Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

22. prosinec 2010
Doba adventní, 4. týden
4. týden žaltáře

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Přijď, Spasiteli plemen všech,
zrozením z Panny nám se zjev,
ať celý svět zří s podivem,
jak zrodit se Bůh může jen.

Bez přičinění mužského,
vdechnutím Ducha Svatého
Boží Slovo se vtělilo,
v plod života se rozvilo.

Pel nevinnosti Panny klín
neztratil obtěžkáním tím,
zástava ctnosti nad ní vlá,
že v chrámě tom Bůh přebývá.

On rytíř dvojí podstaty
už z královské té komnaty
jak ženich pro svou nevěstu,
hle, vydává se na cestu.

Ty, jenž jsi Otci rovný Syn,
přepásán pásem tělesným,
našeho těla slabosti
nepřestaň menšit milostí.

Jesličky tvé jsou před tebou,
prosvítá nový úsvit tmou.
Ať jas ten neustoupí tmě
a ohněm víry stále žhne.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Oslavuj Pána, duše má, na jeho dobra nezapomeň!

Z milosrdné lásky našeho Boha nás navštívil ten, který vychází z výsosti. (Srov. Lk 1, 78)

¹ Oslavuj Pána, duše má, *
      mé nitro jeho svaté jméno!
² Oslavuj Pána, duše má, *
      na jeho dobra nezapomeň! –

³ Všechny tvé viny odpouští, *
      ze všech tvých neduhů tě léčí;
⁴ tvůj život chrání záhuby, *
      věnčí tě láskou, slitováním;
⁵ on blahem sytí tvoje dny, *
      jak orlu obnovil tvou mladost. –

⁶ Pán koná skutky milosti: *
      všem utlačeným zjedná právo.
⁷ Ukázal cestu Mojžíši, *
      své skutky dětem Izraele.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Oslavuj Pána, duše má, na jeho dobra nezapomeň!

Ant. 2 Jak otec dětem odpouští, Pán je k svým věrným milostivý.

⁸ Vlídný a laskavý je Pán, *
      shovívavý a milosrdný.
⁹ Nechce se ustavičně přít, *
      navěky v hněvu setrvávat.
¹⁰ Nesplácí hříchy, nejedná, *
      jak pro své viny zasloužíme. –

¹¹ Vždyť jak ční nebe nad zemí, *
      tak velkou lásku má k svým věrným.
¹² Jak od východu k západu *
      vzdaluje od nás naše viny.
¹³ Jak otec dětem odpouští, *
      Pán je k svým věrným milostivý.

¹⁴ Ví, z čeho jsme stvořeni, *
      má na mysli, že jsme jen hlína.
¹⁵ Jsou jako tráva lidské dny: *
      rozkvetou jako polní kvítek,
¹⁶ zavane vítr, sfoukne jej, *
      a stopy po něm nezůstane.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Jak otec dětem odpouští, Pán je k svým věrným milostivý.

Ant. 3 Oslavte Pána, díla Páně.

¹⁷ Však láska Páně do věků, *
      je dobrotiv až k dětem dětí
¹⁸ u těch, kdo jeho smlouvu ctí *
      a plní jeho přikázání.
¹⁹ Pán zřídil si trůn v nebesích *
      a jeho vláda řídí vesmír. –

²⁰ Oslavte Pána, chvalte jej, †
      vy jeho poslové, vy silní, *
      kdo konáte, co on vám káže!
²¹ Oslavte Pána, zástupy, *
      vy, kdo jste v službách jeho vůle!
²² Oslavte Pána, díla Páně, †
      všude, kam sahá jeho vláda! *
      Oslavuj Pána, duše má!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Oslavte Pána, díla Páně.

V. Lidé, slyšte slovo Páně.
O. A hlásejte je po celé zemi.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

^49.14Sión řekl: „Hospodin mě opustil,
Pán na mě zapomněl.“
¹⁵Copak může zapomenout žena na své nemluvně,
není jí líto syna vlastního těla?
I kdyby ona zapomněla,
já přece na tebe nezapomenu!

¹⁶Hle, vyryl jsem si tě do dlaní,
tvé hradby jsou stále přede mnou.
¹⁷Pospíchají sem tvoji stavitelé,
ti, kdo tě bořili a ničili, z tebe vyjdou.

¹⁸Pozdvihni své oči a dívej se kolem:
tito všichni se shromáždili, přišli k tobě.
„Jako že jsem živ – praví Hospodin –
těmi všemi se oblečeš jako šperky,
jako nevěsta se jimi ozdobíš.“
¹⁹Neboť tvé trosky, tvé sutiny,
tvá zničená země
budou nyní těsné pro obyvatele
– daleko budou ti, kdo tě hltali.
²⁰Ještě ti budou do uší mluvit
synové, až skončí tvoje bezdětnost:
„Mé místo je těsné;
ustup, ať mám kde bydlet!“
²¹Řekneš si v srdci:
„Kdo mi je zrodil?
Byla jsem přece bezdětná, neplodná,
do zajetí odvedená.
Kdo je vychoval?
Vždyť jsem zůstala sama;
kde tihle byli?“

²²Tak praví Pán, Hospodin:
„Hle, pokynu rukou pohanům,
národům zdvihnu své znamení.
Přinesou tvé syny v náručí,
tvé dcery budou neseny na ramenou.
²³Králové budou tvými pěstouny,
královny tvými chůvami;
tváří k zemi se ti pokoří
a prach tvých nohou budou lízat.
Tu poznáš, že já jsem Hospodin.
Nezklamou se ti, kdo doufají ve mě.“

²⁴Může se kořist vyrvat rekovi,
či vyprostí se zajatec silákovi?
²⁵„A přece“ – tak praví Hospodin –
„i zajatec se může rekovi vyrvat
a může se vyprostit silákova kořist.
Já však budu bojovat s tvými protivníky,
já tvé syny vysvobodím.

²⁶Tvé trýznitele nakrmím jejich vlastním masem,
jako moštem se opojí vlastní krví,
aby každý poznal, že já jsem Hospodin, tvůj Spasitel,
že tvým Vykupitelem je mocný Jakubův ochránce.“

^50.1Tak praví Hospodin:
„Kde je rozlukový lístek vaší matky,
kterým jsem ji zapudil?
Nebo kdo je mým věřitelem,
jemuž jsem vás prodal?
Hle, byli jste prodáni kvůli svým nepravostem,
pro vaše nevěrnosti byla vaše matka zapuzena.“

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z výkladu svatého kněze Bedy Ctihodného na Lukášovo evangelium

     Maria řekla: Velebí má duše Pána a můj duch plesá v Bohu, mém spasiteli.¹
     Praví: Pán mě povznesl tak velikým a tak neslýchaným darem, že se to nijak nedá vyjádřit slovy a stěží to může pochopit nejvnitřnější cit srdce. Proto z celé duše vzdávám díky a chválu. Na díky vynakládám všechno, co při rozjímání jeho nekonečné velikosti prožívám, cítím a rozeznávám. Neboť můj duch se raduje i z věčného božství téhož Ježíše, to jest Spasitele, jehož početím v čase se oplodňuje moje tělo.
     Že mi učinil veliké věci ten, který je mocný; jeho jméno je svaté.²
     To se vztahuje k začátku chvalozpěvu, kde se říká: Velebí má duše Pána. Vždyť jenom ta duše, kterou Bůh chce zahrnout velikou milostí, je schopna velebit ho důstojným chvalozpěvem a obracet se na ty, kdo mají účast na stejném zaslíbení a záměru spásy, s povzbuzením a výzvou: Velebit pojďte Pána spolu se mnou, společně vzdejme chválu jeho jménu!³
     Vždyť ten, kdo s pohrdáním odmítne podle svých možností velebit Pána, kterého poznal, a vyznávat svatost jeho jména, bude nejmenším v království nebeském.⁴ Jeho jméno pak se nazývá svaté z toho důvodu, že velikostí své jedinečné moci převyšuje Bůh každé stvoření a má daleký odstup ode všeho, co učinil.
     Ujal se svého služebníka Izraele, pamatoval na své milosrdenství.⁵
     Výstižně nazývá Izraele Hospodinovým služebníkem, neboť Bůh se ho ujal, aby ho spasil, ovšem poslušného a pokorného podle slov Ozeášových: Služebníkem je Izrael, zamiloval jsem si ho.⁶
     Neboť kdo s pohrdáním odmítá se ponížit, nemůže být spasen ani nemůže říci s prorokem: A ejhle, Bůh je mi pomocníkem, Pán mi zachoval život.⁷ Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.⁸
     Jak slíbil našim otcům, Abrahámovi a jeho potomkům na věky.⁹
     Za potomstvo Abrahámovo označuje nikoli potomstvo tělesné, nýbrž duchovní. To znamená nejenom potomky zrozené z jeho těla, ale i ty, kdo kráčejí ve šlépějích jeho víry, ať s obřízkou, nebo bez ní. Vždyť i Abrahám ještě před obřízkou uvěřil a bylo mu to připočteno ke spravedlnosti.¹⁰
     Příchod Spasitele byl tedy slíben Abrahámovi a jeho potomstvu navěky, to znamená synům zaslíbení, jimž se říká: Když patříte Kristu, jste Abrahámovo potomstvo a dědici podle zaslíbení.¹¹
     Je správné, že Pánův i Janův příchod ohlašují prorockým slovem jejich matky. Aby tak jako měl svůj počátek hřích, aby skrze ženy začínaly i dobré věci. A jestliže pro svedení jedné život zanikl, aby se světu vrátil, když se dvě předhánějí v oslavování Boha.
     ¹ Lk 1, 46-47
     ² Lk 1, 49
     ³ Žl 33 (34), 4
     ⁴ srov. Mt 5, 19
     ⁵ Lk 1, 54
     ⁶ srov. Oz 11, 1
     ⁷ Žl 53 (54), 6
     ⁸ Mt 18, 4
     ⁹ Lk 1, 55
     ¹⁰ srov. Gn 15, 6; Řím 4, 3
     ¹¹ Gal 3, 29

RESPONSORIUM

MODLITBA

Modleme se:
Milosrdný Bože, tys nás neopustil, ani když jsme zhřešili, nenechals nás na pospas smrti, ale poslals k naší spáse svého jediného Syna; shlédni na nás a když s vírou a zbožností vyznáváme, že se stal člověkem, dej, ať žijeme ve stálém spojení s ním. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie