Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

17. srpen 2020
Druhé mezidobí, 20. týden
4. týden žaltáře

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Nastala doba posvátná,
kdy podle Písma přijít má
mezi nás Tvůrce nebes sám,
nebeský Ženich Církve k nám.

Rozumné panny jemu jdou
naproti s duší plamennou
a nesou lampy hořící,
radost jim září ze srdcí.

Ty nerozumné zmeškaly,
když do lamp oheň hledaly,
a marně buší v zoufalství
do bran věčného království.

A proto bdělí zůstaňme,
čisté srdce si uchraňme,
ať Pánu, až se navrátí,
můžeme vyjít naproti.

Dej, Králi, ať jsme hodni cti
i slávy tvého království,
ať smíme tebe též i my
velebit věčně písněmi. Amen.

Během dne:

Živote svatých, cesto, světlo spásy,
základe míru, dárce ctnosti vlídný,
Kriste, my tobě pokornými hlasy
    zpíváme hymny.

Moc tvá se zračí v tom, co zmohou svatí,
co mají, co chtí srdci, slovy, činy,
vždyť jejich láska neustává pláti
    plameny tvými.

Rač naší době dát mír, víru vroucí,
nemocným zdraví, hříšným odpustiti,
a udělit všem dary nehynoucí
    věčného žití.

Stejná buď sláva nejvyššímu Otci
i tobě, dobrý Vládce, Spasiteli,
a také Ducha, rovného jim mocí,
    ctí vesmír celý. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Jak je Bůh dobrý k těm, kdo čisté srdce mají.

Blahoslavený, kdo se nepohorší nade mnou. (Mt 11, 6)

¹ Jak je Bůh dobrotivý k poctivým, *
      jak dobrý k těm, kdo čisté srdce mají!
² Přesto mé nohy málem klopýtly, *
      mé kroky jen tak tak že neuklouzly:
³ neboť jsem vychloubačům záviděl, *
      když jsem tak viděl, jak se hříšným daří. –

⁴ Vždyť oni žádnou strastí netrpí *
      a jejich tělo zdravé je a tučné.
⁵ Jsou vzdáleni všem lidským trampotám *
      a nesouží se jako druzí lidé. –

⁶ Pýchou se skví jak zlatým řetězem, *
      jak rouchem oděni jsou násilnictvím.
⁷ Z tučnosti prýští jejich nepravost *
      a zlými úmysly jim srdce kypí.
⁸ Pošklebují se, mluví darebně, *
      z povýšenosti ubližují slovem. –

⁹ Ústy si troufají až na nebe *
       a jejich jazyk zrejdí celou zemi.
¹⁰ A proto se k nim obrací můj lid *
       a loká jejich slova jako vodu.
¹¹ Říkají: „Jak by o tom věděl Bůh? *
       Je Nejvyššímu vůbec něco známo?“
¹² Vidíte, tak si vedou hříšníci, *
       jsou stále mocnější a žijí šťastně.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Jak je Bůh dobrý k těm, kdo čisté srdce mají.

Ant. 2 Jejich smích se obrátí v nářek a radost ve smutek.

¹³ Marně jsem tedy bezúhonně žil *
       a omýval si ruce v nevinnosti?
¹⁴ Abych byl jenom týrán den co den *
       a každé ráno dostával jen bití? –

¹⁵ Když jsem si pomyslel: „Mluv jako oni,“ *
       byl bych tím jenom zradil rod tvých synů.
¹⁶ Hloubal jsem tedy, jak to pochopit, *
       a připadalo mi to velmi těžké,
¹⁷ až pronikl jsem v Boží tajemství *
       a prohlédl jsem konce těchto lidí. –

¹⁸ Na kluzkou cestu jsi je uvedl *
       a popravdě je vrháš do záhuby.
¹⁹ Jak najednou se propadají v nic, *
       jak hroutí se a v náhlé hrůze hynou,
²⁰ jak sen, jenž s procitnutím odplyne, *
       ten obraz člověk zapudí, jen vstane.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Jejich smích se obrátí v nářek a radost ve smutek.

Ant. 3 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, mým blahem je být v Boží blízkosti.

²¹ Když se mé srdce rozhořčovalo *
       a bolest mi až k ledví pronikala,
²² byl jsem to hloupý, nic jsem nechápal, *
       stál před tebou, jak nerozumné zvíře.
²³ Já však chci trvale být u tebe, *
       neboť ty sáms mě chopil za pravici.
²⁴ Ty vždycky mě svou radou povedeš *
       a nakonec pak do slávy mě přijmeš. –

²⁵ Koho mám kromě tebe na nebi? *
       A na zemi nic nežádám než tebe.
²⁶ Ať tělo mé i srdce pominou – *
       Pán je má skála a můj úděl navždy!
²⁷ Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, *
       zatratíš všechny, kdo tě opouštějí.
²⁸ Mým blahem je být v Boží blízkosti †
       já všechnu důvěru jen v Pána skládám *
       a budu hlásat všechny jeho skutky.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, mým blahem je být v Boží blízkosti.

V. Jak mi tvé příkazy na patře sládnou.
R. Víc nežli med mi chutnají v ústech.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

¹Hle, Pán, Hospodin zástupů,
odnímá Jeruzalému a Judovi posilu a podporu,
všechnu posilu z chleba a všechnu posilu z vody,
²hrdinu a bojovníka,
soudce a proroka, věštce a starce,
³velitele a váženého muže,
rádce a moudrého kouzelníka
i znalce zaříkání.
⁴Za knížete jim dám chlapce,
výrostkové jim budou vládnout.

⁵Lidé budou sužovat jeden druhého,
bližní bližního,
chlapec se osopí na starce,
bezvýznamný člověk na váženého muže.
⁶Uchopí-li někdo druhého
z otcovského domu a řekne:
„Máš šaty,
buď naší hlavou
a ujmi se této trosky!“

⁷– ten zvolá v onen den:
„Neumím léčit,
nemám ve svém domě chléb ani oděv,
nedělejte ze mě hlavu lidu!“
⁸Ano, Jeruzalém se bortí a Juda padá,
neboť jejich jazyk a skutky jsou proti Hospodinu,
aby dráždily jeho vznešené oči.

⁹Jejich drzá tvář svědčí proti nim,
svůj hřích hlásají jako Sodoma a neskrývají.
Běda jim,
neboť sami sobě škodí!
¹⁰Řekněte: „Spravedlivému bude dobře,
bude požívat ovoce svých skutků.“
¹¹Běda bezbožnému, stihne ho zlo,
sklidí odplatu svých skutků!
Dítě utiskuje můj lid
a ženy mu vládnou.
¹²Můj lide, kdo tě blahoslaví, klamou tě
a odvádějí od cesty, kterou máš kráčet.

¹³Přichází Hospodin, aby vedl spor,
povstává, aby soudil národy.
¹⁴Hospodin začíná soud
s předními muži svého lidu a s jeho vládci:
„To vy jste spásli vinici,
co jste urvali chudákům, máte ve svých domech!
¹⁵Co vás to napadlo utiskovat můj lid
chudáka utlačovat?“
– praví Pán, Hospodin zástupů.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z komentáře svatého papeže Řehoře Velikého ke knize Job

     Svatí mužové, když se octnou uprostřed boje, bývají vystaveni zároveň těm, kdo na ně útočí, i těm, kdo je chtějí svést. Těm prvním nastavují štít trpělivosti, na ty druhé vystřelují šípy učení; a do obojího boje se pouštějí s podivuhodnou vytrvalostí. Takže současně uvnitř moudře poučují zpozdilé a navenek statečně vzdorují nepříteli: ty první napravují učením, ty druhé drtí svou odolností. Svou tvrdošíjností totiž nabývají vrchu nad dotírajícím nepřítelem a ochabující spoluobčany pomáhají citlivě vést k záchraně: těm prvním se stavějí na odpor, aby nestrhli i další, o ty druhé mají starost, aby život ve spravedlnosti zcela neztratili.
     Hleďme, jak se voják Božího tábora utkává na dvou frontách: Navenek boje, uvnitř úzkosti,¹ říká apoštol. A vypočítává, co všechno musí snášet v boji zvenčí: V nebezpečích na řekách, v nebezpečích od lupičů, v nebezpečích od vlastního národa, v nebezpečích od pohanů, v nebezpečích ve městech, v nebezpečích v neobydlených krajích, v nebezpečích na moři, v nebezpečích mezi falešnými bratry.² A hned dodává, jakými zbraněmi v tomto boji odráží nepřítele: Vyčerpávající práce, mnohé bezesné noci, hlad a žízeň, časté posty, zima a  chatrné oblečení.³
     Ale poslechněme, jakou hradbou bdělosti při tom všem zápase chrání vlastní tábor: Kromě toho každodenní nával ke mně a starost o všechny církevní obce.⁴ Hle, s jakým odhodláním na sebe bere boj a jak milosrdně se stará o sobě svěřené bližní. Vypráví, co zlého musí trpět, a dodává, co dobrého přitom dává druhým.
     Uvažme tedy, kolik úsilí stojí zároveň snášet vnější protivenství a uvnitř chránit, co je slabé. Zvenčí musí apoštol snášet boj, rány, okovy a uvnitř trpí strachem, protože se bojí ne o sebe, ale aby jeho utrpení neuškodilo jeho žákům. Proto jim také píše: Aby se nikdo nedal zviklat těmito souženími; vždyť sami víte, že to už je naše určení.⁵ Ve vlastním trápení má starost o osud druhých, aby se jeho žáci nezdráhali vyznávat víru, když vidí, co pro ni on musí vytrpět.
     Jak nezměrná je hlubina této lásky! Nehledí na vlastní trápení a jen se stará, aby srdce jeho žáků nepodléhalo hříšným svodům. Nehledí na rány vlastního těla a uzdravuje rány v srdci druhých. Právě takoví jsou všichni spravedliví: zatímco sami trpí, ani v bolestech svého trápení se nepřestávají starat o to, co je k užitku jiným. Ač sami strádají protivenstvím, učí druhé, co budou nutně potřebovat. Jsou jako velicí lékaři, kteří jsou sami stiženi nemocí, ale snášejí své otevřené rány a jiným rozdávají uzdravující léky.
     ¹ 2 Kor 7, 5
     ² tamtéž 11, 26
     ³ tamtéž 11, 27
     ⁴ tamtéž 11, 28
     ⁵ 1 Sol 3, 3

RESPONSORIUM

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys připravil všem, kdo tě milují, dary větší, než jsme si schopni si představit; vlej nám do srdce vroucí lásku, abychom tě milovali za všech okolností a nade všechno, a tak abychom dosáhli toho, že se na nás vyplní tvá zaslíbení, převyšující všechny lidské tužby. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie