Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

12. březen 2010
Doba postní, 3. týden
3. týden žaltáře

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  

HYMNUS

Už nadešel čas milosti
nám udělený z výsosti,
jenž lékem střídmosti má z běd
vytrhnout malátný náš svět.

Den naší spásy přichází
s jasem, jenž z Krista vychází,
když srdce hříchem zraněné
postem se k Bohu pozvedne.

Dej, Bože, ať půst držíme
a myslí, tělem střídmí jsme,
než projdem žitím pozemským
k velikonocům nebeským.

Ať v pokoře tě vesmír ctí,
jediný Bože v Trojici,
též my tě omilostněni
novými ctíme písněmi. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Jsem už vysílen křikem, jak čekám na svého Boha.

Dali mu pít víno smíchané se žlučí. (Mt 27, 34)

² Pojď mě zachránit, Bože, *
      voda až k hrdlu mi sahá,
³ bořím se v hlubokém bahně, *
      jako by bezedné bylo,
   padl jsem do hlubin vodních, *
      proud mě strhuje s sebou.
⁴ Jsem už vysílen křikem, *
      hrdlo mám ochraptělé,
   oči mi hleděním slábnou, *
      jak čekám na svého Boha.
⁵ Víc, než mám na hlavě vlasů, *
      je těch, kdo mají mě v zášti,
   silnější nežli mé kosti
      jsou, kdo mě stíhají křivě. *
   Vrátit mám to, co jsem nevzal! –

⁶ Ty, Bože, znáš mé pošetilosti, *
      prohřešky moje nejsou ti tajny.
⁷ Pro mne kéž nedojdou zahanbení, *
      kdo, Pane zástupů, doufají v tebe,
   ať kvůli mně se nedočká hanby, *
      kdo hledá Boha Izraele! –

⁸ Vždyť já jsem pro tebe potupu snášel, *
     pohana ulpěla na mé tváři.
⁹ Odcizil jsem se svým vlastním bratřím, *
       synům mé matky jsem jako cizí. –

¹⁰ Stráven jsem tím, jak pro tvůj dům horlím, *
       hanoben těmi, kdo hanobí tebe.
¹¹ Sebe jsem týral mnohými posty, *
       ale i to mi jen k potupě bylo. –

¹² V pytli jsem chodil za pokání, *
       za to jsem jim byl leda pro smích.
¹³ Tlachají o mně, kdo u brány sedí, *
       opilci zpívají posměšky o mně.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Jsem už vysílen křikem, jak čekám na svého Boha.

Ant. 2 Žluč mi kapali do mého jídla, v žízni mě octem napájeli.

¹⁴ Já však se modlím k tobě, Pane! *
       Milostiv buď mi a vyslyš mě, Bože,
    jak jenom ty se smilovat umíš, *
       jak jenom ty jsi v pomoci věrný!
¹⁵ Vyprosť mě z bahna, ať neutonu, *
       zachraň mě z bídy a z hluboké tůně,
¹⁶ aby mě proud už nestrhoval, †
       aby mě hloubka nepohltila, *
       ať propast nade mnou nezavře jícen! –

¹⁷ Vyslyš mě, Pane, v své slitovné lásce, *
       shlédni ke mně v svém milosrdenství!
¹⁸ Neukrývej se před služebníkem, *
       vyslyš mě, pospěš, nenech mě v bídě! –

¹⁹ Pojď ke mně blíž a vysvoboď mě, *
       zachraň mě navzdor mým nepřátelům!
²⁰ Ty přece znáš mé ponížení, *
       před tebou stojí mí protivníci. –

²¹ Zahanbení mi zlomilo srdce, *
       potupa má je nezhojitelná;
    doufal jsem v soucit, ale marně, *
       v ty, kdo mě utěší, nenašel jsem je.
²² Žluč mi kapali do mého jídla, *
       v žízni mě octem napájeli.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Žluč mi kapali do mého jídla, v žízni mě octem napájeli.

Ant. 3 Hledejte Pána a budete žít.

³⁰ Já však jsem ubožák v bídě, *
       chraň mě svou pomocí, Bože!
³¹ Chci jménu Božímu zpívat, *
       vděčně je chválit a slavit.
³² To bude milejší Pánu, *
       nad žertvu rohatých býků. –

³³ Těšte se, pokorní, z toho: *
       Kdo hledá Boha, ten sílí!
³⁴ Neboť Pán ubohé slyší, *
       nezhrdne zajatci svými.
³⁵ Chval ho nebe i země, *
       moře a vše, co v něm žije! –

³⁶ Neboť Bůh zachová Sión, †
       zbuduje judská města; *
       budou v nich žít a sídlit
³⁷ potomci těch, kdo mu slouží; †
       kdo jeho jméno ctí s láskou, *
       najdou v nich navždy svůj domov.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Hledejte Pána a budete žít.

