Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

21. červen 2025
12. NEDĚLE BĚHEM ROKU

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Čas půlnoci se přiblížil,
hlas proroka nás vybízí,
abychom Bohu, Otci všech,
i Synu pěli chvalozpěv.

A s nimi Duchu Svatému.
Vždyť Bohu trojjedinému
podstaty pouze jediné
vždy vzdávat chvály musíme.

V té době úzkost utkvěla
tím, že meč Zhoubce – anděla
se smrtí kosil v její tmě
prvorozence v Egyptě.

Věrným však je to spásná noc,
vždyť tentýž anděl neměl moc
použít svého trestu v ní
tam, kde zřel krve znamení.

Lkal hořce Egypt nad syny
tak hroznou smrtí zašlými.
Jen Izrael byl spokojen,
krví beránka ochráněn.

My jsme ten pravý Izrael,
chraňme se zla i nepřátel.
Chráněni krví Kristovou
sdílíme, Pane, radost tvou.

Dej, Králi, ať jsme hodni cti
i slávy tvého království,
ať smíme tebe též i my
velebit věčně písněmi. Amen.

Během dne:

Zdravíme den, slavný den našich dní,
přešťastný den, den Páně vítězný,
hodný toho, že jím jen radost zní,
    ze všech prvý!

Boží světlo slepým se zjevuje,
v něm peklo Pán kořisti zbavuje,
přemáhá smrt a s nebem smiřuje
    zemské nivy.

Když rozsudkem Vladaře věčného
na lidský rod jho hříchu dolehlo,
ty, Bože, dál člověka slabého
    v lásce chráníš.

Všemocný Bůh v hluboké moudrosti
mírnil svůj hněv svou dobrotivostí,
když celý svět do jícnu propasti
    řítil se již.

Vykupitel lidského plemene
vítězně jde z propasti pekelné,
na ramenou jehňátko ztracené
    k nebi nese.

Boží mír už se snáší na zemi
a Boží řád dosáhl splnění,
slávu Pána velebme písněmi
    v jasném plese.

V líbezný zpěv nebeské otčiny
vpadni, Církvi, písněmi vděčnými.
Aleluja ať hlasy vroucími
    tvůj lid pěje.

Vítězná pouť smrti je za námi,
ať naši hruď naplní plesání.
Buď světu mír, ať se ráj chválami
    rozechvěje. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Kdo smí vstoupit na horu Páně, stanout na jeho svatém místě.

Pokud se následující žalm použil na invitatorium, použije se žalm 94(95).

Kristu se při jeho nanebevstoupení otevřely brány nebe. (Sv. Irenej)

¹ Pánu zem patří se vším, co nese, *
      jeho je svět i vše, co v něm žije.
² Sám jej založil nad oceány, *
      upevnil nad tekoucími proudy. –

³ Kdo smí vstoupit na horu Páně, *
      stanout na jeho svatém místě?
⁴ Ten, kdo má čisté ruce i srdce, *
      neklame, nepřísahá křivě.
⁵ Dostane od Pána požehnání, *
      u Boha Zachránce nalezne pomoc.
⁶ To je rod těch, kdo hledají Pána, *
      hledají tvář Boha Jákobova. –

⁷ Zvyšte se ještě, vy brány, †
      zvětšte se, pradávné vjezdy, *
      pro příchod slavného krále!
⁸ „Kdo je ten král tak slavný?“ †
      Pán, jenž je silný a mocný, *
      Pán, který mocný je v boji. –

⁹ Zvyšte se ještě, vy brány, †
      zvětšte se, pradávné vjezdy, *
      pro příchod slavného krále!
¹⁰ „Kdo je ten král tak slavný?“ †
      On, Pán zástupů věčných, *
      On, král věčné slávy!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Kdo smí vstoupit na horu Páně, stanout na jeho svatém místě.

Ant. 2 Národy, chvalte našeho Boha, on naší duši daroval život, aleluja.

O vzkříšení Páně a obrácení pohanů. (Hésychios)

¹ Jásejte Bohu všechny země, *
²     zpívejte k slávě jeho jména!
³ Řekněte Bohu: „Jaký jsi mocný, †
      skutky tvé moci tak podivuhodné, *
      že se i nepřítel poklonit musí!
⁴ Celý svět ať se ti koří a zpívá, *
      ať zpívá k poctě tvého jména!“ –

⁵ Pojďte a vizte Boží skutky! *
      Úžasné je, co lidem činí.
⁶ Proměnil moře v suchou zemi, †
      potom i řeku přešli pěšky. *
      On je nám zdrojem radování!
⁷ On vládne navěky svou mocí, †
      národy sleduje svým zrakem, *
      zpupní se neodváží vzepřít. –

⁸ Národy, chvalte našeho Boha *
      a všude šiřte jeho chválu!
⁹ On naší duši daroval život, *
       našim nohám klopýtnout nedal. –

¹⁰ Zajisté jsi nás, Bože, i zkoušel, *
       v plameni tříbil jako stříbro.
¹¹ Dopustils, že jsme v soužení vešli, *
       na bedra vložils nám těžké břímě.
¹² Nechals lidi nám přes hlavu cválat, †
       prošli jsme ohněm, prošli vodou: *
       vyvedls nás však do volnosti!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Národy, chvalte našeho Boha, on naší duši daroval život, aleluja.

Ant. 3 Poslyšte bohabojní, co Bůh mi dobrého činí, aleluja.

¹³ S obětním darem jdu do tvého domu, *
       abych ti splnil dané sliby,
¹⁴ tak jak mi v nouzi vyšly ze rtů, *
       jak ti je přednesla má ústa.
¹⁵ Tučnou zvěř nesu ti k zápalné žertvě, †
       z beranů obětní dým ať stoupá, *
       býčky a kozly ti obětuji. –

¹⁶ Pojďte a poslyšte, bohabojní, *
       povím, co Bůh mi dobrého činí.
¹⁷ Ještě jsem k němu křičel v tísni, *
       a již můj jazyk mu chvalozpěv chystal.
¹⁸ Kdybych byl v srdci smýšlel špatně, *
       Bůh by mě jistě nevyslyšel.
¹⁹ Avšak Bůh moje modlitby slyšel, *
       mému volání popřál sluchu. –

²⁰ Pánu buď za to dík a chvála, †
       že moji modlitbu neodmítl, *
       a svou lásku mi neodepřel.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Poslyšte bohabojní, co Bůh mi dobrého činí, aleluja.

V. Boží slovo je plné života a síly.
R. Ostřejší než každý dvojsečný meč.

PRVNÍ ČTENÍ

Z první knihy Samuelovy

     ¹Hospodin řekl Samuelovi: „Jak dlouho se budeš rmoutit pro Saula kvůli tomu, že jsem ho zavrhl, aby nebyl králem nad Izraelem? Naplň svůj roh olejem a jdi! Posílám tě k Jesseovi, Betlémanu, protože jsem si vyhlédl krále mezi jeho syny.“ ²Samuel odpověděl: „Jak mohu jít? Saul se to dozví a zabije mě.“ Hospodin řekl: „Vezmi s sebou tele a řekneš: ‚Přicházím obětovat Hospodinu.‘ ³Jessea pozveš k oběti a já ti ukážu, co máš dělat: pomažeš mi, koho ti označím.“
     ⁴Samuel tedy vykonal, jak mu řekl Hospodin, a odebral se do Betléma. Starší města mu znepokojeně šli naproti a řekli: „Je tvůj příchod pokojný?“ ⁵Odpověděl: „Pokojný. Přišel jsem obětovat Hospodinu. Posvěťte se a pojďte se mnou k oběti.“ Posvětil též Jessea a jeho syny a pozval je k oběti.
     ⁶Když přišli a spatřil Eliaba, řekl si: „Jistě tenhle je před Hospodinem jeho pomazaný.“ ⁷Hospodin však řekl Samuelovi: „Nevšímej si jeho vzhledu ani jeho vysoké postavy, neboť ho vylučuji. Nedívám se totiž jako člověk: člověk soudí podle zdání, Hospodin vidí do srdce.“ ⁸Tu Jesse přivolal Abinadaba a předvedl ho před Samuela. On řekl: „Ani toho Hospodin nevyvolil.“ ⁹Jesse předvedl Šammu. I řekl: „Ani toho Hospodin nevyvolil.“ ¹⁰Jesse předvedl před Samuela sedm svých synů, ale Samuel řekl: „Mezi nimi Hospodin nevyvolil nikoho.“
     ¹¹A zeptal se: „Jsou to již všichni chlapci?“ Jesse odpověděl: „Ještě je nejmladší, ten pase stáda.“ Samuel tedy řekl Jesseovi: „Pošli pro něho, neboť nesedneme k jídlu, dokud sem nepřijde.“ ¹²Poslal tedy a uvedl ho: byl plavovlasý, s krásnýma očima a milého vzhledu. Tu řekl Hospodin: „Nuže, pomaž ho; to je on.“ ¹³Samuel vzal roh s olejem a pomazal ho uprostřed jeho bratrů. Od toho dne i nadále působil s Davidem Hospodinův duch. Samuel vstal a odešel do Ramy.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z traktátu „O Trojici“ od kněze Faustina

     Náš Spasitel se podle těla stal skutečným Kristem – to je Pomazaným – neboť je pravý král i pravý kněz: je opravdu obojí, a nikdo ať si nemyslí, že některé z těchto důstojenství je u Spasitele menší. Slyš, jak sám říká, že se stal králem: Já jsem přece byl od něho ustanoven králem na Siónu, jeho svaté hoře.¹ A slyš, že je také knězem, jak svědčí Otec, který o něm říká: Jsi knězem navěky, tak jak jím Melchizedech byl.² Jako první byl ve Starém zákoně na kněze pomazán olejem pomazání Árón,³ a přece neříká „podle řádu Árónova“, aby nevzniklo přesvědčení, že i Spasitelovo kněžství se může předávat posloupností. To kněžství, které představoval Árón, se totiž zakládalo na posloupnosti. Ale Spasitelovo kněžství se nástupnictvím na nikoho druhého nepřenáší, neboť on sám ustavičně zůstává knězem. A proto bylo napsáno: Jsi knězem navěky, tak jak jím Melchizedech byl.
     Spasitel je tedy podle těla jak králem, tak knězem, ale nebyl pomazán tělesně, nýbrž duchovně. Dávní králové a kněží Izraele, kteří byli olejem pomazáni tělesně, byli jednak králové, jednak kněží; nikdo však nebyl obojí zároveň, ale jeden každý z nich byl buď král, nebo kněz. Kristu jedinému totiž náleží ve všem dokonalost a plnost, protože on přišel, aby naplnil zákon.
     Ale i když žádný z nich nebyl zároveň obojím, přece když byli tělesně pomazáni olejem na krále nebo na kněze, nazývali se pomazanými. Spasitel však, který je skutečný Kristus – to je Pomazaný – byl pomazán Duchem Svatým, aby se naplnilo, co o něm bylo psáno: Proto pomazal tě Pán, tvůj Bůh, olejem radosti jak žádného.⁴ Tím tedy byl pomazán více než druhové jeho jména, že byl pomazán olejem radosti, a tím není označován nikdo jiný než Duch Svatý.
     Že je to pravda, dozvídáme se od samotného Spasitele. Neboť když vzal knihu proroka Izaiáše a otevřel ji, četl: Duch Páně je nade mnou, a proto mě pomazal.⁵ A pak řekl posluchačům, že se proroctví právě před nimi naplnilo. Ale i kníže apoštolů Petr učil, že to pomazání, jímž se Spasitel stal Pomazaným, je Duch Svatý, a také moc Boží, jak hovořil ve Skutcích apoštolů k muži věrnému a milosrdnému, který byl tehdy setníkem. Neboť mezi jiným řekl: Po křtu, který hlásal Jan, vyšel z Galileje Ježíš Nazaretský, jehož Bůh pomazal Duchem Svatým a mocí, chodil zde a konal mocné činy a uzdravoval všechny, které opanoval ďábel.⁶
     Vidíš, že i Petr řekl, že tento Ježíš byl podle těla pomazán Duchem Svatým a mocí. A tak se skutečně sám Ježíš podle těla stal Kristem – to je Pomazaným – protože tím, že byl pomazán Duchem Svatým, se stal králem i knězem navěky.
     ¹ Žl 2, 6 (Vulg.)
     ² Žl 109 (110), 4
     ³ srov. Ex 21, 7
     ⁴ Žl 44 (45), 8
     ⁵ Iz 61, 1; srov. Lk 4, 17
     ⁶ srov. Sk 10, 37.38

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

První kantikum