Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

11. červen 2027
Sv. Barnabáše, apoštola

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Tys apoštoly oddané
provázel, muži šlechetný,
pomáhal jsi jim všestranně;
teď náš zpěv s prosbou vyslechni.

Skrze ně, posly Kristovy,
vzešel čas plný milosti,
věk pravdy, míru, svobody
a opravdové radosti.

K úkolům těmto i tys byl
od Pána přibrán k účasti.
Proto ti patří stejný díl
slávy i moci, věčné cti.

Tys vséval světlo do srdcí.
Vypros, ať v Kristu – ve Slunci
zrá obilí už vzklíčené
pro sýpky nebe určené.

S knížaty nebe teď smíš dlít
věčnému Soudci v blízkosti,
pomoz nám všechny dluhy smýt,
ať hřeje nás jas věčnosti.

Buď sláva Kristu Ježíši,
i Otci s Duchem vznešeným,
že nám všem štěstí nejvyšší
skýtají věčným světlem svým. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení.

Jeho známí všichni zůstali stát opodál. (Lk 23, 49)

² Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *
      netrestej mě ve svém rozhorlení!
³ Zaryly se do mne tvoje šípy, *
      těžce na mne dolehla tvá ruka. –

⁴ Pro tvůj hněv mám tělo jednu ránu, *
      pro můj hřích kost ve mně není celá.
⁵ Nad hlavu se nakupily viny, *
      tíhou přetěžkou mě obtížily.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení.

Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu.

⁶ Jitří se a páchnou moje rány, *
      a to všechno pro mou pošetilost.
⁷ Přitlačen a sehnut jsem až k zemi, *
      celý den se v sklíčenosti vláčím. –

⁸ Bedra má jsou celá zanícená, *
      místečko v mém těle není zdravé.
⁹ Zesláblý jsem, zkroušený až běda, *
      křičím z hloubi sevřeného srdce. –

¹⁰ Pane, ty znáš každou moji touhu, *
       žádný povzdech můj ti není tajný.
¹¹ Srdce buší, opouští mě síla, *
       už i světlo v očích se mi kalí. –

¹² Všichni moji přátelé a druzi †
       mému neštěstí se vyhýbají, *
       ba i příbuzní se drží stranou.
¹³ Léčky strojí, kdo mě chtějí zabít, †
       hrozí mi, kdo hledají mou zkázu, *
       denně nové lsti si vymýšlejí.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu.

Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.

¹⁴ Já však jsem k nim hluchý, neslyším je, *
       němý jsem a ústa neotvírám.
¹⁵ Tak jsem jako člověk beze sluchu, *
       bez schopnosti ubránit se slovem. –

¹⁶ Doufám, Pane, v tebe jediného, *
       ty mě vyslyšíš, můj Pane Bože!
¹⁷ Říkám si: „Jen ať jim nejsem pro smích, *
       těm, kdo mají radost, klopýtnu-li!“ –

¹⁸ Já pak mám až příliš blízko k pádu, *
       stále mám svou bolest před očima.
¹⁹ Proto zhloubi přiznávám svou vinu, *
       pro svůj hřích jsem obavami sklíčen. –

²⁰ Silní však jsou moji nepřátelé, *
       mnozí, kdo mě nenávidí pro nic,
²¹ za dobrotu zlem mi odplácejí, *
       pasou po mně za to, že chci dobro. –

²² Proto ty mě, Pane, neopouštěj, †
       nevzdaluj se ode mne, můj Bože! *
       Na pomoc mi pospěš, Pane, spáso má!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.

V. Po tvé pomoci dychtí mé oči.
R. Po tvém příslibu spravedlivém.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Jozue

