[ nová verze ]

« Červenec 2014 »
NePoÚtStČtSo
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031 


15. červenec 2014, Úterý
3. týden žaltáře

Sv. Bonaventury, biskupa a učitele Církve, památka


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb

uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu

latinská verze




Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

15. červenec 2014
Sv. Bonaventury, biskupa a učitele Církve, památka


Narodil se kolem roku 1218 v Bagnoregiu u Viterba. Studoval a pak i přednášel filozofii a teologii v Paříži, tam také vstoupil k františkánům (1243). Od roku 1257 byl generálním představeným řádu. Jeho spisy vynikají neobyčejnou hloubkou, zanechal jich po sobě asi 45. Vedle sv. Tomáše Akvinského je nejvýznačnějším teologem středověku. V roce 1273 byl povolán do Říma, aby spolupracoval na přípravě II. lyonského sněmu, a stal se biskupem a kardinálem. Zemřel 15. VII. 1274 v Lyonu. Za svatého byl prohlášen v roce 1482 a za učitele církve roku 1588.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Věčné slunce, jež zaléváš
svým světlem všechno stvoření,
tys myslí nadpozemská zář,
zpěv našich srdcí tobě zní.

Tvůj Svatý Duch vždy v péči má
ty živé lampy planoucí,
jejichž zář světu odkrývá
ke spáse stezky vedoucí.

Co plyne z nebeských tvých slov
a srdcím z přirozenosti,
to všechno zaskvělo se znov
v tvých služebnících milosti.

Vavřínů jejich účasten
i pro jas svého učení
skví se dnes blažený muž ten,
i od nás vděčně chválený.

Dej kvůli němu, prosíme,
ať bezpečně vždy, Bože, jdem
po cestě pravdy jediné,
až k tobě jednou dospějem.

To uděl, Otče přesvatý,
se Synem stejné podstaty,
jenž s Duchem, který těší nás,
nad světem vládneš v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Bůh povstal, prchají před ním, kdo ho nenávidí.

Žalm 67 (68)
Bůh přichází jako vítěz

Vystoupil vzhůru, odvedl zajatce a dal lidem dary. (Ef 4, 8)

I

2 Bůh povstal – rozprášeni nepřátelé, *
      prchají před ním, kdo ho nenávidí.

3 Rozptylují se tak, jak dým se tratí; †
      a jako vosk se taví nad plamenem, *
      tak hynou hříšníci před Boží tváří.

4 A spravedliví před Bohem se těší *
      a jásají a veselí se blahem. –

5 Zpívejte Bohu, chvalte jeho jméno, †
      razte mu dráhu, pouští přichází. *
      Jásejte Pánu, radujte se v něm!

6 Je otcem sirotků a vdovy chrání *
      náš Bůh, jenž sídlí ve své svatyni.

7 Bůh, který dává domov opuštěným, †
      zajaté na svobodu vyvádí, *
      vzpurníky nechá však žít v pustině. –

8 Bože, když vyšels v čele svého lidu *
      a když jsi před ním kráčel po poušti,

9 země se třásla, nebe roztékalo *
       před Bohem, jenž je Bohem Izraele.

10 V deštích jsi, Bože, dával hojnost vláhy, *
       své dědictví, už vadnoucí, jsi vzkřísil.

11 Tam utábořilo se tvoje plémě, *
       z lásky dals, Pane, domov poníženým.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Bůh povstal, prchají před ním, kdo ho nenávidí.

Ant. 2 Náš Bůh je Bůh, jenž pomáhá a chrání, Pán, který ze smrti zná východisko.

II

12 Pán vyřkl svoje všemohoucí slovo: *
       „Rozprášil četná vojska Svrchovaný!"

13 Králové s vojsky běží, utíkají! *
       Strážkyně domu rozděluje kořist.

14 Zatímco vy si mezi stády spíte, *
       postříbřila se křídla holubice,

15 perutě její zaskvěly se zlatem, *
       klenoty jako sněhem na Salmonu. –

16 Bašanské hory, to jsou hory mocné, *
       bašanské hory, to jsou hory mračné.

17 Proč vzhlížíte tak závistně, vy hory, †
       k vrchu, jejž Bůh si zvolil za své sídlo? *
       Sám Pán tam bude sídlit do věčnosti.

18 Četné jsou vozy Boží, do tisíců: *
       Pán ze Sinaje do svatyně vchází.

19 Vystoupils, Pane, do své vysokosti *
       a svoje zajaté jsi vedl s sebou.
    Tam pak jsi přijal darem lidi za své, *
       i ty, co brání se dlít v domě Páně. –

20 Vzdávejte Pánu každodenně chválu; *
       on sám nás nese, je nám pomocníkem.

21 Náš Bůh je Bůh, jenž pomáhá a chrání, *
       Pán, který ze smrti zná východisko.

22 Pán hlavu roztříští svým nepřátelům, *
       temeno těm, kdo setrvávají v hříších. –

23 "I z Bašanu je přivedu," Pán praví, *
       "přivedu ti je třeba z hlubin moře,

24 ať nohy můžeš umývat si v krvi, *
       jazyk tvých psů ať z nepřátel má podíl!“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Náš Bůh je Bůh, jenž pomáhá a chrání, Pán, který ze smrti zná východisko.

Ant. 3 Zpívejte Bohu všechny říše světa, jen hrejte na počest a k chvále Pána.

III

25 My jsme tě, Pane, viděli, jak vcházíš, *
       můj král a Bůh jak vchází do svatyně.

26 Zpěváci vpředu, vzadu hudebníci, *
       uprostřed panny do bubínků tlukou.

27 Velebí Pána v chórech, Pána chválí, *
       ve slavném shromáždění Izraele.

28 Benjamin, nejmladší, jde první vpředu, †
       pak judská knížata a jejich pokřik, *
       knížata Zabulona, Neftaliho. –

29 Zjev, Pane, před nimi svou moc, moc Páně, *
       svou moc, již, Pane, ukázal jsi na nás

30 ze svého chrámu nad Jeruzalémem, *
       ať králové ti přinášejí dary!

31 Zkruš zvíře v rákosí, zkruš zástup silných *
       a všechny, kdo jsou pány nad národy!
    Zašlápni ty, kdo za stříbrem se honí, *
       rozmetej všechny válečnické kmeny!

32 Jenom ať přijdou mocní z Egypťanů, *
       ať ruce k Bohu vztáhnou Etiopští! –

33 Zpívejte Bohu, všechny říše světa, *
       jen hrajte na počest a k chvále Pána,

34 jenž nebem projíždí, tím dávným nebem! *
       Slyšte, jak hřmí svým hlasem, strašným hlasem: –

35 "Ctěte moc Páně! Září v Izraeli *
       a jeho velká moc až nad oblaky."

36 Hrozný je Bůh, jenž sídlí ve svatyni, †
       Bůh Izraele dává moc a sílu *
       národu svému. Veleben buď Pán!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Zpívejte Bohu všechny říše světa, jen hrejte na počest a k chvále Pána.

V. Naslouchat budu, co Bůh nyní poví!
R. Pán mluví zajisté jen slovy míru k národu svému.

PRVNÍ ČTENÍ

Z první knihy Královské

19, 1-9a. 11-21
Hospodin se zjevuje Eliášovi

     1Achab oznámil Jezabel, co udělal Eliáš a jak pobil mečem všechny proroky. 2Jezabel poslala k Eliášovi posla se vzkazem: „Přísahám při bozích, že zítra v tuto dobu udělám tobě, co se stalo každému z nich!“
    
3Eliáš se polekal a odešel, aby si zachránil život. Když přišel do Beršeby v Judsku, zanechal tam svého služebníka. 4Sám šel na poušť asi den cesty. Šel si sednout pod jednu kručinku, přál si smrt a zvolal: „Už je toho dost, Hospodine, vezmi mi život, neboť nejsem lepší než moji otcové!“ 5Lehl si a usnul pod tou kručinkou. Tu se ho dotkl anděl a řekl mu: „Vstaň, jez!“ 6Podíval se a hle – u jeho hlavy koláč upečený na rozžhaveném kameni a džbán vody. Najedl se a napil a znovu usnul.
    
7Hospodinův anděl se vrátil podruhé, dotkl se ho a řekl: „Vstaň, a najez se, neboť cesta by byla příliš dlouhá pro tebe.“ 8Vstal, najedl se a napil a šel v síle toho pokrmu čtyřicet dní a čtyřicet nocí až k Boží hoře Horebu.
    
9Když tam Eliáš přišel, přenocoval v jeskyni. A tu se k němu ozvalo Boží slovo. 11Řeklo mu: „Vyjdi ven a postav se na hoře před Hospodinem!“ Hospodin přecházel: prudký a silný vichr, který trhá hory a láme skály, vál před Hospodinem, ale Hospodin ve vichru nebyl. Potom nastalo zemětřesení, ale Hospodin v zemětřesení nebyl. 12Po zemětřesení šlehal oheň, ale Hospodin v ohni nebyl.
     Po ohni následoval šum jemného vánku.
13Když to Eliáš slyšel, zahalil si tvář pláštěm, vyšel ven a zastavil se u vchodu do jeskyně, a hle – ozval se k němu hlas: „Co tu děláš, Eliáši?“ 14Odpověděl: „Planu horlivostí pro Hospodina, Boha zástupů, neboť synové Izraele opustili svou smlouvu, zbořili své oltáře, mečem zabili tvé proroky. Já jsem zbyl sám a činí úklady, aby mi vzali život.“
    
15Hospodin mu pravil: „Jdi a vrať se stejnou cestou stepí do Damašku. Až tam přijdeš, pomaž Hazaela za krále nad Aramejci, 16Jehua, syna Nimšího, za krále nad Izraelem, a Elizea, syna Šafatova z Abel Mechola, pomaž za proroka místo sebe! 17Kdo unikne Hazaelovu meči, toho usmrtí Jehu, a kdo unikne Jehuovu meči, toho usmrtí Elizeus. 18Ale zachovám v Izraeli sedm tisíc, všechny ty, jejichž kolena nepoklekla před Bálem a jejichž ústa ho nepolíbila.“
    
19Když Eliáš odešel z hory, nalezl Elizea, syna Šafatova, jak právě oral. Měl před sebou dvanáct spřežení, on sám byl při dvanáctém. Eliáš šel kolem něho a hodil na něj svůj plášť. 20Elizeus opustil býky, běžel za Eliášem a řekl: „Prosím, ať mohu políbit svého otce a svou matku a pak půjdu za tebou.“ Eliáš odpověděl: „Jdi a vrať se; co jsem ti měl učinit, to jsem udělal.“
    
21Elizeus se tedy od něho vrátil, vzal spřežení býků, zabil je, na jejich jařmu uvařil maso a dal ho lidem k jídlu. Pak vstal, šel za Eliášem a sloužil mu.

RESPONSORIUM

Ex 33, 22.20; Jan 1, 18

O. Hospodin řekl Mojžíšovi: Až bude přecházet má velebnost, postavím tě do skalní trhliny a svou dlaní tě zakryji, dokud nepřejdu. * Žádný člověk nemůže vidět Boha a zůstat naživu.
V. Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Bůh, který spočívá v náručí Otcově, ten o něm podal zprávu. * Žádný člověk nemůže vidět Boha a zůstat naživu.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisu „Cesta duše k Bohu“ od svatého Bonaventury

(Cap. 7, 1. 2. 4. 6; Opera omnia, 5, 312-313)

