[ nová verze ]
20. červenec 2020, Pondělí
4. týden žaltáře
Druhé mezidobí, 16. týden
Sv. Apolináře, biskupa a mučedníka, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 20. červenec 2020
Druhé mezidobí, 16. týden
4. týden žaltáře
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Nastala doba posvátná,
kdy podle Písma přijít má
mezi nás Tvůrce nebes sám,
nebeský Ženich Církve k nám.
Rozumné panny jemu jdou
naproti s duší plamennou
a nesou lampy hořící,
radost jim září ze srdcí.
Ty nerozumné zmeškaly,
když do lamp oheň hledaly,
a marně buší v zoufalství
do bran věčného království.
A proto bdělí zůstaňme,
čisté srdce si uchraňme,
ať Pánu, až se navrátí,
můžeme vyjít naproti.
Dej, Králi, ať jsme hodni cti
i slávy tvého království,
ať smíme tebe též i my
velebit věčně písněmi. Amen.
Během dne:
Živote svatých, cesto, světlo spásy,
základe míru, dárce ctnosti vlídný,
Kriste, my tobě pokornými hlasy
zpíváme hymny.
Moc tvá se zračí v tom, co zmohou svatí,
co mají, co chtí srdci, slovy, činy,
vždyť jejich láska neustává pláti
plameny tvými.
Rač naší době dát mír, víru vroucí,
nemocným zdraví, hříšným odpustiti,
a udělit všem dary nehynoucí
věčného žití.
Stejná buď sláva nejvyššímu Otci
i tobě, dobrý Vládce, Spasiteli,
a také Ducha, rovného jim mocí,
ctí vesmír celý. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Jak je Bůh dobrý k těm, kdo čisté srdce mají.
Žalm 72 (73)
Proč trpí spravedlivý
Blahoslavený, kdo se nepohorší nade mnou. (Mt 11, 6)
I
1 Jak je Bůh dobrotivý k poctivým, *
jak dobrý k těm, kdo čisté srdce mají!
2 Přesto mé nohy málem klopýtly, *
mé kroky jen tak tak že neuklouzly:
3 neboť jsem vychloubačům záviděl, *
když jsem tak viděl, jak se hříšným daří. –
4 Vždyť oni žádnou strastí netrpí *
a jejich tělo zdravé je a tučné.
5 Jsou vzdáleni všem lidským trampotám *
a nesouží se jako druzí lidé. –
6 Pýchou se skví jak zlatým řetězem, *
jak rouchem oděni jsou násilnictvím.
7 Z tučnosti prýští jejich nepravost *
a zlými úmysly jim srdce kypí.
8 Pošklebují se, mluví darebně, *
z povýšenosti ubližují slovem. –
9 Ústy si troufají až na nebe *
a jejich jazyk zrejdí celou zemi.
10 A proto se k nim obrací můj lid *
a loká jejich slova jako vodu.
11 Říkají: „Jak by o tom věděl Bůh? *
Je Nejvyššímu vůbec něco známo?“
12 Vidíte, tak si vedou hříšníci, *
jsou stále mocnější a žijí šťastně.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Jak je Bůh dobrý k těm, kdo čisté srdce mají.
Ant. 2 Jejich smích se obrátí v nářek a radost ve smutek.
II
13 Marně jsem tedy bezúhonně žil *
a omýval si ruce v nevinnosti?
14 Abych byl jenom týrán den co den *
a každé ráno dostával jen bití? –
15 Když jsem si pomyslel: „Mluv jako oni,“ *
byl bych tím jenom zradil rod tvých synů.
16 Hloubal jsem tedy, jak to pochopit, *
a připadalo mi to velmi těžké,
17 až pronikl jsem v Boží tajemství *
a prohlédl jsem konce těchto lidí. –
18 Na kluzkou cestu jsi je uvedl *
a popravdě je vrháš do záhuby.
19 Jak najednou se propadají v nic, *
jak hroutí se a v náhlé hrůze hynou,
20 jak sen, jenž s procitnutím odplyne, *
ten obraz člověk zapudí, jen vstane.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Jejich smích se obrátí v nářek a radost ve smutek.
Ant. 3 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, mým blahem je být v Boží blízkosti.
III
21 Když se mé srdce rozhořčovalo *
a bolest mi až k ledví pronikala,
22 byl jsem to hloupý, nic jsem nechápal, *
stál před tebou, jak nerozumné zvíře.
23 Já však chci trvale být u tebe, *
neboť ty sáms mě chopil za pravici.
24 Ty vždycky mě svou radou povedeš *
a nakonec pak do slávy mě přijmeš. –
25 Koho mám kromě tebe na nebi? *
A na zemi nic nežádám než tebe.
26 Ať tělo mé i srdce pominou – *
Pán je má skála a můj úděl navždy!
27 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, *
zatratíš všechny, kdo tě opouštějí.
28 Mým blahem je být v Boží blízkosti †
já všechnu důvěru jen v Pána skládám *
a budu hlásat všechny jeho skutky.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, mým blahem je být v Boží blízkosti.
V.
Jak mi tvé příkazy na patře sládnou.
R.
Víc nežli med mi chutnají v ústech.
PRVNÍ ČTENÍ
Z druhého listu svatého apoštola
Pavla Korinťanům
1, 15 – 2, 11
Proč apoštol odložil svůj příchod
Bratři! 1.15Měl jsem v úmyslu přijít nejdříve k vám; tak by se vám dostalo dvojího dobrodiní:
16že bych totiž do Makedonie šel od vás a z Makedonie že bych se zase vrátil k vám a pak byste mě vypravili do Judska.
17Byla v tom tedy nějaká lehkovážnost, když jsem to chtěl tak udělat? Nechávám se snad při rozhodování vést pohnutkami
čistě lidskými, takže ‚ano, ano‘ by u mne znamenalo zároveň i ‚ne, ne‘? 18Bůh je věrný: když k vám mluvíme, neznamená to
zároveň ‚ano‘ i ‚ne‘. 19Vždyť přece Boží Syn Ježíš Kristus, kterého jsme u vás hlásali – já totiž, Silván a Timotej – nebyl
zároveň ‚ano‘ i ‚ne‘, ale u něho je pouze ‚ano‘. 20Všechna Boží zaslíbení našla v něm svoje ‚ano‘. Proto skrze
něho voláme ‚amen‘ k Boží slávě. 21Bůh upevňuje nás i vás, abychom byli vždycky spojeni s Kristem: posvětil nás,
22vtiskl nám svou pečeť, a tak nám vložil do srdce Ducha jako záruku.
23Dovolávám se tedy Boha při své duši za svědka, že to bylo ze šetrnosti k vám, když jsem dosud do Korinta nepřišel.
24Ne že bychom u vás chtěli panovačně rozhodovat ve věcech víry, ale jen bychom rádi přispěli k vaší radosti.
Ve víře přece stojíte pevně.
2.1Ale rozhodl jsem se tak jednat, abych vás nemusel znova zarmucovat, až k vám přijdu.
2Neboť jestliže já vám působím zármutek, kdopak může způsobit radost mně? Jen ten, koho jsem zarmoutil já.
3Proto jsem vám to napsal, abych se při svém příchodu nedožil zármutku na těch, kdo mi mají dělat radost.
Jsem přece o vás všech přesvědčen, že moje radost je i radost vás všech. 4Vždyť jsem vám to psal ve velkém soužení
a úzkosti srdce a plakal jsem přitom. Ne abych vás zarmoutil, ale abyste poznali, jak vroucně vás mám rád.
5Jestliže však někdo způsobil zármutek, nezarmoutil ani tak mne, jako spíše v jistém smyslu – abych nepřeháněl – vás všechny.
6Tomu, o něhož jde, stačí už to potrestání, kterého se mu dostalo od většiny.
7Spíše mu už odpusťte a potěšte ho, aby ho snad přílišný zármutek nestrávil.
8Proto vás vybízím, abyste se rozhodli pro lásku k němu.
9Psal jsem vám tak i proto, abych zkouškou na vás poznal, jste-li ve všem poslušní.
10Komu tedy odpouštíte vy, tomu odpouštím i já. Vždyť cokoli jsem já odpustil – měl-li jsem co
odpustit – udělal jsem to kvůli vám, a Kristus to vidí a schvaluje. 11Nesmíte se totiž dát oklamat od
satana. Příliš dobře jsou nám známé jeho záměry.
RESPONSORIUM
2 Kor 1, 21-22; srov. Dt 5, 2.4
O.
Bůh nás upevňuje, abychom byli vždycky spojeni s Kristem: posvětil nás, vtiskl nám svou pečeť, *
a vložil nám do srdce Ducha jako záruku.
V.
Hospodin, náš Bůh, s námi uzavřel smlouvu, mluvil s námi tváří v tvář. *
A vložil nám do srdce Ducha jako záruku.
DRUHÉ ČTENÍ
Z listu svatého biskupa a mučedníka
Ignáce Antiochijského Magnesijským
(Nn. 6, 1 – 9, 2; Funk 1, 195-199)
Jedna modlitba, jedna naděje v lásce,
dokonalá radost
Když jsem tedy v těch jmenovaných osobách viděl celou obec ve víře a zamiloval si ji, napomínám vás,
abyste se snažili všechno dělat v Boží svornosti, pod vedením biskupa na místě Božím a kněží na místě sboru apoštolů,
a mně velmi milým jáhnům ať je svěřena služba Ježíše Krista, který od věků byl u Otce a na konci se zjeví.
Mějte tedy všichni smýšlení stejné s Božím a ctěte se navzájem. Nikdo ať neposuzuje svého bližního podle těla,
ale vždycky se navzájem milujte v Ježíši Kristu. Ať není mezi vámi nic, co by vás mohlo rozdělovat,
ale buďte zajedno s biskupem a s těmi, kdo předsedají, aby to bylo vzorem a trvalým ponaučením.
Jako tedy Pán neudělal nic bez Otce, s nímž je jedno, ani sám ani skrze apoštoly, tak ani vy nic nedělejte bez biskupa a kněží.
Nepovažujte se za moudré, co můžete vykonat na vlastní pěst, ale ve společném shromáždění ať se projevuje jedna modlitba,
jedna prosba, jedna mysl, jedna naděje v lásce, v dokonalé radosti, což je v Ježísi Kristu, nad něhož nic není.
Všichni se scházejte jako do jednoho Božího chrámu, jako k jednomu oltáři, k jednomu Ježíši Kristu,
který od jednoho Otce vyšel, u jednoho byl a k němu se navrátil.
Nedejte se svést jiným učením, ani starými bájemi, které nejsou k ničemu. Žijeme-li až dodnes podle židovství,
stvrzujeme, že jsme nepřijali milost. Neboť Bohu blízcí proroci žili podle Ježíše Krista. Proto také byli pronásledováni,
prodchnuti jeho milostí, aby nevěřící byli zcela přesvědčeni, že je jeden Bůh, který sám sebe zjevil skrze Ježíše Krista,
svého Syna, který je jeho Slovem, vzešlým z mlčení, a který se ve všem líbil tomu, jenž ho poslal.
Když tedy ti, kteří žili ve starých zvyklostech, přešli k nové naději a nedrží už sobotu, ale žijí podle dne Páně,
ve kterém také vzešel náš život skrze něho a jeho smrt. Někteří popírají toto tajemství, skrze něž se nám dostalo víry,
a kvůli němuž všecko snášíme, abychom byli shledáni učedníky Ježíše Krista, našeho jediného učitele.
Jak bychom my mohli žít bez něho, jehož jako učitele očekávali i proroci, jeho učedníci v duchu?
Proto také přišel ten, kterého spravedlivě očekávali, a vzkřísil je z mrtvých.
RESPONSORIUM
1 Petr 3, 8.9; Řím 12, 10.11
O.
Buďte všichni jednomyslní, plní zájmu o druhého, plní bratrské lásky, milosrdní a pokorní. *
Vždyť k tomu jste byli povoláni, aby se vám dostalo údělem požehnání.
V.
V bratrské lásce se navzájem mějte srdečně rádi, v uctivosti předcházejte jeden druhého, služte Pánu. *
Vždyť k tomu jste byli povoláni, aby se vám dostalo údělem požehnání.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, buď stále s námi, a když nás voláš, abychom ti celým svým životem sloužili, rozmnož v nás víru, naději a lásku, abychom věrně plnili tvá přikázání.
Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|