Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

20. říjen 2028
Druhé mezidobí, 28. týden
4. týden žaltáře

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Věčné světlo, mocný jase,
dni, jenž nikdy nehasne,
vítězi nad temnou nocí,
jenž rozžíháš světlo dne,
nepříteli všeho temna,
našich myslí zářný sne!

Tvým zrodem se probouzíme,
vstáváme, jak zavoláš,
jsme-li s tebou, blažení jsme,
bez tebe zlo deptá nás,
ty před věčnou smrtí chráníš
duši, v níž plá tvoje zář.

Skrze tebe přemůžeme
smrt, zlý svět a jeho tmy.
Proto nás, ty Vládce mocný,
tímto světlem zasáhni,
jež moc žádná nezatemní
a které vše rozjasní.

Sláva Otci a též tobě,
rovněž Duchu Svatému,
životu všech, světlu, míru,
Bohu trojjedinému,
vznešenému navždy Božstvu,
jménu nad vše sladkému. Amen.

Během dne:

Nevyšels, Bože, z nikoho,
jen sám ze sebe samého.
Ty chtěl jsi mezi lidi jít:
nám na pomoc, náš Bože, přijď!

Ty naší vroucí touhou jsi:
buď naší láskou, radostí,
ať po tobě vždy prahneme
a tvého blaha dojdeme.

Všech Pane, Otče nejvyšší,
se Synem Panny nejčistší,
i s Duchem svým nás stále veď
jak v nitru, tak i navenek.

Trojice, jen se rozpomeň,
že stvořila jsi z lásky jen
člověka, z něhož Boží hněv
sňala ta nejcennější krev.

Když jeden Bůh náš Tvůrce byl
a z lásky Kristus vykoupil
svým utrpením všechny nás,
jen láskou svou nás, Pane, spas.

Ať Trojice se raduje,
ať v míru nad vším kraluje,
buď všechna moc jí, klanění,
ať jí čest, chvála věčně zní. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pán svolává shora nebesa i zem, odhodlán konat nad svým lidem soud.

Nepřišel jsem Zákon zrušit, ale naplnit. (Mt 5, 17)

¹ Pán mluví, Pán a Bůh, a volá zem *
      od slunce východu až na západ.
² Ze Siónu, té hory překrásné, *
      se v oslnivé záři zjevuje.
³ To přichází náš Bůh a nemlčí, †
      všespalující oheň před ním jde, *
      okolo něho bouře burácí. –

⁴ Svolává shora nebesa i zem, *
      odhodlán konat nad svým lidem soud:
⁵ „Shromážděte mi moje vyvolené, *
      co při oběti stvrdili mou smlouvu!“
⁶ A nebe hlásá jeho spravedlnost, *
      že on je Bůh a právem rozsoudí.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pán svolává shora nebesa i zem, odhodlán konat nad svým lidem soud.

Ant. 2 Ke mně volej za dnů soužení a vysvobodím tě.

⁷ „Slyš, můj lide, nyní promluvím! *
      Izraeli, proti tobě svědčím. *
   Viním tě a soudím tváří v tvář, *
      neboť já jsem Pán a já jsem Bůh tvůj!
⁸ Nekárám tě pro tvé oběti, *
      mám tvé žertvy stále před očima.
⁹ Nevezmu však býky z chlévů tvých, *
       ani nechci kozly z tvého stáda. –

¹⁰ Vždyť mně patří všechna lesní zvěř, *
       tisíce mám zvířat na svých horách.
¹¹ Znám i všechno ptactvo nebeské, *
       mé je vše, co na polích se hemží.
¹² Kdybych lačněl, tobě nepovím; *
       můj je svět i vše, co obsahuje. –

¹³ Cožpak já chci býčí maso jíst, *
       cožpak se chci napít kozlí krve?
¹⁴ Oběť chvály Bohu přinášej, *
       plň své sliby vůči Nejvyššímu!
¹⁵ Ke mně volej za dnů soužení, *
       vysvobodím tě a vzdáš mi úctu!“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Ke mně volej za dnů soužení a vysvobodím tě.

Ant. 3 Mne uctívá, kdo vzdává oběť chvály.

¹⁶ Kdežto hříšníkovi řekne Bůh: †
       „Nač mi odříkáváš přikázání *
       a mou smlouvu darmo bereš do úst,
¹⁷ když se vzpíráš mému vedení, *
       odhazuješ za hlavu má slova? –

¹⁸ Zloděje když vidíš, běžíš s ním, *
       s cizoložníky jsi jedna ruka;
¹⁹ ústa ke špatnostem otvíráš *
       a tvůj jazyk osnuje lež na lež; –

²⁰ o svém bratru mluvíš hanebně, *
       na syna své matky kydáš hanu.
²¹ Tohle děláš – kdybych k tomu mlčel, *
       myslil bys, že já jsem jako ty. –

²² Pochopte, kdo jste Boha zapomněli, *
       nežli vás vydám zkáze bez úniku!
²³ Mne uctívá, kdo vzdává oběť chvály; *
       kdo správně žije, dojde Boží spásy!“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Mne uctívá, kdo vzdává oběť chvály.

V. Nepřestáváme se za vás modlit a prosit.
R. Abyste dobře poznali Boží vůli.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Malachiáše

     ¹Hle, pošlu svého anděla, aby mi připravil cestu. Hned potom přijde do svého chrámu Panovník, jehož hledáte, a anděl smlouvy, po němž toužíte. Hle, přichází – praví Hospodin zástupů. ²Kdo však snese den jeho příchodu, kdo obstojí, až se objeví?
     Vždyť je jako oheň, kterým se taví, jako rostlina valchářů. ³Usadí se, aby tavil a tříbil stříbro, očistí syny Leviho a vytříbí je jako zlato a stříbro a potom zase budou obětovat Hospodinu ve spravedlnosti. ⁴Zase bude Hospodinu příjemná oběť Judy a Jeruzaléma jako za dávných dnů, jako za minulých let. ⁵Přijdu k vám, abych vykonal spravedlnost; budu pohotovým svědkem proti kouzelníkům, cizoložníkům, křivopřísežníkům, proti těm, kdo utlačují nádeníka, vdovu a sirotka, porušují právo přistěhovalce a mě se nebojí – praví Hospodin zástupů.
     ⁶Neboť já jsem Hospodin a nezměnil jsem se, ale vy,
Jakubovi synové, ještě jste neskončili s hříchy.
⁷Od dob svých otců
jste se vzdálili od mých platných přikázání
a nezachovávali jste je.
Obraťte se ke mně,
a já se obrátím k vám
– praví Hospodin zástupů.
Vy se však ptáte: „V čem se máme obrátit?“
⁸Smí člověk Boha šidit?
Ale vy mě šidíte!
Řekli jste: „V čem jsme tě ošidili?“
V desátcích a prvotinách.
⁹Kletbou jste prokleti,
protože mě šidíte – celý národ!
¹⁰Přineste všechny desátky do skladiště,
aby byl pokrm v mém domě,
a pak mě zkoušejte v tom
– praví Hospodin zástupů –
zda vám neotevřu průduchy nebes
a nevyleji na vás plnost požehnání.
¹¹Kvůli vám pohrozím škůdcům,
aby vám nekazili plody země,
aby vaše réva nebyla na poli neplodná
– praví Hospodin zástupů.
¹²Všichni pohané vás budou velebit,
neboť budete vytouženou zemí
– praví Hospodin zástupů.
     ¹³Drze proti mně mluvíte – praví Hospodin. ¹⁴Ptáte se: „Copak jsme mezi sebou mluvili proti tobě?“ Říkáte: „Zbytečné je sloužit Bohu! Jaký užitek máme z toho, že vůči němu zachováváme závazky, že kráčíme před Hospodinem zástupů v kajícím šatě? ¹⁵Nyní musíme za šťastné prohlásit lidi zpupné, vždyť mají úspěch ti, kdo se dopouštějí bezbožnosti, pokoušejí Boha, ale zůstávají bez pohromy!“
     ¹⁶Tak mezi sebou rozmlouvali bohabojní, jeden s druhým. Hospodin to pozoroval a slyšel – před ním byla psána pamětní kniha pro ty, kdo se bojí Hospodina a ctí jeho jméno. ¹⁷Stanou se mým majetkem – praví Hospodin zástupů – v den, kdy budu jednat. Smiluji se nad nimi, jako se otec smilovává nad synem, který mu slouží. ¹⁸Opět uzříte rozdíl mezi spravedlivým a bezbožným, mezi tím, kdo Bohu slouží, a kdo mu neslouží.
     ¹⁹Neboť hle, přijde den, který plane jako pec, slámou se stanou všichni zpupní, všichni, kdo se dopouštějí bezbožnosti! Den, který přijde, je spálí – praví Hospodin zástupů – že po nich nezůstane kořen ani větev!
     ²⁰Vám, kdo ctíte mé jméno, vzejde slunce spravedlnosti, které má na svých křídlech uzdravení; vyjdete a budete poskakovat jako vykrmená telátka. ²¹Rozšlapete bezbožníky, budou jako popel pod chodidly vašich nohou v den, kdy budu jednat – praví Hospodin zástupů.
²²Pamatujte na zákon mého služebníka Mojžíše,
kterému jsem na Chorebu
přikázal pro celého Izraele
příkazy a ustanovení.
²³Hle, pošlu vám
proroka Eliáše,
dříve než přijde
veliký a strašný Hospodinův den.
²⁴Obrátí srdce otců k synům,
a srdce synů k otcům,
abych nemusel přijít
a stihnout zemi kletbou!

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z pastorační konstituce II. vatikánského koncilu o Církvi v dnešním světě

     Prolínání pozemské a nebeské obce lze postihnout jen vírou, zůstává přímo tajemstvím lidských dějin, neboť ty budou až do plného zjevení slávy Božích synů narušovány hříchem. Když ovšem Církev sleduje svůj cíl, to jest spásu, nejenže zprostředkovává člověku Boží život, nýbrž jistým způsobem také vrhá jeho odlesk na celý svět, hlavně tím, že osobnosti člověka vrací důstojnost a umocňuje ji, že upevňuje soudržnost lidské společnosti a  dodává každodennímu lidskému usilování hlubší smysl a význam. Takže Církev je přesvědčena, že prostřednictvím svých jednotlivých členů i v celé své pospolitosti může přispět k humanizaci lidské rodiny a jejích dějin.
     Ať už Církev sama světu pomáhá, nebo se jí od světa mnohého dostává, vždycky jí přitom jde o jedinou věc: aby přišlo Boží království¹ a uskutečnila se spása celého lidstva. Všechno dobro, které může Boží lid poskytnout během svého pozemského putování lidské rodině, plyne zajisté z toho, že Církev je „všeobecnou svátostí spásy“,² která zjevuje tajemství Boží lásky vůči lidem a zároveň je uskutečňuje.
     Boží Slovo, skrze něž bylo všechno stvořeno,³ se samo skutečně stalo tělem,⁴ aby tak ve svém plném lidství všechny spasilo a celé veškerenstvo znovu přivedlo k jednotě pod jednou hlavou.⁵ Pán je cílem lidských dějin, bodem, do něhož se sbíhají tužby dějin a civilizace, středem lidského pokolení, radostí všech srdcí a naplněním všech jejich tužeb. To jeho vzkřísil Otec z mrtvých, vyvýšil a usadil po své pravici, a jeho ustanovil soudcem živých i mrtvých.⁶ Jeho Duchem oživeni a sjednoceni putujeme vstříc dovršení lidských dějin, které je v plné shodě s jeho láskyplným záměrem: Sjednotit v Kristu vše, co je na nebi i na zemi.⁷
     Sám Pán praví: Hle, přijdu brzy a moje odplata se mnou, abych odměnil každého podle jeho činů. Já jsem alfa i omega, první i poslední, začátek i konec.^{8
     1} srov. Mt 6, 10
     ² Lumen gentium, VII, 48
     ³ srov. Jan 1, 3; srov. 1 Kor 8, 6; srov. Kol 4, 17
     ⁴ srov. Jan 1, 14
     ⁵ srov. Ef 1, 10
     ⁶ srov. Sk 10, 42
     ⁷ Ef 1, 10
     ⁸ Zj 22, 12-13

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

První kantikum