Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

27. srpen 2025
Sv. Augustina, biskupa a učitele Církve, památka

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Věčné slunce, jež zaléváš
svým světlem všechno stvoření,
tys myslí nadpozemská zář,
zpěv našich srdcí tobě zní.

Tvůj Svatý Duch vždy v péči má
ty živé lampy planoucí,
jejichž zář světu odkrývá
ke spáse stezky vedoucí.

Co plyne z nebeských tvých slov
a srdcím z přirozenosti,
to všechno zaskvělo se znov
v tvých služebnících milosti.

Vavřínů jejich účasten
i pro jas svého učení
skví se dnes blažený muž ten,
i od nás vděčně chválený.

Dej kvůli němu, prosíme,
ať bezpečně vždy, Bože, jdem
po cestě pravdy jediné,
až k tobě jednou dospějem.

To uděl, Otče přesvatý,
se Synem stejné podstaty,
jenž s Duchem, který těší nás,
nad světem vládneš v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Výroky Páně jsou štítem všem, kdo v něm hledají spásu.

Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? (Řím 8, 31)

³¹ Bůh, Boží cesta je dokonalá, †
      výroky Páně tříbeny v ohni, *
      on je štít všech, kdo v něm hledají spásu.
³² Vždyť kdo je Bůh než jedině Pán, *
      kdo nežli sám náš Bůh je skálou?
³³ Bůh, který silou mě opásal, *
      cestu mou ochránil od úhony.
³⁴ Jelení hbitost mým krokům dal, *
      on mi dal kráčet po výšinách.
³⁵ Ruce mé učil bojovat, *
      paže mé napínat kovové luky.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Výroky Páně jsou štítem všem, kdo v něm hledají spásu.

Ant. 2 Pravice tvá, Pane, mě podepírá.

³⁶ Svou pomoc dals mi za můj štít, †
      pravice tvá mě podepírá, *
      silným mě činí, že ty jsi se mnou.
³⁷ Volnou cestu mým krokům jsi dal, *
      abych si kotník nepodvrtl.
³⁸ Nepřátele jsem dohonil, *
      neucouvl, až jsem je pobil.
³⁹ Tak jsem je srazil, že nevstanou víc, *
      zůstali ležet u mých nohou.
⁴⁰ Tys k boji silou mě opásal, *
      podlehnout dals mým protivníkům, –

⁴¹ zahnals mé odpůrce na útěk, *
      dopřáls mi za jejich záští je zničit.
⁴³ Rozdrtil jsem je na pouhý prach, *
      rozšlápl jako na cestě bláto.
⁴⁴ Tys mě vytrhl z přečetných vojsk, *
      tys mi dal vládu nad národy.
    Podrobil se mi i neznámý lid, *
⁴⁵     poslušni jsou, jen zaslechnou o mně.
⁴⁶ Cizinci s bázní mi vzdávají hold, *
      s chvěním své hradby opouštějí.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pravice tvá, Pane, mě podepírá.

Ant. 3 Pán žije! Veleben budiž Bůh, má spása.

⁴⁷ Pán žije! Chvála buď Skále mé! *
      Veleben budiž Bůh, má spása!
⁴⁸ Bůh, jenž mi pomáhá k odplatě, *
      který mi národy podrobuje!
⁴⁹ Před odpůrci mě zachránil, †
      vyzdvihl nad všechny nepřátele, *
      vytrhl z rukou násilníka. –

⁵⁰ Za to tě v národech oslavím, *
      písněmi, Pane, tvé jméno chci chválit.
⁵¹ Pán svému králi byl milostiv, †
      vyvýšil svého pomazaného, *
      Davida i jeho potomstvo navždy.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Pán žije! Veleben budiž Bůh, má spása.

V. Uslyšíš slovo z mých úst.
O. A budeš mluvit mým jménem.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Jeremiáše

Hospodin mě oslovil:

^3.1„Jestliže muž propustí svou ženu
a ona od něho odejde
a vezme si jiného muže –
vrátí se k ní zase první muž?
Nebude ta žena zneuctěna?
Ty však, která jsi smilnila s mnoha milovníky,
směla by ses ke mně vrátit?
– praví Hospodin.

²Zdvihni oči k výšinám a rozhlédni se,
kde jsi nebyla zneuctěna;
sedávala jsi u cest a čekala na ně
jako Arab na poušti,
poskvrnila jsi zemi
svými smilstvy a zločiny.
³Proto byly zadrženy deště
a nebyla jarní vláha.

Zjednala sis čelo nevěstky,
stydět ses nechtěla.
⁴Nevoláš snad nyní ke mně: ‚Můj otče!?
Ty jsi přítel mého mládí!
⁵Což se bude hněvat ustavičně,
setrvá navěky v hněvu?‘
Hle, tak mluvíš, ale jednáš zle, jak jen můžeš!

¹⁹Myslil jsem si: Jak bych tě chtěl zařadit mezi syny
a dát ti rozkošnou zemi
jako nejvzácnější dědictví mezi všemi národy!
Myslil jsem si: Budeš mě nazývat otcem
a nepřestaneš za mnou chodit.
²⁰Ale jako bývá žena nevěrná svému manželovi,
tak jste se stali nevěrnými mně, izraelský dome“
– praví Hospodin.

²¹Je slyšet křik na pahorcích,
pláč a nářek synů Izraele,
že převrátili své chování,
zapomněli na Hospodina, svého Boha.
²²„Vraťte se, odpadlí synové,
a zhojím váš odpad.“

„Hle, přicházíme k tobě,
neboť ty jsi Hospodin, náš Bůh.
²³Lživé jsou pahorky,
hluk na horách!
Jen v Hospodinu, našem Bohu,
je spása pro Izraele.
²⁴Hanebné modly hltaly
od našeho mládí jmění našich otců,
jejich brav i skot,
jejich syny i dcery.
²⁵Lehněme si do své hanby,
ať nás přikryje naše potupa,
neboť jsme hřešili proti Hospodinu, svému Bohu,
my i naši otcové od svého mládí až dodnes,
nechtěli jsme slyšet hlas Hospodina, svého Boha.“

^4.1„Když se obrátíš, Izraeli – praví Hospodin –
smíš se ke mně vrátit.
Když se vzdáš svých ohavností,
nebudeš bloudit daleko ode mě!
²Když budeš přísahat: ‚Živ je Hospodin‘
podle pravdy, práva, spravedlnosti,
v tobě národy dojdou požehnání,
v tobě dojdou slávy.

³Neboť tak praví Hospodin lidu Judska i Jeruzaléma:
Zorejte si úhor
a nerozsévejte do trní!
⁴Obřežte se pro Hospodina,
odstraňte předkožky svých srdcí,
mužové judští i obyvatelé jeruzalémští,
aby můj hněv nevyšlehl jak oheň
a nevzplál, že by ho nikdo nemohl uhasit
pro špatnost vašich skutků.“

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisu „Vyznání“ od svatého biskupa Augustina

     Vyzván, abych se vrátil k sobě, vstoupil jsem pod tvým vedením, Bože, do svého nitra; mohl jsem, neboť ty ses stal mou pomocí stálou.¹ Vstoupil jsem, a okem své duše, i když tak slabým, jsem uviděl nad tímto okem své duše, nad svým duchem, nezměnitelné světlo; ne to obyčejné, viditelné všem tvorům, ani jiné, sice větší, ale téhož druhu, které by pouze mnohem mocněji zářilo a naplňovalo všechno svým jasem. Ne, nebylo to světlo jako ostatní světla, ale jiné, úplně odlišné od všeho. Ani nebylo nad mým duchem jako olej nad vodou nebo jako nebe nad zemí; bylo vysoko nade mnou, protože mě stvořilo, a já jsem byl hluboko pod ním, protože jsem byl stvořen od něho. Ten, kdo zná pravdu, zná to světlo.
     Ó věčná pravdo, pravdivá lásko, láskyhodná věčnosti! Ty jsi můj Bůh, po tobě toužím dnem i nocí. Jakmile jsem tě poznal, pozdvihl jsi mě, abych viděl, že je něco, co bych měl vidět, já že však dosud nejsem schopen vidět. A zasáhl jsi svým mocným světlem můj slabý zrak, a já jsem se zachvěl láskou i hrůzou. A shledal jsem, že jsem daleko od tebe v krajině úplně jiné, a jako bych slyšel z výsosti tvůj hlas: „Já jsem pokrm silných; musíš růst a budeš mě požívat. Nebudeš mě však proměňovat v sebe jako pokrm pro své tělo, ale ty se budeš proměňovat ve mne.“
     Hledal jsem tedy způsob, jak získat sílu, potřebnou k tomu, abych tě požíval, ale nenacházel jsem, dokud jsem neobjal prostředníka mezi Bohem a lidmi, člověka Krista Ježíše,² Boha, který je nade všecko: buď veleben navěky.³ On mě volal a říkal: Já jsem cesta, pravda a život;⁴ a pokrm, k jehož přijetí jsem dosud neměl sílu, spojil s tělem, neboť Slovo se stalo tělem,⁵ aby tvá moudrost, skrze niž jsi všechno stvořil, živila jako mléko naši dětskou slabost.
     Pozdě jsem si tě zamiloval, kráso tak dávná a přece tak nová, pozdě jsem si tě zamiloval! Hle, tys byl uvnitř, když já jsem byl venku, a tam jsem tě hledal, vrhal jsem se na to krásné, co jsi stvořil, já netvor. Tys byl se mnou, ale já jsem s tebou nebyl. To, co by vůbec nebylo, kdyby to nebylo v tobě, drželo mě daleko od tebe. Tys volal, křičel a prorazil mou hluchotu; tys zářil, svítil a zahnal mou slepotu; tys vydával vůni a já jsem ji vdechl, a teď dychtím po tobě; okusil jsem, a nyní lačním a žízním; ty ses mne dotkl, a já hořím touhou po tvém pokoji.
     ¹ srov. Žl 29 (30), 11
     ² srov. 1 Tim 2, 5
     ³ srov. Řím 9, 5
     ⁴ Jan 14, 6
     ⁵ Jan 1, 14

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

První kantikum