Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

24. leden 2010
3. NEDĚLE BĚHEM ROKU

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

V tomto dni, prvním ze všech dní,
v němž povstal náš svět stvořený,
Tvůrce, když smrt zlou přemohl,
pout zbavil nás, vstal ze hrobu.

Odhoďme všechnu malátnost,
čerstvěji z lůžka vstávejme,
už v noci Boží laskavost,
jak radí prorok, vzývejme.

Ať slyší náš hlas prosící,
nás podepře svou pravicí
a z hříchů až nás očistí,
ať v sídlech svých nás umístí.

Ať štědře nás tam odmění,
že v této svaté chvíli dne
jej velebíme písněmi,
ač odpočívat měli jsme.

Ať sláva Bohu Otci zní,
i tobě, Synu jediný,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

Během dne:

Už skví se s dobou světější
den osmý po dnech týdenních.
Posvětil jsi jej, Ježíši,
ty první ze všech vzkříšených.

Nejdříve už teď mocí svou
ze snění naše mysli vzbuď,
potom ať těla povstanou,
jež nepostihla druhá smrt.

Už vbrzku k tobě do oblak
se vznesem, Kriste, blaženi,
že s tebou žít vždy budem pak,
ty živote náš, vzkříšení.

Až ve tvář budem hledět ti,
tvou věčnou slávou prodchnuti,
poznáme tebe tak, jak jsi,
ty pravé světlo, radosti.

Až sedmi dary bohaté
nás odměnit dáš od Otce,
kéž naplní nás blaho tvé
pod vládou svaté Trojice. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Každodenně budu tebe oslavovat, Pane, aleluja.

Spravedlivý jsi, Pane, ty, který jsi a který jsi byl. (Zj 16, 5)

³ Pán je veliký a ve všem hodný chval, *
      jeho velikost se nedá vystihnout.
⁴ Ať rod rodu hlásá chválu skutků tvých, *
      o tvých mocných činech dále vypráví,
⁵ mluví o tvé slávě, lesku, nádheře! *
      Velké divy tvé ať slaví písněmi,
⁶ o síle tvých činů s úctou hovoří, *
      nesmírnost tvé moci líčí s úžasem!
⁷ Chválami ať hýří na tvou dobrotu, *
      nad spravedlností tvou ať jásají!

⁸ Pán je dobrotivý, on je slitovný, *
      shovívavý, plný milosrdenství.
⁹ Pán je milostivý vždy a vůči všem, *
      jeho láska platí všemu stvoření. –

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Každodenně budu tebe oslavovat, Pane, aleluja.

Ant. 2 Vláda tvá je vládou pro věky, aleluja.

¹⁰ Ať tě, Pane, chválí všichni tvorové, *
      tobě zasvěcení ať tě velebí!
¹¹ Ať tvou slavnou vládu připomínají *
      a tvou mocnou sílu zjevně hlásají!
¹² Ať je lidem známa tvoje velká moc, *
      sláva vznešeného tvého království.
¹³ Neboť vláda tvá je vládou pro věky, *
      nade všemi rody panování tvé.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Vláda tvá je vládou pro věky, aleluja.

Ant. 3 Pán je vždycky věrný ve všech slovech svých, plný milosti je ve všech skutcích svých, aleluja.

¹³ Pán je vždycky věrný ve všech slovech svých, *
      plný milosti je ve všech skutcích svých.
¹⁴ Pán podepře všechny, kdo už klesají, *
      všechny ponížené opět pozdvihne.
¹⁵ Oči všech jen k tobě hledí s nadějí, *
      ty jim dáváš pokrm v náležitý čas,
¹⁶ ty, jenž otevíráš svoji štědrou dlaň, *
      dobrotivě sytíš všechno živoucí. –

¹⁷ Pán je spravedlivý na všech cestách svých, *
      plný milosti je ve všech skutcích svých.
¹⁸ Pán je nablízku všem, kdo ho vzývají, *
      všem, kdo vzývají ho s opravdovostí.
¹⁹ Plní přání těch, kdo pokorně ho ctí, *
      slyší jejich prosby, záchranu jim dá.
²⁰ Pán bdí nade všemi, kdo ho milují, *
      všechny bezbožné však stihne záhubou. –

²¹ Ať v mých ústech stále chvála Páně zní! †
      Ať mu dobrořečí každý živý tvor *
      vždy a do věčnosti, na věky všech věků!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Pán je vždycky věrný ve všech slovech svých, plný milosti je ve všech skutcích svých, aleluja.

V. Můj synu, dbej na má slova.
R. K mým výrokům nakloň svůj sluch.

PRVNÍ ČTENÍ

Z páté knihy Mojžíšovy

     Mojžíš řekl lidu:
     „Levitští kněží, celý Léviův kmen, nebudou mít podíl ani dědictví s Izraelem. Budou živi ze zápalných obětí Hospodinových a z jeho dědictví. Nebudou mít dědictví u svých bratří. Jejich dědictvím bude sám Hospodin, jak jim přislíbil.
     Kněžím podle práva náleží od lidu, od těch, kteří přinášejí k obětnímu hodu dobytče ze skotu nebo z bravu, toto: knězi dají plece, obě čelisti a  žaludek. Budeš mu dávat prvotiny svého obilí, moštu a oleje i prvotiny své ovčí střiže. Vždyť si jej vyvolil Hospodin, tvůj Bůh, ze všech tvých kmenů, aby po všechny dny stál on a jeho synové ve službě ve jménu Hospodinově.
     Opustí-li levita kterékoliv své město z celého Izraele, kde bydlí, a po příchodu se mu zcela zalíbí na místě, které Hospodin vyvolí, bude konat službu ve jménu Hospodina, svého Boha, jako ostatní jeho bratři levité, kteří tam stojí před Hospodinem. Bude jíst týž podíl, kromě toho, co by prodal po otcích.
     Až vstoupíš do země, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh, neuč se jednat podle zlozvyků oněch národů. Ať se u tebe nevyskytne nikdo, kdo by provedl svého syna nebo svou dceru ohněm, věštec obírající se věštbami, kouzelník ani hadač ani čaroděj ani zaklínač ani ten, kdo se doptává duchů zemřelých, ani jasnovidec ani ten, kdo se dotazuje mrtvých. Každý, kdo činí tyto věci, se Hospodinu hnusí. Právě pro tyto ohavnosti Hospodin, tvůj Bůh, před tebou vyhání ony národy. Budeš se dokonale držet Hospodina, svého Boha. Tyto národy, které si podrobíš, poslouchají kouzelníky a  věštce, ale tobě to Hospodin, tvůj Bůh, nedovolil.
     Hospodin, tvůj Bůh, ti vzbudí proroka, jako jsem já, z tvého středu, z tvých bratrů, toho budete poslouchat. To jsi právě žádal od Hospodina, svého Boha, na Chorebu v den shromáždění, když jsi říkal: ‚Nemohu už slyšet hlas Hospodina, svého Boha, nemohu se už dívat na tento veliký oheň, abych nezemřel.‘ Hospodin mi tehdy řekl: ‚Správně mluví. Vzbudím jim proroka, jako jsi ty, ze středu jejich bratrů a vložím svoje slova v jeho ústa a sdělí jim vše, co mu poručím. Kdo by však neposlechl mých slov, která bude mluvit ve jménu mém, toho poženu k zodpovědnosti. Prorok, který by se opovážil mým jménem říkat, co jsem mu neporučil, nebo který by mluvil ve jménu jiných bohů, takový prorok musí zemřít!‘
     Řekneš-li si ve svém nitru: ‚Jak poznáme slovo, které Hospodin nepromluvil?‘ Nuže, promluví-li prorok jménem Hospodinovým a věc se nestane a  nesplní, nepromluvil to slovo Hospodin. Opovážlivě je mluvil ten prorok sám; nemusíš mít z toho strach.“

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z konstituce II. vatikánského koncilu o liturgii

     Kristus je stále přítomen ve své Církvi, především v liturgických úkonech. Je přítomen v mešní oběti jak v osobě sloužícího kněze, neboť „tentýž se nyní obětuje skrze službu kněží, který se tenkrát obětoval na kříži“,¹ tak zejména pod eucharistickými způsobami. Je přítomen svou mocí ve svátostech, takže když někdo křtí, křtí sám Kristus. Je přítomen ve svém slově: to zajisté mluví on, když se v Církvi předčítá Písmo svaté. I  tehdy je přítomen, když se Církev modlí a zpívá, jak to sám slíbil: Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.²
     Při tomto velkém díle, kdy se dokonale oslavuje Bůh a lidé se posvěcují, se vskutku Kristus vždycky spojuje se svou milovanou Nevěstou Církví a  ona svého Pána vzývá a skrze něho vzdává poctu věčnému Otci.
     Právem se tedy liturgie chápe jako plnění kněžské služby Ježíše Krista, při kterém se viditelnými znameními naznačuje a způsobem každému z nich vlastním uskutečňuje posvěcení člověka a tajemné tělo Ježíše Krista, to jest hlava i údy, koná dokonalou veřejnou bohopoctu.
     Proto je každé slavení liturgie činnost navýsost posvátná: je to dílo kněze Krista i jeho těla, Církve, a jeho účinnosti se žádná jiná činnost Církve nevyrovná ani co do jména, ani co do důstojnosti.
     V pozemské liturgii jako bychom zakoušeli předchuť oné nebeské liturgie, která se slaví ve svatém městě Jeruzalémě, cíli našeho pozemského putování; tam sedí Kristus po Boží pravici a vykonává službu ve svatyni, v pravém stánku.³ V pozemské liturgii zpíváme se všemi nebeskými zástupy píseň o Hospodinově slávě a uctíváme památku svatých v naději na podíl a společenství s nimi. A očekáváme Spasitele, našeho Pána Ježíše Krista,⁴ až se ukáže jako náš život a my se ukážeme s ním ve slávě.⁵
     Podle apoštolské tradice mající původ přímo ve dni Kristova vzkříšení slaví Církev velikonoční tajemství vždy osmý den, a ten se právem nazývá dnem Páně nebo Boží nedělí. V ten den se mají věřící shromáždit, aby naslouchali Božímu slovu a měli účast na eucharistii, aby tak slavili památku umučení, zmrtvýchvstání a oslavení Pána Ježíše a vzdávali díky Bohu, že nás znovu zrodil, takže zmrtvýchvstáním Ježíše Krista máme živou naději.⁶ Takže den Páně je od počátku nejvlastnějším svátečním dnem, který se má zbožným věřícím stavět před oči a vštěpovat, aby se jim stal opravdovým dnem radosti a pracovního klidu. Jiné slavnosti nemají mít před ním přednost, ledaže jsou skutečně nanejvýš významné. Neboť den Páně je základem a jádrem celého liturgického roku.
     ¹ Tridentský sněm, Sess. XXII
     ² Mt 18, 20
     ³ Kol 3, 1; Žid 8, 2
     ⁴ Srov. Flp 3, 20
     ⁵ srov. Kol 3, 4
     ⁶ 1 Petr 1, 3

RESPONSORIUM

HYMNUS

Bože, tebe chválíme. *
    Tebe, Pane, velebíme.
Tebe, věčný Otče, *
    celá země uctívá.
Tobě všichni andělé, *
    tobě všechny moci nebeské,
tobě cherubové, tobě serafové *
    bez ustání provolávají:
Svatý, * svatý, * svatý *
    Pán, Bůh zástupů!
Plná jsou nebesa i země *
    tvé vznešené slávy.

Tebe oslavuje *
    skvělý sbor apoštolů,
tebe oslavuje *
    velký počet proroků,
tebe oslavují *
    bělostné šiky mučedníků;
tebe oslavuje *
    Církev po širém světě:
tebe, Otce, *
    neskonale velebného,
tvého milovaného, *
    pravého a jediného Syna,
stejně jako Ducha Svatého, *
    Utěšitele.

Ty jsi Král slávy, *
    Kriste!
Ty jsi Otcův *
    věčný Syn.
Abys vysvobodil člověka, přijals jeho tělo *
    a neváhal ses narodit z Panny.
Ty jsi zvítězil nad smrtí *
    a otevřel věřícím království nebes.
Sedíš po pravici Boží *
    ve slávě Otce.
Věříme, že přijdeš *
    jako soudce.
Proto tě prosíme, pomoz svým služebníkům; *
    vždyť jsi je vykoupil předrahou krví!
Dej, abychom byli uvedeni k tvým svatým *
    do věčné slávy.

* Zachraň, Pane, svůj lid *
    a žehnej svému dědictví.
Kraluj mu *
    a vyvyš jej na věky.
Každého dne *
    dobrořečíme tobě
a chválíme tvé jméno na věky, *
    až na věky věků.
Rač nás, Pane, tohoto dne, *
    chránit před hříchem.
Smiluj se nad námi, Pane,*
    smiluj se nad námi.
Sešli nám, Pane, své milosrdenství, *
    jak v tebe doufáme.
V tebe, Pane, doufám, *
    nebudu zahanben na věky.

* Poslední část (prosby) se může vynechat.

MODLITBA

Modleme se:
Všemohoucí věčný Bože, veď nás, ať žijeme podle tvé vůle, abychom zůstávali stále spojeni s tvým milovaným Synem a přinášeli hojný užitek. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie