Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

23. duben 2027
Doba velikonoční, 4. týden
4. týden žaltáře

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Ať z výšin nebe radost zní,
ať jásá země, moře s ní,
že po kříži Pán z hrobu vstal
a smrtelníkům žití dal.

Vrací se milostivý čas,
den spásy zjevuje se zas,
v něm Beránkovou krví svět
tmy zbaven září jako květ.

Ta jeho smrt i s mučením
znamená odpuštění vin,
zas bez úhony ctnost se skví,
Pán smrtí dobyl vítězství.

V to skládáme svou naději,
že věřící teď snadněji
uvěří ve své vzkříšení,
jímž vejdou v život blažený.

Proto tu oběť bělostnou
ctěme vždy s myslí radostnou
my, od ní tolik poctěni,
vždyť všechno dobré plyne z ní.

Buď věčně, Kriste, věrným svým
plesáním velikonočním.
Nás, milostí tvou vzkříšené,
vem k oslavě své vítězné.

Ježíši, každý tvor tě chval,
neboť jsi slavně z mrtvých vstal,
i Otce, Ducha milosti
ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pán je zachránil před nepřítelem. Aleluja.

Tyto věci se staly nám pro výstrahu. (1 Kor 10, 6)

⁴⁰ Kolikrát v poušti dráždili jej, *
       kolikrát ve stepi uráželi!
⁴¹ Zkoušeli Boha zas a zas, *
       rmoutili Svatého Izraele.
⁴² Neměli v paměti jeho moc, *
       den, kdy je zachránil před nepřítelem, –

⁴³ když činil znamení v Egyptě, *
       svoje divy v tanejských pláních.
⁴⁴ Vodu v řekách tam proměnil v krev, *
       z potoků ani se nedalo napít.
⁴⁵ Hmyz poslal na Egypt, aby je žral, *
       spousty žab, aby je sužovaly. –
⁴⁶ Úrodu jejich dal sarančím, *
       kobylkám to, čeho dobyli prací.
⁴⁷ Vinice potloukl krupobitím, *
       morušovníky sežehl jíním.
⁴⁸ Na jejich dobytek dopustil mor, *
       nákazou porážel jejich stáda. –

⁴⁹ Seslal na ně svůj plamenný hněv, †
       rozhorlení, hrozby a rány, *
       celé zástupy neblahých poslů.
⁵⁰ Naplno hněvu průchod dal, †
       ani smrti je neuchránil, *
       životy jejich dal na pospas moru.
⁵¹ Prvorozence pobil jim, *
       vše prvně zplozené v Chámových stanech.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pán je zachránil před nepřítelem. Aleluja.

Ant. 2 Pán je přivedl ke své svaté hoře. Aleluja.

⁵² Svůj lid jak ovce vyvedl pak, *
       jako své stádo je provázel pouští.
⁵³ Vodil je bezpečně, neměli strach, *
       nepřátele však zhltilo moře.
⁵⁴ Do svaté země své přivedl je, *
       k horám, jež pro ně svou pravicí dobyl.
⁵⁵ Před jejich tváří pohany hnal, †
       dědictví jejich jim rozdělil losem, *
       v jejich stanech pak lid jeho bydlil. –

⁵⁶ Oni však pokoušeli ho dál, †
       dráždili Pána, Nejvyššího, *
       nedbali na jeho přikázání.
⁵⁷ Odpadli, byli mu nevěrní †
       tak jako jejich otcové kdysi, *
       selhali, podobni zrádnému luku.
⁵⁸ Pohoršovali jej na výšinách, *
       rozhořčovali ctěním svých model. –

⁵⁹ Slyšel je Pán a pojal ho hněv, *
       tvrdě se odřekl Izraele.
⁶⁰ Opustil v Silo svatyni svou, *
       stánek, v němž přebýval mezi lidmi.
⁶¹ Síle své padnout dal v zajetí, *
       slávě své do rukou nepřítele.
⁶² Cizímu meči vydal svůj lid, *
       na své dědictví zanevřel zcela.
⁶³ Jinochy jejich pohltil žár, *
       pannám nezněly svatební písně.
⁶⁴ Jejich kněze povraždil meč, *
       nebylo při pohřbech vdovského nářku.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán je přivedl ke své svaté hoře. Aleluja.

Ant. 3 Vyvolil si Judův kmen, Davida zvolil svým služebníkem, ať pase Izraele, dědictví svoje. Aleluja.

⁶⁵ Až jako ze spánku vzbudil se Pán, *
       jak silák procitlý z opojení.
⁶⁶ Nepřátele pak po zádech bil, *
       zahrnul je navěky hanbou.
⁶⁷ Povrhl stanem Josefovým, *
       nevyvolil si Efraimovce,
⁶⁸ nýbrž si vyvolil Judův kmen, *
       zamiloval si horu Sión.
⁶⁹ Stánek jak nebe si zbudoval, *
       pevný jak zem, co pro věky stvořil. –

⁷⁰ Davida zvolil svým služebníkem, *
       z ovčí ohrady přivedl si jej,
⁷¹ od ovčích matek jej povolal, †
       ať pase Jákobův lid, svůj národ, *
       Izraele, dědictví svoje.
⁷² Ten s čistým srdcem pásl je rád, *
       pevnýma rukama moudře je vodil.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Vyvolil si Judův kmen, Davida zvolil svým služebníkem, ať pase Izraele, dědictví svoje. Aleluja.

V. Bůh nás znovu zrodil, takže máme živou naději, aleluja.
O. Zmrtvýchvstáním Ježíše Krista, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana

     Já, Jan, ¹viděl jsem jiného anděla sestupovat z nebe; měl velikou moc a země byla ozářena jeho jasem. ²Z plné síly zavolal: „Padl, padl ten veliký Babylón! Změnil se v obydlí démonů, v brloh kdejakého nečistého ducha, v brloh kdejakého nečistého a odporného ptáka. ³To proto, že se vášnivým vínem jeho smilstva opíjely všechny národy, králové země s ním smilnili a velkoobchodníci světa zbohatli z jeho marnotratného hýření.“
     ⁴Pak jsem slyšel ještě jiný hlas z nebe: „Vyjděte z něho, můj lide, abyste neměli účast v jeho hříších a nebyli zároveň s ním postiženi ranami. ⁵Neboť jeho hříchy se navršily až k nebi a Bůh si připomenul jeho zločiny. ⁶Odplaťte mu, jak on odplácel, navraťte mu dvojnásob podle jeho skutků, do číše, kterou míchal, nalejte mu dvakrát. ⁷Kolik se vynášel a hýřil, tolik mu dejte trýzně a zármutku. Říkal si totiž v srdci: ‚Trůním tu jako královna, nejsem vdova, zármutek nikdy nezakusím!‘ ⁸Proto v jediném dni na něj přijdou rány: smrt, zármutek a hlad a bude spálen ohněm. Vždyť mocný je Pán Bůh, který nad ním vykonal soud!“
     ⁹Králové země, společníci jeho smilstva a hýření, budou pro něj plakat a naříkat, až uvidí kouř z jeho požáru. ¹⁰Přestrašeni z jeho muk budou stát opodál a říkat: „Běda, běda, ty veliké město Babylóne, město mocné! V jediné hodině přišel tvůj soud!“
     ¹¹Velkoobchodníci země budou nad ním plakat a naříkat, že nikdo už nekoupí náklad jejich lodí: ¹²náklad zlata a stříbra, drahých kamenů a perel, kmentu a nachu, hedvábí a šarlatu, všeliké dřevo tújové, rozmanité předměty ze slonoviny, všeliké předměty ze vzácného dřeva, z mědi, železa i mramoru; ¹³skořici, amon a voňavky, masti a kadidlo, víno a olej, nejlepší mouku a pšenici, dobytek i skot, koně i vozy, otroky i lidské duše. ¹⁴Také ovoce, jehož jsi byl žádostiv, jsi pozbyl, všechno nádherné a skvělé je pro tebe ztraceno a nikdy se už nenajde.
     ¹⁵Velkoobchodníci, kteří s tím obchodovali a z města zbohatli, přestrašeni z jeho muk budou stát opodál, plakat a naříkat: ¹⁶„Běda! Ty veliké město, oděné kdysi kmentem, nachem a šarlatem, vyšperkované zlatem, drahým kamením a perlami! ¹⁷V jediné hodině je zničeno tak veliké bohatství!“
     A každý kormidelník i pobřežní plavec, lodníci i všichni, kdo pracují na moři, zastavovali se zdaleka, ¹⁸když se dívali na kouř z jeho požáru a křičeli: „Které město bylo tak veliké jako tohle?“ ¹⁹Sypali si prach na hlavu a s pláčem a nářkem křičeli: „Běda, běda! Veliké město, v kterém z jeho blahobytu zbohatli všichni, kdo měli lodě na moři: v jediné hodině je úplně zničeno! ²⁰Nebesa, radujte se nad tím, i vy, svatí apoštolové a proroci, že se vás Bůh proti němu zastal.“

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z komentáře svatého biskupa Cyrila Alexandrijského k listu Římanům

     Ačkoli je nás mnoho, tvoříme jedno tělo, a jak je psáno, vůči sobě navzájem jsme jako údy.¹ To Kristus nás váže v jednotu poutem lásky. On totiž spojil obě dvě části v jedno a zboural přehradu, která je dělila, když zrušil zákon s jeho příkazy a ustanoveními.² Máme tedy všichni stejně na sebe navzájem myslet, a trpí-li něco jeden úd, mají tím trpět všecky údy, a je-li jeden úd oslaven, mají se z toho radovat všecky údy.³
     Proto přijímejte jeden druhého, jako i Kristus přijal vás k slávě Boží.⁴ Jeden druhého přijmeme, rozhodneme-li se mít na mysli věci druhých, poneseme-li též jeden břemena druhého⁵ a budeme-li zachovávat jednotu ve smýšlení spojeni poutem pokoje.⁶ Tak nás také Bůh přijal v Kristu. Pravdomluvný je přece ten, který řekl, že Bůh tak miloval svět, že za nás dal svého Syna.⁷ On byl totiž dán jako výkupné za život nás všech, zaplatil, co jsme dlužili smrti, a tak jsme ze smrti a hříchu vykoupeni. Apoštol objasňuje také smysl tohoto spásného činu, když říká, že se Kristus stal služebníkem obřezaných, aby se prokázalo, že Bůh je věrný.⁸ Neboť protože praotcům židů Bůh slíbil, že požehná jejich potomkům a rozmnoží je jako hvězdy na nebi,⁹ zjevil se zde v těle a stal se člověkem – ten, který je Bůh a  zároveň Slovo, v jehož moci je bytí všeho stvoření a který jako Bůh působí, aby to, co je, bylo dobré. Přišel s tělem na tento svět, ne aby si nechal sloužit, ale jak sám říká, aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.¹⁰
     A vyznává, že přišel zjevně, aby splnil, co bylo slíbeno Izraeli. Vždyť přece řekl: Jsem poslán jen k ztraceným ovcím domu izraelského.¹¹ Proto Pavel neklame, když o něm říká, že se stal služebníkem obřezaných, aby potvrdil sliby dané otcům;¹² že byl právě k tomu od Boha ustanoven. Stejně však také k tomu, aby se dostalo milosrdenství pohanům, tak aby i oni oslavili svého Spasitele a Vykupitele jako původce a Stvořitele všeho. Tak se dobrotivost nebes rozšířila na všecky, neboť pohané byli přijati a tajemství moudrosti v Kristu se neminulo svým ušlechtilým cílem; namísto těch, kteří odpadli, je totiž z Božího slitování zachráněn celý svět.
     ¹ srov. Řím 12, 5
     ² Ef 2, 14
     ³ srov. 1 Kor 12, 26
     ⁴ Řím 15, 7
     ⁵ srov. Gal 6, 2
     ⁶ srov. Ef 4,
     ⁷ srov. Jan 3, 16
     ⁸ srov. Řím 15, 8
     ⁹ srov. Gn 15, 5; 22, 17; 26, 4
     ¹⁰ srov. Mt 20, 28
     ¹¹ Mt 15, 24
     ¹² srov. Řím 15, 8

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Pojďme a klaňme se tomu, který vstal z mrtvých, vždyť skrze kříž vzešla světu radost, aleluja.

První kantikum