Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

2. červenec 2011
Neposkvrněného Srdce Panny Marie, památka

Hlasatelem úcty k neposkvrněnému Srdci Panny Marie byl už sv. Jan Eudes (+ 1680). Liturgickou oslavu dovolil Pius VII. (1800-1823) a Pius XII. po zasvěcení celého lidstva tomuto neposkvrněnému Srdci (31. X. 1942) rozhodl, aby se od roku 1944 tento svátek slavil v celé Církvi 22. srpna. Dnešní den byl vybrán proto, že bezprostředně následuje po slavnosti Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Pod symbolem Srdce prokazuje Církev úctu lásce Ježíšovy Matky k Bohu a k jejímu Synu a zároveň její mateřské lásce k celému lidstvu.
MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Zemí, mořem i roji hvězd
vždy chválen, slaven a ctěn jest
vesmíru Vládce, který je
skryt v lůně Panny Marie.

Ač měsíc, slunce, jejich jas
a vše mu slouží v každý čas,
v milostiplném lůně svém
jej chová Panna pod srdcem.

Jak šťastná, Matko, nad tím jsi,
že Tvůrce tvůj, Pán nejvyšší,
držící v dlani celou zem,
dlel jako v chrámě v lůně tvém.

Blahá nebeským poselstvím:
Duch požehnal tě mateřstvím.
Všech lidí touha, Mesiáš,
tvým lůnem přišel mezi nás.

Buď sláva tobě, Ježíši,
zrozený z Panny nejčistší,
i Otce, Ducha milosti
ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.

Žalm 130 (131)
Důvěřuj v Boha jako dítě

Učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem. (Mt 11, 29)

¹ Pane, nejsem pyšné mysli, *
      nepohlížím do vysoka,
   nebažím po velkých věcech, *
      které nad mou sílu jsou. –

² Ztišil, zklidnil jsem své srdce. *
      Jako dítě v klíně matky,
   jako dítě zkonejšené *
      ztichla ve mně duše má. –

³ Izraeli, doufej v Pána *
nyní, vždy a na věky!

Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.

Ant. 2 Můj Bože, v upřímnosti srdce jsem obětoval všecko.

Žalm 131 (132)
Boží přislíbení Davidovu domu

Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida. (Lk 1, 32)

¹ Na Davida se, Pane, rozpomeň, *
na všechnu jeho námahu a péči,
² na to, jak slavně Pánu přísahal, *
mocnému Jákobovu pevně slíbil: –

³ „Nevkročím ve stan svého příbytku, *
      na lože neulehnu k odpočinku,
⁴ ani své oči usnout nenechám, *
      ani svým víčkům spánek nepopřeji,
⁵ než Pánu najdu místo příhodné, *
      příbytek pro mocného Jákobova!“ –

⁶ V Efratě slyšeli jsme o arše, *
na polích jaárských pak jsme ji našli.
⁷ Vejděme nyní v jeho příbytek, *
skloňme se k zemi před podnoží jeho! –

⁸ Vstaň, Pane, vejdi tam, kde budeš dlít, *
      ty i tvá vznešená a slavná archa!
⁹ Právo a řád buď rouchem kněží tvých, *
      radostně ať ti jásají tví věrní!
¹⁰ Pro svého služebníka Davida *
      pomazaného svého neodmítej!

Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Můj Bože, v upřímnosti srdce jsem obětoval všecko.

Ant. 3 Přísahal pevně Davidovi Pán, jeho království upevnil navěky.

¹¹ Přísahal pevně Davidovi Pán, *
      od svého slibu nikdy neustoupí:
   „Na trůně tvém dám slavně zasednout *
      dědici, který z tvého těla vzejde.
¹² A jestli budou tvoji synové *
      mé smlouvy dbát a řádů, jimž je učím,
   dám pak i jejich synům zasednout *
      pro věčné časy na trůně tvé vlády.“ –

¹³ Tak vpravdě Sión sobě zvolil Pán, *
jej přál si navždy za sídlo své vlády:
¹⁴ „Toto je na věky můj příbytek, *
zde budu sídlit v místě vytouženém. –

¹⁵ Pokrmu jeho štědře požehnám *
a chlebem budu sytit jeho chudé.
¹⁶ Odění spásy jeho kněžím dám, *
jásat a plesat budou jeho věrní. –

¹⁷ Tady moc Davidovu rozhojním, *
pomazanému svému světlo zjednám.
¹⁸ Dám jeho nepřátelům z hanby šat, *
on sám se bude skvít mým diadémem.“

Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Přísahal pevně Davidovi Pán, jeho království upevnil navěky.

V. Pojďte a bedlivě pohleďte na skutky Páně.
R. Toho, jenž úžas šíří po celé zemi.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhé knihy Samuelovy

11, 1-17.26-27

Davidův hřích

     ¹Na jaře příštího roku, v době, kdy králové táhnou do pole, David vyslal Joaba a s ním své bojovníky a celého Izraele. Zpustošili území Ammonitů a oblehli Rabbat. David však zůstal v Jeruzalémě.
     ²Jednou k večeru vstal David ze svého lůžka a procházel se na střeše královského domu. Tu spatřil ze střechy ženu, která se koupala; žena byla na pohled velmi hezká. ³David poslal vyptat se na ženu. Řekli mu: „Vždyť je to Batšeba, dcera Eliamova, manželka Chetity Uriáše.“ ⁴David poslal posly, aby ji přivedli, a když k němu vešla, spal s ní. ⁵Žena počala a dala to Davidovi vědět: „Počala jsem.“
     ⁶David pak poslal k Joabovi: „Pošli ke mně Chetitu Uriáše.“ A Joab poslal Uriáše k Davidovi. ⁷Když Uriáš k němu přišel, tázal se ho, daří-li se dobře Joabovi a mužstvu a jak pokračuje válka. ⁸Potom řekl David Uriášovi: „Zajdi do svého domu a umyj si nohy.“ Když Uriáš vyšel z královského paláce, poslali za ním k uctění královské jídlo. ⁹Uriáš však se uložil u vchodu do královského paláce se služebníky svého pána a do svého domu nezašel. David dostal zprávu: „Uriáš do svého domu nezašel.“ Druhého dne ho David pozval, aby s ním jedl a pil, a opil ho. Večer Uriáš vyšel spát na své lůžko se služebníky svého pána a nezašel do svého domu.
     ¹⁰Když oznámili Davidovi, že Uriáš do svého domu nezašel, otázal se David Uriáše: „Což jsi nepřišel z cesty? Proč jsi tedy nezašel do svého domu?“ ¹¹Uriáš Davidovi odvětil: „Archa, Izrael i Juda sídlí ve stanech, můj pán Joab i služebníci mého pána táboří v poli. A já bych měl vstoupit do svého domu, jíst a pít a spát se svou ženou? Jakože jsi živ, jakože živa je tvá duše, něčeho takového se nedopustím!“ ¹²David Uriášovi řekl: „Pobuď tu ještě dnes, zítra tě propustím.“ Uriáš tedy zůstal v Jeruzalémě toho dne i nazítří. ¹³David ho pozval, aby s ním jedl a pil, a opil ho. On však večer vyšel a ulehl na svém loži se služebníky svého pána. Do svého domu nezašel.
     ¹⁴Druhého dne napsal David Joabovi list a poslal ho po Uriášovi. ¹⁵V listě psal takto: „Postavte Uriáše dopředu do nejprudšího boje. Potom od něho ustupte, aby byl ubit a zemřel.“ ¹⁶Když tedy Joab obhlédl město, postavil Uriáše na místo, kde zpozoroval, že jsou udatní protivníci. ¹⁷Když mužové z města udělali výpad, zaútočili na Joaba, a v mužstvu byli padlí, i mezi Davidovými bojovníky, a smrt našel i Chetita Uriáš.
     ²⁶Když Uriášova žena uslyšela, že její muž Uriáš je mrtev, naříkala nad svým manželem. ²⁷Jakmile však smutek pominul, David pro ni poslal, přijal ji do svého domu a ona se stala jeho ženou. Porodila mu pak syna. Ale v očích Hospodinových bylo zlé, co David spáchal.

