[ nová verze ]
1. březen 2013, Pátek
2. týden žaltáře
Doba postní, 2. týden
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 1. březen 2013
Doba postní, 2. týden
2. týden žaltáře
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.
HYMNUS
Už nadešel čas milosti
nám udělený z výsosti,
jenž lékem střídmosti má z běd
vytrhnout malátný náš svět.
Den naší spásy přichází
s jasem, jenž z Krista vychází,
když srdce hříchem zraněné
postem se k Bohu pozvedne.
Dej, Bože, ať půst držíme
a myslí, tělem střídmí jsme,
než projdem žitím pozemským
k velikonocům nebeským.
Ať v pokoře tě vesmír ctí,
jediný Bože v Trojici,
též my tě omilostněni
novými ctíme písněmi. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení.
Žalm 37 (38)
Prosba hříšníka, který se octl v krajním nebezpečí
Jeho známí všichni zůstali stát opodál. (Lk 23, 49)
I (2-5)
2 Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *
netrestej mě ve svém rozhorlení!
3 Zaryly se do mne tvoje šípy, *
těžce na mne dolehla tvá ruka. –
4 Pro tvůj hněv mám tělo jednu ránu, *
pro můj hřích kost ve mně není celá.
5 Nad hlavu se nakupily viny, *
tíhou přetěžkou mě obtížily.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení.
Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu.
II (6-13)
6 Jitří se a páchnou moje rány, *
a to všechno pro mou pošetilost.
7 Přitlačen a sehnut jsem až k zemi, *
celý den se v sklíčenosti vláčím. –
8 Bedra má jsou celá zanícená, *
místečko v mém těle není zdravé.
9 Zesláblý jsem, zkroušený až běda, *
křičím z hloubi sevřeného srdce. –
10 Pane, ty znáš každou moji touhu, *
žádný povzdech můj ti není tajný.
11 Srdce buší, opouští mě síla, *
už i světlo v očích se mi kalí. –
12 Všichni moji přátelé a druzi †
mému neštěstí se vyhýbají, *
ba i příbuzní se drží stranou.
13 Léčky strojí, kdo mě chtějí zabít, †
hrozí mi, kdo hledají mou zkázu, *
denně nové lsti si vymýšlejí.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu.
Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.
III (14-23)
14 Já však jsem k nim hluchý, neslyším je, *
němý jsem a ústa neotvírám.
15 Tak jsem jako člověk beze sluchu, *
bez schopnosti ubránit se slovem. –
16 Doufám, Pane, v tebe jediného, *
ty mě vyslyšíš, můj Pane Bože!
17 Říkám si: „Jen ať jim nejsem pro smích, *
těm, kdo mají radost, klopýtnu-li!“ –
18 Já pak mám až příliš blízko k pádu, *
stále mám svou bolest před očima.
19 Proto zhloubi přiznávám svou vinu, *
pro svůj hřích jsem obavami sklíčen. –
20 Silní však jsou moji nepřátelé, *
mnozí, kdo mě nenávidí pro nic,
21 za dobrotu zlem mi odplácejí, *
pasou po mně za to, že chci dobro. –
22 Proto ty mě, Pane, neopouštěj, †
nevzdaluj se ode mne, můj Bože! *
Na pomoc mi pospěš, Pane, spáso má!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.
V.
Obraťte se k svému Pánu, Bohu.
O.
Je dobrotivý a milosrdný.
PRVNÍ ČTENÍ
Z druhé knihy Mojžíšovy
19, 1-19; 20, 18-21
Bůh nabízí lidu smlouvu na hoře Sinaj
19.1Třetího měsíce od východu synů Izraele z egyptské země přišli jednoho dne na sinajskou poušť.
2Dali se na cestu z Refidim, a když přišli na sinajskou poušť, utábořili se na poušti. Izrael se tam utábořil před horou.
3Mojžíš vystoupil k Bohu a Hospodin na něj zavolal z hory: „Tak řekneš Jakubovu domu a oznámíš synům Izraele:
4Sami jste viděli, co jsem udělal Egypťanům, jak jsem vás nesl na orlích křídlech a dovedl vás k sobě.
5Nuže, budete-li mě skutečně poslouchat a mou smlouvu zachovávat, budete
mým vlastnictvím mezi všemi národy, neboť mně patří celá země. 6Budete mi královstvím kněží a svatým lidem.
To jsou slova, která řekneš izraelským synům.“
7Mojžíš přišel, svolal přední muže v lidu a předložil jim všechna tato slova, která mu přikázal Hospodin.
8A všechen lid společně odpověděl: „Všechno, co Hospodin mluvil, uděláme!“ Mojžíš oznámil slova lidu Hospodinu
a 9Hospodin mu řekl: „Přijdu k tobě v hustém mraku, aby lid
slyšel, až budu s tebou mluvit, a aby i tobě vždycky věřili.“
Mojžíš oznámil Hospodinovi odpověď lidu. 10Hospodin pravil Mojžíšovi: „Jdi k lidu, posvěť ho dnes a zítra
a nechť vyperou své šaty! 11Ať jsou připraveni pro den třetí, neboť třetího dne sestoupí Hospodin před očima všeho lidu na horu Sinaj.
12Určíš kolem lidu hranici a řekneš: Neopovažte se vystoupit na horu. Ani jejího úpatí se nedotýkejte! Kdo se hory dotkne, musí umřít!
13Ani ruka se jí nesmí dotknout; kdo se dotkne, bude ukamenován nebo proboden šípy: ať je to člověk, ať je to dobytče, nesmí žít!
Ať lidé vystoupí na horu teprve po zatroubení na roh!“
14Mojžíš sestoupil z hory k lidu a lid posvětil. Když si vyprali šaty, 15řekl
lidu: „Buďte připraveni na třetí den a nedotýkejte se ženy!“
16Když nastalo ráno třetího dne, bylo slyšet hromobití, bylo vidět blesky i černý mrak nad horou a mohutně
zazníval zvuk polnice. Všechen lid v táboře se třásl. 17Mojžíš vyvedl lid z tábora vstříc Bohu a zůstali
stát na úpatí hory. 18Hora Sinaj byla celá zahalena v kouř, poněvadž Hospodin na ni sestoupil v ohni.
Vystupoval z ní kouř jako dým z pece a celá hora se velmi třásla. 19Zvuk polnice se mocně šířil a sílil.
Mojžíš začal mluvit a Bůh mu za hromu odpovídal.
20.18Všechen lid pozoroval hřmění, blesky, zvuk polnice a horu zahalenou kouřem. Lid se bál, třásl se a stál zdaleka.
Řekli Mojžíšovi: „Mluv s námi ty a my budeme poslouchat, ať s námi nemluví Bůh, abychom nezemřeli.“ 19Mojžíš
lidu odpověděl: „Nebojte se, neboť Bůh přišel, aby vás zkoušel, aby ve vás byla bázeň před ním a abyste nehřešili.“
20Lid stál zdaleka a Mojžíš přistoupil k mraku, kde byl Bůh.
RESPONSORIUM
Ex 19, 5.6; 1 Petr 2, 9
O.
Budete-li mě poslouchat a mou smlouvu zachovávat, budete mým vlastnictvím mezi všemi národy.
* Budete mi královstvím kněží a svatým lidem.
V.
Vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid patřící Bohu jako vlastnictví.
* Budete mi královstvím kněží a svatým lidem.
DRUHÉ ČTENÍ
Z traktátu „Proti bludným naukám“ od svatého biskupa Ireneje
(Lib. 4, 16, 2-5: SCh 100, 564-
572)
Hospodinova smlouva
V Deuteronomiu říká Mojžíš lidu: Hospodin, náš Bůh, uzavřel s námi na Chorebu smlouvu. Tuto smlouvu neuzavřel Hospodin s našimi otci, ale
s námi.1
Proč neuzavřel smlouvu s otci? Protože zákon nebyl ustanoven pro spravedlivé.2 A otcové byli spravedliví, podstatu zákona měli vepsánu do
srdcí a do duší: milovali Boha, který je stvořil, a vůči bližnímu se nedopouštěli nespravedlnosti. Nepotřebovali tedy usměrňující předpisy,
neboť spravedlnost Zákona měli v sobě.
Když však tato spravedlnost a láska k Bohu upadly v zapomenutí a v Egyptě úplně vyhasly, bylo nutné, aby se Bůh ze své nesmírné lásky k člověku
projevil živým slovem.
Mocí vyvedl svůj lid z Egypta, aby se člověk znovu stal Božím učedníkem a následovníkem. A ty, kteří pochybovali, trestal, aby lid nepohrdal svým
Tvůrcem.
Živil ho manou, aby se mu dostalo pokrmu duchovního, jak říká Mojžíš v Deuteronomiu: Nasytil tě manou, kterou neznali tvoji otcové, aby
tě poučil, že člověk nežije pouze chlebem, ale že člověk může žít vším, co vychází z Hospodinových úst.3
Přikázal milovat Boha a uložil být spravedlivý vůči bližnímu, aby člověk nežil v nespravedlnosti a nestal se
nehodným Boha. Pomocí desatera vedl člověka, aby žil v důvěrném přátelství s ním a ve svornosti se svým bližním. A to vše dělal jen pro
dobro člověka, neboť Bůh od člověka nic nepotřebuje.
Všechno to vskutku
činilo člověka slavným a doplňovalo mu, čeho se mu ještě nedostávalo, totiž plné lásky k Bohu, zatímco Bohu to nepřinášelo nic. Bůh přece
nepotřebuje lásku člověka, ale je to člověk, komu schází sláva Boží;4 a té může dosáhnout pouze službou Bohu.
Proto Mojžíš dále lidu říká: Vyvol si život, abys žil ty a tvoje potomstvo. Miluj Hospodina, svého Boha, poslouchej jeho hlas a lni
k němu; neboť v tom spočívá tvůj život a délka tvých dnů.5
A aby Pán člověka do tohoto života uvedl, sám o své vůli vyhlásil pro všechny platné příkazy desatera. Stejné závazné zůstávají i pro nás; jeho
tělesným příchodem byly rozšířeny a obohaceny, nikoli zrušeny.
Pokud jde o výroky, vedoucí k otrocké službě zákona, které oznámil v samotě Mojžíšovi a jeho prostřednictvím lidu, ty tehdy vhodně sloužily
jejich výchově, jak sám Mojžíš říká: A mně Hospodin v oné době přikázal učit vás nařízením a ustanovením.6
Nyní však to, co vedlo k otroctví nebo bylo pouze znamením, novým zákonem svobody zrušil. To však, co se týká přirozeného zákona a svobody a co je
obecně platné, obohatil a rozšířil. Udělil lidem nesmírnou milost: stali se Božími dětmi, poznávají Boha jako Otce, mohou ho milovat z celého
srdce a bezvýhradně jít za jeho Slovem.
1 Dt 5, 2-3
2 srov. 1 Tim 1, 9
3 Dt 8, 3
4 srov. Řím 3, 23
5 Dt 30, 19-20
6 Dt 4, 14
RESPONSORIUM
O.
Hospodinův služebník Mojžíš se postil čtyřicet dní a čtyřicet nocí, *
aby mohl přijmout zákon Hospodinův.
V.
Mojžíš vystoupil na horu Sinaj k Hospodinu a byl tam čtyřicet dní a čtyřicet nocí,
* aby mohl přijmout zákon Hospodinův.
MODLITBA
Modleme se:
Všemohoucí Bože, posilni v nás ducha kajícnosti, abychom se v této postní době očistili
pokáním a připravili se oslavit velikonoce s čistým srdcem a vnitřní pravdivostí. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|