[ nová verze ]
30. květen 2016, Pondělí
1. týden žaltáře
Druhé mezidobí, 9. týden
Sv. Zdislavy v Čechách a brněnské diecézi památka, nezávazná památka
Pro OP: Sv. Zdislavy z Lemberka, matky rodiny, terciářky, spolupatronky provincie, svátek, slavnost
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 30. květen 2016
Druhé mezidobí, 9. týden
1. týden žaltáře
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Po spánku s údy svěžími
s ochotou z lůžka vstáváme.
Buď, Otče, s námi bdícími,
když chvály tobě zpíváme.
Náš ret má nejdřív tobě znět,
a oheň mysli k tobě spět,
by počínal náš každý čin
se svatým požehnáním tvým.
Jitřence ustup, noci zlá,
vy stíny temnot, světlu dne,
ať vina, již noc přinesla,
se darem světla rozpadne.
Dál skromně prosíme tě, slyš:
výhonky zla z nás ořež již,
ať ctíme tebe s vděčností
po všechny věky věčnosti.
To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.
Během dne:
Ty věčné světlo, božství jsi
jediné v celé Trojici,
my ubozí tě vzýváme
a ruce k tobě spínáme.
Věříme v Otce věčného
i v jeho Syna drahého,
i v Ducha, který láskou je
na věky v jedno spojuje.
Tys Pravda, Láska nejčistší,
všech cíl a štěstí nejvyšší,
dej doufat, pevnou víru mít,
tvou lásku najít a z ní žít.
Počátku, cíli stvoření,
všech živých věčný prameni,
sladká útěcho trpících,
naděje jistá věrných svých.
Ty všechno bytí ztvárňuješ,
nikoho nepotřebuješ,
tvé světlo všechno objímá:
buď doufajících odměna.
Vzývejme Krista, Otce s ním,
i s jejich Duchem společným:
V Trojici Bože jediný,
nás, prosící tě, posilni. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Pane, pro své slitování mě zachraň.
Žalm 6
Vzývání Božího milosrdenství v těžkém soužení
Nyní je duše má rozechvěna... Otče, vysvoboď mě od té hodiny. (Jan 12, 27)
2 Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *
v rozhorlení svém mě netrestej! –
3 Nade mnou se smiluj, Pane, chřadnu, *
uzdrav mě, jsem zhloubi otřesen.
4 Na dno roztřesena je má duše, *
jak chceš, Pane, dlouho otálet? –
5 Vrať se opět, Pane, vysvoboď mě, *
pro své slitování zachraň mě!
6 Z mrtvých nikdo už tě nevzpomene, *
kdo by v podsvětí tě velebil? –
7 Už jsem vysílen svým naříkáním, †
každou noc jen pláčem lože skrápím, *
slzami své lůžko promáčím.
8 Oko mé je hořem zakaleno, *
stárnu z tolika svých nepřátel. –
9 Pryč ode mne všichni, kdo mi křivdí! *
Neboť Pán mé nářky uslyšel.
10 Uslyšel Pán volání mé prosby, *
vyslyšel Pán moji modlitbu. –
11 Ať se poděsí mí nepřátelé, *
ať se s hanbou kvapně odklidí!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Pane, pro své slitování mě zachraň.
Ant. 2 Pán se slabému stal útočištěm v době bídy.
Žalm 9A (9)
Poděkování za vítězství
Znovu přijde soudit živé i mrtvé.
I
2 Chci tě chválit, Pane, z celého svého srdce, *
vyprávět chci o všech tvých podivuhodných skutcích.
3 Radovat se budu, s jásotem tebe vzývat, *
hrát a zpívat budu, Nejvyšší, pro tvé jméno, –
4 protože se stáhli mí nepřátelé zpátky, *
zhroutili se všichni, zanikli před tvou tváří.
5 Vždyť ty sám ses ujal mé pře a mého práva, *
zasedl jsi na trůn k spravedlivému soudu, –
6 pohany jsi srazil a bezbožníky potřel, *
navždy a na věčné věky vyhladils jejich jméno.
7 Zemdleli nepřátelé, v záhubu navěky padli, *
vylidnils jejich města, památka jejich zašla. –
8 Pán zato bude trůnit věčně, *
k soudu si postavil svůj stolec.
9 Svět bude soudit spravedlivě, *
rozsudek vyřkne nad národy. –
10 Pán bude útočištěm slabých, *
útulkem jejich v době bídy.
11 A budou v tebe důvěřovat, *
ti, kdo se znají k tvému jménu,
neboť kdo tebe hledá, Pane, *
toho ty v nouzi neopustíš.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Pán se slabému stal útočištěm v době bídy.
Ant. 3 Tvou chválu budu zvěstovat v branách siónské dcery.
II
12 Hrejte Pánu, jenž sídlí na Sióně, *
mezi národy zvěstujte jeho skutky!
13 Mstitel krve, on ubohé má v mysli, *
nikdy nezapomíná jejich nářků. –
14 Smiluj se nade mnou, Pane, *
shlédni na moji bídu,
co snáším od nepřátel, *
vyveď mě od bran smrti!
15 Ať všechnu chválu tvou zpívám †
v branách siónské dcery *
a nad tvou pomocí jásám. –
16 Propadli pohané do jam, *
které kopali jiným,
sami se lapili nohou *
do léčky, kterou kladli.
17 Tak se Pán projevil soudem: †
neboť se polapil hříšník *
do díla vlastních rukou. –
18 Do podsvětí ať se propadnou hříšní *
s pohany, kteří na Boha zapomínají,
19 ubožák nepadne ve věčné zapomenutí, *
naděje nuzných nadobro nezajde nikdy. –
20 Povstaň, Pane, ať pyšně nejásá člověk, *
před tvou tváří ať jdou pohané na soud!
21 Uvrhni na ně, Pane, třesavku hrůzy, *
ať zvědí národy pohanů, že jsou jen lidé.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Tvou chválu budu zvěstovat v branách siónské dcery.
V.
Osvěť mě, abych si vštípil tvůj zákon.
R.
A byl ho poslušen z celého srdce.
PRVNÍ ČTENÍ
Z Knihy Job
29, 1-10; 30, 1. 9-23
Job si naříká na své soužení
29.1Job pokračoval ve své řeči a řekl:
2„Kéž by mi bylo jak v dřívější době,
v dnech, kdy mě Bůh střežil,
3když mi nad hlavou zářilo jeho světlo,
v jehož jasu jsem kráčel v temnotě,
4když jsem byl v plné síle,
když Bůh chránil můj stan,
5když byl Všemohoucí ještě se mnou,
kolem mě byly mé děti,
6když ve smetaně jsem brodil své nohy
a skála vylévala potoky oleje.
7Když jsem se ubíral k městské bráně
a na náměstí jsem usedl do svého sedadla,
8mladí, jak mě viděli, ustoupili,
staří povstali a zůstali stát.
9Vznešení přerušili řeč,
dlaň si kladli na ústa.
10Ustal hlas velmožů,
jazyk jim přilnul k patru.
30.1Ale nyní se mi vysmívají ti,
kteří jsou mladší než já,
jejichž otce jsem neměl za hodné,
aby se přidružili ke psům mého stáda.
9Nyní jsem se jim stal k posměchu,
sloužím jim za předmět klepů.
10Štítí se mě, vyhýbají se mi,
nestydí se plivnout mi do tváře.
11Odhodili ohledy a trápí mě,
popustili si přede mnou uzdu.
12Chátra se vedle mě naparuje,
podrážejí mi nohy,
připravují cestu k mé zkáze.
13Boří mi stezku,
napomáhají mému neštěstí
a nikdo jim nebrání.
14Přicházejí jak širokou trhlinou,
valí se dovnitř jako bouře.
15Obořují se na mě hrůzy,
jak vichr zmizelo mé štěstí,
jak oblak prchlo mé blaho.
16A nyní se ve mně rozplývá má duše,
zmocnil se mě čas bídy.
17Bolest proniká mé kosti v noci,
hlodají mě útrapy, nemají klidu.
18Celou silou mě chytá Bůh za šat,
drží mě za okraj spodního roucha.
19Hodil mě do bláta,
podobám se prachu a popelu.
20Volám k tobě o pomoc – neslyšíš,
naléhám – ani pak o mě nedbáš.
21Změnil ses mi v tyrana,
pronásleduješ mě svou násilnickou rukou.
22Zdviháš mě do výše, dáváš mě unášet větrem
a děsíš mě bouří.
23Vždyť vím, že mě na smrt chceš vydat,
na místo, kde se shromažďuje všechno živé.“
RESPONSORIUM
Job 30, 17. 19; 7, 16b
O.
Bolest proniká mé kosti v noci, hlodají mě útrapy. *
Hodil mě do bláta, podobám se prachu a popelu.
V.
Nech mě, Bože, vždyť mé dny jsou jen závan větru. *
Hodil mě do bláta, podobám se prachu a popelu.
DRUHÉ ČTENÍ
Z duchovních naučení svatého opata Doroteje
(Doct. 7, De accusatione sui ipsius, 1-2: PG 88, 1695-1699)
Pravou příčinou rozčilování je vždycky to, že nikdo neobviňuje sám sebe
Tažme se, bratři, jak to, že tak často slyšíme nepříjemná slova a necháme to přejít bez sebemenšího znepokojení,
jako bychom nic neslyšeli, a jindy zase, jakmile je uslyšíme, jsme hned rozrušeni a dotčeni. Nuže, jaký je důvod
této rozdílnosti? Je jen jeden anebo je jich víc? Podle mého náhledu je důvodů a příčin mnoho, ale jedna z nich přímo
plodí všechny ostatní. Kdosi o tom říká: "Všechno to pramení ze stavu, ve kterém se člověk právě nachází." Vysvětlím to.
Stane se například, že někdo skončí modlitbu nebo rozjímání a nachází se, jak se říká, v dobrém rozpoložení.
Pak svého hašteřivého bratra snáší a všechno přechází bez rozčilování. Jiný zase má svého bratra rád, a proto s největší
trpělivostí snáší všechno, co mu tento bratr působí. Někdy také může někdo snášet bratra z pohrdání, když tím, kdo mu chce
činit příkoří, pohrdá a znevažuje vše, co od něho pochází, jeho samého téměř nepovažuje za člověka a nepočítá ani s ním,
ani s tím, co říká a co dělá. Toto pohrdání sice chrání před rozrušením, je však očividně zhoubné.
Rozhořčení na bratra, který nás zneklidňuje, může tedy pocházet buď z našeho nedobrého duchovního rozpoložení anebo
z odporu vůči tomu bratrovi. Je jistě ještě mnoho dalších příčin, které by bylo možné uvést. Kdybychom to však zkoumali
pečlivě, je pravou příčinou rozčilování vždycky to, že nikdo z nás neobviňuje sám sebe.
Právě z toho pramení všechny naše obtíže a sklíčenost a právě proto někdy nemůžeme nalézt žádný klid. Nedivme se,
když nám svatí lidé říkají, že neexistuje žádná jiná cesta k pokoji než právě tato. Na mnoha příkladech ostatně vidíme,
že nikdo, kdo šel jinou cestou, pokoj nenalezl. Jen my nečinně toužíme po pokoji a domníváme se, že jsme ho nalezli a že
jdeme tou pravou cestou, a přitom jsme ve všem tak netrpěliví a vůbec nedokážeme obviňovat sami sebe.
Tak je to. Člověk může mít všechny ctnosti a vykonat tisíce dobrých skutků, jestliže se však nebude držet této cesty,
nikdy nedojde pokoje a nepřestane trápit sám sebe a druhé a všechna jeho námaha vyjde nazmar.
RESPONSORIUM
1 Jan 1, 8. 9; Přísl 28, 13
O.
Řekneme-li, že hřích nemáme, klameme sami sebe. *
Když však uznáme, že se dopouštíme hříchů, Bůh nám hříchy odpustí, protože věrně plní, co slíbil, a protože je spravedlivý.
V.
Kdo tají své zločiny, nemá zdar. *
Když však uznáme, že se dopouštíme hříchů, Bůh nám hříchy odpustí, protože věrně plní, co slíbil, a protože je spravedlivý.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, náš nebeský Otče, dovoláváme se tvé prozřetelnosti, jejíž záměry nikdo nemůže zmařit,
a prosíme: odvrať od nás všechno, co nám škodí, a všechno, co nám dáváš, ať nám prospívá. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|