Poděkování za záchranu
Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? (Řím 8, 31)
IV
31 Bůh, Boží cesta je dokonalá, †
výroky Páně tříbeny v ohni, *
on je štít všech, kdo v něm hledají spásu.
32 Vždyť kdo je Bůh než jedině Pán, *
kdo nežli sám náš Bůh je skálou?
33 Bůh, který silou mě opásal, *
cestu mou ochránil od úhony.
34 Jelení hbitost mým krokům dal, *
on mi dal kráčet po výšinách.
35 Ruce mé učil bojovat, *
paže mé napínat kovové luky.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Výroky Páně jsou štítem všem, kdo v něm hledají spásu.
Ant. 2 Pravice tvá, Pane, mě podepírá.
V
36 Svou pomoc dals mi za můj štít, †
pravice tvá mě podepírá, *
silným mě činí, že ty jsi se mnou.
37 Volnou cestu mým krokům jsi dal, *
abych si kotník nepodvrtl.
38 Nepřátele jsem dohonil, *
neucouvl, až jsem je pobil.
39 Tak jsem je srazil, že nevstanou víc, *
zůstali ležet u mých nohou.
40 Tys k boji silou mě opásal, *
podlehnout dals mým protivníkům, –
41 zahnals mé odpůrce na útěk, *
dopřáls mi za jejich záští je zničit.
43 Rozdrtil jsem je na pouhý prach, *
rozšlápl jako na cestě bláto.
44 Tys mě vytrhl z přečetných vojsk, *
tys mi dal vládu nad národy.
Podrobil se mi i neznámý lid, *
45 poslušni jsou, jen zaslechnou o mně.
46 Cizinci s bázní mi vzdávají hold, *
s chvěním své hradby opouštějí.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Pravice tvá, Pane, mě podepírá.
Ant. 3 Pán žije! Veleben budiž Bůh, má spása.
VI
47 Pán žije! Chvála buď Skále mé! *
Veleben budiž Bůh, má spása!
48 Bůh, jenž mi pomáhá k odplatě, *
který mi národy podrobuje!
49 Před odpůrci mě zachránil, †
vyzdvihl nad všechny nepřátele, *
vytrhl z rukou násilníka. –
50 Za to tě v národech oslavím, *
písněmi, Pane, tvé jméno chci chválit.
51 Pán svému králi byl milostiv, †
vyvýšil svého pomazaného, *
Davida i jeho potomstvo navždy.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Pán žije! Veleben budiž Bůh, má spása.
V.
Otevř mé oči, Pane, ať sleduji bděle.
R.
Podivuhodné zákony tvoje.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Jeremiáše
3, 1-5. 19 – 4, 4
Výzva k obrácení
Hospodin mě oslovil:
3.1„Jestliže muž propustí svou ženu
a ona od něho odejde
a vezme si jiného muže –
vrátí se k ní zase první muž?
Nebude ta žena zneuctěna?
Ty však, která jsi smilnila s mnoha milovníky,
směla by ses ke mně vrátit?
– praví Hospodin.
2Zdvihni oči k výšinám a rozhlédni se,
kde jsi nebyla zneuctěna;
sedávala jsi u cest a čekala na ně
jako Arab na poušti,
poskvrnila jsi zemi
svými smilstvy a zločiny.
3Proto byly zadrženy deště
a nebyla jarní vláha.
Zjednala sis čelo nevěstky,
stydět ses nechtěla.
4Nevoláš snad nyní ke mně: ‚Můj otče!?
Ty jsi přítel mého mládí!
5Což se bude hněvat ustavičně,
setrvá navěky v hněvu?‘
Hle, tak mluvíš, ale jednáš zle, jak jen můžeš!
19Myslil jsem si: Jak bych tě chtěl zařadit mezi syny
a dát ti rozkošnou zemi
jako nejvzácnější dědictví mezi všemi národy!
Myslil jsem si: Budeš mě nazývat otcem
a nepřestaneš za mnou chodit.
20Ale jako bývá žena nevěrná svému manželovi,
tak jste se stali nevěrnými mně, izraelský dome“
– praví Hospodin.
21Je slyšet křik na pahorcích,
pláč a nářek synů Izraele,
že převrátili své chování,
zapomněli na Hospodina, svého Boha.
22„Vraťte se, odpadlí synové,
a zhojím váš odpad.“
„Hle, přicházíme k tobě,
neboť ty jsi Hospodin, náš Bůh.
23Lživé jsou pahorky,
hluk na horách!
Jen v Hospodinu, našem Bohu,
je spása pro Izraele.
24Hanebné modly hltaly
od našeho mládí jmění našich otců,
jejich brav i skot,
jejich syny i dcery.
25Lehněme si do své hanby,
ať nás přikryje naše potupa,
neboť jsme hřešili proti Hospodinu, svému Bohu,
my i naši otcové od svého mládí až dodnes,
nechtěli jsme slyšet hlas Hospodina, svého Boha.“
4.1„Když se obrátíš, Izraeli – praví Hospodin –
smíš se ke mně vrátit.
Když se vzdáš svých ohavností,
nebudeš bloudit daleko ode mě!
2Když budeš přísahat: ‚Živ je Hospodin‘
podle pravdy, práva, spravedlnosti,
v tobě národy dojdou požehnání,
v tobě dojdou slávy.
3Neboť tak praví Hospodin lidu Judska i Jeruzaléma:
Zorejte si úhor
a nerozsévejte do trní!
4Obřežte se pro Hospodina,
odstraňte předkožky svých srdcí,
mužové judští i obyvatelé jeruzalémští,
aby můj hněv nevyšlehl jak oheň
a nevzplál, že by ho nikdo nemohl uhasit
pro špatnost vašich skutků.“
RESPONSORIUM
Jer 14, 7; Žl 129 (130), 3
O.
Svědčí-li naše nepravosti proti nám, jednej, Pane, ke cti svého jména!
* Našich zpronevěr je mnoho, hřešili jsme proti tobě.
V.
Kdybys, Pane, dbal na viny, kdopak, Pane, obstojí?
*
Našich zpronevěr je mnoho, hřešili jsme proti tobě.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze spisu „Pokyny“ od svatého opata Kolumbána
(Instr. 13, De Christo fonte vitae, 2-3: Opera, Dublin 1957, 118-120)
Tys, Bože, naše všecko
Bratři, následujme hlas, kterým nás k prameni života volá Život sám. Není to jen
pramen živé vody, ale také pramen věčného života, pramen světla a zdroj
osvícení. Neboť z něho pochází všechno: moudrost i život a věčné světlo. Původce
života je pramenem života, stvořitel světla je pramenem světla. Odpoutejme se
proto od viditelných věcí a přenesme se z tohoto světa vzhůru do nebeských výšin
a hledejme tam pramen světla, pramen života a pramen živé vody – jako duchovní a
moudré ryby, abychom mohli pít živou vodu tryskající do života věčného.1
Kéž bys mne připustil k tomu prameni, milosrdný Bože a laskavý Pane, abych i já směl s tvými žíznícími pít z proudu živé vody živého
pramene! Jeho nesmírná lahodnost ať mě naplní nebeskou radostí a navždycky mě k
sobě připoutá, abych mohl říkat: „Jak sladký je pramen živé vody, z něhož
nepřestává nikdy proudit voda tryskající do života věčného!“2
Ty sám, Pane, jsi ten pramen, po němž nikdy nemůžeme přestat toužit, i když z něho budeme bez ustání nabírat. Ustavičně nám dávej
tuto vodu,3 Kriste Pane, ať je i v nás pramenem tryskajícím do života věčného.
Jistěže prosím o veliké věci, kdo by to nevěděl? Ale ty, Králi slávy, jsi
vždycky uměl dávat velké věci a velké jsi také slíbil: není přece nic většího
nad tebe, a ty ses nám daroval, sebe jsi za nás vydal.
Proto tě prosíme: Dej nám poznat, co milujeme, neboť neprosíme o nic jiného kromě tebe. Ano, tys naše všecko, náš život, naše světlo,
naše spása, náš pokrm a náš nápoj, náš Bůh. Naplň, prosím, náš Ježíši, naše
srdce oním vanutím svého Ducha a zraň naši duši svou láskou, aby si každý z nás
mohl v duchu pravdivě říci: Dej mi poznat toho, jehož miluje má duše,4 neboť
jsem raněná láskou.5
Přeji si mít taková zranění, Pane. Vždyť blahoslavená je duše, která je takto zraněna láskou; taková duše hledá pramen, pije z něho, a
přitom stále žízní a stále touží, ač stále pije a stále nabírá. Miluje, a přece
stále hledá, je zraňována, a tím se uzdravuje. Kéž touto spasitelnou ranou ráčí
zranit nitro naší duše sám Bůh a náš Pán Ježíš Kristus, ten laskavý zachránce a
lékař. Neboť on je jedno s Otcem a Duchem Svatým na věky věků. Amen.
1 srov. Jan 4, 14
2 tamtéž
3 srov. tamtéž. 15
4 srov. Pís 1, 6 (Vulg.)
5 srov. tamtéž 2, 5
RESPONSORIUM
Jan 4, 14-15
O.
Kdo se napije vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky.
* Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem vody tryskající do života věčného.
V.
Pane, dej mi tu vodu, abych už nikdy neměla žízeň. *
Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem vody tryskající do života věčného.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, ty vedeš úsilí věřících k společnému cíli; uč nás milovat, co přikazuješ, a toužit po tom, co slibuješ, aby uprostřed
proměn tohoto světa naše srdce pevně přilnulo k tomu, v čem je pravá radost. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|