[ nová verze ]
29. srpen 2012, Středa
1. týden žaltáře
Umučení svatého Jana Křtitele, památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 29. srpen 2012 Umučení svatého Jana Křtitele, památka
O umučení Předchůdce Páně podává zprávu evangelium Matoušovo (14,3-12) a
Markovo (6, 17-29). Josef Flavius píše, že se to stalo v tvrzi Machaerus,
kde měl Herodes Antipas královský palác. Podle staré tradice přenesli
Janovi učedníci jeho mrtvé tělo do samařského města Sebaste a uložili ho
na místě, kde byla v 1. polovině 4. století zbudována bazilika. Zdá se,
že památka Předchůdce Páně, slavená v Jeruzalémě už v 5. století kromě
slavnosti Narození také dnešního dne, byla výročím posvěcení této
baziliky. Během 6. a 7. století se rozšířilo slavení této památky na
Východě i na Západě s názvem Umučení nebo Stětí sv. Jana Křtitele.
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Nejlepší Tvůrce stvoření,
náš Vládce, na nás pohlédni:
Nás, ponořené v těžké sny
z nezdravých dřímot vytrhni.
Ty, svatý Kriste, prosícím
shoď z beder těžké břímě vin.
Vždyť vstáváme s tvým vyznáním,
tmu rozrážíme zpěvem svým.
Zvedáme ruce se srdci
k tobě, jak konat za noci
nám už tvůj prorok přikázal
a Pavlův příklad ukázal.
Ty znáš zlé, jež jsme činili,
své nitro jsme ti odkryli,
své prosby v slzách vylili:
odpusť nám, čím jsme zhřešili.
Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.
Během dne:
Ať Pane všeho vědění
ti patří naše nadšení.
Ty znáš všech srdcí tajemství
a sílíš nás svou milostí.
Pastýři ovce chránící,
ztracené nalézající,
na pastviny své svěží vždy
nás k dobrým ovcím shromáždi.
Kéž soudcův hněv nás nesvrhne
v ponuré stádo pekelné,
kéž jsme tvým soudem určeni
tvých pastvin stát se ovcemi.
Buď tobě, Spasiteli náš,
čest, vítězství, moc, slávy jas,
nad celým světem vládu máš
po všechny věky, v každý čas. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo.
Žalm 17 (18), 2-30
Poděkování za záchranu a vítězství
V tu chvíli nastalo velké zemětřesení. (Zj 11, 13)
I
2 S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo! *
3 Pane, má skálo, má tvrzi, má spáso,
ty jsi můj Bůh, můj hrad, kde se skryji, *
ty jsi můj štít a záchrana moje!
4 Úpěnlivě volal jsem k Pánu, *
osvobodil mě od nepřátel! –
5 Smrtící vlny mě zalily, *
příboje zkázy mě plnily děsem.
6 Osidla temnot mě ovila, *
smyčky smrti se nade mnou zdrhly.
7 K Pánu jsem volal v úzkostech, *
k Bohu jsem křičel o záchranu.
Ze svého chrámu slyšel můj hlas, *
k jeho uším došel můj nářek.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo.
Ant. 2 Zachránil mě Pán, protože ve mně našel zalíbení.
II
8 A tu se zachvěla, pohnula zem, †
v základech hor se zakolísala, *
jak ve svém hněvu ji otřásal Pán.
9 Z jeho nozder valil se dým, †
z jeho úst šlehal sžíravý plamen, *
řeřavé uhlíky sršely z něj.
10 Nachýlil nebe a sestoupil níž, *
s černými mračny pod nohama. –
11 Na cherubovi přilétal, *
na perutích vichru se snášel.
12 Celý se halil v temnotách, *
do clony z tmavých vod a mraků.
13 Ze záře, která před ním šla, *
padaly kroupy a řeřavé uhlí. –
14 Nebesa s rachotem rozehřměl Pán, *
hlasem svým Nejvyšší zaburácel.
15 Vysílal šípy do všech stran, *
blesky metal a kolkolem sršel.
16 I bylo vidět až na mořské dno, *
obnažily se základy země,
když jsi, Pane, zahrozil, *
zadul vichřicí svého hněvu. –
17 Pro mne však z výšin svou pravicí sáh´, *
vyzdvihl mě z té záplavy vodní,
18 vyrval mě z rukou mých nepřátel, *
z přesily mocných nenávistníků.
19 Vrhli se na mne v můj neblahý den, *
Pán mi však přispěchal na ochranu.