V. Obraťte se k svému Pánu, Bohu.
O. Je dobrotivý a milosrdný.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhé knihy Mojžíšovy

     ^35.30Mojžíš řekl synům Izraele: „Hleďte, Hospodin výslovně povolal Basaleela, syna Uriho, vnuka Churova z pokolení Judova. ³¹Obdařil ho Božím duchem, aby měl schopnost, dovednost a zručnost pro každou práci, ³²aby vymyslel a zhotovil předměty ze zlata, stříbra a mědi, ³³aby opracoval a zasadil drahokamy a obráběl dřevo a zhotovil každé umělecké dílo. ³⁴Dal mu schopnost, aby učil jiné on a Choliab, syn Achisamachův z pokolení Danova. ³⁵Obdařil je schopností pro každou práci řemeslnou, uměleckou, výšivkářskou na purpuru fialovém, nachovém a karmínovém a na kmentu i pro práci tkalcovskou. Mohou vytvořit každé dílo a vyhotovit k tomu návrhy.“
     ^36.1Besaleel, Choliab a všichni dovední muži, které Hospodin obdařil schopností a dovedností, aby uměli zhotovit každé dílo pro službu ve svatyni, dali se do práce podle toho, co jim Hospodin přikázal.
     ^37.1Besaleel zhotovil archu z akáciového dřeva dva a půl lokte dlouhou, jeden a půl lokte širokou a jeden a půl lokte vysokou. Potáhl ji uvnitř i zvenku čistým zlatem a kolem ji opatřil zlatou lištou. ²Odlil pro ni čtyři zlaté kruhy k jejím čtyřem nohám: ³dva kruhy na jedné straně a dva kruhy na druhé straně. ⁴Také zhotovil tyče z akáciového dřeva, potáhl je zlatem ⁵a tyče prostrčil do kruhů na stranách archy, aby se archa dala nosit.
     ⁶Zhotovil i slitovnici z ryzího zlata: dva a půl lokte dlouhou a jeden a půl lokte širokou. ⁷Na obou stranách slitovnice zhotovil dva cheruby z vytepaného zlata. ⁸Jeden cherub byl na jednom konci slitovnice a druhý cherub na druhém konci. Udělal cheruby na obou koncích slitovnice. ⁹Cherubové měli křídla rozepjatá nahoru a svými křídly slitovnici přikrývali. Jeden byl obrácen k druhému a dívali se na slitovnici.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z komentáře svatého Řehoře Velikého, papeže, ke knize Job

     Blažený Job je předobrazem Církve; mluví přitom jednou jako její tělo, jednou jako hlava. Chvíli třeba hovoří o jejích údech, a náhle promluví jako hlava. To platí i o tomto výroku: To vše jsem vytrpěl, ačkoliv mé ruce jsou bez hříchu, i když mé prosby k Bohu byly čisté.¹
     Bez viny byly také ruce toho, který nikdy nezhřešil a v jehož ústech nebylo lži,² a přece pro naše vykoupení na sebe vzal bolest kříže. Ten jediný ze všech pronášel k Bohu čisté prosby, neboť i uprostřed bolestného utrpení se modlil za své pronásledovatele slovy: Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.³
     Co k tomu dodat? Cožpak si lze představit čistší modlitbu, než když se někdo milosrdně přimlouvá i za ty, kteří mu působí bolest? Došlo přece až k tomu, že krev našeho Vykupitele, kterou zuřiví nepřátelé prolili, později jako věřící přijímají a hlásají o něm, že je Boží Syn.
     O této krvi se vhodně dodává: Země, nepřikrývej krev mou, ať bez konce zní můj nářek.⁴ A hříšníkovi bylo řečeno: Země jsi a do země se vrátíš.⁵
     A tato země krev našeho Vykupitele neskryla, protože každý hříšník, který přijímá tuto cenu za své vykoupení, vyznává a chválí svého Vykupitele a ze všech sil jej hlásá svým bližním.
     Země neskryla jeho krev také proto, že svatá Církev začala již ve všech částech světa hlásat tajemství svého vykoupení.
     Je třeba si všimnout i toho závěru: Ať bez konce zní můj nářek. Sama krev vykoupení, kterou přijímáme, je totiž tím křikem našeho Vykupitele. Proto také Pavel říká: Pokropení krví, která mluví důrazněji než krev Ábelova.⁶ O krvi Abelově bylo kdysi řečeno: Hlas krve tvého bratra volá ke mně ze země.⁷
     Ale Ježíšova krev mluví důrazněji než Ábelova, protože Ábelova krev žádala za bratrovraždu smrt vlastního bratra, zatímco krev Páně prosila o život pronásledovatelů.
     Aby v nás tedy tajemství utrpení Páně nebylo bez užitku, máme toho, jejž přijímáme, napodobovat, a hlásat ostatním, co uctíváme.
     Vždyť jeho nářek v nás přestává znít, jestliže jazyk mlčí o tom, čemu mysl uvěřila. Ale aby v nás tento křik nepřestal znít, je třeba, abychom každý podle svých možností hlásali bližním tajemství, které nám dává život.
     ¹ srov Job 16, 17
     ² srov Iz 53, 9
     ³ Lk 23, 34
     ⁴ Job 16, 18
     ⁵ srov Gn 3, 19
     ⁶ Žid 12, 24
     ⁷ Gn 4, 10

RESPONSORIUM

MODLITBA

Modleme se:
Prosíme tě, dobrotivý Bože, vlej nám do srdce svou milost, abychom ovládali sklony lidské slabosti a dovedli žít podle tvých přikázání. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie