Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

10. leden 2025
Doba vánoční, 2. týden

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Když uzří Dítě králové,
padají v prach a dary své,
zlato i myrhu s kadidlem
mu nesou s láskou v srdci svém.

Všimni si, Hochu, pečlivě
odznaků říše, moci své.
Tvůj věčný Otec trojí cíl
poslání tvému předurčil.

Kadidlo sábské, zlatý dar
hlásají, že jsi Bůh a Král,
zatímco vonné myrhy drť
předvídá temný hrob a smrt.

Slavnější jsi všech velkoměst,
Betléme, jemuž dáno jest,
že narodit se v tobě směl
vtělený Bůh, náš Spasitel.

Jak proroci to hlásali
a v Písmě zaznamenali,
mu Otec – Tvůrce přikázal,
by vládu do svých rukou vzal.

Vládu nade vším, co kde jest,
nad zemí, moři, světy hvězd,
od východu až k západu,
od nebe k pekel základu.

Ježíši, tebe každý chval,
pohanům že ses ukázal,
i Otce, Ducha milosti,
po všechny věky věčnosti. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pán velké divy učinil, on sám, vždyť jeho láska trvá navěky.

Bylo to napsáno jako poučení pro nás, kteří žijeme v době poslední. (1 Kor 10, 11)

¹ Slavte Pána za to, jak je dobrý, *
      jak až na věky je milosrdný! –

² Kdo vylíčí mocné skutky Páně, *
      kdo vypoví všechnu jeho slávu?
³ Blaze těm, kdo zachovají právo, *
      kdo si vždycky vedou spravedlivě! –

⁴ Z lásky k svému lidu vzpomeň na nás, *
      přijď nám, Pane, rychle ku pomoci!
⁵ Přej nám šťastný díl svých vyvolených, †
      radovat se radostí tvých věrných *
      a tvým dědictvím se honosit! –

⁶ Hřešili jsme jako naši předci, *
      žili bezbožně v nepravosti.
⁷ Naši předci za egyptských časů *
      nechápali tvoje velké divy,
   nemyslili na tvá dobrodiní, *
      vzepřeli se Pánu u moře.
⁸ Zachránil je přesto pro své jméno, *
      aby ukázal svou velkou moc. –

⁹ Proti moři zahrozil a vyschlo, *
      vodou je jak stepí provedl.
¹⁰ Vytrhl je z ruky nenávistných, *
      vykoupil je z moci nepřátel!
¹¹ Spláchly vody jejich protivníky, *
      ani jediný z nich nezůstal.
¹² Tehdy jeho slovům uvěřili, *
      tehdy zapěli mu chvalozpěv. –

¹³ Zas však jeho skutků zapomněli, *
      nevyčkali, jak on rozhodne,
¹⁴ chtivostí se v poušti dali strhnout, *
      pokoušeli Boha v pustině.
¹⁵ Dal jim tedy, co tak vymáhali, *
      ale s tím i zhoubnou nákazu. –

¹⁶ Řevnili v svých stanech na Mojžíše, *
      na Árona, zasvěcence Páně:
¹⁷ Datana pak pohltila země, *
      zasypala Abiramův houf,
¹⁸ rozmohl se požár v jejich tlupě, *
      sžehl plamenem ty bezbožné. –

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pán velké divy učinil, on sám, vždyť jeho láska trvá navěky.

Ant. 2 Vyvedl Izraele z Egypta přemocnou rukou, napřaženou paží.

¹⁹ U Horebu odlili si tele, *
      modle kovové se klaněli,
²⁰ a tak svoji slávu zaměnili *
      za podobu býložravce z kovu.
²¹ Na Zachránce Boha zapomněli, *
      jaké konal divy v Egyptě,
²² jaké zázraky tam v zemi Cháma, *
      jaký v Rudém moři velediv.
²³ Už se chystal k jejich zahubení, *
      kdyby Mojžíš, jeho vyvolenec,
   nebyl se jich vůči němu zastal, *
      aby zdržel zhoubný jeho hněv. –

²⁴ Opovrhli vytouženou zemí, *
      jeho slovům věřit odmítli,
²⁵ ustavičně reptali v svých stanech, *
      hlasu Páně odpírali sluch.
²⁶ Vztáhl na ně paži přísahaje, *
      že je v poušti zcela rozmetá,
²⁷ v národech že rozptýlí rod jejich, *
      rozpráší je po všech končinách. –

²⁸ Přidali se k Baál Peórovi, *
      z žertev mrtvých bohů jídali.
²⁹ Hanebnostmi popouzeli Pána, *
      až je stihla rána morová.
³⁰ Tu však povstal Pinchas, aby trestal *
      a tak mor byl opět odvrácen.
³¹ Což mu připočteno za zásluhu *
      z rodu do rodu a na věky. –

³² U vod meribských pak rouhali se, *
      že i Mojžíš zkusil kvůli nim:
³³ neboť tak mu rozdráždili mysl, *
      že byl stržen k slovům nemoudrým. –

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Vyvedl Izraele z Egypta přemocnou rukou, napřaženou paží.

Ant. 3 Vzdávejme díky Bohu, Pánu nebes, od našich nepřátel nás osvobodil.

³⁴ Dál pak nevyhladili ty kmeny, *
      jak jim bylo Pánem řečeno,
³⁵ nýbrž s pohany se pomísili, *
      chytili se jejich špatností.
³⁶ Uctívali s nimi jejich modly, *
      které pro ně byly nástrahou, –

³⁷ takže svoje syny a své dcery *
      přinášeli v oběť démonům.
³⁸ Nevinnou krev marně prolévali, *
      krev svých dětí, synů jako dcer,
   na oltáři kananejských model, *
      hříchem krve znesvětili kraj.
³⁹ Tak se svými skutky poskvrnili, *
      takto byli Bohu nevěrní! –

⁴⁰ Zahořel Pán hněvem na svůj národ, *
      pojal odpor k svému dědictví.
⁴¹ V ruce pohanů je proto vydal; *
      vládli jim, kdo chovali k nim zášť.
⁴² Utiskovali je nepřátelé, *
      jejich moci byli poddáni. –

⁴³ Přemnohokrát Pán je vysvobodil, †
      oni však mu vzdorovali stále; *
      do svých vin se propadali dál.
⁴⁴ On vždy znova shlédl k jejich bídě, *
      kdykoli je slyšel naříkat, –

⁴⁵ kvůli nim byl pamětliv své smlouvy, *
      z lásky nesmírné se slitoval,
⁴⁶ takže vzbudil soucit k nim i u všech, *
      u kterých se octli v zajetí. –

⁴⁷ Vysvoboď nás, Pane, ty náš Bože, *
      shromáždi nás z krajin pohanských,
   ať tvé svaté jméno velebíme, *
      slávou tvou se smíme honosit! –

⁴⁸ Veleben buď Pán, Bůh Izraele, †
      od počátku věků na věky! *
      Všechen lid ať nyní volá: Staň se!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Vzdávejme díky Bohu, Pánu nebes, od našich nepřátel nás osvobodil.

V. V něm byl život.
O. A ten život byl světlem lidí.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

¹³Tak praví Pán, Hospodin:

„Hle, moji služebníci budou jíst,
vy však budete hladovět;
¹⁴hle, moji služebníci budou pít,
vy však budete žíznit;
hle, moji služebníci se budou radovat,
vy se však budete stydět;
hle, moji služebníci budou jásat s radostí v srdci,
vy však budete křičet s bolestí v srdci
a naříkat se sklíčenou duší.

¹⁵Svá jména zanecháte
mým vyvoleným k proklínání:
Ať tě zabije Pán, Hospodin!
Své služebníky však nazve jiným jménem.
¹⁶Kdo se bude na zemi žehnat,
bude se žehnat při věrném Bohu;
kdo bude na zemi přísahat,
bude přísahat při věrném Bohu.
Neboť se zapomene na dřívější soužení,
zůstanou skrytá před mýma očima.

¹⁷Hle, utvořím nová nebesa a novou zemi,
nebude se vzpomínat na to, co minulo,
nikomu to nevstoupí na mysl.
¹⁸Plesat a jásat budou navěky
nad tím, co stvořím:
neboť – hle – v jásot přetvořím Jeruzalém
a lid jeho v radost!
¹⁹Plesat budu nad Jeruzalémem,
radovat se budu ze svého lidu.
Neuslyší se v něm
hlas pláče nebo křiku.
²⁰Nebude v něm dítě, které by žilo jen několik dní,
ani stařec, který nenaplní svá léta;
teprve ve stáří sta let
jinoch zemře,
za prokletého bude považován,
kdo se nedožije sta let.

²¹Vystavějí si domy a budou v nich bydlet,
vysadí vinice a budou jíst jejich plody.
²²Nebudou stavět, aby jiný bydlel,
nebudou sázet, aby jiný jedl;
jako věk stromu bude věk mého lidu,
a co moji vyvolení svýma rukama vytvoří,
to budou dlouho užívat.

²³Nebudou se namáhat nadarmo,
nebudou rodit pro náhlou smrt,
neboť budou pokolením požehnaným od Hospodina
a jejich potomci s nimi.
³⁴Dříve než budou volat, já odpovím;
ještě budou mluvit, a já je už vyslyším.

²⁵Vlk a beránek se budou pást spolu,
lev jako býk bude žrát plevy,
ale hadovi bude chlebem prach.
Nikdo nebude škodit ani pustošit
na celé mé svaté hoře“
– praví Hospodin.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého biskupa Maxima Turínského

     Evangelium podává zprávu, že si Pán přišel k Jordánu pro křest a že se chtěl dát v této řece zasvětit nebeským tajemstvím.
     A je zákonité, že po narození Páně následovala tato slavná událost – třebaže k ní došlo s odstupem let, přesto patří k téže době – a mám za to, že i dnešní slavnost je třeba nazvat svátkem Kristova narození.
     Neboť tehdy se narodil pro lidi, a dnes se tajemně znovuzrodil. Tehdy ho vydala světu Panna, dnes ho zplodilo Boží tajemství spásy. Když se rodí jako člověk, chová ho na klíně matka Maria. Když se rodí podle řádu Božího tajemství, objímá ho Bůh Otec svým hlasem a říká: Toto je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení; toho poslouchejte.¹ Matka tedy hýčká dítě v měkkém klíně, Otec slouží Synu láskyplným svědectvím. Matka umožňuje klanění mudrcům, Otec ho zjevuje k uctívání národům.
     Pán Ježíš přišel ke křtu a chtěl, aby bylo jeho svaté tělo obmyto vodou.
     Někdo by mohl říci: Proč se ten, který je svatý, chtěl dát pokřtít? Poslyš tedy: Kristus nevstupuje do vody ke křtu proto, aby byl posvěcen vodou, ale proto, aby on sám vodu posvětil a svým očištěním aby očistil proud vody, jíž se dotýká. Kristovo posvěcení zajisté znamená zásadní posvěcení vodního živlu.
     Když byl totiž omýván Spasitel, byla tím už tehdy všechna voda očištěna k našemu křtu. Byl očištěn sám pramen, aby se budoucím pokolením mohlo dostávat milosti očistné koupele. Kristus tedy křtem předchází a křesťanský lid jej má s důvěrou následovat.
     Takto já chápu toto tajemství. Vždyť přece i ohnivý sloup šel napřed přes Rudé moře a synové Izraele jej bezpečnou cestou následovali. Sloup kráčel přes vodu první, aby připravil cestu těm, kdo putovali za ním. V této události bylo naznačeno tajemství křtu, jak říká apoštol.² Když oblak zakrýval lidi a voda je nesla, byl to vlastně jakoby křest.
     Ale toto všechno vykonal týž Kristus Pán jako teď. Jako tehdy předcházel Izraelovy syny v ohnivém sloupu přes moře, tak nyní v sloupu svého těla předchází křesťanský lid křtem. Je to skutečně ten sloup, který tehdy osvěcoval oči těch, kdo šli za ním; nyní osvěcuje srdce věřících. Tehdy vytyčil bezpečnou stezku v příboji vln, nyní ve křtu posiluje kroky víry.
     ¹ Mt 3, 17; 17, 5
     ² srov. 1 Kor 10, 1-2

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant.Dají mu jméno Emanuel - to je "Bůh s námi".

První kantikum