[ nová verze ]
30. srpen 2014, Sobota
1. týden žaltáře
Druhé mezidobí, 21. týden Sobotní památka Panny Marie
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. první večerní chvály
kompletář po prvních chválách
vigilie
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 30. srpen 2014 Druhé mezidobí, 21. týden 1. týden žaltáře
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Ty, Bože, vlídný nadmíru,
původce díla vesmíru,
ač trojí v božství vznešeném,
jsi dárce bytí jeden jen.
Slyš vlídně tento chvalozpěv,
v němž ozývá se tklivý vzdech:
Kéž smíme jednou bez výhrad
čistým srdcem tě nazírat.
Ať oheň lásky očistné
do našich beder pronikne,
ať zbraně neodkládáme
a na tvůj příchod čekáme.
Za to, že ticho noční tmy
rušíme zpěvy zvučnými,
uděl nám hojné dary své
v nebeské vlasti zářivé.
To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.
Během dne:
Ty věčné slávy původ jsi,
Ducha sedmeré milosti
uděl nám v tebe věřícím
a skloň se vlídně k prosícím.
Nemoci těla zažeň v dál,
od mysli pohoršení vzdal,
vše podlé i s kořeny spal
a utiš srdcí těžký žal.
Rozjasni mysl světlem svým,
podporuj každý čestný čin,
slyš modlitby tě prosících,
dej věčný život v nebesích.
Teď po úsecích sedmi dní,
plyne čas žití veškeren,
a v osmý den, ten poslední,
nastane pro nás soudný den.
Náš Spasiteli, v onen čas,
ve hněvu neodsuzuj nás,
nás po levici nezařaď
dej po pravici tobě stát.
A až se k prosbám věrných svých
ty, Pane, skloníš milostiv,
kéž věčně z nitra vděčného
chválíme Trojjediného. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.
Žalm 130 (131)
Důvěřuj v Boha jako dítě
Učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem. (Mt 11, 29)
1 Pane, nejsem pyšné mysli, *
nepohlížím do vysoka,
nebažím po velkých věcech, *
které nad mou sílu jsou. –
2 Ztišil, zklidnil jsem své srdce. *
Jako dítě v klíně matky,
jako dítě zkonejšené *
ztichla ve mně duše má. –
3 Izraeli, doufej v Pána *
nyní, vždy a na věky!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.
Ant. 2 Můj Bože, v upřímnosti srdce jsem obětoval všecko.
Žalm 131 (132)
Boží přislíbení Davidovu domu
Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida. (Lk 1, 32)
I
1 Na Davida se, Pane, rozpomeň, *
na všechnu jeho námahu a péči,
2 na to, jak slavně Pánu přísahal, *
mocnému Jákobovu pevně slíbil: –
3 „Nevkročím ve stan svého příbytku, *
na lože neulehnu k odpočinku,
4 ani své oči usnout nenechám, *
ani svým víčkům spánek nepopřeji,
5 než Pánu najdu místo příhodné, *
příbytek pro mocného Jákobova!“ –
6 V Efratě slyšeli jsme o arše, *
na polích jaárských pak jsme ji našli.
7 Vejděme nyní v jeho příbytek, *
skloňme se k zemi před podnoží jeho! –
8 Vstaň, Pane, vejdi tam, kde budeš dlít, *
ty i tvá vznešená a slavná archa!
9 Právo a řád buď rouchem kněží tvých, *
radostně ať ti jásají tví věrní!
10 Pro svého služebníka Davida *
pomazaného svého neodmítej!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Můj Bože, v upřímnosti srdce jsem obětoval všecko.
Ant. 3 Přísahal pevně Davidovi Pán, jeho království upevnil navěky.
II
11 Přísahal pevně Davidovi Pán, *
od svého slibu nikdy neustoupí:
„Na trůně tvém dám slavně zasednout *
dědici, který z tvého těla vzejde.
12 A jestli budou tvoji synové *
mé smlouvy dbát a řádů, jimž je učím,
dám pak i jejich synům zasednout *
pro věčné časy na trůně tvé vlády.“ –
13 Tak vpravdě Sión sobě zvolil Pán, *
jej přál si navždy za sídlo své vlády:
14 „Toto je na věky můj příbytek, *
zde budu sídlit v místě vytouženém. –
15 Pokrmu jeho štědře požehnám *
a chlebem budu sytit jeho chudé.
16 Odění spásy jeho kněžím dám, *
jásat a plesat budou jeho věrní. –
17 Tady moc Davidovu rozhojním, *
pomazanému svému světlo zjednám.
18 Dám jeho nepřátelům z hanby šat, *
on sám se bude skvít mým diadémem.“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Přísahal pevně Davidovi Pán, jeho království upevnil navěky.
V.
Pojďte a bedlivě pohleďte na skutky Páně.
R.
Toho, jenž úžas šíří po celé zemi.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Jeremiáše
7, 1-20
O klamném spoléhání se na chrám
1Řeč, kterou promluvil Hospodin k Jeremiášovi: 2„Postav se do brány Hospodinova
domu a volej tam tato slova: Slyšte Hospodinovo slovo, všichni Judovci, vy,
kteří vcházíte těmito branami, abyste se klaněli Hospodinu!
3Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: napravte své chování a skutky, a dám vám přebývat na tomto místě.
4Nespoléhejte se na klamná slova: ‚Je to chrám Hospodinův, chrám Hospodinův, chrám Hospodinův!‘
5Neboť když své jednání a skutky napravíte, když budete uplatňovat ve vzájemných sporech
spravedlnost, 6když nebudete utiskovat přistěhovalce, sirotky a vdovy, když
nebudete na tomto místě vylévat nevinnou krev, když nebudete na svou vlastní škodu chodit za cizími bohy, 7dám
vám přebývat na tomto místě, v zemi, kterou jsem dal vašim otcům, od věků až na věky.
8Vy však skládáte svou naději v klamné řeči, ze kterých nemáte užitek.
9Kradete, zabíjíte, cizoložíte, křivě přísaháte, obětujete Bálům,
chodíte za cizími bohy, které neznáte, 10a pak přicházíte, předstupujete přede mě
v tomto domě, který má moje jméno, a říkáte: ‚Jsme v bezpečí‘, abyste dál dělali
všecky tyto ohavnosti. 11Což pokládáte tento dům, který má moje jméno, za lupičské doupě?
Pak i já budu na něj tak pohlížet – praví Hospodin. 12Jděte do mého sídla v Silo, na které jsem zpočátku
vložil své jméno, a podívejte se, co jsem s ním udělal pro zvrhlost svého izraelského lidu!
13A nyní, protože jste páchali všecky tyto skutky – praví Hospodin – poněvadž jste neslyšeli,
ačkoli jsem k vám ustavičně a důrazně mluvil, protože jste neodpověděli přesto,
že jsem na vás volal, 14naložím s tímto domem, který má mé jméno a do kterého vy
skládáte svou naději, s místem, které jsem dal vám a vašim otcům, jako jsem
naložil se Silem. 15Zavrhnu vás od své tváře, jako jsem zavrhl všechny vaše bratry, celé Efraimovo potomstvo.
16Ty pak se nemodli za tento lid, nevysílej úpěnlivou prosbu za ně, nenaléhej na mě, neboť tě nevyslyším.
17Což nevidíš, co oni tropí v judských městech a po jeruzalémských ulicích?
18Synové sbírají dříví, otcové zapalují oheň a ženy hnětou těsto, aby pekly koláče královně nebes; obětují
úlitby cizím bohům, aby mi ublížili. 19Ubližují mně – praví Hospodin – či spíše sami
sobě k své vlastní hanbě? 20Proto praví Hospodin: Hle, má nevole a můj hněv se
vyleje na toto místo, na lidi i na dobytek, na stromy v polích i na plody země; zapálí se a nebude uhašen.“
RESPONSORIUM
Jer 7, 11; Iz 56, 7; Jan 2, 16
O.
Což pokládáte tento dům, který má moje jméno, za lupičské doupě?
* Můj dům bude domem modlitby pro všechny národy.
V.
Nedělejte z domu mého Otce tržnici! *
Můj dům bude domem modlitby pro všechny národy.
DRUHÉ ČTENÍ
Z homilií svatého biskupa Jana Zlatoústého na Matoušovo evangelium
(Hom. 50, 3-4: PG 58, 508-509)
Ne abys krášlil chrám, a přitom
nedbal trpícího
Chceš prokazovat úctu Kristovu tělu? Nepřehlížej tedy, že je nahé: abys mu tady v chrámě neprokazoval úctu hedvábnými rouchy, a
venku nepřehlížel, že je deptá zima a nahota. Kdo řekl: To je mé tělo1 a tím
slovem stvrdil skutečnost, je týž, který řekl: Viděli jste mě hladovět, a nedali
jste mi jíst, a také: Cokoli jste neudělali pro jednoho z těchto
nejposlednějších, ani pro mne jste neudělali.2 Toto jistě nevyžaduje žádná
roucha, nýbrž čistou duši; tamto však vyžaduje mnohou péči.
Učme se tedy být moudří a uctívejme Krista tak, jak to chce on sám. Tomu, kdo je uctíván, je přece nejmilejší taková pocta, jakou si
sám přeje, nikoli taková, jakou si vymyslíme my. Tak například Petr se domníval,
že bude pro Krista poctou, nedá-li si od něho umýt nohy; co chtěl, nebyla ovšem
pocta, nýbrž něco opačného.3 Také ty prokazuj Bohu takovou poctu, jakou on sám v
přikázáních stanovil, a majetku užívej ve prospěch chudých. Vždyť Bohu přece není třeba zlatých rouch, nýbrž zlatých duší.
To neříkám proto, že bych chtěl zabraňovat darování takových věcí chrámu, požaduji však, aby je provázely, ba předcházely skutky
milosrdenství. Bůh zajisté přijímá i ty dary, milosrdenství však mnohem raději.
Tam totiž má užitek jenom ten, kdo dary přináší, tady však i ten, kdo je
přijímá. Tam může být takový čin i příležitostí se ukázat, zde však jde o milosrdenství a o lásku k bližnímu.
Co prospěje, je-li Kristův stůl plný zlatých kalichů, zatímco sám Kristus hyne hladem? Nejprve hladového nasyť a teprve pak můžeš z
přebytku vyzdobit i jeho stůl. Dal bys udělat zlatý kalich, ale pohár studené
vody bys nepodal? Co prospěje opatřovat zlatem zdobené pokrývky na Kristův
oltář, jemu však neposkytnout ani to nejnutnější oblečení? K čemu by to bylo?
Řekni ostatně: Kdybys viděl, že se někomu nedostává základního jídla, a ty by
ses nesnažil zahnat jeho hlad, a jen bys obložil jeho stůl stříbrem, myslíš, že
by ti byl vděčný? Nebo by ho to spíše rozhořčilo? Anebo kdybys viděl někoho
oblečeného do roztrhaných hadrů a zkřehlého zimou, a místo abys mu dal oděv, bys
mu stavěl zlaté sloupy a tvrdil, že to děláš na jeho počest, nemyslíš, že by se
domníval, že si z něho tropíš posměch a že ho strašně urážíš?
Stejně tak uvažuj i o Kristu, když jde kolem tebe jako žebrák a cizinec, který nemá střechu nad hlavou, ale ty ho nepřijmeš jako svého
hosta a místo toho dáváš vyzdobit podlahu, stěny a sloupové hlavice a zavěšuješ
světla na stříbrné řetězy. A on je zatím spoutaný v žaláři, a ty se na něho
nechceš ani jít podívat. Neříkám to proto, že bych zabraňoval prokazovat i
takovéto pocty; jen doporučuji věnovat se navíc i něčemu dalšímu, nebo spíš
především tomu. Nestalo se, aby někdo byl někdy obviněn z toho, že neprokazoval
pocty, ale tomu, kdo nedbá skutků lásky, hrozí zatracení, neuhasitelný oheň a
trest ve společnosti zlých duchů. Takže ne abys krášlil chrám a přitom nedbal trpícího bratra; neboť on je drahocennější příbytek Boží než chrám.
1 Mt 26, 26
2 Mt 25, 42.45
3 srov. Jan 13, 8
RESPONSORIUM
Mt 25, 35.40; Př 19, 17
O.
Měl jsem hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít, byl
jsem na cestě, a ujali jste se mě. *
Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mě jste udělali.
V.
Půjčuje Hospodinu, kdo má soucit s chudákem. *
Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mě jste udělali.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, ty vedeš úsilí věřících k společnému cíli; uč nás milovat, co přikazuješ, a toužit po tom, co slibuješ, aby uprostřed
proměn tohoto světa naše srdce pevně přilnulo k tomu, v čem je pravá radost. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|