[ nová verze ]
6. březen 2012, Úterý
2. týden žaltáře
Doba postní, 2. týden
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 6. březen 2012 Doba postní, 2. týden 2. týden žaltáře
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
HYMNUS
Už nadešel čas milosti
nám udělený z výsosti,
jenž lékem střídmosti má z běd
vytrhnout malátný náš svět.
Den naší spásy přichází
s jasem, jenž z Krista vychází,
když srdce hříchem zraněné
postem se k Bohu pozvedne.
Dej, Bože, ať půst držíme
a myslí, tělem střídmí jsme,
než projdem žitím pozemským
k velikonocům nebeským.
Ať v pokoře tě vesmír ctí,
jediný Bože v Trojici,
též my tě omilostněni
novými ctíme písněmi. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Svou cestu života svěř Pánu, on už učiní své.
Žalm 36 (37)
Úděl dobrých a zlých
Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. (Mt 5, 5)
I
1 Nerozhořčuj se nad špatnými, *
neřevni na ty, kdo pášou zlo!
2 Zakrátko zvadnou jako tráva, *
uschnou jak bujná bylina. –
3 Důvěřuj v Pána a čiň dobro, *
pokojně, věrně v své zemi žij.
4 Jen v Pánu měj své potěšení: *
po čem tvé srdce touží, on dá. –
5 Svou cestu života svěř Pánu, *
důvěřuj, on už učiní své.
6 Jak světlu dá vzejít tvé spravedlnosti *
a tvému právu jak bílému dni. –
7 Tichý buď před Pánem, spolehni na něj, †
nežárli na toho, komu se daří, *
i když je přitom samá lest.
8 Přemáhej hněv a zanech záští, *
nezlob se, z toho roste jen zlo.
9 Zlí totiž budou vyhlazeni; *
kdo v Pána doufá, podrží zem. –
10 Jen ještě chvíli a bezbožník zmizí: *
pohleď, tu stál – a není ho již!
11 Kdežto pokorní obdrží zemi *
a hojný pokoj bude jim přán.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Svou cestu života svěř Pánu, on už učiní své.
Ant. 2 Odvrať se od zlého a čiň jen dobré, poctivé podepře Pán.
II
12 Bezbožník ukládá spravedlivému *
a zuby skřípe na něho.
13 Pán však se jeho úkladům směje, *
vidí už nadcházet jeho den. –
14 Hříšníci tasí svoje meče, *
k výstřelu napínají luk,
jen aby skláli ubožáka, *
pobili všechny pokojné.
15 Vnikne však jejich meč do jejich srdcí *
a jejich luky se přelomí. –
16 Lepší je trocha poctivcova *
než velké jmění bezbožných;
17 protože hříšným se přerazí paže, *
kdežto poctivé podepře Pán. –
18 Pán dobře zná život bezúhonných, *
dědictví jejich je na věky.
19 V neblahých dobách nebudou v hanbě, *
i za dnů hladu se nasytí. –
20 Zatímco bezbožní propadnou zkáze: *
vždyť všichni nepřátelé Páně
jsou jen jako to luční kvítí: *
zaniknou, odvanou jako dým. –
21 Hříšník se dluží, aniž co vrací; *
dobrý však z lásky rozdává.
22 Ti, jimž Pán žehná, zdědí zemi, *
ti, které proklel, vyhynou. –
23 Pán posiluje kroky toho, *
čí život se mu zalíbil.
24 Padne-li, ležet nezůstane, *
vždyť Pán ho drží za ruku. –
25 Ať mlád nebo k stáru, já nezažil nikdy, †
aby byl dobrý ponechán v bídě *
a jeho děti šly žebrotou.
26 Vždycky se slituje, potřebným půjčí, *
v dětech svých bude požehnán. –
27 Odvrať se od zlého, čiň jen dobré, *
zůstaneš takto na věky živ.
28 Vždyť Pán má lásku k spravedlnosti *
a neopouští svoje věrné;
zatímco nepoctiví zajdou, *
rod hříšných bude vyhlazen.
29 Jen spravedliví zdědí zemi, *
na věky na ní budou žít.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Odvrať se od zlého a čiň jen dobré, poctivé podepře Pán.
Ant. 3 Doufej v Pána, choď jeho cestou.
III
30 Ústa řádného mluví vždy moudře *
a jeho jazyk pravdivě.
