[ nová verze ]
16. květen 2016, Pondělí
3. týden žaltáře
Sv. Jana Nepomuckého, kněze a mučedníka, hlavního patrona Čech, svátek
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 16. květen 2016 Sv. Jana Nepomuckého, kněze a mučedníka, hlavního patrona Čech, svátek
Narodil se kolem poloviny 14. století v Pomuku (později Nepomuku)
v Čechách. V letech 1369-1380 byl veřejným notářem a zároveň pracoval v
úřadě generálních vikářů. Po vysvěcení na kněze byl farářem u sv. Havla
(1380-1390) a kanovníkem kapituly u sv. Jiljí (1382-1389) a na Vyšehradě
(1389-1393). Arcibiskup Jan z Jenštejna ho jmenoval svým generálním
vikářem (1389-1393). Když vyvrcholilo napětí mezi králem Václavem IV.
a arcibiskupem, stál na straně arcibiskupa a hájil svobodu a nezávislost
církve na králově zvůli, zatímco král se snažil ovládnout církev a získat
na svou stranu část vyššího duchovenstva. Byl podroben výslechu a mučení
za osobní účasti krále. Jeho tělo bylo 20. III. 1393 vhozeno do Vltavy,
potom prozatímně pohřbeno a později (snad 1396) přeneseno k pohřbení do
katedrály. V následujících letech se mluvilo o další příčině jeho
mučednické smrti, že totiž nechtěl porušit zpovědní tajemství. V roce
1721 byl prohlášen za blahoslaveného a 19. III. 1729 za svatého.
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Jen co byl v hrobku pochován,
zázraky prozradil se Jan.
Jas jeho divů z podzemí
ven probleskuje mřížemi.
Tu jeho nepřátelé jsou
stiženi hanbou veřejnou,
tu z Božích rukou přísný trest
za zločiny své musí nést.
Kdo želí tu cti zničené
anebo věci ztracené,
bývalé cti zas dochází
a ztracenou věc nachází.
Tu mizí vleklé choroby,
čas mírní tíž zlých období,
tu v bouřích sídlí bezpečnost,
nad smrtí vládne smrtelnost.
A čerstvý jazyk světcův tu
hlasem své krve o pomstu
jak Ábel volá do výšin,
vytýká králi krutý čin.
Jediný Bože v Trojici,
od věků existující,
dej těm, kdo Jana vzývají,
to všechno, oč jej žádají. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Budete ode všech nenáviděni pro mé jméno; ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.
Žalm 2
Mesiáš — král a vítěz
Spolčili se proti tvému svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi pomazal za Mesiáše. (Sk 4, 27)
1 Proč se bouří kmeny pohanů, *
národy proč snují marné plány?
2 K boji povstávají králové, †
smlouvají se vládci proti Pánu, *
proti jeho pomazanému.
3 „Zpřetrhejme jejich okovy, *
shoďme ze sebe ta jejich pouta!“ –
4 Směje se jim na nebesích Pán, *
úsměšek má pro ně na svém trůnu.
5 Potom k nim však s hněvem promluví, *
vyděsí je ve svém rozhořčení:
6 „Já jsem svého krále dosadil *
na Siónu, na své svaté hoře!“ –
7 Rozhodnutí Páně rozhlásím. †
Takto ke mně promluvil můj Pán: *
„Tys můj syn, dnes já jsem tebe zplodil.
8 Požádej, a národy ti dám, *
zemi budeš vlastnit do všech končin.
9 Povládneš jim prutem železným, *
jako z hlíny džbán je můžeš rozbít.“ –
10 Proto, králové, už prohlédněte, *
poučit se dejte, vládci země!
11 V bázni služte Pánu, vzývejte ho, *
v rozechvění líbejte mu nohy,
12 ať se k vaší zkáze nerozhorlí, †
neboť hněvem snadno může vzplanout. *
Blaze všem, kdo důvěřují v něho!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Budete ode všech nenáviděni pro mé jméno; ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.
Ant. 2 Utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás.