20 Na volný prostor vyvedl mne, *
zachránil, v kom našel zalíbení.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Zachránil mě Pán, protože ve mně našel zalíbení.
Ant. 3 Ty, Pane, zažehni mé světlo, ty ozař mé temnoty.
III
21 Tak pro mou nevinnost učinil Pán, *
splatil mi za to, že ruce mám čisté;
22 za to, že po cestách Páně jsem šel, *
od svého Boha neodpadl.
23 Vskutku jsem všech jeho příkazů dbal, *
zákony jeho jsem neodmítal.
24 Zůstal jsem před ním bez viny, *
chránil se bedlivě před proviněním.
25 Odplatil Pán mou nevinnost, *
neboť viděl, že ruce mám čisté. –
26 K věrnému, Pane, jsi věrný i ty, *
a s dobrým jednáš dobrotivě.
27 Čistému odplácíš čistotou, *
k chytrákům však jsi opatrný.
28 Tak chráníš od zhouby pokorný lid, *
pohledy zpupné však pokořuješ.
29 Ano, má svítilna, Pane, jsi ty. *
Bůh můj mé temnoty ozařuje.
30 S tebou ztékám valy a zdi, *
se svým Bohem přeskočím hradby.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Ty, Pane, zažehni mé světlo, ty ozař mé temnoty.
V.
Všichni se divili milým slovům.
R.
Která vycházela z jeho úst.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Jeremiáše
2, 1-13. 20-25
Nevěrnost Božího lidu
1Hospodin mě oslovil:
2„Jdi a křič do uší Jeruzaléma:
Tak praví Hospodin:
Vzpomínám na oddanost tvého mládí,
na lásku tvého zasnoubení,
když jsi šla za mnou na poušti,
v zemi bez osení.
3Izrael byl majetek zasvěcený Hospodinu,
byly to prvotiny jeho úrody;
kdokoli z nich jedl, pykal za to,
stihlo ho neštěstí – praví Hospodin.
4Slyšte Hospodinovo slovo, Jakubův dome
a všecky rody Izraelova domu!
5Tak praví Hospodin:
Jaké bezpráví našli na mně vaši otcové,
že se ode mě vzdálili,
že chodili za marností
a marnosti propadli?
6Neřekli: Kde je Hospodin,
který nás vyvedl z egyptské země,
který nás převedl pouští,
zemí pustou, plnou roklí,
zemí vyprahlou a temnou,
zemí, kterou nikdo nechodí,
v níž nikdo nebydlí?
7Uvedl jsem vás do země zahrad,
abyste jedli její ovoce a její plody,
vy však jste přišli a moji zemi poskvrnili,
zohavili jste mé dědictví.
8Kněží se neptali: ‚Kde je Hospodin?‘
Neznali mě ti, kteří mají zákon v rukou.
Pastýři ode mě odpadli,
proroci prorokovali Bálovým jménem,
chodili za modlami.
9Proto se mám ještě s vámi soudně vypořádat
– praví Hospodin –
přít se s vašimi syny.
10Jděte na ostrovy Kittim a dívejte se,
pošlete mezi Kedařany a dobře pozorujte!
11Vizte, zda se tam stalo něco takového!
Copak vyměnil některý národ své bohy?
– a ti přece bohy nejsou!
Můj národ však změnil svou slávu za modlu!
12Užasněte, nebesa, nad tím
a velmi se zděste – praví Hospodin –
13neboť dvojí zlo spáchal můj národ:
mne, pramen vody živé, opustili
a kopali si cisterny,
cisterny rozpukané,
které nemohou udržet vodu.
20Dávno jsi už zlámala své jho,
roztrhla své provazy.
Řeklas: ‚Nebudu sloužit!‘
Neboť na každém vyvýšeném pahorku
a pod každým zeleným stromem
ses roztáhla, nevěstko!
21Já jsem tě přece štípil z ušlechtilé révy,
pravé byly všecky sazenice.
Jak ses mi mohla zvrátit v révu zvrhlou?
22I kdyby ses umyla louhem
a vypotřebovala mnoho mýdla,
špinavý zůstane přede mnou tvůj zločin
– praví Hospodin.
23Jak můžeš říci: ‚Nejsem poskvrněna,
nechodila jsem za Bály?‘
Pohleď na své chování v Údolí,
uznej, cos učinila!
24Lehká velbloudice, běhající křížem krážem,
divoká oslice, zvyklá na pustinu,
ve vášnivé touze lapá vítr.
