[ nová verze ]
6. únor 2017, Pondělí
1. týden žaltáře
Sv. Pavla Mikiho a druhů, mučedníků, památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 6. únor 2017 Sv. Pavla Mikiho a druhů, mučedníků, památka
Do Japonska přinesl křesťanství sv. František Xaverský (15. VIII. 1549). Půl století mohli žít křesťané svobodně, a v roce 1596, kdy začalo jejich
pronásledování, bylo jich už více než 300 tisíc. První mučedníci byli ukřižováni 5. II. 1597 v Nagasaki. Nejproslulejší z nich, Pavel Miki, se narodil v japonské
rodině (1564-66), vstoupil k jezuitům a úspěšně hlásal evangelium svým krajanům. Spolu s ním podstoupili mučednickou smrt další 2 japonští jezuité, 6 španělských
misionářů a 17 japonských laiků (tři z nich byli dosud chlapci- 12, 13 a 14 let). V roce 1862 byli tito prvomučedníci Dálného Východu prohlášeni za svaté.
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Ty Králi mučedníků svých,
koruno vyznávajících,
ty vedeš v říši nadhvězdnou,
kdo světskou slávou pohrdnou.
Svůj laskavý sluch nachyl k nám
i k našim snažným modlitbám.
Za chvály palem vítězných
nám hříšným odpusť všechen hřích.
Ty v mučednících vítězíš,
jak šetřit vyznavače víš:
nad hříchy dej nám vítězství
pro svoje milosrdenství.
To uděl, Otče přesvatý,
i Synu stejné podstaty,
jenž s Duchem, který těší nás,
nad světem vládneš v každý čas. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Pane, pro své slitování mě zachraň.
Žalm 6
Vzývání Božího milosrdenství v těžkém soužení
Nyní je duše má rozechvěna... Otče, vysvoboď mě od té hodiny. (Jan 12, 27)
2 Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *
v rozhorlení svém mě netrestej! –
3 Nade mnou se smiluj, Pane, chřadnu, *
uzdrav mě, jsem zhloubi otřesen.
4 Na dno roztřesena je má duše, *
jak chceš, Pane, dlouho otálet? –
5 Vrať se opět, Pane, vysvoboď mě, *
pro své slitování zachraň mě!
6 Z mrtvých nikdo už tě nevzpomene, *
kdo by v podsvětí tě velebil? –
7 Už jsem vysílen svým naříkáním, †
každou noc jen pláčem lože skrápím, *
slzami své lůžko promáčím.
8 Oko mé je hořem zakaleno, *
stárnu z tolika svých nepřátel. –
9 Pryč ode mne všichni, kdo mi křivdí! *
Neboť Pán mé nářky uslyšel.
10 Uslyšel Pán volání mé prosby, *
vyslyšel Pán moji modlitbu. –
11 Ať se poděsí mí nepřátelé, *
ať se s hanbou kvapně odklidí!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Pane, pro své slitování mě zachraň.
Ant. 2 Pán se slabému stal útočištěm v době bídy.
Žalm 9A (9)
Poděkování za vítězství
Znovu přijde soudit živé i mrtvé.
I
2 Chci tě chválit, Pane, z celého svého srdce, *
vyprávět chci o všech tvých podivuhodných skutcích.
3 Radovat se budu, s jásotem tebe vzývat, *
hrát a zpívat budu, Nejvyšší, pro tvé jméno, –
4 protože se stáhli mí nepřátelé zpátky, *
zhroutili se všichni, zanikli před tvou tváří.
5 Vždyť ty sám ses ujal mé pře a mého práva, *
zasedl jsi na trůn k spravedlivému soudu, –
6 pohany jsi srazil a bezbožníky potřel, *
navždy a na věčné věky vyhladils jejich jméno.
7 Zemdleli nepřátelé, v záhubu navěky padli, *
vylidnils jejich města, památka jejich zašla. –
8 Pán zato bude trůnit věčně, *
k soudu si postavil svůj stolec.
9 Svět bude soudit spravedlivě, *
rozsudek vyřkne nad národy. –
10 Pán bude útočištěm slabých, *
útulkem jejich v době bídy.
11 A budou v tebe důvěřovat, *
ti, kdo se znají k tvému jménu,
neboť kdo tebe hledá, Pane, *
toho ty v nouzi neopustíš.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Pán se slabému stal útočištěm v době bídy.
Ant. 3 Tvou chválu budu zvěstovat v branách siónské dcery.
II
12 Hrejte Pánu, jenž sídlí na Sióně, *
mezi národy zvěstujte jeho skutky!
13 Mstitel krve, on ubohé má v mysli, *
nikdy nezapomíná jejich nářků. –
14 Smiluj se nade mnou, Pane, *
shlédni na moji bídu,
co snáším od nepřátel, *
vyveď mě od bran smrti!
15 Ať všechnu chválu tvou zpívám †
v branách siónské dcery *
a nad tvou pomocí jásám. –
16 Propadli pohané do jam, *
které kopali jiným,
sami se lapili nohou *
do léčky, kterou kladli.
17 Tak se Pán projevil soudem: †
neboť se polapil hříšník *
do díla vlastních rukou. –
18 Do podsvětí ať se propadnou hříšní *
s pohany, kteří na Boha zapomínají,
19 ubožák nepadne ve věčné zapomenutí, *
naděje nuzných nadobro nezajde nikdy. –
20 Povstaň, Pane, ať pyšně nejásá člověk, *
před tvou tváří ať jdou pohané na soud!
21 Uvrhni na ně, Pane, třesavku hrůzy, *
ať zvědí národy pohanů, že jsou jen lidé.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Tvou chválu budu zvěstovat v branách siónské dcery.
V.
Osvěť mě, abych si vštípil tvůj zákon.
R.
A byl ho poslušen z celého srdce.
PRVNÍ ČTENÍ
Z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům
1, 13 – 2, 10
Pavlovo povolání a apoštolát
Slyšeli jste, jak jsem se kdysi choval, když jsem byl ještě židem: pronásledoval jsem Boží Církev,
že to přesahovalo všechny meze, a snažil jsem se ji zničit. V horlivosti pro židovství
jsem ve svém národě předstihoval mnoho svých vrstevníků, protože jsem byl daleko více než
oni zaujat zvyklostmi po předcích. Bůh si mě však už v lůně mé matky vybral a svou milostí
povolal a rozhodl, že mi zjeví svého Syna, abych o něm kázal radostnou zvěst pohanům.
Neradil jsem se hned s lidmi ani jsem nešel nahoru do Jeruzaléma k těm, kteří byli apoštoly přede mnou.
Odešel jsem do Arábie a pak se znova vrátil do Damašku.
Za tři roky potom jsem se odebral do Jeruzaléma, abych z vlastní zkušenosti poznal Petra,
a pobyl jsem u něho patnáct dní. Z ostatních apoštolů jsem však viděl jen Jakuba,
bratra Páně. Dovolávám se Boha za svědka, že nelžu, co vám tady píšu.
Pak jsem šel do krajin syrských a kilikijských. Křesťanským obcím v Judsku jsem
však zůstal osobně neznám. Pouze slýchali: „Ten, který nás kdysi pronásledoval,
teď sám hlásá tu víru, kterou dříve ničil.“ A chválili kvůli mně Boha.
Potom jsem šel znovu po čtrnácti letech do Jeruzaléma s Barnabášem a vzal jsem s sebou také Tita.
Šel jsem tam, protože se mi o tom dostalo zjevení. Předložil jsem jim tam evangelium, jak ho
kážu mezi pohany, a v soukromí jsem to vyložil těm, kteří něco znamenají, zdali snad neběžím
nebo jsem neběžel nadarmo. Ale ani Titus, který byl se mnou, nebyl přinucen dát se obřezat,
ačkoli byl Řek. Tu otázku rozvířili vetřelí falešní bratři. Vloudili se mezi nás a slídili
po naší svobodě, kterou máme v křesťanství, aby nás uvedli do otročení. Ale ani na okamžik
jsme jim neustoupili a nepoddali se jim, aby vám zůstala pravda evangelia nezkráceně.
A nebylo překážky ani ze strany těch, kdo něco znamenají. – Čím byli předtím, to se mě
netýká; Bůh nedělá rozdíly v lidech. – Ti tedy, kdo něco znamenají, nic dalšího mi neuložili.
Spíše naopak. Viděli, že je mně svěřeno, abych hlásal evangelium mezi pohany,
jako zase Petrovi mezi židy. Vždyť ten, který pomáhal Petrovi v apoštolátě mezi židy,
pomáhal i mně mezi pohany. Poněvadž Jakub, Petr a Jan – uznávané sloupy – poznávali,
že mám k tomu od Boha milost, podali mně i Barnabášovi pravici na znamení,
že patříme k sobě: my že tedy máme být pro pohany, oni pro židy. Jenom nám doporučili,
abychom pamatovali na chudé. A to mi také vždycky leželo na srdci.
RESPONSORIUM
1 Kor 15, 10; Ga12, 8
O.
Boží milostí jsem to, co jsem, *
a jeho milost, kterou mi udělil, nezůstala ležet ladem.
V.
Ten, který pomáhal Petrovi v apoštolátě mezi židy, pomáhal i mně mezi pohany. *
A jeho milost, kterou mi udělil, nezůstala ležet ladem.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze Zprávy o mučednictví svatého Pavla Mikiho a jeho druhů zapsané jejich současníkem
(Cap.
, 109-110: Acta Sanctorum Febr. 1, 769)
Budete mými svědky
Když byly kříže zasazeny do země, bylo podivuhodné sledovat neohroženost všech. Povzbuzovali je k ní tu Otec Pasius, tu Otec Rodriguez. Otec
představený stále setrvával v nehybném stavu, s očima upřenýma k nebi. Bratr Martin zpíval na znamení díků za Boží dobrotu některé žalmy, k nimž
připojil verš: Do tvých rukou, Pane, svěřuji svého ducha.1 Bratr František rovněž hlasitě děkoval Bohu. Bratr Gunsalvus se
modlil velmi silným hlasem modlitbu Páně a pozdravení andělské.
Náš bratr Pavel Miki, který věděl, že u všech, s nimiž kdy přišel do styku, je ve veliké vážnosti, prohlásil nejprve všem přítomným, že je
Japonec a člen Tovaryšstva Ježíšova a že umírá proto, že hlásal evangelium, a že děkuje Bohu za tak mimořádné dobrodiní. Pak připojil následující
slova: „Když jsem teď dospěl až sem, předpokládám, že nikdo z vás si nemyslí, že bych teď nechtěl mluvit pravdu. A proto vám prohlašuji, že není
jiné cesty k spáse než ta, kterou jdou křesťané. Tato cesta mě učí, abych odpustil nepřátelům a všem, kteří mi ublížili. Proto rád odpouštím
králi a všem, kteří mě přivedli na smrt, a prosím je, aby ochotně přijali křesťanský křest.“
Pak obrátil zrak na své druhy a začal jim dodávat odvahy pro jejich poslední zápas. A tu se všem po tvářích rozlila přímo radost, především
Ludvíkovi. A když na něho jakýsi jiný křesťan zavolal, že zakrátko bude v ráji, projevil pohybem prstů a celého těla takovou radost, že se k němu
obrátily zraky všech přihlížejících.
Antonín, který byl vedle Ludvíka, pozdvihl oči k nebi a po vzývání nejsvětějšího jména Ježíšova a jména Mariina začal zpívat žalm Oslavujte,
služebníci Páně, oslavujte svaté jméno Páně2, který se naučil v katechetickém ústavu v Nagasaki, kde se velice dbalo na to, aby se
chlapci naučili několik vhodných žalmů.
Jiní zase s jasnou tváří stále opakovali: „Ježíši, Maria!“ Někteří také nabádali kolemstojící, aby žili, jak se sluší na křesťana. Tímto a jiným
počínáním dávali najevo, že jsou připraveni zemřít.
Tehdy začali čtyři kati vyjímat ze svých pochev (v Japonsku běžně užívaných) meče. Při tomto děsivém divadle všichni věřící volali: „Ježíši,
Maria!“ a navíc se zdvihl žalostný pláč a nářek pronikající až do nebes. A kati jednoho každého z nich zakrátko jednou nebo dvěma ranami zbavili
života.
1 Žl 30 (31), 6; srov. Lk 23, 46
2 Žl 112 (113), 1
RESPONSORIUM
Srov. Gal 6, 14; Flp 1, 29
O.
Naší jedinou chloubou je kříž našeho Pána Ježíše Krista: v něm je naše naděje, život a vzkříšení. *
Skrze něj jsme spaseni a vysvobozeni.
V.
Vám se dostalo té milosti, že smíte v Krista nejen věřit, ale také pro něj trpět. *
Skrze něj jsme spaseni a vysvobozeni.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, tys posiloval japonské mučedníky, svatého Pavla a jeho druhy, aby skrze smrt na kříži vešli do věčného života; na jejich přímluvu dej sílu i nám,
abychom svou víru statečně zachovali až do smrti. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|