Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

31. prosinec 2028
Matky Boží, Panny Marie, slavnost

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Kmen Jesse už se květem skví,
a ratolest plod vydala
vzešlý z plodného mateřství
Matky, jež pannou zůstala.

Ač světu první světlo dal
a s Otcem nebe zakládal,
nechal se v plénkách v jesličky
klást rukama své matičky.

Ač zákon světu uložil
o přikázáních deseti,
člověkem stát se zatoužil,
jho zákona chtěl snášeti.

Světlo i spása slaví zrod,
smrt s hrůzou prchá do temnot.
Pojď, člověče, bys uvěřil,
že z Panny Bůh se narodil.

Buď sláva tobě, Ježíši,
zrozený Pannou nejčistší,
i Otci, Duchu milosti
po všechny věky věčnosti. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Zvětšte se, pradávné vjezdy, pro příchod slavného krále.

Pokud se následující žalm použil na invitatorium, použije se žalm 94(95).

Kristu se při jeho nanebevstoupení otevřely brány nebe. (Sv. Irenej)

¹ Pánu zem patří se vším, co nese, *
      jeho je svět i vše, co v něm žije.
² Sám jej založil nad oceány, *
      upevnil nad tekoucími proudy. –

³ Kdo smí vstoupit na horu Páně, *
      stanout na jeho svatém místě?
⁴ Ten, kdo má čisté ruce i srdce, *
      neklame, nepřísahá křivě.
⁵ Dostane od Pána požehnání, *
      u Boha Zachránce nalezne pomoc.
⁶ To je rod těch, kdo hledají Pána, *
      hledají tvář Boha Jákobova. –

⁷ Zvyšte se ještě, vy brány, †
      zvětšte se, pradávné vjezdy, *
      pro příchod slavného krále!
⁸ „Kdo je ten král tak slavný?“ †
      Pán, jenž je silný a mocný, *
      Pán, který mocný je v boji. –

⁹ Zvyšte se ještě, vy brány, †
      zvětšte se, pradávné vjezdy, *
      pro příchod slavného krále!
¹⁰ „Kdo je ten král tak slavný?“ †
      On, Pán zástupů věčných, *
      On, král věčné slávy!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Zvětšte se, pradávné vjezdy, pro příchod slavného krále.

Ant. 2 Člověk se v ní narodil, sám Svrchovaný jí dal pevný základ.

Jeruzalém, pocházející shora, je svobodný – a je to naše matka. (Gal 4, 26)

¹ Miluje Pán, co založil na svaté hoře: *
²     siónské brány nad všechna jákobská sídla. –

³ Ty město Boží, sám praví na tvoji slávu: *
⁴     „Rahab i Bábel přičítám k těm, co mě znají!
   Hle, Filišťané, Tyrští i Etiopané, *
      ti všichni v něm jsou narozeni.
⁵ Vpravdě však Sión každý nazývá: Matko!“ *
      Protože ten si zbudoval Svrchovaný. –

⁸ Do svitku vpisuje Pán, když národy sčítá: *
      „Ti všichni jsou v něm narozeni.“
⁷ Jako v tanci se radují, kdo v tobě žijí: *
      „Všechny prameny mé spásy jsou v tobě.“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Člověk se v ní narodil, sám Svrchovaný jí dal pevný základ.

Ant. 3 Dnes se narodil Pán, náš Spasitel, od věků před jitřenkou zrozený.

Ty jsi nad cheruby, tys změnil náš zlý úděl, když ses stal jedním z nás. (Sv. Atanáš)

¹ Pán je král: a národy se chvějí. *
      Nad cheruby trůní: zem se třese.
² Veliký je náš Pán na Siónu, *
      povznesený nad národy všemi. –

³ Ať tvé velké, hrůzyplné jméno *
      všichni slaví, protože je svaté!
⁴ Mocný je to král a přeje právu. *
      Ty jsi pevně založil řád světa,
   ty jsi právní řád a spravedlnost *
      ustanovil v lidu Jákobově. –

⁵ Chvalte Pána, jenž je naším Bohem! †
      Poklekněte před podnoží jeho, *
      pokloňte se, protože je svatý! –

⁶ Mojžíš s Áronem jsou z jeho kněží, †
      Samuel je z jeho vyznavačů: *
      Pána vzývali a vyslyšel je.
⁷ Promlouval k nim z oblačného sloupu, †
      naslouchali jeho přikázáním, *
      zákonům, jež on jim ustanovil.
⁸ Vyslyšels je, Pane, ty náš Bože, †
      byls jim vždycky Bohem milostivým, *
      i když jejich přestupky jsi trestal. –

⁹ Chvalte Pána, jenž je naším Bohem! †
      Klaňte se na jeho svaté hoře, *
      protože je svatý Pán, náš Bůh!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Dnes se narodil Pán, náš Spasitel, od věků před jitřenkou zrozený.

V. Slovo se stalo tělem, aleluja.
R. A přebývalo mezi námi, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z listu Židům

„Budu hlásat tvoje jméno svým bratřím, uprostřed shromáždění budu tě chválit.“
     A opět: „Já svou důvěru vložím v něho.“
     A ještě zase: „Hle, tady jsem já i moje děti, které mi dal Bůh.“
     Protože sourozenci mají krev a tělo společné, i Ježíš přijal krev a tělo, aby svou smrtí zbavil moci toho, který má vládu nad smrtí, totiž ďábla, a vysvobodil všechny ty, kteří byli po celý život drženi v otroctví strachem před smrtí. Je přece jasné, že se neujal andělů, ale Abrahámových potomků. Proto se ve všem musel připodobnit svým bratřím, aby se stal v jejich záležitostech u Boha veleknězem milosrdným a věrným a tak usmiřoval hříchy lidí.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z listu svatého biskupa Atanáše

     Slovo se ujalo Abrahámových potomků, proto se ve všem muselo připodobnit bratřím,¹ říká apoštol, a vzít na sebe tělo podobné našemu. Právě proto je tu Maria, aby z ní toto tělo přijalo a jako vlastní je za nás obětovalo. Písmo připomíná narození a říká, zavinula ho do plének.² Byly blahoslaveny prsy, které ho živily.³ Byla také přinesena oběť, protože lůno otevřel prvorozenec.⁴ Gabriel jí to zvěstoval jednoznačně, když neřekl prostě, co se narodí v tobě, aby to nebudilo dojem, že bylo tělo do ní vloženo zvenku, ale řekl z tebe,⁵ aby dal podnět k víře, že ten, který se narodí, narodí se z ní.
     Stalo se to tak proto, aby Slovo přijalo naše lidství, přineslo je v oběť a zcela strávilo, a potom nám dalo účast na svém božství; takže apoštol mohl napsat tato slova: Toto tělo porušitelné na sebe musí vzít neporušitelnost, a toto tělo smrtelné musí na sebe vzít nesmrtelnost.⁶
     To není žádný výmysl, jak se někteří domnívají, naprosto ne! Spasitel se přece opravdu stal skutečným člověkem a v tom je pramen spásy celé lidské přirozenosti. Naše spása není žádným vysněným přeludem a neznamená jen spásu těla, ve Slově vzešla skutečně spása celého člověka, duše i těla.
     Tělo Páně, jak se zrodilo z Marie podle Božích Písem, mělo tedy lidskou přirozenost, bylo skutečným tělem. Zajisté skutečným, poněvadž bylo totéž jako naše. Vždyť přece Maria je naší sestrou, protože všichni pocházíme z Adama.
     Říká-li Jan: Slovo se stalo tělem,⁷ znamená to totéž, jako podobné výrazy na jiných místech; například u Pavla je napsáno: Kristus vzal na sebe prokletí za nás.⁸ Lidské tělo se nesmírně obohatilo spojením a sjednocením se Slovem: ze smrtelného se stalo nesmrtelným, bylo živočišné a stalo se zduchovnělým;⁹ ač povstalo ze země, prošlo nebeskými branami.
     I když Slovo přijalo z Marie tělo, Trojice zůstane samozřejmě Trojicí a nedochází u ní k přírůstku ani k úbytku: je přece stále dokonalá. V Trojici poznáváme jediné božství, a tak Církev hlásá jediného Boha, Otce Slova.
     ¹ srov. Žid 2, 16.17.
     ² Lk 2, 7
     ³ srov. Lk 11, 27
     ⁴ srov. Lk 2, 23
     ⁵ Lk 1, 35
     ⁶ 1 Kor 15, 53
     ⁷ Jan 1, 14
     ⁸ srov. Gal 3, 13
     ⁹ srov. 1 Kor 15, 44

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Čistá Matko a požehnaná Panno, Maria, bez porušení jsi počala a bez bolesti porodila Spasitele.

První kantikum