[ nová verze ]
17. září 2027, Pátek
4. týden žaltáře
Druhé mezidobí, 24. týden
Sv. Roberta Bellarmina, biskupa a učitele Církve, nezávazná památka
Sv. Kornélia, papeže, a Cypriána, biskupa, mučedníků, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 17. září 2027
Druhé mezidobí, 24. týden
4. týden žaltáře
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Když kohout svým kuropěním
temno noci půlí již
a nám z nitra vypuzuje
ponuré tmy chmurnou tíž,
pokorné a naše vroucí
prosby, vlídný Bože, slyš.
Přišels jako světlo, mocný,
bdělý strážce lidí všech,
právě, když se všude ztajil
půlnočního ticha dech,
a jakoby závoj smrti
ležel na všech předmětech.
Přišels, Kriste, vytrhnout nás
ze zlého snu zajetí,
zadarmo nás vysvobodit
ze žaláře temnoty,
přinést světlo, s kterým máme
k tobě žitím kráčeti.
Sláva Otci a též tobě,
rovněž Duchu Svatému,
životu všech, světlu, míru,
Bohu trojjedinému,
vznešenému navždy Božstvu,
jménu nad vše sladkému. Amen.
Během dne:
Stůj při nás, Tvůrce laskavý,
ty slávo záře Otcovy,
když nás tvá milost opustí,
chvíme se plni úzkosti.
Když prodchnuti však Duchem jsme
a v nitru Boha neseme,
nic nepořídí zrádce zlý
proti nám svými osidly.
Kéž v pozemském svém jednání,
k němuž jsme v žití vázáni,
se těžce neproviníme,
a řádem tvým se řídíme.
Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Můj Bože, před zlobou bezbožníků nestraň se mých úpěnlivých proseb.
Žalm 54 (55), 2-15. 17-24
Proti zrádnému příteli
Ježíše se zmocnila hrůza a úzkost. (Mk 14, 33)
I
2 Nakloň, Bože, sluch k mé modlitbě, *
nestraň se mých úpěnlivých proseb,
3 slyš mě pozorně a vyslyš mě, *
neklidný jsem ve své sklíčenosti.
4 Zděšený jsem křikem nepřátel, *
útiskem a zlobou bezbožníků. –
Rozpoutali zhoubu proti mně, *
zuřivě se na mne osopují.
5 Srdce se mi v prsou tetelí, *
úzkost smrtelná mě zachvátila.
6 Padá na mne strach a zděšení, *
leží na mně nevýslovná hrůza. –
7 Říkám si: „Mít křídla holubí, *
uletěl bych, až bych došel klidu."
8 Uletěl bych rád co nejdále, *
noclehem bych zůstal někde v poušti.
9 Vyhledal bych si tam útulek *
na ochranu před divokým vichrem.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Můj Bože, před zlobou bezbožníků nestraň se mých úpěnlivých proseb.
Ant. 2 Pán nás vysvobodil z rukou zákeřného nepřítele.
II
10 Zachraň mě před bouřením jejich hrdel, Pane. †
Před záplavou jejich jazyků. *
V městě vidím násilí a sváry.
11 Ve dne v noci brousí kolem něj, †
po hradebních zdech je obcházejí, *
uvnitř vládne bezpráví a útisk.
12 V jeho středu číhá záhuba, *
klam a křivda z tržišť neodchází.
13 Kdyby potupil mě nepřítel, *
křivdu od něj dovedl bych snášet;
kdyby na mě tak zle dotíral, *
kdo mě nenávidí, schoval bych se.
14 Tys však to byl, člověk jako já, *
ty, můj blízký důvěrník a přítel!
15 Slasti přátelství jsme ty a já *
prožívali spolu v domě Páně.
16 Kéž je za to zmatek posedne, *
kéž jsou za to uchváceni smrtí,
kéž jdou do podsvětí zaživa, *
když je v jejich domech plno zloby!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Pán nás vysvobodil z rukou zákeřného nepřítele.
Ant. 3 Svěř se Pánu ve své nesnázi a on tě zachová.
III
17 Já však budu k Pánu volat dál, *
Pán se smiluje a zachrání mne.
18 Večer, za jitra i v poledne *
budu kvílet z hloubi svého srdce.
19 On mé naříkání vyslyší, *
vysvobodí pokojně můj život.
Neboť lučištníci blízko jsou, *
z blízkosti už na mne dotírají.
20 Ismael a Jaalam a ti, *
kteří obývají na východě,
na výměnu nepřistupují, *
neboť odmítají bát se Boha. –
21 Každý proti jeho přátelům *
zdvíhá ruku, znesvěcuje smlouvu.
22 Nad máslo je hladší jeho řeč, *
ale v srdci hotoví se k boji;
slova lahodnější oleje, *
ale jsou to vytasené meče. –
23 Svěř se Pánu ve své nesnázi, †
on tě zachová a nedopustí, *
aby spravedlivý padl navždy. –
24 Je však, Pane, svrhneš do hrobu, *
že se muži krvaví a lstiví
nedožijí půlky života! *
Kdežto já jen v tebe důvěřuji.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Svěř se Pánu ve své nesnázi a on tě zachová.
V.
Můj synu, dbej na moji moudrost.
R.
K mým výrokům nakloň své ucho.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Ezechiela
16, 3. 5b-7a. 8-15. 35. 37a. 40-43. 59-63
Jeruzalém – nevěrná snoubenka Hospodinova
3Tak praví Pán, Hospodin, Jeruzalému: „Celý tvůj původ je z kananejské země: tvůj otec byl Amorita,
tvá matka byla Chetitka. 5Hned po narození jsi byla pohozena na širé pole pro svou ošklivost.
6Když jsem šel kolem tebe a viděl tě, jak se zmítáš ve své krvi, řekl jsem ti: Žij ze své krve a
vzrůstej! 7Polním poupětem jsem tě učinil, vyrostla jsi, rozvinula ses, dospěla do svrchované krásy.
8Tu jsem šel kolem tebe a viděl jsem tě – byl to tvůj čas, čas lásky – rozprostřel jsem na tebe lem
svého pláště, přikryl tvou nahotu, přísahal jsem ti a uzavřel s tebou smlouvu" – praví Pán, Hospodin
– „a stala ses mou. 9Umyl jsem tě vodou a očistil tě od krve, pomazal tě olejem.
10Dal jsem tě obléknout do pestrobarevného šatu, obul jsem tě do střevíců z delfíní kůže, ovinul jsem ti hlavu
turbanem z kmentu, přioděl jsem tě hedvábným rouchem. 11Ozdobil jsem tě klenoty, náramky jsem navlékl
na tvé ruce, náhrdelník na tvé hrdlo. 12Vložil jsem kroužky do tvého chřípí, náušnice do uší a
nádhernou čelenku na hlavu. 13Zdobila ses zlatem a stříbrem, odívala ses kmentem, hedvábím,
pestrobarevným rouchem. Jedla jsi pečivo z nejjemnější mouky, med a olej, stala ses překrásnou a
schopnou kralování. 14Tvé jméno se rozneslo mezi národy pro tvou krásu, neboť bylas dokonalá ozdobou,
kterou jsem tě obdařil" – praví Pán, Hospodin.
15„Ty ses však spoléhala na svou krásu, využívala jsi své slávy a oddávala ses každému, kdo šel kolem,
a zahrnovala ho svým smilstvím, a stala ses jeho.
35Proto, nevěstko, slyš Hospodinovo slovo: 37Hle – shromáždím všechny
tvé milence. 40Přivedou na tebe
zástupy, ukamenují tě a probodnou tě svým mečem. 41Tvé domy spálí ohněm a potrestají tě před očima
mnoha žen. Tak ukončím tvé smilství, mzdu už nebudeš dávat. 42Ukojím na tobě svůj hněv, přestanu na
tebe žárlit, uklidním se a nebudu se už hněvat. 43Poněvadž jsi nebyla pamětliva dnů své mladosti,
popouzela jsi mě ke hněvu ve všech těchto věcech, proto hle – i já nechám dopadnout tvé chování na
tvou hlavu" – praví Pán, Hospodin – „nepřidáš už jinou hanebnost ke všem svým ohavnostem."
59Tak praví Pán, Hospodin: „Učiním s tebou tak, jako tys učinila, když jsi pohrdla přísahou a zrušila
smlouvu. 60Rozpomenu se však na svoji smlouvu, sjednanou s tebou za dnů tvého mládí, a uzavřu s tebou
smlouvu věčnou.
61Vzpomeň si na své chování a zastydíš se, když vezmu tvé větší i menší sestry a dám ti je jako
dcery, avšak ne pro dřívější smlouvu s tebou. 62Uzavřu s tebou smlouvu novou a poznáš, že já jsem
Hospodin, 63aby ses rozpomenula a zahanbila a nemohla již otevřít ústa pro hanbu, až ti odpustím
všechno, co jsi udělala" – praví Pán, Hospodin.
RESPONSORIUM
Iz 54, 6.8; Ez 16, 60
O.
Jako opuštěnou ženu jsem tě povolal, ve výbuchu hněvu jsem skryl na chvíli před tebou svou tvář. *
Ve věčné lásce se však nad tebou slituji – praví Hospodin, tvůj Vykupitel.
V.
Rozpomenu se na svoji smlouvu sjednanou s tebou za dnů tvého mládí a uzavřu s tebou smlouvu věčnou.
*Ve věčné lásce se však nad tebou slituji – praví Hospodin, tvůj Vykupitel.
DRUHÉ ČTENÍ
Z kázání svaého biskupa Augustina o pastýřích
(Sermo 46, 10-11: CCL 41, 536-538)
Připrav svou duši na pokušení
Již jste slyšeli, co špatní pastýři s oblibou dělávají. A teď se podívejte, nač nedbají:
Neposílili jste, co bylo slabé, neuzdravili jste nemocné, zraněné – to jest zlomené – jste
neobvázali. Nepřivedli jste zpět, co bylo rozptýlené, nehledali ztracené, i co bylo silné, jste
zahubili,1 zničili, zabili. Neduživost ovce znamená, že člověk je vnitřně slabý a mohl by
podlehnout pokušení, kdyby na něho nenadále a nečekaně dolehlo.
Když takový člověk věří, nedbalý pastýř mu neřekne: Synu, když přicházíš sloužit Bohu, stůj pevně
ve spravedlnosti a bázni a připrav svou duši na pokušení.2 Neboť kdo takto mluví, ten slabého
posiluje a ze slabého dělá silného, takže jakmile uvěří, nespoléhá už na přízeň tohoto světa. Kdyby
byl totiž naučený spoléhat na přízeň světa, dosažené štěstí by ho zkazilo, a až by na něho přišla
protivenství, bolestně by ho to ranilo nebo snad úplně zničilo.
Ten, kdo ho tak špatně vede, ho přirozeně staví na písek místo na skálu.3 A tou skálou je
Kristus.4 Křesťané mají Krista napodobovat v jeho utrpení, ne od něho žádat příjemný život.
Slabému dodáme sílu, když mu řekneme: „Musíš od tohoto světa samozřejmě čekat pokušení; ale Pán tě
ze všech bezpečně vyvede, pokud tvé srdce od něho neodpadne. Neboť on přišel trpět, aby tvé srdce
posílil, přišel zemřít, přišel se dát poplivat a korunovat trním, přišel se dát zasypat urážkami a
nakonec se dal přibít na kříž. To všechno učinil pro tebe, ty pro něho nic. Nic nebylo pro něho, ale
všechno pro tebe."
Jací jsou to však pastýři, když se bojí urazit své posluchače, a tak je nejen nepřipravují na
hrozící pokušení, ale dokonce jim slibují štěstí tohoto světa, které přece Bůh tomuto světu
neslíbil? On předpověděl, že na tento svět bude přicházet až do konce trápení za trápením, a ty bys
chtěl, aby křesťan byl z tohoto trápení vyňat? Právě proto, že je křesťan, bude naopak muset na
tomto světě vytrpět víc.
Však apoštol říká: Všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu, budou pronásledováni.5 Poslouchej
dobře, pastýři, který myslíš jen na sebe, a ne na to, co patří Ježíši Kristu.6 Apoštol praví:
Všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu, budou pronásledováni; ale ty říkáš: „Budeš-li v
Kristu zbožně žít, budeš mít hojnost všeho dobrého. A nemáš-li děti, dostaneš je a všechny
vychováš, žádné ti nezemře." Takhle tedy vypadá to tvoje stavění? Dej pozor, co děláš a na čem
stavíš. Vždyť buduješ na písku. Přijde déšť, přiženou se vody, zvedne se vichřice a oboří se na
takový dům, a on spadne a jeho pád bude veliký.7
Opusť písčinu a stavěj na skále: neboť chceš-li, aby někdo byl křesťan, musí být v Kristu. Ať uváží
Kristovo nezasloužené utrpení, ať uváží, že ten, který byl bez jediného hříchu, vrací, co
neuchvátil,8 a ať uváží, co mu říká Písmo: Pán šlehá každého, koho uznává za svého syna.9 Buď
ať se tedy připraví na rány, anebo ať si nepřeje být přijat za syna.
1 Ez 34, 4
2 Sir 2, 1 (Vulg.)
3 srov. Mt 7, 24-25
4 1 Kor 10 ,4
5 Tim 3, 12
6 srov. Flp 2, 21
7 srov. Mt 7, 27
8 srov. Žl 68 (69), 5
9 Žid 12, 6
RESPONSORIUM
1 Sol 2, 4.3
O.
Bůh nám svěřil evangelium, když nás napřed vyzkoušel; *
svým kázáním se nechceme dělat pěknými v očích lidí, ale chceme se líbit Bohu.
V.
Když vás povzbuzujeme, nepramení to z nějakého falešného přesvědčení, z nějakých nepoctivých
úmyslů, ani vás nechceme klamat. * Svým kázáním se nechceme dělat pěknými v očích lidí, ale chceme se líbit Bohu.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, tys všechno stvořil a všechno řídíš; ujmi se nás, ať poznáme tvou moc a dobrotu, a dej nám sílu, abychom ti mohli sloužit
nerozděleným srdcem. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|