     ^10.1Adonisedek, král jeruzalémský, se doslechl, že Jozue dobyl Haj a zničil jej – jako naložil s Jerichem a s jeho králem, tak naložil s Hajem a s jeho králem – a že obyvatelé Gibeonu uzavřeli s Izraelem mír a jsou nyní mezi nimi. ²Tu se začali velmi bát, neboť Gibeon byl veliké město jako jedno z měst královských; byl větší než Haj a všichni jeho muži byli siláci. ³Proto poslal Adonisedek, král jeruzalémský, vzkaz Hohamovi, králi hebronskému, Piramovi, králi jarmutskému, Jafiovi, králi lachišskému a Debirovi, králi eglonskému: ⁴„Přitáhněte mi na pomoc, ať porazíme Gibeon, neboť uzavřel mír s Jozuem a syny Izraele!“ ⁵Pět amoritských králů se tedy vydalo společně na pochod, králové jeruzalémský, hebronský, jarmutský, lachišský a eglonský, každý se svými vojsky. Oblehli Gibeon a zahájili proti němu boj.
     ⁶Gibeonští muži poslali k Jozuovi do tábora v Gilgalu s prosbou: „Nenechávej své služebníky bez pomoci! Pospěš rychle k nám a zachraň nás. Pomoz nám, neboť se proti nám srotili všichni amoritští králové, kteří sídlí v pohoří.“ ⁷I vytáhl Jozue z Gilgalu a s ním všechen bojeschopný lid, všichni siláci.
     ⁸I řekl Hospodin Jozuovi: „Neboj se jich, neboť jsem ti je vydal do rukou. Žádný z nich před tebou neobstojí.“ ⁹Jozue táhl z Gilgalu po celou noc a náhle je přepadl. ¹⁰A Hospodin je před Izraelem uvedl ve zmatek. Připravil jim u Gibeonu zdrcující porážku. Pronásledoval je směrem k bethoronskému svahu a pobíjel je až do Azeky a Makedy. ¹¹Když před Izraelem utíkali a byli na bethoronské stráni, vrhal na ně Hospodin z nebe balvany až do Azeky; tak umírali. Těch, kteří zemřeli po kamenném krupobití, bylo více než těch, které synové Izraele pobili mečem.
     ¹²Tehdy mluvil Jozue k Hospodinu, v den, kdy Hospodin vydal synům Izraele Amority. Řekl před očima Izraele:
„Nehýbej se, slunce, v Gibeonu,
měsíci, v dolině Ajalonu.“
¹³A slunce se nepohnulo a měsíc stál,
dokud lid nevykonal pomstu nad svými nepřáteli.
     Není to zapsáno v Knize Spravedlivého? Slunce stálo v polovině nebes a nepospíchalo k západu po celý den. ¹⁴Nikdy předtím ani potom nebylo dne, jako byl onen, aby Hospodin tak vyslyšel něčí hlas, neboť Hospodin bojoval za Izraele.
     ^11.15Jak přikázal Hospodin svému služebníku Mojžíšovi, tak Mojžíš přikázal Jozuovi a tak Jozue učinil. Nevynechal nic ze všeho toho, co Hospodin Mojžíšovi přikázal.
     ¹⁶Jozue zabral celou tu zemi; pohoří i celý Negeb, celou zemi Gošen, Přímořskou nížinu i Jordánskou pustinu, izraelské pohoří i přilehlou Přímořskou nížinu, ¹⁷od holých hřbetů, zvedajících se k Seiru, až k Baalgadu na Libanonské planině pod pohořím Hermonem. Všechny jejich krále zajal, pobil a usmrtil.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z výkladu svatého biskupa Chromácia na Matoušovo evangelium

     Vy jste světlo světa. Nemůže se skrýt město položené na hoře. A když se svítilna rozsvítí, nestaví se pod nádobu, ale na podstavec, takže svítí všem v domě.¹ Pán nazval své učedníky solí země, protože srdce lidského pokolení, ďáblem omámené, okořenili nebeskou moudrostí. A nyní je nazývá také světlem světa, neboť byli osvíceni od něho samého, jenž je pravým a věčným světlem, a proto se také sami stali světlem v temnotách.
     Protože on sám je sluncem spravedlnosti,² nazývá nikoli neprávem také své učedníky světlem světa; neboť skrze ně jako skrze zářící paprsky vylil na celý svět světlo, v němž se nám dává poznat. Oni zahnali z lidských srdcí temnoty bludu tím, že ukázali světlo pravdy.
     Skrze ně jsme byli i my osvíceni, stali jsme se ze tmy světlem, jak říká apoštol: Byli jste kdysi tmou, ale teď jste světlem v Pánu. Žijte jako děti světla.³ A opět říká: Noc ani tma nemá nad vámi právo. Vy všichni jste přece synové světla a dne.⁴
     Právem to dosvědčuje i svatý Jan ve svém listě, když praví: Bůh je světlo,⁵ a kdo zůstává v Bohu, je ve světle, jako i on je ve světle. A protože máme radost, že jsme byli vysvobozeni z temnot bludu, máme stále chodit ve světle jako synové světla. Proto praví apoštol: Vy však budete zářit jako hvězdy ve vesmíru. Držte se pevně slova života.⁶ Jestliže to nebudeme dělat, budeme tak potřebné a užitečné světlo svou nevěrností jako nějakým závojem zastírat a zastiňovat ke své vlastní škodě i ke škodě druhých. Vždyť známe z Písma, jak byl patřičně potrestán onen služebník, který svěřenou hřivnu raději ukryl, než aby z ní těžil nebeský zisk, a neuložil ji do směnárny.⁷
     Musí v nás tedy stále svítit ona zářivá svítilna, která byla rozžata pro naši spásu. Máme totiž svítilnu nebeského přikázání a duchovní milosti, o níž prohlašuje David: Mým krokům svítilnou je tvé slovo, ono mi cestu osvětluje.⁸ A Šalomoun o ní říká: Vždyť příkaz je svítilna, naučení je světlo.⁹
     Nesmíme tuto svítilnu zákona a víry ukrývat, ale naopak musíme ji pro blaho mnohých vždycky stavět v Církvi na svícen, abychom my sami užívali světla pravdy a aby osvěcovalo všechny věřící.
     ¹ Mt 5, 14-15
     ² srov. Mal 3, 20
     ³ Ef 5, 8
     ⁴ srov. 1 Sol 5, 5
     ⁵ 1 Jan 1, 5
     ⁶ Flp 2, 15-16
     ⁷ srov. Mt 25, 26-27
     ⁸ Žl 118 (119), 105
     ⁹ Př 6, 23

RESPONSORIUM

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys povolal svatého Barnabáše – plného víry a Ducha Svatého – k apoštolské práci mezi pohany; probouzej i v nás vědomí, že nás voláš, abychom hlásali Kristovo evangelium slovem i životem. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie