[ nová verze ]
17. červenec 2010, Sobota
3. týden žaltáře
Druhé mezidobí, 15. týden Bl. Česlava a sv. Hyacinta, kněží, nezávazná památka Pro OP: Bl. Česlava z Polska, kněze, památka Sobotní památka Panny Marie
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. první večerní chvály
kompletář po prvních chválách
vigilie
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 17. červenec 2010 Druhé mezidobí, 15. týden 3. týden žaltáře
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Ty, Bože, vlídný nadmíru,
původce díla vesmíru,
ač trojí v božství vznešeném,
jsi dárce bytí jeden jen.
Slyš vlídně tento chvalozpěv,
v němž ozývá se tklivý vzdech:
Kéž smíme jednou bez výhrad
čistým srdcem tě nazírat.
Ať oheň lásky očistné
do našich beder pronikne,
ať zbraně neodkládáme
a na tvůj příchod čekáme.
Za to, že ticho noční tmy
rušíme zpěvy zvučnými,
uděl nám hojné dary své
v nebeské vlasti zářivé.
To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.
Během dne:
Ty věčné slávy původ jsi,
Ducha sedmeré milosti
uděl nám v tebe věřícím
a skloň se vlídně k prosícím.
Nemoci těla zažeň v dál,
od mysli pohoršení vzdal,
vše podlé i s kořeny spal
a utiš srdcí těžký žal.
Rozjasni mysl světlem svým,
podporuj každý čestný čin,
slyš modlitby tě prosících,
dej věčný život v nebesích.
Teď po úsecích sedmi dní,
plyne čas žití veškeren,
a v osmý den, ten poslední,
nastane pro nás soudný den.
Náš Spasiteli, v onen čas,
ve hněvu neodsuzuj nás,
nás po levici nezařaď
dej po pravici tobě stát.
A až se k prosbám věrných svých
ty, Pane, skloníš milostiv,
kéž věčně z nitra vděčného
chválíme Trojjediného. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Ať chválí Pána za slitování, za divy, které k dobru lidí konal.
Žalm 106 (107)
Poděkování za vysvobození
Bůh poslal Izraelitům své slovo, když dal hlásat, že nastává pokoj skrze Ježíše Krista. (Sk 10, 36)
I
1 Slavte Pána za to, jak je dobrý, *
jak až na věky je milosrdný!
2 Tak ať mluví vykoupení Pánem, *
vykoupení z nepřátelské moci!
3 Shromáždil je ze všech končin země, *
kde je východ, západ, jih či sever. –
4 Bloudili nehostinnou pustinou, *
nenacházeli místo k usídlení.
5 Hladem a žízní přitom strádali, *
život v nich ponenáhlu vyhasínal.
6 Volali tedy k Pánu v úzkostech *
a on je z jejich bídy vysvobodil. –
7 Na správnou cestu on je uvedl, *
aby tak došli místa k osídlení.
8 Ať chválí Pána za slitování, *
za divy, které k dobru lidí konal!
9 Napájel hrdlo jejich žíznivé, *
lačnící hrdlo plnil dobrotami. –
10 Vězeli ve smrtelných temnotách, *
vrženi do bídy a do okovů,
11 že Božím příkazům se vzpírali *
a opovrhli radou Nejvyššího.
12 I bylo jejich srdce zkrušeno, *
že padali a nikdo nepomohl.
13 Volali tedy k Pánu v úzkostech *
a on je z jejich bídy vysvobodil. –
14 Z těch temnot smrtelných je vyvedl, *
přelomil jejich okovy a strhl.
15 Ať chválí Pána za slitování, *
za divy, které k dobru lidí konal;
16 za to, že brány z bronzu rozrazil, *
závory železné že zlomil vedví.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Ať chválí Pána za slitování, za divy, které k dobru lidí konal.
Ant. 2 Viděli díla Páně a žasli nad jeho divy.
II
17 Ochuravěli pro svou nepravost, *
zkrušeni byli za své těžké viny.
18 Už se jim každý pokrm ošklivil, *
takže už měli blízko k branám smrti.
19 Volali tedy k Pánu v úzkostech *
a on je z jejich bídy vysvobodil. –
20 Seslal své slovo, jím je uzdravil *
a zachránil je opět před záhubou.
21 Ať chválí Pána za slitování, *
za divy, které k dobru lidí konal!
22 Ať přinášejí oběť děkovnou, *
s jásotem rozhlašují jeho skutky! –
23 V lodích se vydávali na moře, *
po mnoha vodách pluli za obchodem;
24 přitom pak díla Páně vídali, *
žasli nad jeho divy v mořské hloubi.
25 Přikázal, zdvihl vítr bouřlivý, *
ten mořské vlny do vysoka vzdouval.
26 Vzlétali k nebi, do vln padali, *
že hrůzou v nich až duše zkomírala.
27 Zmítali, káceli se opile, *
se vší svou dovedností byli v koncích.