Kdo utlumí její říji?
Ti, kdo ji hledají, nemusí se namáhat:
najdou ji v měsíci její říje.
25Dej pozor na svou nohu, ať není bosá,
pozor na hrdlo, ať nevyprahne!
Ty však říkáš: ‚Nevadí! Ne!
Miluji cizince,
budu za nimi chodit.‘“
RESPONSORIUM
Jer 2, 21; Mt 21, 43; srov. Iz 5, 7
O.
Já jsem tě štípil z ušlechtilé révy, pravé byly všecky sazenice. Jak ses mi
mohla zvrátit v révu zvrhlou? *
Vám bude Boží království odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce.
V.
Čekal jsem spravedlnost, a hle – nepravost, čekal jsem právo, a hle – bezpráví!
*
Vám bude Boží království odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce.
DRUHÉ ČTENÍ
Z homilií svatého kněze Bedy Ctihodného
(Hom. 23: CCL 122, 354.356-357)
Předchůdce Kristův narozením i smrtí
Svatý Předchůdce narození, kázání i smrti Páně ukázal při svém zápase sílu
hodnou toho, aby na něj hledělo nebe. Platí o něm, co říká Písmo: I když
se lidem zdálo, že je trestán, jeho naděje byla plná nesmrtelnosti.1
Právem slavíme den, který je pro nás posvěcen Janovým utrpením, ozdoben
zářícím purpurem jeho krve. Právem uctíváme s duchovní radostí Janovu
památku, neboť on své svědectví, které vydal Pánu, zpečetil mučednickou
smrtí.
Nelze pochybovat, že svatý Jan trpěl ve vězení a v okovech pro našeho
Vykupitele. Jemu předem vydával svědectví a za něj položil také svůj
život. Pronásledovatel sice od něho nežádal zapření Krista, ale zamlčení
pravdy; to však znamená, že zemřel kvůli Kristu. Vždyť přece Kristus říká:
Já jsem pravda.2 A proto zajisté prolil svou krev kvůli Kristu, když ji
prolil kvůli pravdě. A jako svým narozením, kázáním a tím, že křtil,
vydával Jan předem svědectví tomu, který se měl narodit, kázat a křtít,
tak i svým utrpením Jan o něm předem naznačil, že má také trpět.
Takový a tak veliký muž uzavřel tedy svůj pozemský život, po dlouhém
utrpení v okovech, prolitím krve. Toho, který hlásal svobodu nebeského
pokoje, spoutali bezbožníci do okovů. Do temného vězení byl uvržen ten,
který přišel, aby vydal svědectví o světle,3 a o němž samo světlo, jímž je
Kristus, vydalo svědectví, že byl lampou hořící a zářící.4 A svou vlastní
krví byl pokřtěn ten, jemuž bylo dáno pokřtít Vykupitele světa, uslyšet
hlas Otcův, který se ozval Kristu z nebe, a uvidět milost Ducha Svatého
sestupujícího na něj. Ale takovým lidem, jako byl on, nebylo těžké,
naopak, bylo to pro ně lehké a žádoucí trpět časná muka pro pravdu; neboť
on věděl, že to bude odměněno věčnými radostmi.
Mučedníci si přáli přijmout smrt, která tak jako tak nevyhnutelně
hrozila, pro vyznání Kristova jména s palmou věčného života. Správně říká
apoštol: Vám se přece dostalo té milosti, že smíte v Krista nejen věřit,
ale také pro něj trpět.5 Považuje to za Kristův dar, že vyvolení mohou pro
něj trpět, a rovněž říká: Utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí
slávou, která se zjeví na nás.6
1 srov. Mdr 3, 4
2 Jan 14, 6
3 srov. Jan 1, 8
4 srov. Jan 5, 35
5 Flp 1, 29
6 Řím 8, 18
RESPONSORIUM
Mk 6, 17.27
O.
Herodes dal Jana zatknout, spoutat a zavřít do vězení *
kvůli Herodiadě, manželce svého bratra, protože si ji vzal za ženu.
V.
Král poslal kata a ten ho sťal ve vězení. *
Kvůli Herodiadě, manželce svého bratra, protože si ji vzal za ženu.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, tys povolal svatého Jana Křtitele, aby se stal předchůdcem tvého Syna i svou mučednickou smrtí, a vydal tak svědectví spravedlnosti a
pravdě; dávej i nám sílu, abychom statečně prosazovali plnění tvých přikázání. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|