[ nová verze ]
23. leden 2012, Pondělí
3. týden žaltáře
První mezidobí, 3. týden Pro OP: Bl. Jindřicha Seuse neboli Susa, kněze, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 23. leden 2012 První mezidobí, 3. týden 3. týden žaltáře
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Po spánku s údy svěžími
s ochotou z lůžka vstáváme.
Buď, Otče, s námi bdícími,
když chvály tobě zpíváme.
Náš ret má nejdřív tobě znět,
a oheň mysli k tobě spět,
by počínal náš každý čin
se svatým požehnáním tvým.
Jitřence ustup, noci zlá,
vy stíny temnot, světlu dne,
ať vina, již noc přinesla,
se darem světla rozpadne.
Dál skromně prosíme tě, slyš:
výhonky zla z nás ořež již,
ať ctíme tebe s vděčností
po všechny věky věčnosti.
To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.
Během dne:
Ty věčné světlo, božství jsi
jediné v celé Trojici,
my ubozí tě vzýváme
a ruce k tobě spínáme.
Věříme v Otce věčného
i v jeho Syna drahého,
i v Ducha, který láskou je
na věky v jedno spojuje.
Tys Pravda, Láska nejčistší,
všech cíl a štěstí nejvyšší,
dej doufat, pevnou víru mít,
tvou lásku najít a z ní žít.
Počátku, cíli stvoření,
všech živých věčný prameni,
sladká útěcho trpících,
naděje jistá věrných svých.
Ty všechno bytí ztvárňuješ,
nikoho nepotřebuješ,
tvé světlo všechno objímá:
buď doufajících odměna.
Vzývejme Krista, Otce s ním,
i s jejich Duchem společným:
V Trojici Bože jediný,
nás, prosící tě, posilni. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Náš Bůh přijde zjevně a mlčet nebude.
Žalm 49 (50)
Pravá bohoslužba
Nepřišel jsem Zákon zrušit, ale naplnit. (Mt 5, 17)
I
1 Pán mluví, Pán a Bůh, a volá zem *
od slunce východu až na západ.
2 Ze Siónu, té hory překrásné, *
se v oslnivé záři zjevuje.
3 To přichází náš Bůh a nemlčí, †
všespalující oheň před ním jde, *
okolo něho bouře burácí. –
4 Svolává shora nebesa i zem, *
odhodlán konat nad svým lidem soud:
5 „Shromážděte mi moje vyvolené, *
co při oběti stvrdili mou smlouvu!“
6 A nebe hlásá jeho spravedlnost, *
že on je Bůh a právem rozsoudí.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Náš Bůh přijde zjevně a mlčet nebude.
Ant. 2 Oběť chvály Bohu přinášej.
II
7 „Slyš, můj lide, nyní promluvím! *
Izraeli, proti tobě svědčím. *
Viním tě a soudím tváří v tvář, *
neboť já jsem Pán a já jsem Bůh tvůj!
8 Nekárám tě pro tvé oběti, *
mám tvé žertvy stále před očima.
9 Nevezmu však býky z chlévů tvých, *
ani nechci kozly z tvého stáda. –
10 Vždyť mně patří všechna lesní zvěř, *
tisíce mám zvířat na svých horách.
11 Znám i všechno ptactvo nebeské, *
mé je vše, co na polích se hemží.
12 Kdybych lačněl, tobě nepovím; *
můj je svět i vše, co obsahuje. –
13 Cožpak já chci býčí maso jíst, *
cožpak se chci napít kozlí krve?
14 Oběť chvály Bohu přinášej, *
plň své sliby vůči Nejvyššímu!
15 Ke mně volej za dnů soužení, *
vysvobodím tě a vzdáš mi úctu!“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Oběť chvály Bohu přinášej.
Ant. 3 Milosrdenství chci, a ne oběť, poznání Boha je víc než celopaly.
III
16 Kdežto hříšníkovi řekne Bůh: †
„Nač mi odříkáváš přikázání *
a mou smlouvu darmo bereš do úst,
17 když se vzpíráš mému vedení, *
odhazuješ za hlavu má slova? –
18 Zloděje když vidíš, běžíš s ním, *
s cizoložníky jsi jedna ruka;
19 ústa ke špatnostem otvíráš *
a tvůj jazyk osnuje lež na lež; –
20 o svém bratru mluvíš hanebně, *
na syna své matky kydáš hanu.
21 Tohle děláš – kdybych k tomu mlčel, *
myslil bys, že já jsem jako ty. –
22 Pochopte, kdo jste Boha zapomněli, *
nežli vás vydám zkáze bez úniku!
23 Mne uctívá, kdo vzdává oběť chvály; *
kdo správně žije, dojde Boží spásy!“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Milosrdenství chci, a ne oběť, poznání Boha je víc než celopaly.
V.
Slyš, můj lide, nyní promluvím!
R.
Já jsem Pán a já jsem Bůh tvůj!
PRVNÍ ČTENÍ
Z páté knihy Mojžíšovy
24,1-25,4
Povinnosti vůči bližnímu
Mojžíš řekl lidu:
„Když si muž vezme ženu a ožení se s ní, ona však u něho nenalezne přízeň, neboť na ní shledal něco odporného, napíše jí rozlukový list, dá jí ho
do rukou a vykáže ji ze svého domu. Ona vyjde z jeho domu, odejde a vdá se za jiného muže. Ale ten druhý muž k ní také pojme nenávist, napíše jí
rozlukový list, dá jí ho do rukou a vykáže ji ze svého domu. Anebo ten druhý muž, který si ji vzal za ženu, zemře. Tu její první manžel, který ji
vykázal, si ji znovu za ženu vzít nemůže, když byla poskvrněna, neboť by to před Hospodinem byla ohavnost. Neuvalíš hřích na zemi, kterou ti
Hospodin, tvůj Bůh, dává za dědictví.
Když se muž právě oženil, nebude vycházet do boje a nebude mu ukládán žádný úkol. Po jeden rok bude uvolněn pro svůj dům, aby se radoval se svou
ženou, kterou si vzal.
Nikdo nesmí zabavit mlýnské kameny, spodní ani běhoun, neboť takový člověk jako by zabavil sám život.
Když bude někdo přistižen, že se zmocnil někoho ze svých bratří Izraelitů, hrubě s ním nakládal a prodal ho, tedy ten zloděj zemře; tak odstraníš
zlo ze svého středu.
Měj se na pozoru při ráně malomocenství, abys velmi bedlivě dodržoval všechno, o čem vás poučí levitští kněží. Bedlivě dodržujte, co jsem jim
přikázal. Pamatuj, co Hospodin, tvůj Bůh, učinil Mirjamě na cestě, když jste táhli z Egypta.
Když poskytneš svému bližnímu nějakou půjčku, nevejdeš do jeho domu, abys na něm vymáhal zástavu. Zůstaneš venku a muž, kterému jsi půjčku
poskytl, vynese ti zástavu ven. Jestliže je ten muž chudý, s jeho zástavou neulehneš. Vrátíš mu zástavu při západu slunce, aby ulehl ve svém
plášti a žehnal ti. To bude tvá spravedlnost před Hospodinem, tvým Bohem.
Nebudeš utiskovat nádeníka, chudého a potřebného ze svých bratří ani přistěhovalců, kteří žijí v tvé zemi, v tvých městech. Dáš mu jeho mzdu
ještě téhož dne, než nad ním zapadne slunce, neboť je chudý a svým životem na ní závisí, aby nevolal proti tobě k Hospodinu a aby na tobě nebyl
hřích.
Nebudou usmrcováni otcové za syny a synové nebudou usmrcováni za otce, každý bude usmrcen pro vlastní hřích.
Nesmíš překrucovat právo přistěhovalce a sirotka, nesmíš brát do zástavy oděv vdovy. Pamatuj, žes byl otrokem v Egyptě a že Hospodin, tvůj Bůh,
tě odtamtud vykoupil, proto já ti přikazuji, abys tak jednal. Když budeš sklízet na poli svou žeň a zapomeneš na poli snop, nevracej se, abys ho
vzal, patří to přistěhovalci, sirotku a vdově, aby ti požehnal Hospodin, tvůj Bůh, ve všem, co děláš. Když budeš srážet plody své olivy, nepátrej
na větévkách po zbytcích, patří přistěhovalci, sirotku a vdově. Když budeš obírat svou vinici, nepaběrkuj po sobě, patří to přistěhovalci,
sirotku a vdově. Pamatuj, žes byl otrokem v egyptské zemi, proto já ti přikazuji, abys tak jednal.
Když mezi muži dojde ke sporu a oni se dostaví k soudu, aby je rozsoudili, ať je spravedlivý ospravedlněn a vinný odsouzen. Je-li viník hoden
mrskání, dá ho soudce položit a mrskat za své přítomnosti; dá mu vysázet počet ran podle jeho viny. Smí jej dát zmrskat nejvýše čtyřiceti ranami,
aby tvůj bratr nebyl před tebou zlehčen, kdyby mu při mrskání přidal více ran.
Při mlácení nedáš dobytčeti náhubek.“
RESPONSORIUM
Mk 12,32 – 33; Sir 35, 2-3
O.
Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že on je jediný a není jiného kromě něho. *
A milovat ho celým srdcem a milovat bližního jako sám sebe je víc než všechny oběti a dary.
V.
Kdo prokazuje dobrodiní, vzdává oběť chvály. Vyhýbat se zlu, to se líbí Pánu. *
A milovat ho celým srdcem a milovat bližního jako sám sebe je víc než všechny oběti a dary.
DRUHÉ ČTENÍ
Z pastorační konstituce II. vatikánského koncilu o Církvi v dnešním světě
(Gaudium et spes, n. 48)
Svatost manželství a rodiny
Muž a žena dík manželskému svazku nejsou už dva, ale jeden:1 důvěrným osobním spojením a společnou činností si vzájemně pomáhají a prokazují
službu, zakoušejí smysl své jednoty a den ze dne jí plněji dosahují.
Toto důvěrné sjednocení jakožto vzájemné darování dvou osob, a také dobro dětí, vyžadují úplnou věrnost a nerozlučnou jednotu manželů.
Kristus Pán této mnohotvárné lásce bohatě požehnal, neboť vytryskla z pramene lásky Boží a byla uspořádána po vzoru jeho vlastní jednoty s Církví.
Jako kdysi Bůh vyšel vstříc svému lidu smlouvou lásky a věrnosti, tak nyní Spasitel lidstva a Snoubenec Církve vychází vstříc věřícím manželům
svátostí manželství. Nadále s nimi zůstává, aby tak, jako on miloval Církev a sám sebe za ni vydal,2 i manželé milovali jeden druhého ve vzájemné
oddanosti a trvalé věrnosti.
Opravdová manželská láska má účast na lásce božské a mocí Kristova vykoupení a spásonosným působením Církve se usměrňuje a obohacuje, takže
spolehlivě vede manžele k Bohu, pomáhá jim a dává sílu k plnění jejich vznešeného úkolu otce a matky.
Právě proto křesťanské manžele posiluje a jakoby posvěcuje zvláštní svátost, aby dostáli povinnostem a důstojnosti svého stavu. V síle této
svátosti plní svůj úkol v manželství a v rodině a prodchnuti Kristovým duchem, jenž naplňuje celý jejich život vírou, nadějí a láskou, spějí
stále více k vlastní dokonalosti a vzájemnému posvěcení, a tím společně oslavují Boha.
Když rodiče dávají dobrý příklad a společně se modlí, také děti a všichni, kdo žijí v rodinném kruhu, snáze naleznou cestu k pravému lidství, k
spáse a svatosti. A protože jsou manželé povoláni k důstojnosti otcovství a mateřství, mají svědomitě plnit povinnosti výchovy, zvláště
náboženské, neboť ta je především úkolem rodičů.
Děti mají jako členové rodiny svůj podíl na posvěcení rodičů. Měly by jejich dobrodiní splácet opravdovou vděčností, úctou a důvěrou a v neštěstí
i ve stáří při nich stát, jak se na děti sluší.
1 srov. Mt 19, 6
2 srov. Ef 5 ,25
RESPONSORIUM
Ef 5,32.25b.33b
O.
Toto tajemství je veliké; mám na mysli vztah Krista a Církve. *
Kristus miloval Církev a vydal sám sebe za ni.
V.
Muž ať miluje svou ženu jako sám sebe a manželka ať zase svému muži projevuje úctu. *
Kristus miloval Církev a vydal sám sebe za ni.
MODLITBA
Modleme se:
Všemohoucí věčný Bože, veď nás, ať žijeme podle tvé vůle, abychom zůstávali stále spojeni s tvým milovaným Synem a přinášeli hojný užitek. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|