Tajemná moudrost, zjevená skrze Ducha Svatého

     Kristus je cesta a dveře, Kristus je žebřík a vůz, on je slitovnice umístěná nad Boží archou1 a tajemství, které bylo skryté od věků.2 Kdo s celou rozhodností obrátí svou tvář k této slitovnici, pohlédne na Krista visícího na kříži, s vírou, nadějí a láskou, s oddaností, obdivem a radostí, s uznáním, chválou a jásotem, ten s ním koná paschu, to je přechod:3 přechází s holí kříže Rudým mořem, odchází z Egypta a vstupuje na poušť, aby okusil skrytou manu, a s Kristem spočine v hrobě, navenek jakoby mrtvý, ale zakouší – nakolik je to během pozemského putování možné – co bylo řečeno na kříži lotru, který se obrátil ke Kristu: Dnes budeš se mnou v ráji.4
     Má-li však být tento přechod dokonalý, je třeba zanechat veškeré rozumové činnosti, a v nejvyšším vzplanutí lásky být unešen a přeměněn v Boha. Ale to je hluboké tajemství, které nezná nikdo, než ten, komu se toho dostane, a dostane se toho jen tomu, kdo po tom touží, a touží po tom jen ten, koho zapálí až do morku kostí oheň Ducha Svatého, který Kristus seslal na svět. A proto říká Apoštol, že tato tajemná moudrost byla zjevena skrze Ducha Svatého.5
     Zkoumáš-li však, jak se to děje, ptej se milosti, a ne nauky, touhy, a ne rozumu, vzdychání modlitby, a ne horlivosti v četbě, ptej se Ženicha, a  ne učitele, Boha, a ne člověka, temnoty, a ne jasu; neptej se světla, ale ohně úplně spalujícího a unášejícího k Bohu zcela zvláštním pomazáním a  žhoucím planutím lásky. Tímto ohněm je Bůh sám, jeho pec je v Jeruzalémě6 a Kristus ji rozpálil žárem svého žhoucího utrpení. Opravdu to chápe jenom ten, kdo řekne: Šibenici si zvolila má duše, smrt moje kosti.7 Kdo miluje tuto smrt, může vidět Boha, neboť je nepochybně pravdivé: Člověk mě nemůže spatřit a zůstat naživu.8
     Zemřeme tedy a vstupme do temnoty, uložme mlčení starostem, žádostem a fantazii. Přejděme s ukřižovaným Kristem z tohoto světa k Otci,9 aby nám ukázal Otce a my mohli říci s Filipem: To nám stačí.10 Slyšme s Pavlem: Stačí ti moje milost.11 Plesejme s Davidem: Ať tělo mé i srdce pominou – Pán je má skála a můj úděl navždy!12 Navěky Pán buď veleben! Staň se, staň!13

     1 srov. Ex 25, 17
     2 srov. Kol 1, 26
     3 srov. Ex 12, 11
     4 Lk 23, 43
     5 srov. 1 Kor 2, 10
     6 srov. Iz 31, 9
     7 srov. Job 7, 15
     8 srov. Ex 33, 20
     9 srov. Jan 13, 1
     10 Jan 14, 8
     11 2 Kor 12, 9
     12 Žl 72 (73), 26
     13 Žl 88 (89), 53

RESPONSORIUM

1 Jan 3, 24; Sir 1, 9a. 10

O. Kdo zachovává Boží přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm. * A že v nás zůstává, poznáváme podle Ducha, kterého nám dal.
V. Bůh stvořil moudrost v Duchu Svatém, vylil ji na vše, co žije, a udělil ji těm, kteří ho milují. * A že v nás zůstává, poznáváme podle Ducha, kterého nám dal.

MODLITBA

Modleme se:
Všemohoucí Bože, veď nás, ať následujeme svatého biskupa Bonaventuru, jehož nebeské narozeniny dnes slavíme: ať usilujeme o poznání tvé pravdy a naše láska k tobě ať stále roste. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie