Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

28. říjen 2026
Druhé mezidobí, 30. týden
2. týden žaltáře

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Perutný zvěstovatel dní
nám hlásí blízké svítání.
Buditel srdcí, Pán, je tu
a burcuje nás k životu.

Opusťte, volá, lůžka svá,
snem ztěžklá, slehlá, nezdravá,
a střídmí, čistí v srdci svém
vždy bděte, neboť blízko jsem!

Až se červánky zářivé
po ranním nebi rozlejí,
ať nás, vždy v práci poctivé,
posílí světla nadějí.

K Ježíši s pláčem volejme,
z duše vždy bdělé, upřímné:
Jen usilovné vzývání
spát čistým srdcím zabrání.

Kriste, rozežeň dřímoty,
už rozbils krunýř temnoty,
všech starých hříchů zbav i nás
a v duši nalej nový jas.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

Během dne:

V nás lásku k tobě probuď již,
Bože, jenž viny odpouštíš,
a s vlídností se k srdcím schyl,
když jsi je od vin očistil.

Jak cizinci sem přišli jsme,
jak vyhnanci zde úpíme.
Ty jsi náš přístav, otčina,
veď nás, kde život začíná.

Jsi pramen žití, pravdy jas,
po tobě žízní láska v nás.
Je nevýslovně blažený
zrak toho, jenž tě vidět smí.

Tobě zní sláva nesmírná,
i když jen chval těch vzpomíná,
jež tobě stále vzdávají,
kdo k tobě duchem vzlétají.

To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Tys nám dal, Pane, zvítězit, povždy budeme chválit tvé jméno.

V tom všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. (Řím 8, 37)

² Na vlastní uši jsme slýchali, Bože, *
      otcové naši nám vyprávěli
   o tom, cos vykonal za jejich dnů, *
      v tom dávném čase rukou svou.
³ Pohany vyhnals, je jsi tam vsadil,
      národy potřels a jim jsi dal růst. –

⁴ Nedobyli si mečem tu zemi, *
      nezvítězilo jejich rámě,
   nýbrž tvá pravice, tvoje rámě, *
      tvá jasná tvář jen z lásky k nim. –

⁵ Ty jsi to, ty, můj král a můj Bůh, *
      jenž jsi dal zvítězit Jákobovi.
⁶ S tebou jsme zdolali nepřátele, *
      tvým jménem deptáme protivníky. –

⁷ Na svém luku si nezakládám, *
      nevděčím za vítězství meči:
⁸ tys nám dal zvítězit nad nepřáteli, *
      pokořils ty, kdo nás nenávidí.
⁹ Proto jsme denně se chlubili Bohem, *
      povždy jsme chválili tvé jméno.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Tys nám dal, Pane, zvítězit, povždy budeme chválit tvé jméno.

Ant. 2 Ušetři, Pane, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.

¹⁰ Teď jsi nás odvrhl, ponechal v hanbě, *
       netáhneš, Bože, už do boje s námi.
¹¹ Nechals nás utíkat před nepřítelem, *
       loupí nás ti, kdo nás nenávidí.
¹² Vydals nás v plen jak jateční stádo, *
       mezi pohany rozptýlil jsi nás. –

¹³ Lacino prodáváš svůj národ, *
       pramálo jsi tím prodejem získal.
¹⁴ Sousedům dal jsi nás v opovržení, *
       všem kolem dokola k hanbě a smíchu.
¹⁵ Dopustils, že jsme v přísloví vešli, *
       pohané nad námi kývají hlavou. –

¹⁶ Stále svou hanbu mám před očima, *
       studem se celý červenám v tváři,
¹⁷ slyším-li samou hanu a výsměch, *
       vidím-li mstivého nepřítele.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Ušetři, Pane, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.

Ant. 3 Povstaň, Pane, a ve své milosti nás vysvoboď.

¹⁸ A toto všechno dolehlo na nás, †
       i když jsme na tebe nezapomněli, *
       úmluvu s tebou neporušili,
¹⁹ naše srdce se neodvrátilo, *
       nesešly naše kroky z tvé cesty,
²⁰ a tys nás rozbil v šakalích místech, *
       ty jsi nás zastřel temnotami. –

²¹ Kdybychom bývali zapomněli †
       na svaté jméno svého Boha *
       a vztáhli ruce k cizímu bohu,
²² což by to Bůh byl nezpozoroval? *
       On přece zná všechny tajnosti srdce.
²³ Pro tebe stále nás pobíjejí, *
       jednají s námi jak s jatečním stádem. –

²⁴ Procitni, Pane, proč ještě spíš? *
       Vzbuď se a nechtěj nás zatratit navždy!
²⁵ Proč stále před námi skrýváš svou tvář, *
       bídu a strast naši zapomínáš?
²⁶ Naše duše je sražena v prach, *
       na zemi ulpělo naše tělo.
²⁷ Povstaň už, Pane, na pomoc pospěš, *
       v milosti své nás vysvoboď!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Povstaň, Pane, a ve své milosti nás vysvoboď.

V. Pane, ke komu půjdeme?
R. Ty máš slova věčného života.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Moudrosti

¹⁵Kéž mi dá Bůh mluvit, jak bych si přál,
myslit podle toho, co mi bylo dáno,
poněvadž on sám je vůdce moudrosti,
ten, kdo řídí moudré.
¹⁶Neboť v jeho ruce jsme my i naše slova,
všechna rozvaha a dovednost v díle.

¹⁷Bůh sám mi dal pravé poznání o tom, co je,
znát složení světa a sílu živlů,
¹⁸počátek, konec i střed časů,
střídání slunovratů a proměnu období,
¹⁹roční oběh a seskupení hvězd,
²⁰povahu živočichů a pudy divokých zvířat,
moc duchů a myšlenky lidí,
rozmanitost rostlin a léčivou sílu kořenů.
²¹Poznal jsem to, co je skryté i zjevné,
neboť mě poučila moudrost, která to stvořila všechno.

²²V moudrosti je duch myslící, svatý,
jedinečný, a přece mnohotvárný, jemný,
hbitý, pronikající, neposkvrněný,
jasný, nepodléhající utrpení, milující dobro, bystrý,
²³nezkrotitelný, blahodárný, nakloněný lidem,
stálý, neklamný, bezstarostný,
všemohoucí, nade vším bdící,
pronikající všechny duchy
myslící, čisté a nejjemnější.
²⁴Neboť moudrost je pohyblivější než každý pohyb,
svou čistotou všechno proniká a prostupuje.

²⁵Ona je výdech Boží moci,
čirý výron slávy Všemohoucího,
protože nic poskvrněného se do ní nedostane,
²⁶neboť je odlesk věčného světla,
neposkvrněné zrcadlo Boží činnosti
a obraz jeho dobroty.

²⁷Ačkoli je jedna, všechno může,
i když v sobě zůstává, všechno obnovuje,
v průběhu věků vchází do svatých duší
a tvoří z nich Boží přátele a proroky.
²⁸Nic není Bohu tak drahé jako ten,
kdo přebývá s moudrostí.
²⁹Ona je totiž krásnější nad slunce
a nad všechna seskupení hvězd,
srovnána se světlem vítězí nad ním,
³⁰neboť po světle následuje noc,
ale zlo nic nezmůže proti moudrosti.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z pojednání „Proti ariánům“ od svatého biskupa Atanáše

     Stvořením do nás byl vložen otisk Moudrosti a je i ve všem ostatním. Právem proto říká opravdová a  tvůrčí Moudrost: Pán mne vložil do svých děl.¹ Uplatňuje tak svůj nárok na všechno, co je jejím otiskem. Takže to, co říká moudrost, která je v nás, si osobuje sám Pán jako své vlastní.
     Přitom on sám není stvořený, je přece Stvořitel, ale právě díky tomu, že stvořením byl do věcí vložen jeho obraz, může takto mluvit jakoby sám o sobě. Díky tomu, že je v nás jeho obraz, mohl Pán také říci: Kdo vás přijímá, mne přijímá.² A právě tak díky tomu, že byl jeho otisk a obraz stvořením vložen do věcí, říká, jako by se jednalo o něho samotného, ačkoli sám nepatří mezi stvořené věci: Pán mne vložil do svých děl jako počátek svých cest.³
     Otisk Moudrosti je dále ve věcech proto, aby v ní svět poznal Slovo, které jej stvořilo, a skrze Slovo aby poznal Otce. A to je to, o čem mluvil Pavel: Neboť co se může o Bohu poznat, je pro ně jasné, protože jim to Bůh zjevil. Co je totiž u něho neviditelné, to je možné od stvoření světa vidět ve věcech, když o nich přemýšlíme.⁴ Takže Slovo není svou podstatou ničím stvořeným, a to, o čem je řeč v Příslovích, je moudrost, která je v nás a o které také tak mluvíme.
     Jestliže však tomu ariáni nevěří, nechť nám sami řeknou, zda je nějaká moudrost ve stvořených věcech, anebo není. A jestliže není, jak to, že si apoštol stýská těmito slovy: Protože svět pro samou „moudrost“ nepoznal v projevech Boží moudrosti Boha?⁵ Neexistuje-li moudrost, jak to, že se v  Písmu setkáváme s takovým množstvím moudrých lidí? Například: Moudrý se obezřele vyhýbá zlému.⁶ Nebo: Dům je stavěn moudrostí.⁷
     Také Kazatel praví: Moudrost rozjasňuje člověku tvář.⁸ A kárá ty, kdo před ní utíkají: Neříkej: Jak to, že dříve bylo lépe než teď – není to moudré, že se takhle ptáš.⁹
     Jestliže však moudrost ve stvoření existuje, jak to také říká Sirachovec: Vylil ji na všechna svá díla, na vše, co žije, podle své štědrosti; udělil ji těm, kdo ho milují,¹⁰ pak takovéto vylití není označením pro bytí Moudrosti, která je sama o sobě, Moudrosti jednorozené, ale té moudrosti, která se obráží ve světě. Co je na tom neuvěřitelného? Vždy sama stvořitelská a pravá Moudrost, jejímž otiskem a obrazem je ona moudrost a rozumnost rozlévající se světem, říká jakoby sama o sobě samé: Pán mne vložil do svých děl. Moudrost, která je ve světě, není přece tvořící, ale stvořená, vložená do stvořených děl. Díky jí o Boží slávě vypravuje nebe, obloha hlásá díla jeho rukou.^{11
     1} Př 8, 22 (LXX)
     ² Mt 10, 40
     ³ srov. Př 8, 22 (LXX)
     ⁴ srov. Řím 1, 19.20
     ⁵ 1 Kor 1, 21
     ⁶ Př 14, 16
     ⁷ Př 24, 3
     ⁸ Kaz 8, 1
     ⁹ Kaz 7, 10
     ¹⁰ Sir 1, 9.10
     ¹¹ Žl 18 (19), 2

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

První kantikum