[ nová verze ]
18. září 2024, Středa
4. týden žaltáře
Druhé mezidobí, 24. týden
Pro OP: Sv. Jana Maciase, řeholníka, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 18. září 2024
Druhé mezidobí, 24. týden
4. týden žaltáře
VIGILIE
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Perutný zvěstovatel dní
nám hlásí blízké svítání.
Buditel srdcí, Pán, je tu
a burcuje nás k životu.
Opusťte, volá, lůžka svá,
snem ztěžklá, slehlá, nezdravá,
a střídmí, čistí v srdci svém
vždy bděte, neboť blízko jsem!
Až se červánky zářivé
po ranním nebi rozlejí,
ať nás, vždy v práci poctivé,
posílí světla nadějí.
K Ježíši s pláčem volejme,
z duše vždy bdělé, upřímné:
Jen usilovné vzývání
spát čistým srdcím zabrání.
Kriste, rozežeň dřímoty,
už rozbils krunýř temnoty,
všech starých hříchů zbav i nás
a v duši nalej nový jas.
Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.
Během dne:
V nás lásku k tobě probuď již,
Bože, jenž viny odpouštíš,
a s vlídností se k srdcím schyl,
když jsi je od vin očistil.
Jak cizinci sem přišli jsme,
jak vyhnanci zde úpíme.
Ty jsi náš přístav, otčina,
veď nás, kde život začíná.
Jsi pramen žití, pravdy jas,
po tobě žízní láska v nás.
Je nevýslovně blažený
zrak toho, jenž tě vidět smí.
Tobě zní sláva nesmírná,
i když jen chval těch vzpomíná,
jež tobě stále vzdávají,
kdo k tobě duchem vzlétají.
To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Nezvítězilo jejich rámě, nýbrž tvá pravice, tvá jasná tvář.
Žalm 43 (44)
Pohromy národa
V tom všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. (Řím 8, 37)
I
2 Na vlastní uši jsme slýchali, Bože, *
otcové naši nám vyprávěli
o tom, cos vykonal za jejich dnů, *
v tom dávném čase rukou svou.
3 Pohany vyhnals, je jsi tam vsadil,
národy potřels a jim jsi dal růst. –
4 Nedobyli si mečem tu zemi, *
nezvítězilo jejich rámě,
nýbrž tvá pravice, tvoje rámě, *
tvá jasná tvář jen z lásky k nim. –
5 Ty jsi to, ty, můj král a můj Bůh, *
jenž jsi dal zvítězit Jákobovi.
6 S tebou jsme zdolali nepřátele, *
tvým jménem deptáme protivníky. –
7 Na svém luku si nezakládám, *
nevděčím za vítězství meči:
8 tys nám dal zvítězit nad nepřáteli, *
pokořils ty, kdo nás nenávidí.
9 Proto jsme denně se chlubili Bohem, *
povždy jsme chválili tvé jméno.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Nezvítězilo jejich rámě, nýbrž tvá pravice, tvá jasná tvář.
Ant. 2 Pán od vás neodvrátí svou tvář, obrátíte-li se k němu.
II
10 Teď jsi nás odvrhl, ponechal v hanbě, *
netáhneš, Bože, už do boje s námi.
11 Nechals nás utíkat před nepřítelem, *
loupí nás ti, kdo nás nenávidí.
12 Vydals nás v plen jak jateční stádo, *
mezi pohany rozptýlil jsi nás. –
13 Lacino prodáváš svůj národ, *
pramálo jsi tím prodejem získal.
14 Sousedům dal jsi nás v opovržení, *
všem kolem dokola k hanbě a smíchu.
15 Dopustils, že jsme v přísloví vešli, *
pohané nad námi kývají hlavou. –
16 Stále svou hanbu mám před očima, *
studem se celý červenám v tváři,
17 slyším-li samou hanu a výsměch, *
vidím-li mstivého nepřítele.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Pán od vás neodvrátí svou tvář, obrátíte-li se k němu.
Ant. 3 Vzbuď se, Pane, a nechtěj nás zatratit navždy.
III
18 A toto všechno dolehlo na nás, †
i když jsme na tebe nezapomněli, *
úmluvu s tebou neporušili,
19 naše srdce se neodvrátilo, *
nesešly naše kroky z tvé cesty,
20 a tys nás rozbil v šakalích místech, *
ty jsi nás zastřel temnotami. –
21 Kdybychom bývali zapomněli †
na svaté jméno svého Boha *
a vztáhli ruce k cizímu bohu,
22 což by to Bůh byl nezpozoroval? *
On přece zná všechny tajnosti srdce.
23 Pro tebe stále nás pobíjejí, *
jednají s námi jak s jatečním stádem. –
24 Procitni, Pane, proč ještě spíš? *
Vzbuď se a nechtěj nás zatratit navždy!
25 Proč stále před námi skrýváš svou tvář, *
bídu a strast naši zapomínáš?
26 Naše duše je sražena v prach, *
na zemi ulpělo naše tělo.
27 Povstaň už, Pane, na pomoc pospěš, *
v milosti své nás vysvoboď!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Vzbuď se, Pane, a nechtěj nás zatratit navždy.
V.
Zjev jasnou tvář svému služebníku.
R.
Nauč mě, Pane, svým přikázáním.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Ezechiela
12, 1-16
Symbolický úkon naznačuje odchod lidu do vyhnanství
1Hospodin mě oslovil: 2„Synu člověka, bydlíš mezi vzpurným
plemenem, které má oči k vidění a nevidí, uši k slyšení a neslyší, protože je to vzpurné plemeno.
3Ty tedy, synu člověka, připrav si před
nimi za bílého dne zavazadla vyhnance a přestěhuj se před jejich očima ze svého místa na místo
jiné; snad uznají, že jsou vzpurné plemeno. 4Vynes za bílého dne před jejich očima svá zavazadla
ven, zavazadla vyhnance; sám však vyjdeš před nimi večer, jako odcházejí vyhnanci. 5Před jejich
očima si prokopej zeď a vyjdi skrze ni. 6Před jejich očima nes na ramenou svá zavazadla, vyjdeš za
tmy, přikryješ svou tvář, takže neuvidíš zemi; činím totiž z tebe znamení pro dům Izraele."
7I udělal jsem, jak mi bylo poručeno: za bílého dne jsem vynesl svá zavazadla jako vyhnanec, večer
pak jsem si prokopal zeď, za tmy jsem vyšel a před jejich očima jsem na ramenou nesl zavazadla.
8Ráno mě Hospodin oslovil: 9„Synu člověka, jistě ti
řekl dům Izraele, dům vzpurný: ‚Co děláš?‘ 10Řekni
jim: Tak praví Pán, Hospodin: Toto hrozebné proroctví patří vládci, který je v Jeruzalémě, a všemu
Izraelovu domu, který v něm sídlí. 11Řekni: Já jsem vám znamením: Jak jsem učinil, tak se jim stane:
do vyhnanství, do zajetí půjdou! 12A
vládce, který je mezi nimi, ponese na ramenou svá zavazadla – a vyjde za tmy. Prokopají zeď, aby
ho vyvedli, přikryje svou tvář, aby neuviděl očima zemi. 13Roztáhnu proti němu svou síť, bude polapen
do mých tenat, přivedu ho do Babylóna, do chaldejské země – tu však neuvidí – a zemře tam. 14Do všech
větrů rozptýlím všechny, kteří jsou kolem něho, jeho reky i válečné sbory a za nimi vytasím meč.
15Tu poznají, že já jsem Hospodin, až je rozptýlím mezi národy a rozpráším po zemích.
16Zanechám však z nich několik lidí, zachráněných od meče, hladu a moru, aby vypravovali všechny jejich ohavnosti
mezi národy, k nimž přijdou. Poznají, že já jsem Hospodin."
RESPONSORIUM
Ez 12, 15; Ž 88 (89), 31.33
O.
Rozptýlím je mezi národy a rozpráším po zemích. *
Poznají, že já jsem Pán.
V.
Jestli opustí můj zákon a nebudou jednat podle mých příkazů, potrestám je metlou za to provinění.
*Poznají, že já jsem Pán.
DRUHÉ ČTENÍ
Z kázání svatého biskupa Augustina o pastýřích
(Sermo 46, 9: CCL 41, 535-536)
Buď pro věřící vzorem
Když Pán řekl, co tito pastýři s oblibou dělávají, říká také, na co nedbají. Mezi ovcemi se šíří
nákazy. Zdravé a dobře živené jsou vzácností – takové, které se vydatně živí pravdou a dobře se
pasou na pastvinách milosti Boží. Jenže špatní pastýři ani takové ovce neušetří. Jako by nestačilo,
že se nestarají o neduživé a slabé, ani o bloudící a ztracené. Nakolik to záleží na nich, hubí i ty
silné a tučné. Ony však přesto žijí, z Božího milosrdenství žijí. Co se však týče špatných pastýřů
samých, ti ty ovce zabíjejí. Ptáš se, jak zabíjejí? Tím, že sami špatně žijí a dávají špatný
příklad. Anebo je snad nadarmo řečeno Božímu služebníku, který má významné místo mezi těmi, kdo
patří k nejvyššímu pastýři: Ty sám buď ve všem vzorem správného chování?1 Anebo jinde: Buď pro věřící vzorem?2
Neboť i statná ovce, vidí-li, že jejich představený žije zhusta špatně, a odvrátí-li v té chvíli
oči od Božích nařízení a bude hledět na takového člověka, začne si v srdci říkat: „Jestliže takhle
žije můj představený, proč pak bych i já nedělala, co dělá on?" Tak ten pastýř hubí statnou ovci. A
hubí-li takto statnou ovci, co potom dělá s těmi ostatními, když tu, kterou vůbec nemusel vypiplávat,
ale už ji našel silnou a statnou, svým špatným životem přivedl do záhuby?
Říkám vám, moji milovaní, a znovu to opakuji: I když ovce žijí a pevně stojí v Pánově slovu, i když
se drží toho, co od Pána slyšely: Dělejte, co říkají, ale podle jejich skutků nejednejte3 –
přesto ten, kdo před lidem vede špatný život, zabíjí ze své strany každého, kdo ho pozoruje. Ať si
nenamlouvá, že ten člověk přece nezemřel. Ano, žije, ale přesto je takový špatný pastýř vrahem.
Podobně jako když se smyslný člověk dívá s hříšnou touhou na nějakou ženu: ačkoli ta žena zůstává
čistá, on sám se dopouští cizoložství. Pán to přece říká pravdivě a jasně: Každý, kdo se dívá na
ženu se žádostivostí, už s ní zcizoložil ve svém srdci.4 Nevkročil sice do její ložnice, ale v
komůrce svého srdce už s ní spí.
Právě tak každý, kdo vede špatný život před očima těch, jimž je postaven do čela, zabíjí ze své
strany i ty, kteří jsou zdatní. Kdo se řídí jeho příkladem, zahyne; kdo ne, uchová si život. Špatný
pastýř však ze své strany zabíjí oba dva: Vykrmená zvířata zabíjíte, praví Pán, ale mé
ovce nepasete.5
1 Tit 2, 7
2 Tim 4, 12
3 srov. Mt 23, 3
4 Mt 5, 28
5 srov. Ez 34, 3
RESPONSORIUM
Lk 12, 48; Mdr 6, 6
O.
Kdo mnoho dostal, od toho se mnoho očekává,
* komu se mnoho svěřilo, od toho se bude víc žádat.
V.
S velkou přísností budou trestáni mocní.
* Komu se mnoho svěřilo, od toho se bude víc žádat.
KANTIKA
Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.
První kantikum
Iz 33, 2-3.5-6.7b-8.10
Modlitba v nouzi
V Kristu jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání. (Kol 2, 3)
Pane, dej nám milost, v tebe doufáme. *
Buď naší spásou každé ráno a také naší spásou v době tísně.
Před hlučným lomozem utíkají národy, *
když povstáváš, prchají pohané
na všechny strany. -
Pán je vyvýšen, neboť trůní nahoře, *
zahrnuje Sión právem a spravedlností.
A bezpečím pro tvůj život bude toto: †
moudrost a znalost jsou bohatstvím, jež zachraňuje *
bázeň Páně, to je jeho poklad. -
Poslové pokoje hořce pláčí. *
Cesty jsou opuštěné, po cestách již nikdo nechodí,
porušila se smlouva, pohrdlo se svědky, *
na nikoho se nedbalo.
Nyní povstávám, říká Pán, *
nyní se vzpínám, nyní se zvedám.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Druhé kantikum
Iz 33, 13-16
Bůh bude soudit spravedlivé
To zaslíbení platí vám i vašim dětem, ale také všem, kdo jsou ještě daleko, které si povolá Pán, náš Bůh. (Sk 2, 39)
Vy, kdo jste daleko, slyšte, co jsem udělal, *
a vy, kdo jste blízko, vizte dílo mé moci.
Na Siónu se děsí hříšníci, *
a hrůza zachvacuje ty, kdo pohrdají Pánem.
Kdo z vás může bydlet se stravujícím ohněm? *
Kdo z vás vydrží u věčného žáru? –
Kdo jedná správně *
a mluví pravdu,
kdo pohrdá vyděračským ziskem *
a odmítá všechny úplatky,
kdo si zacpává uši, aby neslyšel o prolévání krve, *
kdo zavírá oči, aby neměl zalíbení ve zlu. –
Takový bude přebývat na výsostech, *
jako skála pevný bude jeho hrad.
Vždycky bude mít chleba, *
voda mu nevyschne nikdy.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Třetí kantikum
Sir 36, 11-17
Modlitba za Boží lid
Věčný život je to, že poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. (Kol 2, 3)
Smiluj se nad lidem, který dostal od tebe jméno, *
nad Izraelem, jehož jsi nazval svým prvorozeným.
Smiluj se nad svým svatým městem, *
nad Jeruzalémem, kde přebýváš.
Naplň Sión svými nevýslovnými slovy *
a svůj lid svou slávou. -
Vydej svědectví svým prvním tvorům, *
splň proroctví učiněná tvým jménem.
Uspokoj ty, kdo v tebe doufají, *
ať jsou tví proroci hodnověrní.
Vyslyš, Pane, modlitbu svých služebníků *
podle Áronova požehnání tvému lidu.
A všichni na zemi ať poznají, *
že ty jsi Pán, věčný Bůh. –
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.
EVANGELIA
Slova svatého evangelia podle Jana 21, 1-14
Ježíš přistoupil, vzal chléb a dal jim, stejně i rybu
Ježíš se znovu zjevil svým učedníkům, a to u Tiberiadského moře. Zjevil se takto: Byli pohromadě Šimon Petr,
Tomáš zvaný Blíženec, Natanael z galilejské Kány, synové Zebedeovi a ještě jiní dva z jeho učedníků. Šimon Petr jim řekl: „Půjdu lovit
ryby.“ Odpověděli mu: „I my půjdeme s tebou.“ Vyšli tedy a vstoupili na loď, ale tu noc nic nechytili.
Když už nastávalo ráno, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on. Ježíš se jich zeptal: „Dítky, nemáte něco k jídlu?“
Odpověděli mu: „Nemáme.“ On jim řekl: „Hoďte síť na pravou stranu lodi, a najdete.“ Hodili ji tedy, a nemohli ji už ani utáhnout pro
množství ryb. Tu onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: „Pán je to!“ Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil
přes sebe svrchní šaty – byl totiž oblečen jen nalehko – a skočil do moře. Ostatní učedníci dojeli s lodi – nebyli od země daleko,
jen tak asi dvě stě loket, a táhli síť s rybami.
Když vystoupili na zem, viděli tam žhavé uhlí a na něm položenou rybu a chléb. Ježíš jim řekl: „Přineste několik ryb, které jste právě
chytili.“ Šimon Petr vystoupil a táhl na zem síť plnou velkých ryb, bylo jich sto třiapadesát. A přesto, že jich bylo tolik, síť se
neprotrhla. Ježíš je vyzval: „Pojďte snídat!“ Nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat „Kdo jsi?“ Věděli, že je to Pán.
Ježíš přistoupil, vzal chléb a dal jim, stejně i rybu. To bylo už potřetí, co se Ježíš zjevil učedníkům po svém zmrtvýchvstání.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, tys všechno stvořil a všechno řídíš; ujmi se nás, ať poznáme tvou moc a dobrotu, a dej nám sílu, abychom ti mohli sloužit
nerozděleným srdcem. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|