Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

23. listopad 2028
Sv. Ondřeje Dung-Laca, kněze, a druhů, mučedníků, památka

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Ty Králi mučedníků svých,
koruno vyznávajících,
ty vedeš v říši nadhvězdnou,
kdo světskou slávou pohrdnou.

Svůj laskavý sluch nachyl k nám
i k našim snažným modlitbám.
Za chvály palem vítězných
nám hříšným odpusť všechen hřích.

Ty v mučednících vítězíš,
jak šetřit vyznavače víš:
nad hříchy dej nám vítězství
pro svoje milosrdenství.

To uděl, Otče přesvatý,
i Synu stejné podstaty,
jenž s Duchem, který těší nás,
nad světem vládneš v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Povstaň, Pane, a pospěš mi na pomoc.

Sešli se... a usnesli, že se Ježíše zmocní lstí a připraví ho o život. (Mt 26, 3. 4)

¹ Boj vyhlas, Pane, těm, kdo mě bijí,
      napadni ty, kdo mě napadli!
² Uchop svůj štít, svou pavézu zdvihni, †
      povstaň a pospěš mi na pomoc, *
      řekni mi: „Pomoc tvá jsem já!“ –

     ³ [Nastav kopí těm, kdo mě honí †
     ⁴   ať padne hanba a ostuda na ty, *
       kdo se mě snaží zahubit,

       ať musí couvnout se zahanbením, *
       ti, kdo mou zkázu osnují!
     ⁵ Ať je jim jako ve větru plevám, *
       až anděl Páně je požene,
     ⁶ ať jejich cesta je temná a kluzká, *
       až anděl Páně je bude štvát!
     ⁷ Vždyť pro nic za nic mi chystali léčku, *
       pro nic a za nic mi strojili past.
     ⁸ Z ničeho nic ať je přepadne zkáza: †
       ať do svých léček sami se chytí, *
       sami ať padnou do svých jam!]

⁹ Zato má duše zajásá v Pánu *
      z radosti nad jeho pomocí.
¹⁰ Tělem i duší pak budu volat: *
       „Pane, kdo tobě se vyrovná!
    Ty chráníš slabého před silnějším, *
       chudáka před oloupením!“ –

¹¹ Oni však předvedli falešné svědky *
       k výslechu o tom, co nemohu znát.
¹² Zlem se mi za dobro odvděčili: *
       usilují mi o život.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Povstaň, Pane, a pospěš mi na pomoc.

Ant. 2 Ujmi se mé pře, Pane, a ochraň mě, neboť jsi mocný.

¹³ Když oni stonali, já chodil v žíních, †
      za ně sám sebe mořil jsem posty -*
      kéž bych svou modlitbu mohl vzít zpět!
¹⁴ Tak jako pro svého přítele, bratra, †
      chodil jsem, jako bych za matkou truchlil, *
      shrben a posypán popelem. –

¹⁵ Nad pádem mým však se s radostí shlukli, *
      shlukli se proti mně do jednoho,
    tlačí se na mne i ti, které neznám, *
      potupným křikem mě bez dechu štvou,
¹⁶ hanebně se mi posmívají, *
      skřípají zuby proti mně.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Ujmi se mé pře, Pane, a ochraň mě, neboť jsi mocný.

Ant. 3 Jazyk můj vyzná tvou spravedlnost, bez konce bude tě velebit.

¹⁷ Pane, jak dlouho se budeš jen dívat? †
      Zachraň mě před jejich zběsilostí, *
      můj život vyrvi ze spárů lvích!
¹⁸ Vzdám ti pak díky před velkou obcí, *
      chvály před četným shromážděním. –

¹⁹ Aby se nade mnou neradovali *
      všichni ti úskoční nepřátelé,
     aby se pohledem nedomlouvali, *
      kdo na mne bez příčin mají zášť.

      ²⁰ [Vždyť oni neřeknou pokojné slovo, *
         proti tichým jen smýšlejí lest.
      ²¹ Na plná ústa se chechtají, křičí: *
         „Teď to vidíme, dobře ti tak!“]

²² Ty, Pane, též to vidíš: už nemlč, *
      nevzdal se, Pane, ode mne!
²³ Procitni, povstaň mi na ochranu, *
      zastaň se, Pane a Bože můj! –

      ²⁴ [Suď mě, Pane, svou spravedlností, *
          Bože, ať ze mne si netropí smích.
      ²⁵ Ať v duchu nemyslí: „Tak nás to těší!“ *
          Ať neříkají: „Zhltli jsme jej!“

      ²⁶ Ať se naopak propadnou studem *
          ti, které těší mé neštěstí,
          ať mají z hanby a ostudy šaty, *
          kdo se tak pyšní nade mnou!]

²⁷ Ať se však radují ti, kdo jsou při mně, †
      ať mohou říkat: „Pán je velký! *
      Je svému věrnému zachráncem!“ –
²⁸ Jazyk můj vyzná tvou spravedlnost, *
      bez konce bude tě velebit!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Jazyk můj vyzná tvou spravedlnost, bez konce bude tě velebit.

V. Naše duše hledí jenom k Pánu.
O. Vždyť on je náš pomocník a štít.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Zachariáše

     Tak praví Hospodin: ^12.9„V ten den všechny pohany, kteří táhnou proti Jeruzalému, vyhledám, abych je zničil. ¹⁰Na dům Davidův a na obyvatele Jeruzaléma vyliji ducha milosti a prosby o slitování, budou hledět na mne. Budou naříkat nad tím, kterého probodli, jako se naříká nad jediným synem, budou nad ním lkát, jako se lká nad prvorozeným synem. ¹¹V onen den bude v Jeruzalémě veliký nářek, jako se naříká v Hadad-Rimmonu na megidské pláni. ¹²Země bude naříkat, každý rod zvlášť.
     ^13.1V ten den se otevře pramen pro Davidův dům a pro jeruzalémské obyvatele na obmytí hříchu a  nečistoty. ²V ten den – praví Hospodin zástupů – vyhladím ze země jména model, už se na ně nebude vzpomínat, odstraním ze země i lžiproroky a ducha nečistoty. ³Kdyby ještě někdo prorokoval, otec a  matka, kteří ho zrodili, mu řeknou: ‚Už nesmíš být naživu, neboť jsi v Hospodinově jménu mluvil lež!‘ A otec a matka, kteří ho zrodili, ho probodnou za to, že prorokoval.
     ⁴V ten den se bude každý prorok stydět za vidění, které měl, když vystupoval jako prorok; už nebude oblékat chlupatý kožich, aby klamal, ⁵ale řekne: ‚Nejsem prorokem, ale pracuji na půdě, neboť půda je od mladosti mým majetkem.‘ ⁶Kdyby mu někdo řekl: ‚A co ty jizvy na tvých prsou?‘ odpoví: ‚byly mi zasazeny v domě těch, kteří mě milovali.‘

⁷Povstaň, meči, proti mému pastýři,
proti mému důvěrnému příteli
– praví Hospodin zástupů -
bij pastýře, ať se rozprchne stádo.
Pak napřáhnu svou ruku proti maličkým ovcím.“
⁸Tak se stane na celé zemi
– praví Hospodin:
zahynou, zajdou na ní dvě třetiny,
jen třetina na ní zůstane.
⁹Tuto třetinu provedu ohněm;
roztavím je, jako se taví stříbro,
vyzkouším je, jako se zkouší zlato.
Bude volat moje jméno, a já ho vyslyším.
Řeknu: ‚Je to můj lid‘
a on zvolá: ‚Hospodin je můj Bůh!‘“

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z dopisu svatého Pavla Le-Bao-Tinha, zaslaného v roce 1843 bohoslovcům semináře v Ke-Vinh

     Já, Pavel, vězeň pro jméno Kristovo,¹ vám chci vypovědět o svých souženích, do kterých jsem denně pohroužen, abyste rozníceni láskou k Bohu vzdávali se mnou Bohu chválu; jeho milosrdenství trvá navěky.² Toto vězení je pravým obrazem věčného pekla: ke krutému mučení všeho druhu, k poutům na nohou, železným řetězům a okovům přistupuje nenávist, tresty, nařčení, sprostá slova, žaloby, zlé skutky, falešné přísahy, zlořečení a nakonec soužení a zármutek. Avšak Bůh, jenž kdysi vysvobodil tři mládence z pece ohnivé, je ustavičně při mně a z těchto soužení mě vysvobodil a obrátil je v slast; jeho milosrdenství trvá navěky.
     Uprostřed těchto muk, která jinak obvykle vyvolávají hrůzu, mě milost Boží naplnila útěchou a radostí: nejsem totiž sám, ale s Kristem.
     To sám náš Mistr nese celou tíhu kříže a na má bedra klade pouze její pramalou, nepatrnou část. K mému boji jen nepřihlíží, ale sám za mne bojuje, vítězí a celý zápas dokonává. To na jeho hlavě spočívá koruna vítězství, a na jeho slávě mají podíl také údy jeho těla.
     Jak však mohu obstát v tomto divadle, když denně vidím, jak se císařové, mandarini a jejich družiny rouhají tvému svatému jménu, Pane, který trůníš nad cheruby³ a serafy? Vždyť tvůj kříž leží pošlapán pohany! Kde je tvá sláva, Pane? Když toto všechno vidím, roznícen láskou k tobě si chci rád nechat useknout údy a na znamení lásky k tobě zemřít.
     Ukaž, Pane, svou moc, zachraň mě a nenech mě klesnout: ať se v mé slabosti zjeví tvá síla⁴ a je oslavena před tváří pohanů, aby nepřátelé tvoji, kdybych snad na cestě zakolísal, nemohli v své pýše zdvihnout hlavu.
     Bratři milovaní, až toto všechno uslyšíte, s radostí vzdávejte nekonečné díky Bohu, od něhož pochází všechno dobré, a dobrořečte se mnou Pánu; jeho milosrdenství trvá navěky. Ať má duše velebí Pána a můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli, že se sklonil k svému služebníku v jeho ponížení a že od této chvíle mě budou blahoslavit všechna budoucí pokolení;⁵ jeho milosrdenství trvá navěky.
     Velebte Pána, všichni lidé, slavte ho, všechny národy.⁶ Neboť co světu je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné, a neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil,⁷ aby zahanbil urozené. Skrze má ústa a můj rozum zahanbil filozofy, kteří jsou žáky mudrců tohoto světa; jeho milosrdenství trvá navěky.
     Toto všechno vám píši, aby se vaše a moje víra sjednotily. Uprostřed této bouře vyhazujeme kotvu až k Božímu trůnu; živou nadějí, která je v mém srdci.
     Nuže, milovaní bratři, běžte tak, abyste dostali korunu vítězství,⁸ oblečte si pancíř víry⁹ a pravicí i levicí se chopte Kristových zbraní,¹⁰ jak nás učí můj patron svatý Pavel. Lépe je pro vás, vejdete-li do života jednoocí nebo zmrzačení,¹¹ než abyste se všemi údy byli vyvrženi ven.
     Pomozte mi svými modlitbami, abych zápasil, jak náleží, abych bojoval dobrý boj¹² a měl sílu bojovat až do konce, abych svůj běh doběhl úspěšně. I když se snad v tomto životě již neuvidíme, v budoucím věku se určitě shledáme, až budeme stát u trůnu neposkvrněného Beránka a budeme mu jednomyslně zpívat chvály, navždy plesajíce radostí nad vítězstvím. Amen.
     ¹ srov. Ef 3, 1
     ² Žl 135 (136), 1
     ³ Žl 79 (80), 2
     ⁴ srov. 2 Kor 12 ,9
     ⁵ srov. Lk 1, 46-48
     ⁶ Žl 116 (117), 1
     ⁷ srov. 1 Kor 1, 27-28
     ⁸ srov. 1 Kor 9, 24
     ⁹ srov. 1 Sol 5, 8
     ¹⁰ srov. 2 Kor 6, 7
     ¹¹ srov. Mt 18, 8-9; Mk 9, 43-47
     ¹² srov. 2 Tim 4, 7

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

První kantikum