Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

6. červenec 2024
14. NEDĚLE BĚHEM ROKU

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Čas půlnoci se přiblížil,
hlas proroka nás vybízí,
abychom Bohu, Otci všech,
i Synu pěli chvalozpěv.

A s nimi Duchu Svatému.
Vždyť Bohu trojjedinému
podstaty pouze jediné
vždy vzdávat chvály musíme.

V té době úzkost utkvěla
tím, že meč Zhoubce – anděla
se smrtí kosil v její tmě
prvorozence v Egyptě.

Věrným však je to spásná noc,
vždyť tentýž anděl neměl moc
použít svého trestu v ní
tam, kde zřel krve znamení.

Lkal hořce Egypt nad syny
tak hroznou smrtí zašlými.
Jen Izrael byl spokojen,
krví beránka ochráněn.

My jsme ten pravý Izrael,
chraňme se zla i nepřátel.
Chráněni krví Kristovou
sdílíme, Pane, radost tvou.

Dej, Králi, ať jsme hodni cti
i slávy tvého království,
ať smíme tebe též i my
velebit věčně písněmi. Amen.

Během dne:

Zdravíme den, slavný den našich dní,
přešťastný den, den Páně vítězný,
hodný toho, že jím jen radost zní,
    ze všech prvý!

Boží světlo slepým se zjevuje,
v něm peklo Pán kořisti zbavuje,
přemáhá smrt a s nebem smiřuje
    zemské nivy.

Když rozsudkem Vladaře věčného
na lidský rod jho hříchu dolehlo,
ty, Bože, dál člověka slabého
    v lásce chráníš.

Všemocný Bůh v hluboké moudrosti
mírnil svůj hněv svou dobrotivostí,
když celý svět do jícnu propasti
    řítil se již.

Vykupitel lidského plemene
vítězně jde z propasti pekelné,
na ramenou jehňátko ztracené
    k nebi nese.

Boží mír už se snáší na zemi
a Boží řád dosáhl splnění,
slávu Pána velebme písněmi
    v jasném plese.

V líbezný zpěv nebeské otčiny
vpadni, Církvi, písněmi vděčnými.
Aleluja ať hlasy vroucími
    tvůj lid pěje.

Vítězná pouť smrti je za námi,
ať naši hruď naplní plesání.
Buď světu mír, ať se ráj chválami
    rozechvěje. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pane, můj Bože, oděl ses krásou a vznešeností, jako pláštěm světlem se halíš, aleluja.

Když se někdo stal křesťanem, je to nové stvoření. To staré pominulo, nové nastoupilo. (2 Kor 5, 17)

¹ Dobrořeč Pánu, chval jej, má duše! *
    Pane, můj Bože, jsi nadevše velký,
  oděný krásou a vznešeností, *
²   jako pláštěm světlem se halíš. –

  Nebesa pneš jak stanovou plachtu, *
³   síně své zbudovals nad vodami,
  z letících mračen si povoz činíš, *
    na křídlech větru se k zemi snášíš,
⁴ vichry si bereš za svoje posly, *
      plameny za své služebníky. –

⁵ V základech mocných jsi upevnil zemi, *
      takže až do věků nezakolísá.
⁶ Pramoře jako rouchem ji krylo, *
      vody stály až nad horami. –
⁷ Před tvou hrozbou stáhly se zpátky, *
      prchaly před hlasem tvého hromu.
⁸ Vzestouply do hor, do dolin klesly, *
      na místa, která ty jsi jim určil.
⁹ Dal jsi jim hranici, přes kterou nesmí, *
      aby zas nemohly zaplavit zemi. –

¹⁰ Pramenům kázal jsi v potocích stékat, *
      v údolích mezi horami plynout.
¹¹ Všechnu zvěř polní napájejí, *
      divocí osli hasí v nich žízeň.
¹² Při nich pak hnízdí nebeské ptactvo, *
      větvovím stromů zní jeho zpěv.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pane, můj Bože, oděl ses krásou a vznešeností, jako pláštěm světlem se halíš, aleluja.

Ant. 2 Pán vydává ze země chléb i víno, jež člověku potěší srdce, aleluja.

¹³ Z oblačných sídel napájíš hory, *
      vláhu z tvých komor zem dosyta pije.
¹⁴ Dáváš růst píci, jíž stáda se živí, *
      rostlinám, které jsou k užitku lidem;
  vydáváš pro ně ze země chléb, *
¹⁵   který dodává člověku síly,
  víno, jež člověku potěší srdce, *
      že se mu tvář jak olejem svítí. –

¹⁶ Dosyta pije i stromoví Páně, *
      libánské cedry, jež sázel on sám.
¹⁷ V nich pak si ptáci stavějí hnízda, *
      v cypřiších domov si udělal čáp.
¹⁸ Horské štíty kamzíkům patří, *
      ve skalách jezevci našli si skryt. –

¹⁹ Měsíc jsi učinil měřidlem času, *
      slunce pak ví, kdy zapadat má.
²⁰ Když sešleš soumrak a setmí se na noc, *
      začne v ní obcházet divoká zvěř.
²¹ Lvíčata s řevem si žádají kořist, *
      od Boha čekají pokrm svůj.
²² Když slunce vychází, stáhnou se opět, *
      ulehnou do svých doupat a nor.
²³ Tehdy pak člověk vykročí k práci, *
      aby v ní setrval po celý den.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán vydává ze země chléb i víno, jež člověku potěší srdce, aleluja.

Ant. 3 Bůh se díval na všechno, co udělal, a bylo to velmi dobré, aleluja.

²⁴ Kterak jsou četná, Pane, tvá díla! †
      Všechno jsi stvořil a učinil moudře, *
      plna je tvého tvorstva zem.
²⁵ Tam moře mocné a velké a širé, †
      v něm se to hemží bezpočtem tvorů, *
      havěti drobné i velikých stvůr.
²⁶ Lodi jím plují, i leviatan, *
      stvořils jej, aby si ve vlnách hrál. –

²⁷ Na tebe čeká všechno a všichni, *
      že jim dáš obživu v pravý čas.
²⁸ A ty ji dáváš a oni si berou, *
      dobrem se sytí, když otevřeš dlaň.
²⁹ Skryješ-li před nimi tvář, tu se zděsí, †
      když jim odejmeš dech, oni hynou, *
      opět se vracejí ve svůj prach.
³⁰ Sešleš-li ducha, tvoří se noví: *
      tak zemi obnovuješ tvář. –

³¹ Ať trvá navěky sláva Páně, *
      ať se Pán raduje ze svých děl!
³² Země se zachví, když pohlédne na ni, *
      kouří se z hor, když jen se jich tkne.
³³ Pánu chci zpívat, co budu dýchat, *
      Bohu chci hráti, co budu živ.
³⁴ Kéž se mu zalíbí moje písně! *
      Já se chci v Pánu radovat! –

³⁵ Kéž jen by hříšní ze světa sešli, †
      kéž by už bezbožných nebylo nikde! *
      Dobrořeč Pánu, duše má!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Bůh se díval na všechno, co udělal, a bylo to velmi dobré, aleluja.

V. Blahoslavené jsou vaše oči, že vidí.
R. A vaše uši, že slyší.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhé knihy Samuelovy

     ¹Hospodin poslal k Davidovi proroka Nátana. Když k němu přišel, řekl mu: „V jednom městě byli dva muži, jeden bohatý a druhý chudý. ²Boháč měl velký počet bravu a skotu, ³a chudák neměl vůbec nic, jen jednu ovečku, kterou si koupil. Tu choval a ona rostla u něho spolu s jeho dětmi. Jedla z jeho skývy a pila z jeho misky a spávala v jeho klíně; byla mu jako dcera. ⁴Přišla pak návštěva k boháči. Bylo mu líto vzít ze svých ovcí a ze svého skotu a připravit pohoštění pocestnému, který k němu přišel, proto vzal ovečku toho chudáka a připravil ji muži, který k němu přišel.“ ⁵David vzplanul velkým hněvem proti tomu člověku a řekl Nátanovi: „Jako že je živ Hospodin, člověk, který to udělal, zasluhuje smrt! ⁶Ovci nahradí čtyřnásobně za to, že se dopustil takové věci a neměl slitování.“
     ⁷Nátan řekl Davidovi: „Ty jsi ten muž! Tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Já jsem tě pomazal za krále nad Izraelem a já jsem tě vysvobodil ze Saulovy ruky. ⁸Dal jsem ti dům tvého pána i jeho ženy, dal jsem ti dům Izraele a Judy. Kdyby to bylo málo, cokoli jiného bych ti přidal. ⁹Proč jsi pohrdl Hospodinovým slovem, že jsi učinil, co je zlé v jeho očích? Chetitu Uriáše jsi zabil mečem a jeho ženu sis vzal za manželku, zabil jsi ho mečem Ammonových synů. ¹⁰Proto se již nikdy nevzdálí meč od tvého domu za to, že jsi pohrdl Hospodinem, když jsi vzal manželku Chetity Uriáše a udělals ji svou ženou. ¹¹Tak praví Hospodin: Hle, dám povstat neštěstí proti tobě z tvého vlastního domu: před tvýma očima vezmu tvé ženy a dám je tvému příbuznému a on bude spát s tvými manželkami před očima tohoto slunce. ¹²Tys jednal skrytě, já však udělám tuto věc před celým Izraelem a na slunci!“
     ¹³David řekl Nátanovi: „Zhřešil jsem proti Hospodinu!“ Nátan Davidovi odpověděl: „I Hospodin ti odpouští hřích, nezemřeš; ¹⁴svým jednáním jsi však urazil Hospodina, proto syn, který se ti narodil, musí zemřít.“ ¹⁵Nátan se pak vrátil domů.
     Hospodin tedy ranil dítě, které Uriášova manželka porodila Davidovi, a těžce onemocnělo. ¹⁶David se obrátil k Bohu kvůli chlapečkovi a přísně se postil, šel a trávil noci leže na zemi. ¹⁷Dvořané jeho domu dělali vše možné, aby ho pohnuli vstát ze země, on však nechtěl a nejedl s nimi. ¹⁸Sedmého dne dítě zemřelo. Davidovi služebníci se mu báli oznámit, že dítě zemřelo. Říkali: „Když dítě bylo ještě naživu, domlouvali jsme mu, ale neuposlechl nás. Jak bychom mu teď mohli říci: ‚Dítě zemřelo‘? Provedl by něco zlého.“ ¹⁹Když David viděl, že si jeho služebníci šeptají, porozuměl, že dítě zemřelo. David se tedy svých služebníků zeptal: „Dítě zemřelo?“ Odvětili: „Zemřelo.“
     ²⁰A David vstal ze země, umyl se, pomazal se, převlékl si oděv, vešel do Hospodinova domu a klaněl se. Pak vstoupil do svého domu a požádal, aby mu předložili chléb, a jedl. ²¹Jeho služebníci mu pravili: „Jak můžeš takto jednat? Dokud dítě bylo naživu, postil ses a plakal. Jakmile dítě zemřelo, vstaneš a jíš chléb.“ ²²Odvětil: „Dokud dítě ještě žilo, postil jsem se a plakal, neboť jsem si říkal: Kdoví, zda se Hospodin nade mnou neslituje a zda dítě nezůstane naživu. ²³Teď zemřelo. Proč bych se měl postit? Což je mohu ještě přivést zpět? Já půjdu k němu, ale ono se ke mně nevrátí.“
     ²⁴Pak David potěšil svou ženu Batšebu, vešel k ní a spal s ní. I porodila syna a on mu dal jméno Šalomoun. Toho si Hospodin zamiloval ²⁵a ohlásil skrze proroka Nátana, že ho mají pojmenovat Jedidjáš – to je Hospodinův miláček – kvůli Hospodinu.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého biskupa Augustina

     Uznávám, špatně jsem činil,¹ říká David. Já svůj hřích připouštím, ty jej odpouštěj. Nikdy se nemůžeme domnívat, že žijeme dobře a že jsme bez hříchu. Chválou našeho života by mělo být, že prosíme o odpuštění. Ale nešťastní lidé bez naděje si svých hříchů nevšímají, zato jsou zvědaví na hříchy jiných. Nehledají, co by mohli napravit, ale co by mohli roztrhat. A protože sami pro sebe nemají omluvu, jsou vždycky ochotni obvinit druhého. Ne tak David, ten nám dal příklad, jak se modlit a činit zadost Bohu. Říká: Uznávám, špatně jsem činil, svůj hřích mám na očích stále.² Nezaměřuje se na hříchy druhých, ale sám sebe volá před svůj soud, nemazlí se se sebou, ale jde do sebe a proniká až do hlubin srdce. Nešetří se, a proto není drzost, že prosí, aby byl ušetřen.
     Chceš se smířit s Bohem? Nauč se, co máš udělat sám se sebou, aby se Bůh s tebou smířil. Všimni si, co stojí v témže žalmu. Čte se tam: Kdybys chtěl oběti, přinesl bych ti je; tobě však na zápalných obětech nezáleží.³ Zůstaneš tedy bez oběti? Nebudeš obětovat nic? Žádnou obětí nehodláš usmířit Boha? Co jsi říkal? Kdybys chtěl oběti, přinesl bych ti je; tobě však na zápalných obětech nezáleží. Čti dál, poslouchej a mluv: Má oběť, Pane, je zkroušený duch, zdrcené srdcem neodmítneš.⁴ Cos chtěl obětovat, jsi musel zavrhnout, ale přišels na to, co bys obětovat mohl. Jako tvoji praotcové jsi přiváděl k oběti dobytek, říkalo se tomu zápalná oběť. Kdybys chtěl oběti, přinesl bych ti je. Jenže ty je nechceš, a přece bys nějakou oběť chtěl.
     Na zápalných obětech ti nezáleží, říká David. Nezáleží-li ti na zápalných obětech, že bych ti nemohl obětovat vůbec nic? Kdepak. Má oběť, Pane, je zkroušený duch, zdrcené srdce neodmítneš. Máš tedy co obětovat. Nemusíš obhlížet stáda a vypravovat lodi do dalekých zemí pro kadidlo a vonná koření. Hledej ve svém srdci, co by bylo Bohu milé. Je nutné srdce zkrušit. Bojíš se, že by ve zkroušenosti zahynulo? Máš tam přece: Stvoř ve mně čisté srdce, Pane.⁵ Nuže, má-li být čisté srdce stvořeno, musí být nečisté zkrušeno.
     Když hřešíme, měli bychom se ošklivit sobě samým, protože Bohu se hříchy oškliví. A protože bez hříchu nejsme, buďme Bohu podobni aspoň v tom, že se nám nebude líbit totéž co jemu. Aspoň z části se spojíš s vůlí Boží, když se ti na sobě samém nelíbí to, co nenávidí ten, který tě učinil.
     ¹ Žl 50 (51), 5
     ² tamtéž
     ³ srov. Žl 50 (51), 18
     ⁴ Žl 50 (51), 19
     ⁵ Žl 50 (51), 12

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

První kantikum