RESPONSORIUM

Srov. 2 Sam 12, 9; Ex 20, 2.13.14

O. Chetitu Uriáše jsi zabil mečem a jeho ženu sis vzal za manželku. * Proč jsi pohrdl Hospodinovým slovem a dopustil ses toho, co je v jeho očích zlé?
V. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě vyvedl z egyptské země. Nezabiješ, nezcizoložíš. * Proč jsi pohrdl Hospodinovým slovem a dopustil ses toho, co je v jeho očích zlé?

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého biskupa Vavřince Justinianiho

(Sermo 8, in festo Purificationis B.M.V.; Opera 2, Venetiis 1751, 38-39)

Maria uchovávala všechno v srdci

     Když Maria promýšlela v sobě všechno, co poznala četbou nebo co slyšela a viděla, jak rostla její víra, jaká moudrost ji osvěcovala a jaký žár lásky ji stále více pronikal! A prožívala-li znovu nebeská tajemství, na nichž měla účast, vedlo ji to stále kupředu, naplňovalo stále větší radostí, Duch Svatý ji zahrnoval hojností svých darů, celou bytostí tíhla k Bohu a přitom zase v sobě zůstávala pokorná. Tak totiž působí Boží milost: z hlubin pozdvihuje do výše a přetváří člověka k podobě stále zářivější.
     Jistě blažená byla duše Panny Marie: Duch Svatý v ní přebýval a poučoval ji a ona byla vždycky a ve všem poslušná Božího slova. Nenechala se vést vlastním míněním a rozhodováním, ale k čemu moudrost vnitřně vybízela její víru, to vykonávala s pomocí těla navenek. A bylo vhodné, aby božská Moudrost, když si vybudovala dům Církve jako svůj příbytek, použila nesvětější Pannu Marii jako vzor věrného plnění zákona, čistoty srdce, pravé pokory a duchovní oběti.
     Napodobuj Marii, křesťane! Abys byl duchovně očištěn a omyt, od nákazy hříchů, vstup do chrámu svého srdce. Tam hledí Bůh při všem, co konáme, více na vnitřní smýšlení než na skutek. Proto ať třeba naše mysl dojde při snaze o rozjímavou modlitbu až do vytržení a věnujeme se jen Bohu, či ať se zcela střízlivě snažíme prospívat ve ctnostech a sloužíme užitečnou prací svým bližním, jednejme vždycky tak, aby nás poháněla jen Kristova láska. Neboť taková oběť duchovního očištění se líbí Bohu. Nedovršuje se v chrámě zbudovaném lidskýma rukama, ale uvnitř v srdci, do něhož Kristus Pán rád vstupuje.

RESPONSORIUM

R. Svatá a neposkvrněná Matko Boží, nedovedu dost velebit tvé panenství, * neboť tys ve svém lůně nosila toho, kterého nebe nemohlo obsáhnout.
V. Požehnaná tys mezi ženami a požehnaný plod života tvého, * neboť tys ve svém lůně nosila toho, kterého nebe nemohlo obsáhnout.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys připravil v srdci blahoslavené Panny Marie důstojný příbytek Ducha Svatého; na její přímluvu přebývej i v nás, abychom se stali chrámem tvé slávy. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

2. červenec 2011 Neposkvrněného Srdce Panny Marie, památka

2. červenec 2011
Neposkvrněného Srdce Panny Marie, památka