31 V srdci si nese Boží zákon, *
krok jeho nezakolísá.
32 Za spravedlivým slídí hříšník *
a snaží se ho usmrtit.
33 Pán ho však nenechá napospas zlému, *
na soudu nedá ho odsoudit. –
34 Doufej v Pána, choď jeho cestou †
a povýší tě k držení země, *
záhubu hříšných uvidíš.
35 Znával jsem hříšného násilníka, *
jak pyšný cedr se vypínal:
36 přišel jsem podruhé – nebylo ho, *
hledal jsem jej a nenašel! –
37 Hleď na zbožné, hleď na poctivé: *
takovým patří budoucnost.
38 Bezbožní vesměs však dojdou zkázy, *
potomstvo hříšných vyhyne.
39 Sám Pán je spásou spravedlivých, *
v čas nouze jim je ochranou.
40 Pán jim dá pomoc a vysvobození *
za to, že v něho doufají.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Doufej v Pána, choď jeho cestou.
V.
Hle, teď je ta doba příhodná.
O.
Hle, teď je ten den spásy.
PRVNÍ ČTENÍ
Z druhé knihy Mojžíšovy
16, 1-18.35
Cesta pouští k Sinaji: křepelky a mana
1Celé společenství synů Izraele se dalo na cestu z Elim a patnáctého dne druhého měsíce po jejich východu
z egyptské země přišlo na poušť Sin, která je mezi Elim a Sinajem.
2A celé společenství synů Izraele reptalo na poušti proti Mojžíšovi a Árónovi. 3Synové
Izraele jim řekli: „Kéž bychom zemřeli Hospodinovou rukou v egyptské zemi, když jsme sedávali u hrnců masa a jídávali chléb dosyta. Vyvedli jste nás na tuto poušť,
abyste umořili celé shromáždění hladem!“
4Hospodin řekl Mojžíšovi: „Hle, jako déšť vám sešlu chléb z nebe. Ať lidé vyjdou a každý den si nasbírají dávku na
den. Tak je chci zkoušet, zda půjdou v mém zákoně, nebo ne. 5Když šestého dne připraví to, co přinesou, bude to dvojnásobek
toho, co sesbírali na jeden den.“
6Mojžíš a Árón řekli všem synům Izraele: „Večer poznáte, že Hospodin vás vyvedl z egyptské země;
7a ráno uvidíte Hospodinovu slávu. Neboť Hospodin slyšel, že reptáte proti němu. My však co jsme, že proti nám
reptáte?“ 8A Mojžíš dodal: „Hospodin vám dá večer maso k jídlu a ráno chléb
k nasycení, protože Hospodin slyšel, že reptáte proti němu. Neboť co jsme my? Vaše reptání není proti nám, ale proti Hospodinu.“
9Mojžíš pravil Árónovi: „Řekni celému společenství synů Izraele: ‚Přistupte před Hospodina, neboť slyšel vaše reptání!‘“
10Když mluvil Árón k celému společenství synů Izraele, obrátili se k poušti, a hle – Hospodinova velebnost
se ukázala v oblaku.
11Hospodin pravil Mojžíšovi: 12„Slyšel jsem reptání synů Izraele. Řekni jim toto:
k večeru budete jíst maso a zrána se nasytíte chlebem. Poznáte, že já jsem Hospodin, váš Bůh.“
13Když nastal večer, přilétly křepelky a pokryly celý tábor. Zrána padla rosa na tábor kolem dokola.
14Pokrývka z rosy se rozplynula, a hle – na povrchu pouště bylo cosi drobného, šupinatého, jemného jako jíní na zemi.
15Když to synové Izraele viděli, ptali se navzájem: „Manhu“ („Co je to“) – neboť nevěděli, co to je. Mojžíš jim řekl:
„To je chléb, který vám Hospodin dává k jídlu. 16To je ustanovení, které Hospodin přikázal: ‚Každý
ať si ho nasbírá, kolik stačí k najedení: gomor na hlavu podle počtu jednotlivců, každý ať vezme podle toho, kolik je vás ve stanu.‘“
17Synové Izraele tak udělali a nasbírali jeden víc a druhý méně. 18Pak
měřili gomorem: nepřebývalo tomu, kdo nasbíral víc, a neměl nedostatek ten, kdo nasbíral méně, každý nasbíral, kolik mohl sníst.
35Synové Izraele jedli manu čtyřicet let, dokud nepřišli do země, kde měli bydlet; jedli manu, dokud nepřišli na hranice
kananejské země.
RESPONSORIUM
Mdr 16, 20; Jan 6, 32
O.
Svému lidu jsi dal andělský pokrm a z nebe jsi jim neúnavně poskytoval už hotový chléb.
* Chléb, jenž dokáže způsobit všechno potěšení a uspokojit všechny chuti.
V.
Chléb z nebe vám nedal Mojžíš, ale pravý chléb z nebe vám dává můj Otec. *
Chléb, jenž dokáže způsobit všechno potěšení a uspokojit všechny chuti.
DRUHÉ ČTENÍ
Z výkladu žalmů svatého biskupa Augustina
(Ps 140, 4-6: CCL 40, 2028-2029)
Utrpení celého těla Kristova
Pane, za tebou volám, vyslyš mě.1 To můžeme říci všichni. Neříkám to však jen já, říká to celý Kristus. Ale spíše je to řečeno ve jménu jeho těla.
Neboť když zde byl, jako člověk se modlil a modlil se k Otci ve jménu svého těla; a při modlitbě mu z celého těla kanuly krůpěje krve.
Jak je psáno v evangeliu: Ježíš se vroucně modlil a potil se krví.2 Co je to však ta krev tryskající z celého těla, ne-li utrpení mučedníků celé
Církve?
Pane, za tebou volám, vyslyš mě; uslyš hlas mé prosby, když tebe se dovolávám.3 Myslil sis, že ses už dost navolal, když jsi jednou řekl Volal
jsem k tobě? Volal jsi, ale nemysli si, že tím jsi již v bezpečí. Ovšem, skončí-li se trápení, skončí se i volání. Protože však soužení Církve
a Kristova těla trvá až do konce tohoto světa, neříká se pouze: za tebou volám, vyslyš mě, nýbrž i uslyš hlas mé prosby, když tebe se dovolávám.
Obětním dýmem buď před tebou modlitba moje, obětí večerní moje vztažené ruce.4
Těmito slovy se obvykle míní sama hlava, to ví každý křesťan. Když se totiž den nachyloval k večeru, položil Pán na kříži svůj život, aby jej
opět přijal,5 neztratil jej nedobrovolně. Jenže jsme přitom byli míněni také my sami. Co totiž viselo na kříži, ne-li to, co měl společného
s námi? Což je vůbec možné, že by se Bůh Otec vzdal jediného Syna a že by ho opustil? Vždyť je s ním přece jeden Bůh! To přece naši slabost
přibíjel na kříž, tam, jak praví apoštol, starý člověk v nás byl spolu s ním ukřižován,6 a byl to právě hlas našeho lidství, jenž zvolal ono Bože
můj, Bože můj, proč jsi mě opustil.7
To je tedy ta večerní oběť: utrpení Páně, Kristův kříž, spasitelná krvavá oběť, celopal milý Bohu. A tuto večerní oběť učinil Pán ve svém vzkříšení
obětí jitřní. Upřímná modlitba vytrysklá z věřícího srdce stoupá tudíž vzhůru jako zápalná oběť na svatém oltáři. Není nic příjemnějšího než
vůně Kristova. A stejně mají vonět všichni, kdo v něj věří.
Starý člověk v nás, tak znějí apoštolova slova, byl spolu s ním ukřižován, aby ztratila svou moc hříšná přirozenost a my abychom už
hříchu neotročili.8
1 srov. Žl 140 (141), 1
2 srov. Lk 22, 44
3 srov. Žl 140 (141), 1
4 Tamtéž v. 2
5 srov. Jan 10, 17.18
6 Řím 6, 6
7 Mt 27, 46
8 Řím 6, 6
RESPONSORIUM
Gal 2, 19-20
O.
Spolu s Kristem jsem ukřižován. *
Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus.
V.
Žiji ve víře v Božího Syna, protože on mě miloval a za mě se obětoval. *
Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, provázej svou Církev ustavičnou ochranou, vždyť jsme jen smrtelní lidé
a bez tebe by nám došly síly; pomáhej nám vyhýbat se všemu, co nám škodí, a hledat,
co vede ke spáse. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|