Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

17. únor 2025
První mezidobí, 6. týden
2. týden žaltáře

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Do noci vstaňme, všichni spolu bděme,
o svatých žalmech přitom rozjímejme
a Pánu pějme srdci vznícenými
    líbezné hymny.

Ať za své písně Vládci laskavému
můžeme jednou k sídlu nebeskému
v průvodu jeho svatých vystoupiti
    ve věčné žití.

To, dobrý Bože, neváhej nám dáti,
Otče i Synu i ty, Duchu Svatý,
ať celým světem nikdy neustává
    tobě znít chvála. Amen.

Během dne:

Sluch svého božství pozorný a vlídný
k modlitbě naší nakloň, Bože, z nebe.
Prosby svých věrných služebníků přijmi,
    prosíme tebe.

Nachyl k nám z trůnu tváře rozjasněné,
vlej olej v lampy dohořívající,
ať vzplanou jasem, a zapuď vše temné
    z hlubiny srdcí.

Zbav nás všech hříchů, pln soucitu s námi,
omyj z nás špínu, pouta hříchů sejmi,
viníků ušetř a laskavou dlaní
    ležící zvedni.

Buď věčná sláva vzdána Bohu Otci,
i tobě, Synu, z Otce narozený,
s nímž vládne Svatý Duch se stejnou mocí
    nad světy všemi. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Svou cestu života svěř Pánu, on už učiní své.

Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. (Mt 5, 5)

¹ Nerozhořčuj se nad špatnými, *
      neřevni na ty, kdo pášou zlo!
² Zakrátko zvadnou jako tráva, *
      uschnou jak bujná bylina. –

³ Důvěřuj v Pána a čiň dobro, *
      pokojně, věrně v své zemi žij.
⁴ Jen v Pánu měj své potěšení: *
      po čem tvé srdce touží, on dá. –

⁵ Svou cestu života svěř Pánu, *
      důvěřuj, on už učiní své.
⁶ Jak světlu dá vzejít tvé spravedlnosti *
      a tvému právu jak bílému dni. –

⁷ Tichý buď před Pánem, spolehni na něj, †
      nežárli na toho, komu se daří, *
      i když je přitom samá lest.
⁸ Přemáhej hněv a zanech záští, *
      nezlob se, z toho roste jen zlo.
⁹ Zlí totiž budou vyhlazeni; *
      kdo v Pána doufá, podrží zem. –

¹⁰ Jen ještě chvíli a bezbožník zmizí: *
       pohleď, tu stál – a není ho již!
¹¹ Kdežto pokorní obdrží zemi *
       a hojný pokoj bude jim přán.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Svou cestu života svěř Pánu, on už učiní své.

Ant. 2 Odvrať se od zlého a čiň jen dobré, poctivé podepře Pán.

¹² Bezbožník ukládá spravedlivému *
       a zuby skřípe na něho.
¹³ Pán však se jeho úkladům směje, *
       vidí už nadcházet jeho den. –

¹⁴ Hříšníci tasí svoje meče, *
       k výstřelu napínají luk,
    jen aby skláli ubožáka, *
       pobili všechny pokojné.
¹⁵ Vnikne však jejich meč do jejich srdcí *
       a jejich luky se přelomí. –

¹⁶ Lepší je trocha poctivcova *
       než velké jmění bezbožných;
¹⁷ protože hříšným se přerazí paže, *
       kdežto poctivé podepře Pán. –

¹⁸ Pán dobře zná život bezúhonných, *
       dědictví jejich je na věky.
¹⁹ V neblahých dobách nebudou v hanbě, *
       i za dnů hladu se nasytí. –

²⁰ Zatímco bezbožní propadnou zkáze: *
       vždyť všichni nepřátelé Páně
    jsou jen jako to luční kvítí: *
       zaniknou, odvanou jako dým. –

²¹ Hříšník se dluží, aniž co vrací; *
       dobrý však z lásky rozdává.
²² Ti, jimž Pán žehná, zdědí zemi, *
       ti, které proklel, vyhynou. –

²³ Pán posiluje kroky toho, *
       čí život se mu zalíbil.
²⁴ Padne-li, ležet nezůstane, *
       vždyť Pán ho drží za ruku. –

²⁵ Ať mlád nebo k stáru, já nezažil nikdy, †
       aby byl dobrý ponechán v bídě *
       a jeho děti šly žebrotou.
²⁶ Vždycky se slituje, potřebným půjčí, *
       v dětech svých bude požehnán. –

²⁷ Odvrať se od zlého, čiň jen dobré, *
       zůstaneš takto na věky živ.
²⁸ Vždyť Pán má lásku k spravedlnosti *
       a neopouští svoje věrné;
    zatímco nepoctiví zajdou, *
       rod hříšných bude vyhlazen.
²⁹ Jen spravedliví zdědí zemi, *
       na věky na ní budou žít.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Odvrať se od zlého a čiň jen dobré, poctivé podepře Pán.

Ant. 3 Doufej v Pána, choď jeho cestou.

³⁰ Ústa řádného mluví vždy moudře *
       a jeho jazyk pravdivě.
³¹ V srdci si nese Boží zákon, *
       krok jeho nezakolísá.
³² Za spravedlivým slídí hříšník *
       a snaží se ho usmrtit.
³³ Pán ho však nenechá napospas zlému, *
       na soudu nedá ho odsoudit. –

³⁴ Doufej v Pána, choď jeho cestou †
       a povýší tě k držení země, *
       záhubu hříšných uvidíš.
³⁵ Znával jsem hříšného násilníka, *
       jak pyšný cedr se vypínal:
³⁶ přišel jsem podruhé – nebylo ho, *
       hledal jsem jej a nenašel! –

³⁷ Hleď na zbožné, hleď na poctivé: *
       takovým patří budoucnost.
³⁸ Bezbožní vesměs však dojdou zkázy, *
       potomstvo hříšných vyhyne.
³⁹ Sám Pán je spásou spravedlivých, *
       v čas nouze jim je ochranou.
⁴⁰ Pán jim dá pomoc a vysvobození *
       za to, že v něho doufají.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Doufej v Pána, choď jeho cestou.

V. Jen ty mě moudrému vědění nauč.
R. Neboť tvým příkazům důvěřuji.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Přísloví

¹Což nevolá Moudrost
a Poznání nezvedá svůj hlas?
²Na vrcholu vyvýšenin, při cestě,
na křižovatkách stezek stojí,
³u bran volá plným hlasem,
u příchodu do vrat nahlas křičí:
⁴„K vám, lidé, volám
svou výzvu k lidskému pokolení:
⁵Naučte se ze zkušenosti, nezkušení,
pošetilci, staňte se rozumnými!

¹²Já, Moudrost, bydlím s Rozvážností,
jsem přítelkyní Obezřelosti.
¹³Kdo se bojí Hospodina, nenávidí zlo.
Pýchu, zpupnost, špatné chování,
falešná ústa, to nenávidím.
¹⁴U mne je rada a rozvážnost,
u mne je pochopení a zdatnost.
¹⁵Skrze mne kralují králové
a mocní rozhodují podle práva.
¹⁶Skrze mne vládnou vladaři
a velmoži soudí zemi.

¹⁷Miluji ty, kdo mě mají rádi,
kdo mě hledají, naleznou mě.
¹⁸U mne je bohatství a sláva,
pravé jmění a spravedlnost.
¹⁹Lepší je můj plod než ryzí zlato,
můj výtěžek nad vytříbené stříbro.
²⁰Kráčím po cestě spravedlnosti,
prostředkem stezky práva,
²¹abych obdařila své přátele bohatstvím
a jejich pokladnice naplnila.

²²Hospodin mě vlastnil na počátku svých plánů,
odpradávna před svými skutky.
²³Od věčnosti jsem utvořena,
od začátku, dříve než povstala země.
²⁴Než byly propasti, jsem se narodila,
než byly prameny, bohaté vodou,
²⁵dříve než byly zaklíněny hory,
před pahorky jsem se narodila,
²⁶dříve než učinil zemi a shromáždění vod,
první hroudy země.
²⁷Byla jsem tam, když rozpínal nebesa,
když nad propastí vyměřoval obzor,
²⁸když na výsostech upevňoval oblaka,
když dával sílu pramenům oceánu,
²⁹když určoval moři jeho meze,
aby vody nepřekročily jeho břehy,
když upevňoval základy země,
³⁰tu jsem u něho přebývala jak nejmilejší dítě,
den co den jsem byla jeho potěšením,
před ním jsem si v každou dobu hrála,
³¹hrála jsem si na okruhu jeho země,
rozkoší mi bylo stýkat se s lidmi.

³²Nuže tedy, synové, slyšte mě,
³³slyšte kázeň, staňte se moudrými,
a nepohrdejte jí!
Šťastni jsou ti, kdo střeží mé cesty.
³⁴Šťastný člověk, který mě slyší,
den ze dne bdí u mých dveří,
střeží veřeje mých bran.
³⁵Kdo mě hledá, nalezne život,
od Hospodina dosáhne přízně.
³⁶Kdo mě uráží, sám sobě škodí;
všichni, kdo mě nenávidí, milují smrt.“

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z pojednání „Proti ariánům“ od svatého biskupa Atanáše

     Jednorozená Moudrost Boží sama všechno tvoří a působí. Neboť všechno jsi stvořil a učinil moudře, jak říká žalmista, a plna je tvého tvorstva zem.¹ Aby však věci, které vznikly, nejenom byly, nýbrž byly dobře, rozhodl se Bůh dát stvořeným věcem svoji Moudrost; do všech zároveň i do každé zvlášť vložit jakýsi otisk a krásu její podoby, aby bylo naprosto jasné, že stvořené věci zdobí moudrost a že jsou hodny Boha.
     Podobně jako je naše slovo obrazem Božího Slova, které je Synem Božím, je také stvořená moudrost v nás obrazem toho Slova, které je sama Moudrost. Protože schopnost našeho vědění a myšlení pramení v této Moudrosti, jsme schopni tuto tvůrčí Moudrost přijímat a poznávat skrze ni Otce. Jak říká náš Pán: Kdo vyznává Syna, má také Otce² a kdo přijímá mne, přijímá toho, který mě poslal.³ Protože tedy v nás a ve všech věcech byl stvořen takovýto otisk Moudrosti, je přirozené, že pravá tvůrčí Moudrost přijímá to, co je jejím otiskem, opět za své, když říká: Pán mě vložil do svých děl.⁴
     Protože v projevech Boží moudrosti, o které jsme mluvili, svět Boha pro samou „moudrost“ nepoznal, uznal Bůh za dobré, že ty, kdo věří, zachrání „pošetilým“ kázáním.⁵ Neboť Bůh už nechtěl být poznáván jako v dřívějších dobách jenom v obrazu a náznaku moudrostí, který je ve stvořených věcech. Rozhodl se proto, aby sama pravá Moudrost na sebe vzala tělo a stala se člověkem, a ten aby podstoupil smrt na kříži. Tím měli všichni věřící napříště dostat možnost být zachráněni skrze víru, založenou v moudrosti kříže.
     Je to táž Boží Moudrost, která dříve skrze svůj obraz vtisknutý do stvořených věcí – a tomu se říká stvoření – zjevovala sebe samu a skrze sebe i  svého Otce. A když se později táž Moudrost jsoucí Slovem stala tělem,⁶ jak říká Jan, a toto Slovo, které se stalo tělem, zrušilo smrt a zachránilo náš rod, stala se Boží Moudrost a skrze ni i Otec ještě daleko zjevnější. Proto také říká: ‚Dej jim, ať poznají tebe, jediného pravého Boha, a  toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.⁷
     A tak se celá zem naplnila jeho poznáním. Neboť je jen jedno poznání: poznání Otce skrze Syna a poznání Syna dané od Otce.⁸ Otec se z něho raduje a touž radostí se raduje Syn v Otci, jak je psáno: Nacházel ve mně zalíbení, den co den jsem se radoval před jeho tváří.^{9
     1} Žl 1,3 (104), 24
     ² 1 Jan 2, 23
     ³ Mt 100 ,40
     ⁴ srov. Př 8, 22 (LXX)
     ⁵ 1 Kor 1, 21
     ⁶ srov. Jan 1, 14
     ⁷ Jan 17, 3
     ⁸ srov. Mt 11, 27
     ⁹ Srov. Př 8, 30 (LXX)

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

První kantikum