28 Volali tedy k Pánu v úzkostech *
a on je z jejich bídy vysvobodil. –
29 Bouřlivý vichr ztišil ve vánek *
a zklidnilo se mořské vlnobití.
30 Radovali se z toho ztišení; *
a přivedl je k touženému místu.
31 Ať chválí Pána za slitování, *
za divy, které k dobru lidí konal!
32 Ať ve shromáždění ho velebí, *
ve sboru starších ať jej oslavují!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Viděli díla Páně a žasli nad jeho divy.
Ant. 3 S radostí to vidí bohabojní, v srdci budou chovat skutky lásky Páně.
III
33 On proměňoval řeky v pouště, *
prameny ve vyprahlou zem,
34 úrodné kraje v solné pláně *
za to, že zlý byl tamní lid.
35 Poušť zase změnil na jezero, *
vyprahlou hlínu na pramen: –
36 tam usídlil pak hladovící, *
města si mohli zbudovat.
37 Zřídili pole, vinohrady *
a měli hojnou úrodu.
38 Žehnal jim, rozrostli se hojně, *
i chovných zvířat měli dost. –
39 Ten však, jenž ponižuje mocné *
a dá jim bloudit na poušti,
40 že zas jich ubylo a chřadli *
pod tíhou strádání a ran,
41 chudáka ale zvedl z bídy, *
jak stádo zmnožil jeho rod.
42 S radostí to vidí bohabojní, *
všechna zloba musí sklapnout ústa.
43 Kdo jsi moudrý, měj to na paměti! *
V srdci chovej skutky lásky Páně!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 S radostí to vidí bohabojní, v srdci budou chovat skutky lásky Páně.
V.
Pane, až k oblakům tvá věrnost dosahuje.
R.
Tvé rozsudky jak mořské hlubiny.
PRVNÍ ČTENÍ
Z druhé knihy Královské
2, 1-15
Eliáš odnesen do nebe
1Když Hospodin chtěl odnést Eliáše ve vichřici do nebe, šel Eliáš a Elizeus z Gilgalu.
2Eliáš řekl Elizeovi:
„Zůstaň zde, protože mě Hospodin posílá do Bételu.“ Elizeus mu odvětil: „Jakože živ je Hospodin a jakože živ jsi ty, neopustím tě.“
I sestoupili do Bételu. 3Proročtí žáci, kteří byli v Bételu, vyšli k Elizeovi a otázali se ho?:
„Víš, že Hospodin dnes vezme tvého pána od tebe vzhůru?“ Odvětil: „Vím to také. Mlčte!“ 4A Eliáš mu řekl:
„Elizee, zůstaň zde, protože Hospodin mě posílá do Jericha.“ Odvětil: „Jakože živ je Hospodin a jakože
živ jsi ty, neopustím tě.“ I přišli do Jericha.
5Proročtí žáci, kteří byli v Jerichu, přistoupili k Elizeovi a řekli mu: „Víš, že Hospodin dnes vezme
tvého pána od tebe vzhůru?“ Odvětil: „Vím to také. Mlčte!“ 6Eliáš řekl Elizeovi: „Zůstaň, prosím, zde,
neboť Hospodin mě posílá k Jordánu.“ Elizeus odpověděl: „Jakože je živ Hospodin a jakože jsi živ ty,
neopustím tě.“ Šli tedy oba. 7Šlo také padesát z prorockých učedníků a stanuli daleko stranou, zatímco
se ti dva zastavili u Jordánu. 8Eliáš vzal svůj plášť, svinul ho a udeřil jím o vodu, takže se rozdělila
na dvě strany a oba přešli suchou nohou.
9Když přešli, řekl Eliáš Elizeovi: „Žádej, co bych ti měl udělat, dříve než budu od tebe vzat.“ Elizeus
odpověděl: „Prosím, ať jsou na mně dvě třetiny tvého ducha!“ 10Eliáš řekl: „Těžkou věc žádáš. Uvidíš-li mě,
až budu od tebe vzat, stane se ti tak, neuvidíš-li, nestane se.“ 11Když tak spolu šli a mluvili, hle – ohnivý
vůz s ohnivými koňmi oddělil je od sebe a Eliáš vystoupil ve vichřici do nebe.
12Elizeus to viděl a zvolal: „Otče můj, otče můj, který řídíš válečný vůz Izraele!“ Když už ho neviděl, chopil
se svých šatů a roztrhl je na dva kusy. 13Zdvihl Eliášův plášť, který z něho spadl, obrátil se a stanul na břehu
Jordánu. 14Vzal Eliášův plášť, který z něho spadl, udeřil jím o vodu a pravil: „Kde je Hospodin, Bůh Eliášův?“
Když udeřil o vodu, ta se rozdělila na dvě strany a Elizeus přešel.
15Viděli to proročtí žáci z Jericha, kteří byli naproti, a řekli: „Na Elizeovi spočinul duch Eliášův.“
Šli mu vstříc a poklonili se mu až k zemi.
