[ ukázat menu ]

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

4. srpen 2027
Druhé mezidobí, 18. týden
2. týden žaltáře

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Perutný zvěstovatel dní
nám hlásí blízké svítání.
Buditel srdcí, Pán, je tu
a burcuje nás k životu.

Opusťte, volá, lůžka svá,
snem ztěžklá, slehlá, nezdravá,
a střídmí, čistí v srdci svém
vždy bděte, neboť blízko jsem!

Až se červánky zářivé
po ranním nebi rozlejí,
ať nás, vždy v práci poctivé,
posílí světla nadějí.

K Ježíši s pláčem volejme,
z duše vždy bdělé, upřímné:
Jen usilovné vzývání
spát čistým srdcím zabrání.

Kriste, rozežeň dřímoty,
už rozbils krunýř temnoty,
všech starých hříchů zbav i nás
a v duši nalej nový jas.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

Během dne:

V nás lásku k tobě probuď již,
Bože, jenž viny odpouštíš,
a s vlídností se k srdcím schyl,
když jsi je od vin očistil.

Jak cizinci sem přišli jsme,
jak vyhnanci zde úpíme.
Ty jsi náš přístav, otčina,
veď nás, kde život začíná.

Jsi pramen žití, pravdy jas,
po tobě žízní láska v nás.
Je nevýslovně blažený
zrak toho, jenž tě vidět smí.

Tobě zní sláva nesmírná,
i když jen chval těch vzpomíná,
jež tobě stále vzdávají,
kdo k tobě duchem vzlétají.

To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Tys nám dal, Pane, zvítězit, povždy budeme chválit tvé jméno.

V tom všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. (Řím 8, 37)

² Na vlastní uši jsme slýchali, Bože, *
      otcové naši nám vyprávěli
   o tom, cos vykonal za jejich dnů, *
      v tom dávném čase rukou svou.
³ Pohany vyhnals, je jsi tam vsadil,
      národy potřels a jim jsi dal růst. –

⁴ Nedobyli si mečem tu zemi, *
      nezvítězilo jejich rámě,
   nýbrž tvá pravice, tvoje rámě, *
      tvá jasná tvář jen z lásky k nim. –

⁵ Ty jsi to, ty, můj král a můj Bůh, *
      jenž jsi dal zvítězit Jákobovi.
⁶ S tebou jsme zdolali nepřátele, *
      tvým jménem deptáme protivníky. –

⁷ Na svém luku si nezakládám, *
      nevděčím za vítězství meči:
⁸ tys nám dal zvítězit nad nepřáteli, *
      pokořils ty, kdo nás nenávidí.
⁹ Proto jsme denně se chlubili Bohem, *
      povždy jsme chválili tvé jméno.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Tys nám dal, Pane, zvítězit, povždy budeme chválit tvé jméno.

Ant. 2 Ušetři, Pane, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.

¹⁰ Teď jsi nás odvrhl, ponechal v hanbě, *
       netáhneš, Bože, už do boje s námi.
¹¹ Nechals nás utíkat před nepřítelem, *
       loupí nás ti, kdo nás nenávidí.
¹² Vydals nás v plen jak jateční stádo, *
       mezi pohany rozptýlil jsi nás. –

¹³ Lacino prodáváš svůj národ, *
       pramálo jsi tím prodejem získal.
¹⁴ Sousedům dal jsi nás v opovržení, *
       všem kolem dokola k hanbě a smíchu.
¹⁵ Dopustils, že jsme v přísloví vešli, *
       pohané nad námi kývají hlavou. –

¹⁶ Stále svou hanbu mám před očima, *
       studem se celý červenám v tváři,
¹⁷ slyším-li samou hanu a výsměch, *
       vidím-li mstivého nepřítele.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Ušetři, Pane, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.

Ant. 3 Povstaň, Pane, a ve své milosti nás vysvoboď.

¹⁸ A toto všechno dolehlo na nás, †
       i když jsme na tebe nezapomněli, *
       úmluvu s tebou neporušili,
¹⁹ naše srdce se neodvrátilo, *
       nesešly naše kroky z tvé cesty,
²⁰ a tys nás rozbil v šakalích místech, *
       ty jsi nás zastřel temnotami. –

²¹ Kdybychom bývali zapomněli †
       na svaté jméno svého Boha *
       a vztáhli ruce k cizímu bohu,
²² což by to Bůh byl nezpozoroval? *
       On přece zná všechny tajnosti srdce.
²³ Pro tebe stále nás pobíjejí, *
       jednají s námi jak s jatečním stádem. –

²⁴ Procitni, Pane, proč ještě spíš? *
       Vzbuď se a nechtěj nás zatratit navždy!
²⁵ Proč stále před námi skrýváš svou tvář, *
       bídu a strast naši zapomínáš?
²⁶ Naše duše je sražena v prach, *
       na zemi ulpělo naše tělo.
²⁷ Povstaň už, Pane, na pomoc pospěš, *
       v milosti své nás vysvoboď!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Povstaň, Pane, a ve své milosti nás vysvoboď.

V. Pane, ke komu půjdeme?
R. Ty máš slova věčného života.

PRVNÍ ČTENÍ

Začátek knihy proroka Ozeáše

^1.1Hospodinovo slovo, které uslyšel Ozeáš, syn Bériův, v době judských králů Uzijáha, Jotama, Achaze, Ezechiáše a v  době izraelského krále Jorobeama, syna Joašova.
     ²Začátek Hospodinovy řeči ústy Ozeáše.
     ³Hospodin řekl Ozeášovi: „Jdi a vezmi si ženu uvolněných mravů a měj s ní syny uvolněných mravů, neboť ustavičným mravním uvolněním se vzdaluje země od Hospodina.“ Odešel tedy a vzal si Gomeru, dceru Diblajimovu. Počala a porodila mu syna. Hospodin mu řekl:

⁴„Dej mu jméno 'Jizreel', neboť zanedlouho potrestám na Jehuově domu krveprolití v Jizreelu a ukončím království domu Izraele.

⁵Tehdy zlomím luk Izraele v údolí Jizreele.“
     ⁶Když opět počala a porodila dceru, řekl mu Hospodin: „Nazvi ji 'Bez milosrdenství', neboť se už nesmiluji nad domem Izraele, nebudu jim stále odpouštět;

⁷ale smiluji se nad domem Judy a vysvobodím je, protože jsem Hospodin, jejich Bůh; nevysvobodím je však lukem nebo mečem ani válkou, koňmi a jezdci.“

⁸Když odstavila dceru 'Bez milosrdenství', znovu počala a porodila syna.

⁹Hospodin řekl: „Dej mu jméno 'Nejste můj lid', neboť vy nejste můj lid a já nejsem pro vás 'Ten, který jsem'!“
     ^3.1Hospodin mi řekl: „Jdi znovu a miluj ženu, milovanou od jiného, cizoložnici, jako Hospodin miluje syny Izraele. Oni se však obracejí k cizím bohům a milují koláče z vinných hroznů.“
     ²Koupil jsem si ji tedy za patnáct stříbrných a půldruhého korce ječmene ³a řekl jsem jí: „Dlouho budeš se mnou zůstávat, nebudeš smilnit, nebudeš patřit jinému, ale ani já nevejdu k tobě.“ ⁴Neboť dlouho zůstanou synové Izraele bez krále, bez knížete, bez oběti, bez posvátného sloupu, bez bohoslužebného roucha a bez soch bůžků.

⁵Potom se však synové Izraele obrátí a budou hledat Hospodina, svého Boha, a Davida, svého krále, s bázní se budou utíkat k Hospodinu a jeho blahu na konci dob.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z traktátů Balduina, biskupa z Canterbury

     Smrt je silná, může nás zbavit daru života. Láska je silná, může nám vrátit ještě lepší život.
     Smrt je silná, může nám vzít schránku tohoto těla. Láska je silná, může vzít smrti její kořist a dát nám ji zase zpět.
     Smrt je silná a žádný člověk jí nemůže odolat. Láska je silná a může ji přemoci, otupit její zbraň, odrazit její nápor, zrušit její vítězství. A dojde k tomu, až bude přemožena a uslyší slovo: Smrti, kdepak je tvoje vítězství? Smrti, kdepak je tvůj bodec?¹
     Silná jako smrt je láska,² protože Kristova láska přináší smrti smrt. Proto praví: Budu tvou smrtí, ó smrti, budu tvou ranou, podsvětí.³ Ovšem také láska, kterou my milujeme Krista, i ta je silná jako smrt. Je totiž také něčím jako smrt, protože láskou starý život hasne, hříchy mizí a mrtvé skutky jdou stranou.
     Tato naše láska ke Kristu, jakkoli se nemůže rovnat jeho lásce k nám, přece se jí v něčem podobá, je jejím obrazem a podobenstvím. Neboť on dříve miloval nás⁴ a příkladem lásky, který nám dal, se stal naší pečetí, která nám vtiskuje jeho podobu; pozemskou podobu odkládáme a bereme na sebe nebeskou;⁵ jako jsme sami milováni, tak milujeme i my jeho. Tak nám zanechal příklad, abychom šli v jeho stopách.⁶
     Proto říká: Polož mě jako pečeť na své srdce.⁷ Jako kdyby řekl: Miluj mě, jako já miluji tebe. Měj mne stále ve své mysli, ve své paměti, ve své touze, ve svém vzdychání, nářku i vzlykotu. Měj na paměti, člověče, jak jsem tě stvořil, jak jsem tě nad ostatní stvoření vyvýšil, jakou hodností jsem tě poctil, jakou slávou a ctí jsem tě ověnčil, jak jsem tě postavil jen málo za anděly a jak jsem ti všecko položil k nohám.⁸ Měj na paměti nejen, co jsem ti učinil, ale jaké utrpení a jakou pohanu jsem pro tebe snášel. A řekni sám, zdali se ke mně nechováš nespravedlivě, když mne nemiluješ. Vždyť kdo tě miluje tak jako já? Což jsem to nebyl já, kdo tě stvořil? Což jsem to nebyl já, kdo tě vykoupil?
     Zbav mě, Pane, mého kamenného srdce, zbav mě srdce tvrdého a neobřezaného a dej mi srdce nové, srdce z masa, srdce čisté.⁹ Ty, který srdce očišťuješ a očištěné miluješ, vezmi si mé srdce a zabydli se v něm, pevně je drž a naplň je, ty výšino nad mé výšiny a hlubino nad mé hlubiny. Ty vzore krásy, ty pečeti svatosti, přetvoř mé srdce podle svého obrazu; přetvoř mé srdce podle svého milosrdenství, Bože, ty skálo mého srdce a můj podíle navěky.¹⁰ Amen.
     ¹ 1 Kor 15, 55
     ² Pís 8, 6
     ³ Oz 13 ,14 (Vulg.)
     ⁴ Jan 4, 10 (Vulg.)
     ⁵ srov. 1 Kor 15, 49
     ⁶ srov. 1 Petr 2, 21
     ⁷ Pís 8, 6
     ⁸ srov. Žl 8, 6.7
     ⁹ srov. Ez 11, 19
     ¹⁰ srov. Žl 72 (73), 26

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

První kantikum