[ nová verze ]
17. září 2011, Sobota
4. týden žaltáře
Druhé mezidobí, 24. týden
Sv. Roberta Bellarmina, biskupa a učitele Církve, nezávazná památka
Sv. Kornélia, papeže, a Cypriána, biskupa, mučedníků, nezávazná památka
Sobotní památka Panny Marie
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
první večerní chvály
kompletář po prvních chválách
vigilie
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 17. září 2011
Druhé mezidobí, 24. týden
4. týden žaltáře
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Věčné světlo, mocný jase,
dni, jenž nikdy nehasne,
vítězi nad temnou nocí,
jenž rozžíháš světlo dne,
nepříteli všeho temna,
našich myslí zářný sne!
Tvým zrodem se probouzíme,
vstáváme, jak zavoláš,
jsme-li s tebou, blažení jsme,
bez tebe zlo deptá nás,
ty před věčnou smrtí chráníš
duši, v níž plá tvoje zář.
Skrze tebe přemůžeme
smrt, zlý svět a jeho tmy.
Proto nás, ty Vládce mocný,
tímto světlem zasáhni,
jež moc žádná nezatemní
a které vše rozjasní.
Sláva Otci a též tobě,
rovněž Duchu Svatému,
životu všech, světlu, míru,
Bohu trojjedinému,
vznešenému navždy Božstvu,
jménu nad vše sladkému. Amen.
Během dne:
Nevyšels, Bože, z nikoho,
jen sám ze sebe samého.
Ty chtěl jsi mezi lidi jít:
nám na pomoc, náš Bože, přijď!
Ty naší vroucí touhou jsi:
buď naší láskou, radostí,
ať po tobě vždy prahneme
a tvého blaha dojdeme.
Všech Pane, Otče nejvyšší,
se Synem Panny nejčistší,
i s Duchem svým nás stále veď
jak v nitru, tak i navenek.
Trojice, jen se rozpomeň,
že stvořila jsi z lásky jen
člověka, z něhož Boží hněv
sňala ta nejcennější krev.
Když jeden Bůh náš Tvůrce byl
a z lásky Kristus vykoupil
svým utrpením všechny nás,
jen láskou svou nás, Pane, spas.
Ať Trojice se raduje,
ať v míru nad vším kraluje,
buď všechna moc jí, klanění,
ať jí čest, chvála věčně zní. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Pán svolává shora nebesa i zem, odhodlán konat nad svým lidem soud.
Žalm 49 (50)
Pravá bohoslužba
Nepřišel jsem Zákon zrušit, ale naplnit. (Mt 5, 17)
I
1 Pán mluví, Pán a Bůh, a volá zem *
od slunce východu až na západ.
2 Ze Siónu, té hory překrásné, *
se v oslnivé záři zjevuje.
3 To přichází náš Bůh a nemlčí, †
všespalující oheň před ním jde, *
okolo něho bouře burácí. –
4 Svolává shora nebesa i zem, *
odhodlán konat nad svým lidem soud:
5 „Shromážděte mi moje vyvolené, *
co při oběti stvrdili mou smlouvu!“
6 A nebe hlásá jeho spravedlnost, *
že on je Bůh a právem rozsoudí.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Pán svolává shora nebesa i zem, odhodlán konat nad svým lidem soud.
Ant. 2 Ke mně volej za dnů soužení a vysvobodím tě.
II
7 „Slyš, můj lide, nyní promluvím! *
Izraeli, proti tobě svědčím. *
Viním tě a soudím tváří v tvář, *
neboť já jsem Pán a já jsem Bůh tvůj!
8 Nekárám tě pro tvé oběti, *
mám tvé žertvy stále před očima.
9 Nevezmu však býky z chlévů tvých, *
ani nechci kozly z tvého stáda. –
10 Vždyť mně patří všechna lesní zvěř, *
tisíce mám zvířat na svých horách.
11 Znám i všechno ptactvo nebeské, *
mé je vše, co na polích se hemží.
12 Kdybych lačněl, tobě nepovím; *
můj je svět i vše, co obsahuje. –
13 Cožpak já chci býčí maso jíst, *
cožpak se chci napít kozlí krve?
14 Oběť chvály Bohu přinášej, *
plň své sliby vůči Nejvyššímu!
15 Ke mně volej za dnů soužení, *
vysvobodím tě a vzdáš mi úctu!“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Ke mně volej za dnů soužení a vysvobodím tě.
Ant. 3 Mne uctívá, kdo vzdává oběť chvály.
III
16 Kdežto hříšníkovi řekne Bůh: †
„Nač mi odříkáváš přikázání *
a mou smlouvu darmo bereš do úst,
17 když se vzpíráš mému vedení, *
odhazuješ za hlavu má slova? –
18 Zloděje když vidíš, běžíš s ním, *
s cizoložníky jsi jedna ruka;
19 ústa ke špatnostem otvíráš *
a tvůj jazyk osnuje lež na lež; –
20 o svém bratru mluvíš hanebně, *
na syna své matky kydáš hanu.
21 Tohle děláš – kdybych k tomu mlčel, *
myslil bys, že já jsem jako ty. –
22 Pochopte, kdo jste Boha zapomněli, *
nežli vás vydám zkáze bez úniku!
23 Mne uctívá, kdo vzdává oběť chvály; *
kdo správně žije, dojde Boží spásy!“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Mne uctívá, kdo vzdává oběť chvály.
V.
Nepřestáváme se za vás modlit a prosit.
R.
Abyste dobře poznali Boží vůli.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Ezechiela
18, 1-13. 20-32
Každý bude souzen podle vlastních skutků
1Hospodin mě oslovil: 2„Co je vám, že stále opakujete o izraelské zemi toto přísloví:
‚Otcové jedli nezralé hrozny,
a synům z toho trnou zuby.‘?
3Jakože jsem živ – praví Pán, Hospodin – nebude už nikdo v Izraeli, kdo by toto přísloví opakoval.
4Hle, mně náleží všichni: život otce, jako život syna. Zemře ten, kdo zhřeší!
5Jestliže je někdo spravedlivý, jedná podle spravedlnosti a práva, 6nejí
maso s krví, neobrací své oči k modlám Izraelova domu, neposkvrní manželku svého bližního, nepřistoupí k ženě v době jejího
krvácení, 7nikoho neutlačuje, vrátí dlužníkovi zástavu, nic nebere násilně, svůj chléb dává lačnému,
obléká nahého, 8nebude lichvářsky půjčovat, nebude brát úrok, nebude podporovat nic zlého, bude-li
každého soudit podle pravdy, 9následovat mé příkazy, bude-li zachovávat mé zákony a plnit je – ten
je spravedlivý a jistě bude živ – praví Pán, Hospodin.
10Zplodí-li pak syna násilníka a vražedníka, který se dopouští některých z těchto věcí,
11nedělá nic z toho, co činil jeho otec, ale jí maso s krví, poskvrňuje manželku svého bližního,
12utlačuje chudáka a ubožáka, bere násilím, nevrací zástavu, obrací své oči k modlám, páchá nepravost,
13lichvářsky půjčuje a bere úrok – jistě nebude živ. Protože páchal všechny tyto ohavnosti, jistě zemře! Sám
bude příčinou své smrti.
20Ten, kdo zhřešil, zemře! Syn nebude pykat za otcovu vinu a otec nebude pykat za synovu vinu. Na
spravedlivém ulpí jeho spravedlnost, na zločinném jeho zločinnost.
21Jestliže se zločinec odvrátí od svých hříchů, které páchal, bude-li zachovávat mé příkazy, bude
jednat podle práva a spravedlnosti, jistě bude živ a nezemře. 22Nebude se vzpomínat na žádné jeho
nepravosti, které spáchal. Bude žít pro svou spravedlnost, kterou činí. 23Mám snad zalíbení v
zločincově smrti – praví Pán, Hospodin – anebo spíše chci, aby změnil své chování a byl živ?
24Opustí-li však spravedlivý svou spravedlnost a bude-li jednat ohavně jako zločinec, bude živ? Na
žádný jeho spravedlivý skutek, který učinil, se nevzpomene, zemře pro svou nevěrnost, které se
dopustil, pro hřích, který spáchal.
25Říkáte: ‚Pán nejedná správně!‘ Slyšte tedy, izraelský dome! Je to mé jednání, které není správné,
nebo spíš vaše? 26Jestliže spravedlivý opustí svou spravedlnost a páchá nepravost a zemře, zemře pro
nepravost, které se dopustil. 27Jestliže se však zločinec odvrátí od svých zlých skutků, které
spáchal, a jedná podle práva a spravedlnosti, sám sebe zachrání. 28Neboť proto, že se bál a odvrátil
od všech svých nepravostí, které spáchal, jistě bude živ a nezemře. 29Izraelův dům praví: ‚Pán
nejedná správně!‘ Je to mé jednání, které není správné, izraelský dome, nebo spíše vaše?
30Proto každého z vás budu soudit podle jeho chování, izraelský dome – praví Pán, Hospodin. Přestaňte
a odvraťte se od všech svých nepravostí, abyste se neobtížili vinou! 31Oprosťte se tedy od všech
svých nevěrností, jichž jste se dopustili vůči mně, a utvořte si nové srdce a nového ducha. Proč
byste chtěli zemřít, izraelský dome? 32Vždyť nemám zálibu ve smrti toho, který má umřít – praví Pán,
Hospodin. Obraťte se, a budete žít!"
RESPONSORIUM
Jer 31, 29; Ez 18, 30.20
O.
Už se nebude říkat: Otcové jedli nezralé hrozny, a synům z toho trnou zuby.
* Ten, kdo zhřešil, zemře.
V.
Každého z vás budu soudit podle jeho chování.
* Ten, kdo zhřešil, zemře.
DRUHÉ ČTENÍ
Z kázání svatého biskupa Augustina o pastýřích
(Sermo 46, 11-12: CCL 41, 538-539)
Přilož obvaz útěchy
Písmo říká: Pán šlehá každého, koho uznává za svého syna.1 A ty říkáš: „Třeba se mě to
netýká"? Koho však se netýkají útrapy bití, toho se netýká ani synovství. Tážeš se: „Což takto
šlehá každého svého syna?" Ovšemže šlehá, právě tak jako šlehal svého Jednorozeného. A tento
jednorozený Syn, zrozený z Otcovy podstaty, rovný Otci božskou přirozeností,2 Slovo, skrze
něž bylo všechno stvořeno3 – ten neměl být za co trestán. Avšak proto přijal tělo, aby se nevyhnul
ranám. Cožpak tedy ten, kdo šlehá svého Jednorozeného, který se nijak neprovinil, ponechá bez
trestu provinilého, jehož za syna přijal? Apoštol říká, že takový není povolán k synovství.4 Byli
jsme přijati za syny, abychom byli spoludědici Jednorozeného,5 a také abychom byli jeho dědictvím.
Požádej, a národy ti dám.6 On nám tedy ve svém utrpení dal příklad.
Slabý by jistě neměl ochabovat při pomyšlení na budoucí pokušení ani se nechat svést klamnou nadějí
či podlomit strachem. Řekni mu: Připrav svou duši na pokušení.7 Snad také začne klesat na
mysli, bude se bát a nebude se chtít pokušení postavit. Tu mu můžeš říci ještě něco jiného: Bůh
je věrný, on nedopustí, abyste byli zkoušeni víc, než snesete.8 Slíbit něco takového a
předpovědět budoucí útrapy znamená posílit slabého. A jestliže tomu, kdo se příliš bojí, a je proto
vyděšený, přislíbíš Boží milosrdenství – ne že by pokušení nepřišla, ale že Bůh nedopustí zkoušku
nad jeho síly – ovážeš tím, co je zlomené.9
Jsou totiž lidé, kteří když slyší o nadcházejících útrapách, tím více se vyzbrojí a přímo po nich
žízní jako po tom pravém nápoji. Nespokojují se s lékem, kterého se dostává věřícím, ale touží po
mučednické slávě. Ale jsou zase jiní, které to láme a ochromuje, jakmile uslyší, že jim hrozí
zkoušky, které nutně musejí přijít, kterým se právě křesťan nemůže vyhnout a které nepozná nikdo
jiný než ten, kdo opravdu chce být křesťanem.
Přilož tedy obvaz útěchy, ovaž, co je zlomené. Řekni: „Neboj se, ten, v něhož jsi uvěřil, v
pokušení neopustí. Bůh je věrný a nedopustí, abys byl zkoušen nad své síly." To nejsou moje slova,
to ti říká apoštol. Ten, co také říká: Žádáte důkaz, že mými ústy mluví Kristus?10 Když to
tedy slyšíš, slyšíš to od samého Krista, a také od Pastýře, který pase Izrael.11
1
K němu se totiž
obrací výrok: Napojíš nás slzami, ne však přes míru.12 Takže totéž, co praví apoštol:
Nedopustí, abyste byli zkoušeni víc, než snesete, říká i prorok: Ne však přes míru.
Ty se hlavně nespouštěj toho, kdo tě napomíná i povzbuzuje, kdo tě děsí i utěšuje, kdo tě zraňuje i
léčí.
1 Žid 12, 6
2 srov. Flp 2, 6
3 srov. Jan 1, 3
4 srov. Žid 12, 7-8
5 srov. Řím 8, 14-16
6 Žl 2, 8
7 srov. Sir 2, 1
8 1 Kor 10 ,13
9 srov. Ez 34, 16
10 2 Kor 13, 3
11 srov. Žl 79 (80), 2
12 srov. tamtéž, 6 (Vulg.)
RESPONSORIUM
Žlm 43 (44), 23.12; Řím 8, 37
O.
Pro tebe, Pane, stále nás pobíjejí, jednají s námi jak s jatečním stádem.
*Ale v tom skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval.
V.
Vydals nás v plen jak jateční stádo, mezi pohany rozptýlil jsi nás. *
Ale v tom skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, tys všechno stvořil a všechno řídíš; ujmi se nás, ať poznáme tvou moc a dobrotu, a dej nám sílu, abychom ti mohli sloužit
nerozděleným srdcem. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|