RESPONSORIUM
Mal 3, 23-24; Lk 1, 15.17
O.
Hle, pošlu vám proroka Eliáše, dříve než přijde veliký a strašný Hospodinův den. *
Obrátí srdce otců k synům a srdce synů k otcům.
V.
Jan bude veliký před Pánem a půjde před ním v duchu a moci Eliášově. *
Obrátí srdce otců k synům a srdce synů k otcům.
DRUHÉ ČTENÍ
Z traktátu „O svátostných tajemstvích“ od svatého biskupa Ambrože
(Nn. 52-54.58: SCh 25 bis. 186-188.190)
Svátost, kterou přijímáš, vzniká Kristovým slovem
Pozorujeme, že milost má větší účinnost než přirozenost, a to jsme dosud uváděli jen milost prorockého
požehnání. Jestliže už lidské požehnání dokázalo změnit přirozenost, co potom řekneme přímo o božském
posvěcení, kdy působí samotná slova našeho Pána a Spasitele? vždyť tato svátost, kterou přijímáš, vzniká
Kristovým slovem. Jestliže Eliášova slova měla moc svolat oheň z nebe,1 že by Kristova slova nedokázala
změnit způsob existence pozemského živlu? O veškerém díle světa jsi četl, že Bůh řekl, a stalo se,2
on řekl, a všechno stvořeno bylo.3 Když tedy mohlo Kristovo slovo z ničeho udělat něco, co tu předtím
nebylo, jak by nemohlo změnit to, co tu je, v něco, čím to nebylo? Je přece snazší věcem jejich přirozenost
změnit než jim novou stvořit.
Ale nač potřebujeme důkazy? Použijme Kristova vlastního příkladu a pravdu tohoto tajemství podepřeme tajemstvím
Vtělení. Což snad předcházel narození Pána Ježíše z Marie přirozený úkon? Podle přirozeného řádu rodí žena
ze spojení s mužem. Je tedy jasné, že panna porodila mimo řád přírody. A právě toto tělo, které zpřítomňujeme,
je z panny. Proč tady u Kristova těla hledáš přirozený řád, když mimo řád přírody bylo samo narození Pána Ježíše
z panny? A bylo to pravé Kristovo tělo, které bylo ukřižováno a pohřbeno, a tak máme opravdu svátost onoho jeho těla.
Sám Pán Ježiš volá: To je mé tělo.4 Než vysloví svatá slova požehnání, jmenuje jinou způsobu; ale po posvěcení
mluví o těle. Dále sám říká, že je to jeho krev.5 Před posvěcením se to nazývá jinak; po posvěcení se to jmenuje krev.
A ty říkáš: „Amen“, to znamená: „Je to skutečně tak.“ To, co mluví ústa, ať uvnitř vyznává duch; co se ozývá v řeči,
ať cítí také srdce.
Proto také Církev, když vidí tak velikou milost, vybízí své děti a nabádá své nejbližší, aby společně přistoupili
ke svátostem, a říká: Jezte, přátelé, pijte, veselte se, moji drazí.6 Co máme jíst a co máme pít, vyslovil
Duch Svatý jinde ústy proroka: Zkuste a poznáte, jak Pán je dobrý; a šťasten, kdo se uchyluje k němu.7 V této
svátosti je Kristus, protože je tu Kristovo tělo. Není to tedy pokrm pro tělo, ale pro duši. Proto apoštol říká
i o jeho předobraze, že naši praotcové jedli duchovní pokrm a pili duchovní nápoj.8 Neboť Boží tělo je tělo
duchovní a Kristovo tělo je tělem Božího Ducha, protože Kristus je duch, jak čteme: Duch před naší tváří je
Kristus Pán.9 A v Petrově listě stojí: Kristus zemřel za nás.10 Tento pokrm pak posiluje naše srdce,
a tento nápoj je k radosti lidského srdce,11 jak připomíná prorok.
1 srov. 1 Král 18, 38; Sir 48, 1.3
2 srov. Gn 1
3 srov. Žl 148 (149), 5
4 Mt 26, 26
5 srov. Mt 26, 28
6 Pís 5, 1
7 srov. Žl 33 (34), 9
8 srov. 1 Kor 10, 3-4
9 srov. Pláč 4, 20 (LXX)
10 srov. 1 Petr 3, 18
11 Žl 103 (104), 15
RESPONSORIUM
Mt 26, 26; Job 31, 31
O.
Když jedli, Ježíš vzal chléb, požehnal ho, lámal a dával ho svým učeníkům se slovy: *
Vezměte, jezte. To je mé tělo.
V.
Což neříkala moje čeládka: je vůbec někdo, koho by nenasytil masem? *
Vezměte, jezte. To je mé tělo.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, ty ukazuješ bloudícím světlo pravdy, aby se mohli vrátit na správnou cestu;
dej těm, kdo přijali křesťanství, ať se vyhýbají všemu, co odporuje křesťanskému způsobu života, a ať usilují o to, co se s ním shoduje.
Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|