Žalm 10 (11)
Spravedlivý důvěřuje v Boha
Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. (Mt 5, 6)
1 K Pánu se utíkám! Jak smíte říkat: *
„Raději do hor uleť jako pták. –
2 Hle, hříšníci už napínají luky, †
už přikládají na tětivu šíp, *
střílejí ve tmě proti poctivým.
3 Jestliže základy jsou otřeseny, *
co spravedlivý tady dokáže?“ –
4 Pán však, ten sídlí ve svém svatém chrámě, *
jeho trůn je na nebesích,
jeho oči hledí dolů, *
jeho zrak nás lidi zkoumá.
5 Pán zkouší bezbožné i spravedlivé: †
Kdo lne k násilí a křivdě, *
toho z duše nenávidí.
6 Ať na hříšné dští uhlíky a síru, *
žhavý vítr jim dá v úděl! –
7 Protože Pán je vskutku spravedlivý, †
rád má spravedlivé skutky, *
zbožní spatří jeho tvář.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás.
Ant. 3 Pán zkoušel vyvolené jako zlato v tavicím kelímku, jako dokonalá oběť se mu zalíbili.
Žalm 16 (17)
Chraň mě, Bože, před bezbožníky
V době, kdy jako člověk žil na zemi, přednesl s naléhavým voláním a se slzami vroucí modlitby... a byl vyslyšen pro svou úctu k Bohu. (Srov. Žid 5, 7)
1 Slyš, Pane, Spravedlivý, slyš můj hlas, *
vyslyš mou prosbu ze rtů, které nelhou!
2 Jen od tebe ať vyjde rozsudek, *
tvé oči samy vidí, co je právo. –
3 Kdybys mé srdce zkoušel za noci, †
zkoumal mě do dna, ohněm tříbil mě, *
nepravost žádnou na mně nenalezneš.
4 Má ústa nehřeší, jak bývá zvyk, *
já jenom podle slov z tvých rtů se řídím.
5 Já kráčím po cestě tvých zákonů, *
má noha na tvé stezce nekolísá. –
6 Já k tobě volám, Bože, vyslyš mě! *
Sluch ke mně nakloň, vyslechni mé slovo!
7 Učiň mi, Pane, div své milosti, †
zachraň ty, kdo se k tobě utíkají, *
před těmi, kdo se vzpouzejí tvé ruce!
8 Jak zřítelnici v oku svém mě střez *
a v bezpečí mě ukryj pod svá křídla
9 před bezbožníky, co mě skličují, *
před nepřáteli, co mě krutě tísní.
10 Jest jejich srdce tukem zarostlé *
a ústa mají plna zpupných řečí.
11 Číhají na mne, obstupují mě, *
očima měří, jak mě svalit na zem;
12 jako když lev se chystá na kořist, *
nebo lví mládě, které číhá v skrytu. –
13 Povstaň už, Pane, sraz ho, hříšníka, *
svým mečem chraň můj život před rouhačem!
14 Svou rukou, Pane, chraň mě před lidmi! *
Ať jejich život vezme bídný konec!
Tím, cos jim přisoudil, jim naplň břich, †
ať mají dost i jejich synové *
a ještě zbytky nechají svým dětem!
15 Já spravedlivý, spatřím však tvou tvář; *
až procitnu, tvůj zjev mě bude sytit.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Pán zkoušel vyvolené jako zlato v tavicím kelímku, jako dokonalá oběť se mu zalíbili.
V.
I když mě postihly útlak a tíseň.
O.
Přesto se těším z tvých ustanovení.
PRVNÍ ČTENÍ
Z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům
4,7-5,8
V trápení se ukazuje Kristova síla
4.7Poklad víry máme v nádobě hliněné. To proto, aby se ta nesmírná moc připisovala Bohu, a ne nám.
8Ze všech stran se na nás valí trápení, ale nesoužíme se. 9Býváme
bezradní, ale ne zoufalí. Býváme pronásledováni, ale ne opuštěni. Býváme sráženi k zemi, ale ne zničeni. 10Stále
prožíváme na svém těle Ježíšovo umírání, aby i Ježíšův život byl patrný na našem těle.
11Tak jsme my zaživa stále vydáváni na smrt pro Ježíše, aby i Ježíšův život byl patrný na našem smrtelném těle.
12A tak v nás pracuje smrt, ale ve vás život. 13Protože
máme téhož ducha víry, jak je řečeno v Písmu: Uvěřil jsem, a proto jsem mluvil, věříme i my, a proto také mluvíme.
14Vždyť víme, že ten, který vzkřísil Pána
Ježíše, vzkřísí s Ježíšem i nás a společně s vámi nás postaví před něho.
15Všecko se to přece děje pro vás: čím více se totiž rozmnoží milost, tím větší počet lidí bude potom projevovat vděčnost
k Boží oslavě.
16A proto neklesáme na mysli. Tělo nám sice chátrá, ale duše se den ze dne zmlazuje, 17neboť
nynější lehké břemeno utrpení zjednává nám nad každou míru věčnou tíhu slávy, 18protože nám neleží na srdci věci viditelné,
ale neviditelné. Věci viditelné přece pominou, ale neviditelné budou trvat věčně.
5.1Víme totiž, až bude stržen stan, v kterém tady na zemi bydlíme, že nám Bůh dá obydlí jiné. Ne dům udělaný lidskýma
rukama, ale věčný v nebi. 2Proto vzdycháme plni touhy po tom, abychom si mohli vzít na sebe ještě jako šat
i svůj příbytek z nebe, 3a to i v tom případě, když budeme shledáni oblečeni, ne svlečeni ze své
pozemské schránky. 4Ano, pokud jsme v této pozemské schránce, vzdycháme a tíží nás to; nechtěli bychom být svlečeni,
ale toužíme, abychom byli nadto ještě přioděni, aby tak byla smrtelná schránka pohlcena životem. 5Bůh sám nás tak k tomu
určil a dal nám Ducha jako záruku.
6Jsme tedy ustavičně plni důvěry. Víme, že dokud jsme doma v tomto těle, jsme jako vyhnanci v cizině, daleko od Pána.
7To proto, že v nynějším stavu v Boha jen věříme, ale dosud ho nevidíme.
8Jsme však plni důvěry a chtěli bychom raději opustit domov tělesný a odebrat se do domova k Pánu.
RESPONSORIUM
Mt 5,11.12a.10
O.
Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost. *
Radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu.
V.
Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království. *
Radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze spisů pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna
(Commentum super psalmum Noli aemulari, v. 34-35: Cod. vat. lat. 1122, 130)
Bůh neopustí svoje věrné
Za spravedlivým slídí hříšník a snaží se ho usmrtit.1 Nejdřív strojí pikle
v duchu, takže jen on sám o tom ví, pak vyhlíží slídivým okem i navenek:
vybírá místo, Olivovou horu, neboť Kristus tam často chodíval,2 rozvažuje
o čase – jenom ne o svátcích,3 čeká na vhodnou příležitost, aby nenastal
rozruch mezi lidem,4 určuje způsob – koho políbím, ten to je, toho se
chopte,5 a volí okolnosti – veleknězi a starší s ním poslali zástup.6
Vizme společnost hříšníků, číhajících na cestě spravedlivých! Hříšník
hříšníkem jen tak nepohrdne, naopak, zloděj se spolčuje s lupičem
a zrádce se zrádcem, mluvka má rád žvanila a tyran ukrutníka. I zlí lidé
mají totiž své oblíbence, takže se vzájemně milují, a kromě sebe nikoho,
nýbrž nepřátelsky napadají ty, kteří nehodlají výt s vlky, ale chtějí
bečet s ovcemi.
Ovečka spásá zelený pažit, ráda pobíhá, požírá vrboví, aniž ublíží květům,
a když něco šťavnatého sežere, všechno přežvýká a nalévá se pak mlékem.
A pastýři jdou za ní a těší se z ní. A když je vedena na smrt, mlčí.
V takové ovci poznáváme našeho Krista, neboť on byl veden jako ovce na
porážku, aniž otevřel ústa.7 A také učedníci a jiní svatí byli posláni
jako ovce mezi vlky.8 Těmto dobrým ovcím divocí a krvelační vlci nepřejí
a stavějí proti nim svůj opačný způsob života. Vlci se přece nespokojí
stejnou potravou, ukládají dokonce ovcím o život a lačnějí po jejich krvi
a pronásledují je s neutuchající zuřivostí. Jsou přitom jaloví, zarostlí
hrubou srstí, mléko nemají, maso mají smrduté, požírají zdechliny,
nepřežvykují, stáje nemají, před pastýřem prchají.
I lidé bývají vlky, krutostí vlky dokonce předčí a lstivostí překonávají
sebesilnější šelmy. Nad všechny šelmy jsou mocné šelmy lidské, neboť
strojí úklady duši i tělu: ubližují duši spravedlivých, protože jim
špatně radí a zavádějí je na scestí bludu, ubíjejí duši závistí, radí se,
jak pomoci někomu na smrt, a posléze hubí i tělo nebo o jeho záhubě
rozhodují.
Stejně jako nemůže zůstat beránek mezi vlky nedotčený, není si jist ani
spravedlivý mezi hříšníky. Hříšník totiž usiluje spravedlivému o život9
nejrůznějšími intrikami, výslechy, léčkami, trýzněním, vražděním.
1 Žl 36 (37), 32
2 srov. Jan 18, 2
3 Mt 26, 5
4 srov. tamtéž
5 Mt 26, 28
6 srov. Mt 26, 27
7 srov. Iz 53 ,7
8 Mt 10, 16; Lk 10 ,3
9 srov. Žl 36 (37), 32
RESPONSORIUM
Žl 37 (36), 1.5.39
O.
Nerozhořčuj se nad špatnými, neřevni na ty, kdo pášou zlo. *
Svou cestu života svěř Pánu, důvěřuj, on už učiní své, aleluja.
V.
Sám Pán je spásou spravedlivých, v čas nouze jim je ochranou. *
Svou cestu života svěř Pánu, důvěřuj, on už učiní své, aleluja.
HYMNUS
Bože, tebe chválíme. *
Tebe, Pane, velebíme.
Tebe, věčný Otče, *
celá země uctívá.
Tobě všichni andělé, *
tobě všechny moci nebeské,
tobě cherubové, tobě serafové *
bez ustání provolávají:
Svatý, * svatý, * svatý *
Pán, Bůh zástupů!
Plná jsou nebesa i země *
tvé vznešené slávy.
Tebe oslavuje *
skvělý sbor apoštolů,
tebe oslavuje *
velký počet proroků,
tebe oslavují *
bělostné šiky mučedníků;
tebe oslavuje *
Církev po širém světě:
tebe, Otce, *
neskonale velebného,
tvého milovaného, *
pravého a jediného Syna,
stejně jako Ducha Svatého, *
Utěšitele.
Ty jsi Král slávy, *
Kriste!
Ty jsi Otcův *
věčný Syn.
Abys vysvobodil člověka, přijals jeho tělo *
a neváhal ses narodit z Panny.
Ty jsi zvítězil nad smrtí *
a otevřel věřícím království nebes.
Sedíš po pravici Boží *
ve slávě Otce.
Věříme, že přijdeš *
jako soudce.
Proto tě prosíme, pomoz svým služebníkům; *
vždyť jsi je vykoupil předrahou krví!
Dej, abychom byli uvedeni k tvým svatým *
do věčné slávy.
* Zachraň, Pane, svůj lid *
a žehnej svému dědictví.
Kraluj mu *
a vyvyš jej na věky.
Každého dne *
dobrořečíme tobě
a chválíme tvé jméno na věky, *
až na věky věků.
Rač nás, Pane, tohoto dne, *
chránit před hříchem.
Smiluj se nad námi, Pane,*
smiluj se nad námi.
Sešli nám, Pane, své milosrdenství, *
jak v tebe doufáme.
V tebe, Pane, doufám, *
nebudu zahanben na věky.
* Poslední část (prosby) se může vynechat.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, tys vyvolil kněze a mučedníka Jana za obhájce práv Církve a za
strážce zpovědního tajemství; dej, ať následujeme příklad jeho
statečnosti a věrně plníme službu, ke které jsi nás povolal. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|