Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

28. listopad 2024
Druhé mezidobí, 34. týden
2. týden žaltáře

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Perutný zvěstovatel dní
nám hlásí blízké svítání.
Buditel srdcí, Pán, je tu
a burcuje nás k životu.

Opusťte, volá, lůžka svá,
snem ztěžklá, slehlá, nezdravá,
a střídmí, čistí v srdci svém
vždy bděte, neboť blízko jsem!

Až se červánky zářivé
po ranním nebi rozlejí,
ať nás, vždy v práci poctivé,
posílí světla nadějí.

K Ježíši s pláčem volejme,
z duše vždy bdělé, upřímné:
Jen usilovné vzývání
spát čistým srdcím zabrání.

Kriste, rozežeň dřímoty,
už rozbils krunýř temnoty,
všech starých hříchů zbav i nás
a v duši nalej nový jas.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

Během dne:

V nás lásku k tobě probuď již,
Bože, jenž viny odpouštíš,
a s vlídností se k srdcím schyl,
když jsi je od vin očistil.

Jak cizinci sem přišli jsme,
jak vyhnanci zde úpíme.
Ty jsi náš přístav, otčina,
veď nás, kde život začíná.

Jsi pramen žití, pravdy jas,
po tobě žízní láska v nás.
Je nevýslovně blažený
zrak toho, jenž tě vidět smí.

Tobě zní sláva nesmírná,
i když jen chval těch vzpomíná,
jež tobě stále vzdávají,
kdo k tobě duchem vzlétají.

To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Tys nám dal, Pane, zvítězit, povždy budeme chválit tvé jméno.

V tom všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. (Řím 8, 37)

² Na vlastní uši jsme slýchali, Bože, *
      otcové naši nám vyprávěli
   o tom, cos vykonal za jejich dnů, *
      v tom dávném čase rukou svou.
³ Pohany vyhnals, je jsi tam vsadil,
      národy potřels a jim jsi dal růst. –

⁴ Nedobyli si mečem tu zemi, *
      nezvítězilo jejich rámě,
   nýbrž tvá pravice, tvoje rámě, *
      tvá jasná tvář jen z lásky k nim. –

⁵ Ty jsi to, ty, můj král a můj Bůh, *
      jenž jsi dal zvítězit Jákobovi.
⁶ S tebou jsme zdolali nepřátele, *
      tvým jménem deptáme protivníky. –

⁷ Na svém luku si nezakládám, *
      nevděčím za vítězství meči:
⁸ tys nám dal zvítězit nad nepřáteli, *
      pokořils ty, kdo nás nenávidí.
⁹ Proto jsme denně se chlubili Bohem, *
      povždy jsme chválili tvé jméno.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Tys nám dal, Pane, zvítězit, povždy budeme chválit tvé jméno.

Ant. 2 Ušetři, Pane, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.

¹⁰ Teď jsi nás odvrhl, ponechal v hanbě, *
       netáhneš, Bože, už do boje s námi.
¹¹ Nechals nás utíkat před nepřítelem, *
       loupí nás ti, kdo nás nenávidí.
¹² Vydals nás v plen jak jateční stádo, *
       mezi pohany rozptýlil jsi nás. –

¹³ Lacino prodáváš svůj národ, *
       pramálo jsi tím prodejem získal.
¹⁴ Sousedům dal jsi nás v opovržení, *
       všem kolem dokola k hanbě a smíchu.
¹⁵ Dopustils, že jsme v přísloví vešli, *
       pohané nad námi kývají hlavou. –

¹⁶ Stále svou hanbu mám před očima, *
       studem se celý červenám v tváři,
¹⁷ slyším-li samou hanu a výsměch, *
       vidím-li mstivého nepřítele.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Ušetři, Pane, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.

Ant. 3 Povstaň, Pane, a ve své milosti nás vysvoboď.

¹⁸ A toto všechno dolehlo na nás, †
       i když jsme na tebe nezapomněli, *
       úmluvu s tebou neporušili,
¹⁹ naše srdce se neodvrátilo, *
       nesešly naše kroky z tvé cesty,
²⁰ a tys nás rozbil v šakalích místech, *
       ty jsi nás zastřel temnotami. –

²¹ Kdybychom bývali zapomněli †
       na svaté jméno svého Boha *
       a vztáhli ruce k cizímu bohu,
²² což by to Bůh byl nezpozoroval? *
       On přece zná všechny tajnosti srdce.
²³ Pro tebe stále nás pobíjejí, *
       jednají s námi jak s jatečním stádem. –

²⁴ Procitni, Pane, proč ještě spíš? *
       Vzbuď se a nechtěj nás zatratit navždy!
²⁵ Proč stále před námi skrýváš svou tvář, *
       bídu a strast naši zapomínáš?
²⁶ Naše duše je sražena v prach, *
       na zemi ulpělo naše tělo.
²⁷ Povstaň už, Pane, na pomoc pospěš, *
       v milosti své nás vysvoboď!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Povstaň, Pane, a ve své milosti nás vysvoboď.

V. Pane, ke komu půjdeme?
R. Ty máš slova věčného života.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhého listu svatého apoštola Petra

     ⁹Pán dovede zbožné lidi ze zkoušky vysvobozovat, ale špatné nechává, aby byli potrestáni v den soudu ¹⁰a zvláště ty, kdo se oddají nečistým tělesným žádostem a nechtějí nad sebou uznávat Pána.
     Opovážliví a domýšliví lidé se nebojí mluvit s pohrdáním o oslavených; ¹¹a přece ani sami andělé, ačkoli jsou silou a mocí větší, nepronášejí o nich před Pánem urážlivý odsudek. ¹²Tihle lidé však jako nerozumná zvířata – určená svou přirozeností k tomu, aby byla chytána a zabíjena – mluví s pohrdáním o tom, co neznají, a jejich zkaženost je přivede do záhuby ¹³a budou za svou špatnost pykat. Hledají požitek v denním hýření; jsou skvrnou a hanbou, jak se honí za rozkošnickým hýřením při hostinách s vámi; ¹⁴oči mají pořád jen pro některou cizoložnici a nenasytné v hříchu; lákají k sobě nepevné duše; jsou hrabiví a dobře se v tom vyznají. Propadli kletbě! ¹⁵Zanechali správné cesty a zbloudili, dali se na cestu Baláma, syna Bosorova, který rád přijal odměnu za své nesprávné chování, ale byl usvědčen z vlastní špatnosti: ¹⁶němá oslice promluvila lidským hlasem a zabránila tak prorokovi ve zvráceném počínání. ¹⁷Takoví jsou jako studně bez vody, mraky hnané vichřicí; pro takové je připravena nejhlubší tma. ¹⁸Vedou naduté, ale jalové řeči, lákají svými tělesnými žádostmi a výstřednostmi ty, kdo sotva teprve unikli lidem žijícím v bludu. ¹⁹Slibují jim svobodu, a sami jsou otroky zkázy; vždyť když člověk něčemu podlehne, je toho otrokem.
     ²⁰Jestliže se totiž lidé, kteří unikli z hniloby světa poznáním Pána a Spasitele Ježíše Krista, zase do toho zaplétají a nechávají se tím přemoci, jsou na tom hůř na konci, než byli na začátku. ²¹Bylo by pro ně lépe, kdyby vůbec nepoznali cestu spravedlnosti, než aby ji poznali a pak se obrátili zády k svatému příkazu, v němž byli vyučeni. ²²Na ně se hodí toto pravdivé přísloví:
„Pes se vrací k tomu, co zvrátil“
a „Prase sotva umyté se znovu válí v blátě“.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z homilií svatého biskupa Jana Zlatoústého na Matoušovo evangelium

     Dokud budeme ovcemi, budeme vítězit; i kdyby nás obklopovaly tisíce vlků, přetrváme a budeme mít převahu. Staneme-li se však vlky, budeme přemoženi, neboť přijdeme o pomoc pastýře. Ten přece nevodí na pastvu vlky, nýbrž ovce; takže tě opustí a vzdálí se, protože mu nedáš možnost ukázat jeho moc.
     Smysl jeho řeči je takový: Neznepokojujte se, říká, když vás posílám mezi vlky a přikazuji vám, abyste byli jako ovce a jako holubice.¹ Jistě jsem mohl učinit opak a neposílat vás snášet jakákoli protivenství ani vás vydávat jako ovce vlkům, nýbrž udělat vás hrozivější než lvy; avšak je prospěšné, aby to bylo takto: vám to dodá lesku a zároveň to ukáže moji moc. Tak to Pán říkal i Pavlovi: Stačí ti moje milost, protože síla se tím zřejměji projeví v slabosti.² Já jsem vás tedy učinil právě takovými. Takže říká-li Pán: Já vás posílám jako ovce,³ naznačuje tím toto: Neklesejte přece, já totiž vím, a dobře vím, že právě takto vás nikdo nebude schopen přemoci.
     Abychom však i my sami mohli přispět něčím ze své strany, aby se nezdálo, že všechno je dílem milosti, a abychom se nedomnívali, že získáme věnec bez příčiny a zadarmo, říká Pán hned nato: Buďte tedy opatrní jako hadi a bezelstní jako holubice.⁴ Mohlo by se namítnout: Ale co zmůže naše obezřetnost v tak četných nebezpečenstvích? Jakpak si máme tu obezřetnost udržet, když námi zmítá tak velké vlnobití? I kdyby byla ovce sebeobezřetnější, upadne-li mezi vlky, a hned mezi tolik vlků, co vůbec může dělat? A i kdyby byla holubice sebebezelstnější, co jí to pomůže, když ji ohrožuje tolik jestřábů? Těmto tvorům bez rozumu to jistě nijak nepomůže, nám však významně.
     Podívejme se však, jakou obezřetnost tu Kristus vyžaduje. Obezřetnost hada, praví. Jako had obětuje všechno a dokonce tělo si dá useknout a nestaví se příliš na odpor, jen když si zachová hlavu, tak i ty uměj obětovat všechno kromě víry; i majetek, tělo, dokonce i život. Neboť víra je hlava a kořen: když tu si zachováš, i kdybys všechno ztratil, všechno zase získáš znovu a v hojnější míře. Proto Kristus nepřikázal jenom bezelstnost nebo jenom obezřetnost, nýbrž obě smísil, takže z toho vzniká ctnost. Obezřetnost hada vybral proto, aby tě chránila před smrtelnými ranami, a bezelstnost holubice, abys neodplácel ani původcům křivd a nemstil se na strůjcích úkladů. Proto opakuji, nic není platná obezřetnost, není-li spojena s touto vlastností.
     Nikdo by si neměl myslet, že tato přikázání nelze plnit. On zná lépe než kdokoli jiný přirozenost věcí a ví, že divokost se překonává nikoli divokostí, nýbrž mírností.
     ¹ srov. Mt 10, 6
     ² 2 Kor 12, 9
     ³ Mt 10, 16
     ⁴ tamtéž

RESPONSORIUM

MODLITBA

Modleme se:
Prosíme tě, Bože, probuď v nás snahu o účinnější spolupráci s tvou milostí, aby v nás stále rostla a přinášela co největší užitek. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie