Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

12. únor 2027
Sobota po Popeleční středě

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  

HYMNUS

Už nadešel čas milosti
nám udělený z výsosti,
jenž lékem střídmosti má z běd
vytrhnout malátný náš svět.

Den naší spásy přichází
s jasem, jenž z Krista vychází,
když srdce hříchem zraněné
postem se k Bohu pozvedne.

Dej, Bože, ať půst držíme
a myslí, tělem střídmí jsme,
než projdem žitím pozemským
k velikonocům nebeským.

Ať v pokoře tě vesmír ctí,
jediný Bože v Trojici,
též my tě omilostněni
novými ctíme písněmi. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pán svolává shora nebesa i zem, odhodlán konat nad svým lidem soud.

Tyto věci se staly nám pro výstrahu. (1 Kor 10, 6)

⁴⁰ Kolikrát v poušti dráždili jej, *
       kolikrát ve stepi uráželi!
⁴¹ Zkoušeli Boha zas a zas, *
       rmoutili Svatého Izraele.
⁴² Neměli v paměti jeho moc, *
       den, kdy je zachránil před nepřítelem, –

⁴³ když činil znamení v Egyptě, *
       svoje divy v tanejských pláních.
⁴⁴ Vodu v řekách tam proměnil v krev, *
       z potoků ani se nedalo napít.
⁴⁵ Hmyz poslal na Egypt, aby je žral, *
       spousty žab, aby je sužovaly. –
⁴⁶ Úrodu jejich dal sarančím, *
       kobylkám to, čeho dobyli prací.
⁴⁷ Vinice potloukl krupobitím, *
       morušovníky sežehl jíním.
⁴⁸ Na jejich dobytek dopustil mor, *
       nákazou porážel jejich stáda. –

⁴⁹ Seslal na ně svůj plamenný hněv, †
       rozhorlení, hrozby a rány, *
       celé zástupy neblahých poslů.
⁵⁰ Naplno hněvu průchod dal, †
       ani smrti je neuchránil, *
       životy jejich dal na pospas moru.
⁵¹ Prvorozence pobil jim, *
       vše prvně zplozené v Chámových stanech.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pán svolává shora nebesa i zem, odhodlán konat nad svým lidem soud.

Ant. 2 Ke mně volej za dnů soužení a vysvobodím tě.

⁵² Svůj lid jak ovce vyvedl pak, *
       jako své stádo je provázel pouští.
⁵³ Vodil je bezpečně, neměli strach, *
       nepřátele však zhltilo moře.
⁵⁴ Do svaté země své přivedl je, *
       k horám, jež pro ně svou pravicí dobyl.
⁵⁵ Před jejich tváří pohany hnal, †
       dědictví jejich jim rozdělil losem, *
       v jejich stanech pak lid jeho bydlil. –

⁵⁶ Oni však pokoušeli ho dál, †
       dráždili Pána, Nejvyššího, *
       nedbali na jeho přikázání.
⁵⁷ Odpadli, byli mu nevěrní †
       tak jako jejich otcové kdysi, *
       selhali, podobni zrádnému luku.
⁵⁸ Pohoršovali jej na výšinách, *
       rozhořčovali ctěním svých model. –

⁵⁹ Slyšel je Pán a pojal ho hněv, *
       tvrdě se odřekl Izraele.
⁶⁰ Opustil v Silo svatyni svou, *
       stánek, v němž přebýval mezi lidmi.
⁶¹ Síle své padnout dal v zajetí, *
       slávě své do rukou nepřítele.
⁶² Cizímu meči vydal svůj lid, *
       na své dědictví zanevřel zcela.
⁶³ Jinochy jejich pohltil žár, *
       pannám nezněly svatební písně.
⁶⁴ Jejich kněze povraždil meč, *
       nebylo při pohřbech vdovského nářku.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Ke mně volej za dnů soužení a vysvobodím tě.

Ant. 3 Mne uctívá, kdo vzdává oběť chvály.

⁶⁵ Až jako ze spánku vzbudil se Pán, *
       jak silák procitlý z opojení.
⁶⁶ Nepřátele pak po zádech bil, *
       zahrnul je navěky hanbou.
⁶⁷ Povrhl stanem Josefovým, *
       nevyvolil si Efraimovce,
⁶⁸ nýbrž si vyvolil Judův kmen, *
       zamiloval si horu Sión.
⁶⁹ Stánek jak nebe si zbudoval, *
       pevný jak zem, co pro věky stvořil. –

⁷⁰ Davida zvolil svým služebníkem, *
       z ovčí ohrady přivedl si jej,
⁷¹ od ovčích matek jej povolal, †
       ať pase Jákobův lid, svůj národ, *
       Izraele, dědictví svoje.
⁷² Ten s čistým srdcem pásl je rád, *
       pevnýma rukama moudře je vodil.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Mne uctívá, kdo vzdává oběť chvály.

V. Kdo jedná podle pravdy, jde ke světlu.
O. Aby se ukázaly jeho skutky.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhé knihy Mojžíšovy

     ¹Mojžíš pásl stádo svého tchána Jithra, midjanského kněze. Když jednou vyhnal stádo za step, přišel k Boží hoře Chorebu. ²Tu se mu zjevil Hospodinův anděl v plameni ohně, který šlehal ze středu keře. Díval se, a hle – keř hořel plamenem, ale neshořel.
     ³Mojžíš si řekl: „Půjdu se podívat na ten zvláštní zjev, proč keř neshoří.“ ⁴Když Hospodin viděl, že se přichází podívat, zavolal ze středu keře: „Mojžíši, Mojžíši!“ a on odpověděl: „Tady jsem!“ ⁵Bůh řekl: „Nepřibližuj se sem, zuj opánky ze svých nohou, neboť místo, na kterém stojíš, je půda svatá.“ ⁶A pokračoval: „Já jsem Bůh tvého otce, já jsem Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jakubův!“ Mojžíš zahalil svou tvář, neboť se bál pohlédnout na Boha.
     ⁷Hospodin pravil: „Viděl jsem bídu svého lidu, který je v Egyptě, slyšel jsem jejich nářek na biřice; ⁸ano, znám jejich bolesti. Proto jsem sestoupil, abych je vysvobodil z ruky Egypťanů a vyvedl je z oné země do země úrodné a širé, do země oplývající mlékem a medem, do míst Kananejců, Chetitů, Amoritů, Perizitů, Chivitů a Jebuzitů. ⁹Křik synů Izraele pronikl ke mně, viděl jsem útlak, kterým je Egypťané utiskují. ¹⁰Jdi tedy, já tě posílám k faraónovi, abys můj lid, syny Izraele, vyvedl z Egypta.“
     ¹¹Mojžíš pravil Bohu: „Kdo jsem já, abych šel k faraónovi a vyvedl syny Izraele z Egypta?“ ¹²Bůh Mojžíšovi odpověděl: „Já budu s tebou a to ti bude znamením, že tě posílám. Až vyvedeš lid z Egypta, budete se klanět Bohu na této hoře.“
     ¹³Mojžíš pravil Bohu: „Hle, já přijdu k synům Izraele a řeknu jim: ‚Posílá mě k vám Bůh vašich otců.‘ Když se zeptají: ‚Jaké je jeho jméno?‘ – co jim mám říci?“ ¹⁴Bůh pravil Mojžíšovi: „Já jsem, který jsem!“ a dodal: „Tak řekneš synům Izraele: ‚Ten, který jest, posílá mě k vám.‘“ ¹⁵a ještě pravil Bůh Mojžíšovi: „Tak řekneš synům Izraele: ‚Hospodin, Bůh vašich otců, Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jakubův, posílá mě k vám!‘ To je moje jméno na věky, to je můj název po všechna pokolení.
     ¹⁶Jdi a shromáždi přední muže Izraele a řekni jim: ‚Hospodin, Bůh vašich otců, Bůh Abrahámův, Izákův a Jakubův se mi zjevil a řekl: Stále myslím na vás a na to, co se s vámi stalo v Egyptě. ¹⁷Rozhodl jsem se, že vás vyvedu z trápení Egypťanů do země Kananejců, Chetitů, Amoritů, Perizitů, Chivitů a Jebuzitů, do země oplývající mlékem a medem.‘ ¹⁸Uposlechnou tvých slov a ty půjdeš s předními muži Izraele k egyptskému králi a řeknete mu: ‚Hospodin, Bůh Hebrejů, se nám zjevil: Dovol nám jít do pouště cestu tří dnů, abychom obětovali Hospodinu, našemu Bohu.‘
     ¹⁹Já vím, že egyptský král vám nedovolí jít, leda přinucen silnou rukou. ²⁰Vztáhnu svou ruku a budu bít Egypt všemi svými zázraky, které v něm způsobím, a potom vás propustí.“

RESPONSORIUM
O. Bůh pravil Mojžíšovi: Já jsem, který jsem. * Tak řekneš synům Izraele: Ten, který jest, posílá mne k vám.
V. Já jsem Hospodin, kromě mne není Spasitel. * Tak řekneš synům Izraele: Ten, který jest, posílá mne k vám.

DRUHÉ ČTENÍ

Z traktátu „Proti bludným naukám“ od svatého biskupa Ireneje

     Náš Pán, Boží Slovo, přivedl lidi nejprve do služby Boží, ale potom je z této služebnosti osvobodil. Sám to říká svým učedníkům: Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co dělá jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, protože vám jsem oznámil všechno, co jsem slyšel od svého Otce.¹ Přátelství s Bohem dává těm, kteří v něm žijí, neporušitelnost.
     Na počátku tedy Bůh stvořil Adama ne proto, že by potřeboval člověka, nýbrž proto, aby měl někoho, koho by zahrnoval svým dobrodiním. Nejen před Adamem, ale před stvořením vůbec oslavovalo Otce Slovo. A Slovo, které je u Otce, oslavoval Otec. Tak to říká Pán: Otče, oslav mne svou slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve než byl svět.²
     Také když nám Pán přikázal, abychom ho následovali, nebylo to proto, že naši službu potřeboval, ale proto, aby nám dal spásu. Následovat Spasitele znamená mít účast na spáse, jako jít za světlem znamená mít účast na světle.³
     Ti, kteří jsou ve světle, nedávají tomu světlu světlo ani záři, ale sami jsou jím osvěcováni a ozařováni; nic mu nedávají, pouze přijímají dobrodiní světla.
     Tak je tomu i se službou Bohu. Bohu nemůže nic dát, nepotřebuje ji. Těm však, kteří mu slouží a následují ho, dává život, neporušitelnost a věčnou slávu. Těm, kteří mu slouží, prokazuje své dobrodiní právě proto, že mu slouží, a těm, kteří ho následují, právě proto, že ho následují. Sám od nich však nic nepřijímá, neboť je bohatý, dokonalý a nic nepotřebuje.
     Jestliže však Bůh chce, aby mu lidé sloužili, je to proto, aby ve své dobrotě a milosrdenství mohl těm, kteří v službě vytrvají, prokazovat dobro. Neboť stejně jako Bůh nepotřebuje nic, potřebuje člověk Boží společenství.
     Slávou člověka totiž je, že může být s Bohem a sloužit mu. Proto Pán řekl svým učedníkům: Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás.⁴ Tím naznačil, že nikoli oni jeho oslavovali svým následováním, ale sami byli vyznamenáni tím, že směli následovat Božího Syna. K tomu jim ještě řekl: „Chci, aby tam, kde jsem já, byli se mnou i oni, aby viděli mou slávu.“^{5
     1} Jan 15, 15
     ² Jan 17, 5
     ³ srov. Jan 8, 12
     ⁴ Jan 15, 16
     ⁵ Kan 17, 24

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Dej, ať se k tobě vrátíme, Pane, a my se vrátíme. Obnov naše dny jako kdysi.

První kantikum