Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Jediný Bože v Trojici,
jenž řídíš svět a mocný jsi,
naslouchej, když tě písněmi
chválíme v noci při bdění.
Vstali jsme totiž z lůžek svých
do ticha hodin půlnočních
a prosíme tě: Zhoj ty sám
nesčetné množství našich ran.
Čímkoli jsme snad v temnotách
zlým duchům padli do nástrah,
to omyj z nás, ty z výsosti,
jasem své mocné milosti.
Naplň nám, vroucně prosíme,
svým světlem srdce upřímné,
ať neklesneme v běhu dní
do hříchu skutky žádnými.
To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.
Během dne:
Zůstaň nám v srdci, Ježíši,
spasených lásko nejčistší,
rozezvuč k prosbě upřímné
teď naše hlasy, prosíme.
Vznášíme k tobě prosby své,
Ježíši dobrý, s důvěrou:
Odpusť nám, Pane, prosíme,
poklesky s vinou veškerou.
Znamením kříže svatého
a nejsvětějším tělem svým
chraň nás, své syny, od zlého,
prosíme s nitrem pokorným.
Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Povstaň, Pane, a pospěš mi na pomoc.
Sešli se... a usnesli, že se Ježíše zmocní lstí a připraví ho o život. (Mt 26, 3. 4)
I
1 Boj vyhlas, Pane, těm, kdo mě bijí,
napadni ty, kdo mě napadli!
2 Uchop svůj štít, svou pavézu zdvihni, †
povstaň a pospěš mi na pomoc, *
řekni mi: „Pomoc tvá jsem já!“ –
3 [Nastav kopí těm, kdo mě honí †
4 ať padne hanba a ostuda na ty, *
kdo se mě snaží zahubit,
ať musí couvnout se zahanbením, *
ti, kdo mou zkázu osnují!
5 Ať je jim jako ve větru plevám, *
až anděl Páně je požene,
6 ať jejich cesta je temná a kluzká, *
až anděl Páně je bude štvát!
7 Vždyť pro nic za nic mi chystali léčku, *
pro nic a za nic mi strojili past.
8 Z ničeho nic ať je přepadne zkáza: †
ať do svých léček sami se chytí, *
sami ať padnou do svých jam!]
9 Zato má duše zajásá v Pánu *
z radosti nad jeho pomocí.
10 Tělem i duší pak budu volat: *
„Pane, kdo tobě se vyrovná!
Ty chráníš slabého před silnějším, *
chudáka před oloupením!“ –
11 Oni však předvedli falešné svědky *
k výslechu o tom, co nemohu znát.
12 Zlem se mi za dobro odvděčili: *
usilují mi o život.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Povstaň, Pane, a pospěš mi na pomoc.
Ant. 2 Ujmi se mé pře, Pane, a ochraň mě, neboť jsi mocný.
13 Když oni stonali, já chodil v žíních, †
za ně sám sebe mořil jsem posty -*
kéž bych svou modlitbu mohl vzít zpět!
14 Tak jako pro svého přítele, bratra, †
chodil jsem, jako bych za matkou truchlil, *
shrben a posypán popelem. –
15 Nad pádem mým však se s radostí shlukli, *
shlukli se proti mně do jednoho,
tlačí se na mne i ti, které neznám, *
potupným křikem mě bez dechu štvou,
16 hanebně se mi posmívají, *
skřípají zuby proti mně.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Ujmi se mé pře, Pane, a ochraň mě, neboť jsi mocný.
Ant. 3 Jazyk můj vyzná tvou spravedlnost, bez konce bude tě velebit.
17 Pane, jak dlouho se budeš jen dívat? †
Zachraň mě před jejich zběsilostí, *
můj život vyrvi ze spárů lvích!
18 Vzdám ti pak díky před velkou obcí, *
chvály před četným shromážděním. –
19 Aby se nade mnou neradovali *
všichni ti úskoční nepřátelé,
aby se pohledem nedomlouvali, *
kdo na mne bez příčin mají zášť.
20 [Vždyť oni neřeknou pokojné slovo, *
proti tichým jen smýšlejí lest.
21 Na plná ústa se chechtají, křičí: *
„Teď to vidíme, dobře ti tak!“]
22 Ty, Pane, též to vidíš: už nemlč, *
nevzdal se, Pane, ode mne!
23 Procitni, povstaň mi na ochranu, *
zastaň se, Pane a Bože můj! –
24 [Suď mě, Pane, svou spravedlností, *
Bože, ať ze mne si netropí smích.
25 Ať v duchu nemyslí: „Tak nás to těší!“ *
Ať neříkají: „Zhltli jsme jej!“
26 Ať se naopak propadnou studem *
ti, které těší mé neštěstí,
ať mají z hanby a ostudy šaty, *
kdo se tak pyšní nade mnou!]
27 Ať se však radují ti, kdo jsou při mně, †
ať mohou říkat: „Pán je velký! *
Je svému věrnému zachráncem!“ –
28 Jazyk můj vyzná tvou spravedlnost, *
bez konce bude tě velebit!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Jazyk můj vyzná tvou spravedlnost, bez konce bude tě velebit.
V.
Můj synu, zachovej má slova.
R.
Dodržuj mé příkazy a budeš žít.
PRVNÍ ČTENÍ
Z druhé knihy Samuelovy
1Když se usadil král David ve svém paláci a Hospodin mu popřál pokoj od všech okolních nepřátel,
2pravil král proroku Nátanovi: „Podívej se, já bydlím v domě z cedrů, zatímco Boží archa přebývá
uprostřed stanových pláten.“ 3Nátan odpověděl králi: „Jdi a splň všechny záměry, které máš
v srdci, vždyť Hospodin je s tebou!“
4Ale v oné noci ozvalo se Hospodinovo slovo k Nátanovi:
5„Jdi a řekni mému služebníku Davidovi:
Tak praví Hospodin: Ty mi chceš vystavět dům, kde bych bydlel? 6Vždyť jsem nebydlel v domě ode
dne, kdy jsem vyvedl izraelské syny z Egypta, až do dneška; putoval jsem ve stanovém příbytku.
7Kdekoli jsem chodil s izraelskými syny, zmínil jsem se snad slovem některému z izraelských
soudců, jimž jsem přikázal pást můj izraelský lid: Proč jste mi nevystavěli dům z cedrů?
8A nyní řekni mému služebníku Davidovi toto: Tak praví Hospodin zástupů: Já jsem tě vzal z pastviny
od ovcí, abys byl vládcem nad mým izraelským lidem, 9a byl jsem s tebou ve všem, cos podnikal;
vyhubil jsem před tebou všechny tvé nepřátele. Zjednal jsem ti veliké jméno, jaké mají ti
největší na zemi. 10Určím svému izraelskému lidu místo, zasadím ho tam a bude tam bydlet.
11Nebude se už děsit a lidé oddaní zločinu se neodváží ho sužovat jako dříve, v dobách, kdy jsem ustanovil
nad svým izraelským lidem soudce. Popřeji mu pokoj ode všech jeho nepřátel. Hospodin ti oznamuje,
že vystaví dům tobě. 12Až se naplní tvé dny a uložíš se ke svým otcům, vzbudím po tobě potomstvo,
které vzejde z tvých útrob, a upevním jeho království. 13Postaví dům mému jménu a já upevním
jeho královský trůn navěky. 14Já mu budu otcem a on mi bude synem; dopustí-li se nepravosti,
budu ho bít stejnou metlou, jakou biji ostatní lidi, ranami, jako jiné smrtelníky; 15svou přízeň
však mu neodejmu, jako jsem ji odňal Saulovi, kterého jsem odstranil od své tváře. 16Proto tvůj
dům a tvé království potrvá přede mnou navěky, tvůj trůn bude pevný navždy.“
17Nátan mluvil k Dávidovi podle všech těchto slov a podle tohoto vidění.
18Když promluvil Nátan k Davidovi, král vešel do stánku a před Hospodinem mluvil toto:
„Kdo jsem já, Pane, Hospodine, a co je můj dům, žes mě přivedl až sem? 19To se ti však zdálo ještě
málo, Pane, Hospodine, a proto jsi své sliby rozšířil i na dům svého služebníka do daleké budoucnosti
a dáváš to poznat člověku, Pane, Hospodine! 20O čem by ještě mohl David k tobě promluvit? Pane,
Hospodine, ty znáš svého služebníka. 21Pro své slovo a podle svého srdce jsi učinil celou tuto
velikou věc a dal o ní vědět svému služebníku. 22Vždyť jsi tak veliký, Hospodine, Bože. Není
žádného jako ty, není Boha kromě tebe, podle toho všeho, co jsme na vlastní uši slyšeli. 23Kdo
je jako tvůj lid, jako Izrael, jediný národ na zemi, jejž si Bůh přišel vykoupit za svůj lid,
a tak si učinil jméno! Vykonal jsi pro něj veliké a hrozné věci, pro svou zemi, před svým lidem,
který jsi vykoupil z Egypta, z národů, z jeho bohů. 24Ustanovil jsi pro sebe svůj lid, Izraele,
jako svůj lid navěky, a ty, Hospodine, stal ses jeho Bohem. 25A nyní, Hospodine, Bože, splň slib,
který jsi dal svému služebníku a jeho domu navěky, a jednej podle toho, co jsi řekl.“
RESPONSORIUM
DRUHÉ ČTENÍ
Z knihy „O předurčení svatých“
od svatého biskupa Augustina
Nejkrásnějším příkladem předurčení a milosti je sám Spasitel, prostředník mezi Bohem a lidmi,
člověk Kristus Ježíš.1 Jaké předchozí zásluhy, ať ze skutků či z víry, si mohla získat lidská
přirozenost, která v něm je, že se tímto prostředníkem stal? Ať někdo odpoví, čím si onen člověk
zasloužil, aby ho Slovo, které je od věčnosti s Otcem, přijalo v jednotu osoby jako jednorozeného
Syna Božího? Předcházelo tomu z jeho strany vůbec nějaké dobro? Co předtím dělal, v co věřil,
o co prosil, aby ho to přivedlo k této nevýslovné slávě? Právě Slovo, které tohoto člověka učinilo
a přijalo, způsobilo, že od chvíle, kdy začal být, začal být zároveň jediným Synem Božím.
Kéž se nám tedy v Kristu, naší Hlavě, ukáže sám pramen milosti, z něhož se rozlévá milost do všech
jeho údů, do každého podle míry, jakou je schopen pojmout. Každý člověk, který začne věřit, se stává
křesťanem právě tou milostí, kterou se onen člověk od počátku stal Kristem; každý člověk se znovu
rodí z téhož Ducha, z něhož se narodil Kristus, a týž Duch, který v nás působí odpuštění hříchů,
způsobil, že on žádný hřích neměl. A Bůh předem věděl, že to tak učiní. To je tedy ono předurčení
svatých, nejjasněji zářící v tom, který je Svatý svatých. Kdo by je mohl popírat, rozumí-li správně
slovům Pravdy? Vždyť jsme právě poznali, že i sám Pán slávy, jakožto člověk učiněný Synem Božím, byl předurčen.
Předurčen byl tedy Ježíš, a to tak, že ten, který měl být podle těla synem Davidovým, měl být
zároveň podle Ducha posvěcení pravým a mocným Synem Božím,2 protože se narodil z Ducha Svatého
a z Panny Marie. To je to jedinečné a nevýslovně uskutečněné přijetí člověka Božím Slovem, že
se pravdivě a ve vlastním smyslu může nazývat zároveň Synem Božím i synem člověka. Synem člověka,
protože ten, kdo byl přijat, je člověk, a Synem Božím, protože ten, kdo ho přijal, je jednorozený
Bůh; jinak bychom museli věřit ne v trojici, ale ve čtveřici.
Predurčeno bylo i toto veliké povznesení lidské přirozenosti, tak vznešené a závratně vysoké, že
výš už se vůbec povznést nemůže. Stejně jako se samo božství už nemohlo pro nás pokořit hlouběji,
než když přijalo lidskou přirozenost se vší tělesnou slabostí až po smrt na kříži.3 Takže jako byl
ten jeden předurčen, aby byl naší Hlavou, tak jsme my všichni předurčeni, abychom byli jeho údy. Zde
ať zmlknou lidské zásluhy, ty přece zahynuly skrze Adama, a ať zavládne Boží milost, ta, která
vládne skrze Ježíše Krista, našeho Pána, jediného Božího Syna a jednoho Pána. A jen ten, kdo by
v naší Hlavě nalezl nějaké zásluhy, které předcházely onomu jedinečnému zrození, může i v nás,
jeho údech, pátrat po nějakých zásluhách, které by předcházely znovuzrození každého z nás.
1 1 Tim 2, 5
2 srov. Řím 1, 4
3 srov. Flp 2, 8
RESPONSORIUM
KANTIKA
Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.
První kantikum
V Kristu jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání. (Kol 2, 3)
Pane, dej nám milost, v tebe doufáme. *
Buď naší spásou každé ráno a také naší spásou v době tísně.
Před hlučným lomozem utíkají národy, *
když povstáváš, prchají pohané
na všechny strany. -
Pán je vyvýšen, neboť trůní nahoře, *
zahrnuje Sión právem a spravedlností.
A bezpečím pro tvůj život bude toto: †
moudrost a znalost jsou bohatstvím, jež zachraňuje *
bázeň Páně, to je jeho poklad. -
Poslové pokoje hořce pláčí. *
Cesty jsou opuštěné, po cestách již nikdo nechodí,
porušila se smlouva, pohrdlo se svědky, *
na nikoho se nedbalo.
Nyní povstávám, říká Pán, *
nyní se vzpínám, nyní se zvedám.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Druhé kantikum
To zaslíbení platí vám i vašim dětem, ale také všem, kdo jsou ještě daleko, které si povolá Pán, náš Bůh. (Sk 2, 39)
Vy, kdo jste daleko, slyšte, co jsem udělal, *
a vy, kdo jste blízko, vizte dílo mé moci.
Na Siónu se děsí hříšníci, *
a hrůza zachvacuje ty, kdo pohrdají Pánem.
Kdo z vás může bydlet se stravujícím ohněm? *
Kdo z vás vydrží u věčného žáru? –
Kdo jedná správně *
a mluví pravdu,
kdo pohrdá vyděračským ziskem *
a odmítá všechny úplatky,
kdo si zacpává uši, aby neslyšel o prolévání krve, *
kdo zavírá oči, aby neměl zalíbení ve zlu. –
Takový bude přebývat na výsostech, *
jako skála pevný bude jeho hrad.
Vždycky bude mít chleba, *
voda mu nevyschne nikdy.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Třetí kantikum
Věčný život je to, že poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. (Kol 2, 3)
Smiluj se nad lidem, který dostal od tebe jméno, *
nad Izraelem, jehož jsi nazval svým prvorozeným.
Smiluj se nad svým svatým městem, *
nad Jeruzalémem, kde přebýváš.
Naplň Sión svými nevýslovnými slovy *
a svůj lid svou slávou. -
Vydej svědectví svým prvním tvorům, *
splň proroctví učiněná tvým jménem.
Uspokoj ty, kdo v tebe doufají, *
ať jsou tví proroci hodnověrní.
Vyslyš, Pane, modlitbu svých služebníků *
podle Áronova požehnání tvému lidu.
A všichni na zemi ať poznají, *
že ty jsi Pán, věčný Bůh. –
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.
EVANGELIA
Slova svatého evangelia podle Lukáše
Učedníci vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak poznali Ježíše při lámání chleba. Když o tom mluvili,
stál on sám uprostřed nich a řekl jim: „Pokoj vám!“
Zděsili se a ve strachu se domnívali, že vidí ducha. Řekl jim: „Proč jste rozrušení a proč vám v mysli vyvstávají pochybnosti?
Podívejte se na mé ruce a na mé nohy: vždyť jsem to já sám! Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti,
jak to vidíte na mně.“ A po těch slovech jim ukázal ruce a nohy. Pro samou radost však tomu pořád ještě němohli věřit a jen se
divili. Proto se jich zeptal: „Máte něco k jídlu?“ Podali mu kus pečené ryby. Vzal si a před nimi pojedl.
Dále jim řekl: „To je smysl mých slov, která jsem k vám mluvil, když jsem ještě byl s vámi: že se musí naplnit všechno, co
je o mně psáno v Mojžíšově Zákoně, v Prorocích i v Žalmech.“ Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. Řekl jim: „Tak je psáno:
Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých a v jeho jménu bude hlásáno pokání, aby všem národům, počínajíc od Jeruzaléma,
byly odpuštěny hříchy. Vy jste toho svědky. Hle - já vám pošlu toho, koho slíbil můj Otec. Vy tedy zůstaňte ve městě, dokud
nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti.“
Vyvedl je pak směrem k Betánii, zvedl ruce a požehnal jim. A zatímco jim žehnal, odloučil se od nich a vznášel se k nebi.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, ty jsi světlo a nejsou v tobě žádné temnoty, tys nás přijal za vlastní, a tím jsi z nás učinil syny světla;
dej, ať v nás nenajde místo temnota bludů, ale ať v nás září světlo tvé pravdy. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie