[ nová verze ]
8. srpen 2013, Čtvrtek
2. týden žaltáře
Sv. Dominika, kněze, památka Pro OP: Sv. Otce Dominika, kněze, slavnost
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 8. srpen 2013 Sv. Dominika, kněze, památka
Narodil se kolem roku 1170 v obci Calaruega v Kastilii ve Španělsku. Po vystudováni teologie se stal kanovníkem v Osmě (1195).
Z pověření Inocence III. se snažil přimět albigenské katary v jižní Francii k jednotě s
katolickou církví. Několikrát se měl stát biskupem, ale dával přednost
své misijní činnosti. V roce 1215 položil v Toulouse základy řádu bratří kazatelů
– dominikánů. Měli slovem i osobním příkladem a životem v chudobě hlásat
návrat k evangeliu. Základem jejich řeholních pravidel se stala řehole
sv. Augustina. Zemřel v Bologni 6. VIII. 1221 a byl pohřben v kostele sv. Mikuláše. V té době měli dominikáni už 60 klášterů v různých zemích
Evropy. Za svatého byl prohlášen v roce 1234.
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,
slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,
proto mu pěje naše vděčné stádce
píseň chval zbožných.
Vyvolil sis jej, služebníka svého
za svého kněze, aby se stal z něho
svěřených ovcí svědomitý správce
a dobrý strážce.
On svému stádu vzorem byl i vůdcem,
byl světlem slepých, všude mírnil bídu,
všem stal se vším, byl prozíravým otcem
Božího lidu.
Kriste, jenž dáváš věnce zasloužené
svým věrným v nebi, dej ať ve svém díle
jdem s tímto vůdcem a tak dosáhneme
i téhož cíle.
Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,
stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,
Svatému Duchu chválou stejně vroucí
ať zní svět celý. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Tys nám dal, Pane, zvítězit, povždy budeme chválit tvé jméno.
Žalm 43 (44)
Pohromy národa
V tom všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. (Řím 8, 37)
I
2 Na vlastní uši jsme slýchali, Bože, *
otcové naši nám vyprávěli
o tom, cos vykonal za jejich dnů, *
v tom dávném čase rukou svou.
3 Pohany vyhnals, je jsi tam vsadil,
národy potřels a jim jsi dal růst. –
4 Nedobyli si mečem tu zemi, *
nezvítězilo jejich rámě,
nýbrž tvá pravice, tvoje rámě, *
tvá jasná tvář jen z lásky k nim. –
5 Ty jsi to, ty, můj král a můj Bůh, *
jenž jsi dal zvítězit Jákobovi.
6 S tebou jsme zdolali nepřátele, *
tvým jménem deptáme protivníky. –
7 Na svém luku si nezakládám, *
nevděčím za vítězství meči:
8 tys nám dal zvítězit nad nepřáteli, *
pokořils ty, kdo nás nenávidí.
9 Proto jsme denně se chlubili Bohem, *
povždy jsme chválili tvé jméno.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Tys nám dal, Pane, zvítězit, povždy budeme chválit tvé jméno.
Ant. 2 Ušetři, Pane, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.
II
10 Teď jsi nás odvrhl, ponechal v hanbě, *
netáhneš, Bože, už do boje s námi.
11 Nechals nás utíkat před nepřítelem, *
loupí nás ti, kdo nás nenávidí.
12 Vydals nás v plen jak jateční stádo, *
mezi pohany rozptýlil jsi nás. –
13 Lacino prodáváš svůj národ, *
pramálo jsi tím prodejem získal.
14 Sousedům dal jsi nás v opovržení, *
všem kolem dokola k hanbě a smíchu.
15 Dopustils, že jsme v přísloví vešli, *
pohané nad námi kývají hlavou. –
16 Stále svou hanbu mám před očima, *
studem se celý červenám v tváři,
17 slyším-li samou hanu a výsměch, *
vidím-li mstivého nepřítele.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Ušetři, Pane, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.
Ant. 3 Povstaň, Pane, a ve své milosti nás vysvoboď.
III
18 A toto všechno dolehlo na nás, †
i když jsme na tebe nezapomněli, *
úmluvu s tebou neporušili,
19 naše srdce se neodvrátilo, *
nesešly naše kroky z tvé cesty,
20 a tys nás rozbil v šakalích místech, *
ty jsi nás zastřel temnotami. –
21 Kdybychom bývali zapomněli †
na svaté jméno svého Boha *
a vztáhli ruce k cizímu bohu,
22 což by to Bůh byl nezpozoroval? *
On přece zná všechny tajnosti srdce.
23 Pro tebe stále nás pobíjejí, *
jednají s námi jak s jatečním stádem. –
24 Procitni, Pane, proč ještě spíš? *
Vzbuď se a nechtěj nás zatratit navždy!
25 Proč stále před námi skrýváš svou tvář, *
bídu a strast naši zapomínáš?
26 Naše duše je sražena v prach, *
na zemi ulpělo naše tělo.
27 Povstaň už, Pane, na pomoc pospěš, *
v milosti své nás vysvoboď!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Povstaň, Pane, a ve své milosti nás vysvoboď.
V.
Pane, ke komu půjdeme?
R.
Ty máš slova věčného života.
PRVNÍ ČTENÍ
Začátek knihy proroka Ozeáše
1,1-9; 3,1-5
Bůh posílá svému lidu proroka jako znamení své lásky
1.1Hospodinovo slovo, které uslyšel Ozeáš, syn Bériův, v době judských králů Uzijáha, Jotama, Achaze, Ezechiáše a v
době izraelského krále Jorobeama, syna Joašova.
2Začátek Hospodinovy řeči ústy Ozeáše.
3Hospodin řekl Ozeášovi: „Jdi a vezmi si ženu uvolněných mravů a měj s ní syny uvolněných mravů, neboť ustavičným
mravním uvolněním se vzdaluje země od Hospodina.“ Odešel tedy a vzal si Gomeru, dceru Diblajimovu. Počala a porodila mu syna. Hospodin mu řekl:
4„Dej mu jméno 'Jizreel', neboť zanedlouho potrestám na Jehuově domu krveprolití v Jizreelu a ukončím království
domu Izraele. 5Tehdy zlomím luk Izraele v údolí Jizreele.“
6Když opět počala a porodila dceru, řekl mu Hospodin: „Nazvi ji 'Bez milosrdenství', neboť se už nesmiluji
nad domem Izraele, nebudu jim stále odpouštět; 7ale smiluji se nad domem Judy a vysvobodím je, protože jsem Hospodin,
jejich Bůh; nevysvobodím je však lukem nebo mečem ani válkou, koňmi a jezdci.“ 8Když odstavila dceru 'Bez
milosrdenství', znovu počala a porodila syna. 9Hospodin řekl: „Dej mu jméno 'Nejste můj lid', neboť vy nejste můj
lid a já nejsem pro vás 'Ten, který jsem'!“
3.1Hospodin mi řekl: „Jdi znovu a miluj ženu, milovanou od jiného, cizoložnici, jako Hospodin miluje syny Izraele.
Oni se však obracejí k cizím bohům a milují koláče z vinných hroznů.“
2Koupil jsem si ji tedy za patnáct stříbrných a půldruhého korce ječmene
3a řekl jsem jí: „Dlouho budeš se mnou zůstávat, nebudeš smilnit, nebudeš patřit jinému, ale ani já nevejdu k tobě.“
4Neboť dlouho zůstanou synové Izraele bez krále, bez knížete, bez oběti, bez posvátného sloupu, bez bohoslužebného
roucha a bez soch bůžků. 5Potom se však synové Izraele obrátí a budou hledat Hospodina, svého Boha,
a Davida, svého krále, s bázní se budou utíkat k Hospodinu a jeho blahu na konci dob.
RESPONSORIUM
1 Petr 2, 9.10; Řím 9, 26
O.
Vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo. * Kdysi jste nebyli jeho lid, teď však jste lid Boží.
V.
Kde jim bylo řečeno: Nejste mým lidem, tam budou nazváni syny živého Boha. *
Kdysi jste nebyli jeho lid, teď však jste lid Boží.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze života svatého Dominika
(Libellus de principiis O. P.: Acta canonizationis sancti Dominici:
Monumenta O. P. Mist. 16, Romae 1935, pp. 30 ss., 146-147)
Mluvil s Bohem nebo o Bohu
Dominik žil tak bezúhonným životem a byl unášen tak prudkým božským
žárem, že bylo možno v něm bezpečně poznat vyvolený nástroj, plný cti a
milosti. Byla v něm dokonalá vyrovnanost mysli, takže ho mohl vzrušit
jedině soucit a milosrdenství. A protože radostné srdce rozjasňuje tvář,
jeho vnitřní jasnost a vyrovnanost se prozrazovaly navenek dobrotou a
veselým vzezřením.
Ve všem se projevoval slovem i činem jako služebník evangelia. Ve dne
nebylo mezi bratry a druhy nikoho prostšího a milejšího. V noci nebyl
nikdo horlivější než on ve všech způsobech bdění a modlitby. Mluvil málo,
jedině s Bohem v modlitbě nebo o Bohu, a povzbuzoval bratry, aby ho v tom
následovali.
Často si vyprošoval od Boha především to, aby mu Bůh daroval pravou lásku,
schopnou lidem účinně hlásat a zprostředkovat spásu. Byl přesvědčen, že
bude teprve tehdy skutečně Kristovým údem, bude-li se zcela a ze všech
sil vydávat, aby získal duše, tak jako se Pán Ježíš, Spasitel všech, zcela
obětoval za naši spásu. A k uskutečňování tohoto díla založil řád bratří
Kazatelů, jak to Boží prozřetelnost už dávno rozhodla.
Povzbuzoval často řádové spolubratry ústně i písemně, aby stále studovali
Nový i Starý zákon. Ustavičně s sebou nosil Matoušovo evangelium a Pavlovy
listy a studoval je tak důkladně, že je uměl téměř nazpaměť.
Dvakrát nebo třikrát byl zvolen biskupem, ale pokaždé odmítl, neboť chtěl
raději žít se svými bratry v chudobě než mít nějaké biskupství. Krásu
čistoty si zachoval neporušenou až do konce. Přál si být bičován,
rozsekán na kusy a zemřít pro víru v Krista. Řehoř IX. o něm prohlásil:
„Znal jsem ho jako člověka, který žil zcela podle apoštolských pravidel, a
není pochyb, že má i v nebi účast na slávě apoštolů.“
RESPONSORIUM
Srov. Sir 48, 1; Mal 2, 6
O.
Povstal nový hlasatel spásy, byl jak oheň *
a jeho slovo plálo jak pochodeň.
V.
V jeho ústech byla nauka pravdy, nepravost se nenalezla na jeho rtech. *
A jeho slovo plálo jak pochodeň.
MODLITBA
Modleme se:
Pomáhej, Bože, své Církvi, ať čerpá sílu z životního díla svatého Dominika, vynikajícího hlasatele tvé pravdy, a na jeho přímluvu jí posílej
horlivé kazatele, aby se ve světě šířilo světlo evangelia. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|