Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

11. červenec 2024
Druhé mezidobí, 14. týden
2. týden žaltáře

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Když kohout svým kuropěním
temno noci půlí již
a nám z nitra vypuzuje
ponuré tmy chmurnou tíž,
pokorné a naše vroucí
prosby, vlídný Bože, slyš.

Přišels jako světlo, mocný,
bdělý strážce lidí všech,
právě, když se všude ztajil
půlnočního ticha dech,
a jakoby závoj smrti
ležel na všech předmětech.

Přišels, Kriste, vytrhnout nás
ze zlého snu zajetí,
zadarmo nás vysvobodit
ze žaláře temnoty,
přinést světlo, s kterým máme
k tobě žitím kráčeti.

Sláva Otci a též tobě,
rovněž Duchu Svatému,
životu všech, světlu, míru,
Bohu trojjedinému,
vznešenému navždy Božstvu,
jménu nad vše sladkému. Amen.

Během dne:

Stůj při nás, Tvůrce laskavý,
ty slávo záře Otcovy,
když nás tvá milost opustí,
chvíme se plni úzkosti.

Když prodchnuti však Duchem jsme
a v nitru Boha neseme,
nic nepořídí zrádce zlý
proti nám svými osidly.

Kéž v pozemském svém jednání,
k němuž jsme v žití vázáni,
se těžce neproviníme,
a řádem tvým se řídíme.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení.

Jeho známí všichni zůstali stát opodál. (Lk 23, 49)

² Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *
      netrestej mě ve svém rozhorlení!
³ Zaryly se do mne tvoje šípy, *
      těžce na mne dolehla tvá ruka. –

⁴ Pro tvůj hněv mám tělo jednu ránu, *
      pro můj hřích kost ve mně není celá.
⁵ Nad hlavu se nakupily viny, *
      tíhou přetěžkou mě obtížily.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení.

Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu.

⁶ Jitří se a páchnou moje rány, *
      a to všechno pro mou pošetilost.
⁷ Přitlačen a sehnut jsem až k zemi, *
      celý den se v sklíčenosti vláčím. –

⁸ Bedra má jsou celá zanícená, *
      místečko v mém těle není zdravé.
⁹ Zesláblý jsem, zkroušený až běda, *
      křičím z hloubi sevřeného srdce. –

¹⁰ Pane, ty znáš každou moji touhu, *
       žádný povzdech můj ti není tajný.
¹¹ Srdce buší, opouští mě síla, *
       už i světlo v očích se mi kalí. –

¹² Všichni moji přátelé a druzi †
       mému neštěstí se vyhýbají, *
       ba i příbuzní se drží stranou.
¹³ Léčky strojí, kdo mě chtějí zabít, †
       hrozí mi, kdo hledají mou zkázu, *
       denně nové lsti si vymýšlejí.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu.

Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.

¹⁴ Já však jsem k nim hluchý, neslyším je, *
       němý jsem a ústa neotvírám.
¹⁵ Tak jsem jako člověk beze sluchu, *
       bez schopnosti ubránit se slovem. –

¹⁶ Doufám, Pane, v tebe jediného, *
       ty mě vyslyšíš, můj Pane Bože!
¹⁷ Říkám si: „Jen ať jim nejsem pro smích, *
       těm, kdo mají radost, klopýtnu-li!“ –

¹⁸ Já pak mám až příliš blízko k pádu, *
       stále mám svou bolest před očima.
¹⁹ Proto zhloubi přiznávám svou vinu, *
       pro svůj hřích jsem obavami sklíčen. –

²⁰ Silní však jsou moji nepřátelé, *
       mnozí, kdo mě nenávidí pro nic,
²¹ za dobrotu zlem mi odplácejí, *
       pasou po mně za to, že chci dobro. –

²² Proto ty mě, Pane, neopouštěj, †
       nevzdaluj se ode mne, můj Bože! *
       Na pomoc mi pospěš, Pane, spáso má!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.

V. Po tvé pomoci dychtí mé oči.
R. Po tvém příslibu spravedlivém.

PRVNÍ ČTENÍ

Z první knihy Královské

     ^1.11Nátan řekl Batšebě, matce Šalomounově: „Neslyšela jsi, že se Adoniáš, syn Chagitin, stal králem? A David, náš pán o tom neví. ¹²Pojď tedy, poradím ti, jak se zachráníš ty i tvůj syn Šalomoun. ¹³Nuže, vejdi ke králi Davidovi a zeptej se ho: ‚Což jsi ty sám, králi, můj pane, nepřísahal své služebnici: Tvůj syn Šalomoun bude po mně králem, ten dosedne na můj trůn? Proč se tedy stal králem Adoniáš?‘ ¹⁴Zatímco tam ještě budeš s králem mluvit, přijdu za tebou a potvrdím svá slova.“
     ¹⁵Batšeba tedy vešla do pokojíku ke králi. Král totiž byl už velmi starý a Šunemanka Abisag ho obsluhovala. ¹⁶Batšeba před králem poklekla a poklonila se mu. Král se otázal: „Co si přeješ?“ ¹⁷Odpověděla mu: „Můj pane, ty jsi své služebnici přísahal při Hospodinu, svém Bohu: ‚Tvůj syn Šalomoun bude po mně králem, ten dosedne na můj trůn.‘ ¹⁸A hle, teď se stal králem Adoniáš, a ty, králi, můj pane, o tom nevíš. ¹⁹Už připravil obětní hod, býky a velké množství vykrmeného dobytka a bravu, a pozval všechny královy syny, kněze Abjatara a velitele vojska Joaba, ale tvého služebníka Šalomouna nepozval. ²⁰K tobě, králi, můj pane, se upírají oči celého Izraele, abys jim oznámil, kdo po tobě dosedne na trůn krále, mého pána. ²¹Kdyby se stalo, že by král, můj pán, ulehl ke svým otcům, budeme tu stát já a můj syn Šalomoun jako hříšníci.“
     ²²Zatímco ještě mluvila s králem, přišel prorok Nátan. ²³Oznámili králi: „Je tu prorok Nátan.“ Vstoupil před krále a klaněl se mu tváří až k zemi. ²⁴Pak se Nátan otázal: „Králi, můj pane, což jsi řekl: ‚Po mně bude králem Adoniáš, ten zasedne na můj trůn?‘ ²⁵Dnes totiž sestoupil a připravil obětní hod, býky a velké množství vykrmeného dobytka a bravu, a pozval všechny královy syny i velitele vojska a kněze Abjatara a oni s ním jedí a pijí a provolávají: ‚Ať žije král Adoniáš!‘ ²⁶Ale mne, tvého služebníka, ani kněze Sadoka a Benajáše, syna Jojadova, ani tvého služebníka Šalomouna nepozval. ²⁷Pochází tento rozkaz vskutku od krále, mého pána? Neuvědomil jsi svého služebníka o tom, kdo po tobě dosedne na trůn, králi, můj pane.“
     ²⁸Král David odpověděl: „Zavolejte mi Batšebu.“ Vešla před krále a zůstala před ním stát. ²⁹Král se zapřisáhl: „Jakože živ je Hospodin, který mě vykoupil z každého soužení, ³⁰jak jsem ti přísahal při Hospodinu, Bohu Izraele, králem bude po mně tvůj syn Šalomoun, ten dosedne na můj trůn místo mne; učiním tak ještě dnes.“ ³¹Batšeba poklekla, poklonila se králi tváří k zemi a řekla: „Ať navěky žije král David, můj pán.“
     ³²Potom král David nařídil: „Zavolejte mi kněze Sadoka, proroka Nátana a Benajáše, syna Jojadova.“ Když předstoupili před krále, ³³král jim řekl: „Vezměte s sebou služebníky svého pána, posaďte mého syna Šalomouna na mou mezkyni a doveďte ho dolů ke Gihonu. ³⁴Tam ho kněz Sadok a prorok Nátan pomažou za krále nad Izraelem. Zatroubíte na polnici a budete volat: ‚Ať žije král Šalomoun!‘ ³⁵Pak půjdete za ním vzhůru a on přijde, dosedne na můj trůn a bude králem místo mne. Je to můj příkaz, aby on byl vládcem nad Izraelem i nad Judou.“
     ^2.10David odpočinul se svými otci a byl pochován v Davidově městě. ¹¹Doba, po kterou vládl nad Izraelem, byla čtyřicet let; v Hebronu vládl sedm let a v Jeruzalémě třiatřicet let. ¹²Šalomoun nastoupil na trůn svého otce Davida a jeho královská moc se velmi upevnila.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z listu svatého papeže Klementa I. Korinťanům

     Vidíte, milovaní, jak veliká a obdivuhodná věc je láska! Pro její dokonalost není slov. Kdo je schopen, aby byl shledán plný lásky, kromě těch, které Bůh uzná za hodné? Vyprošujme si tedy od jeho milosrdenství, abychom jí byli shledáni plní, bez lidského stranictví, bezúhonní. Všechna pokolení od Adama až po tento den pominula; ale ti, kteří byli z Boží milosti dokonalí v lásce, mají místo mezi zbožnými; a my je uvidíme, až přijde Kristovo království. Je totiž psáno: Vejděte na chviličku do svých komnat, dokud nepřejde můj hněv a mé rozhořčení;¹ a vzpomenu si na dobrý den a vzkřísím vás z vašich hrobů.²
     Blahoslavení jsme, moji milí, když plníme Boží přikázání ve svornosti lásky, aby nám pro lásku byly odpuštěny hříchy. Je totiž psáno: Šťasten, komu odpuštěna nepravost a už je přikryt jeho hřích. Šťastný člověk, jehož Bůh již neviní a v jehož duši není klam.³ To se týká těch, kteří jsou od Boha vyvoleni skrze Ježíše Krista, našeho Pána: jemu budiž sláva na věky. Amen.
     Prosme tedy o odpuštění hříchů a všeho, čeho jsme se dopustili pod zákeřným vlivem odpůrcovým. Ale také všichni původci vzpoury a rozkolu musí vyhlížet společnou naději. Protože ti, kteří žijí v bázni a lásce, chtějí raději sami upadnout v soužení, než aby to potkalo jejich bližní. A raději snášejí vlastní odsouzení, než aby byla odsouzena krásná a spravedlivá svornost, která nám byla odkázána. Neboť je pro člověka lepší, když se vyzná ze svých hříchů, než aby své srdce zatvrdil.
     Kdo je tedy mezi vámi šlechetný, milosrdný a plný lásky tak, že řekne: „Jsou-li kvůli mně nesváry, spory a rozkoly, vystěhuji se a půjdu, kam budete chtít, a učiním, co obec rozhodne; jen ať žije v pokoji Kristovo stádo i s ustanovenými kněžími“? Kdo to učiní, získá si v Kristu velikou slávu a všude jej přijmou. Neboť Pánu zem patří se vším, co nese.⁴ Tak si počínali a budou počínat, kdo žijí Božím životem, a nikdy toho nebudou litovat.
     ¹ srov. Iz 26, 20
     ² srov. Ez 37, 12
     ³ Žl 31 (32), 1-2
     ⁴ Žl 23 (24), 1

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

První kantikum