Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

29. červen 2023
Druhé mezidobí, 12. týden
4. týden žaltáře

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Když kohout svým kuropěním
temno noci půlí již
a nám z nitra vypuzuje
ponuré tmy chmurnou tíž,
pokorné a naše vroucí
prosby, vlídný Bože, slyš.

Přišels jako světlo, mocný,
bdělý strážce lidí všech,
právě, když se všude ztajil
půlnočního ticha dech,
a jakoby závoj smrti
ležel na všech předmětech.

Přišels, Kriste, vytrhnout nás
ze zlého snu zajetí,
zadarmo nás vysvobodit
ze žaláře temnoty,
přinést světlo, s kterým máme
k tobě žitím kráčeti.

Sláva Otci a též tobě,
rovněž Duchu Svatému,
životu všech, světlu, míru,
Bohu trojjedinému,
vznešenému navždy Božstvu,
jménu nad vše sladkému. Amen.

Během dne:

Stůj při nás, Tvůrce laskavý,
ty slávo záře Otcovy,
když nás tvá milost opustí,
chvíme se plni úzkosti.

Když prodchnuti však Duchem jsme
a v nitru Boha neseme,
nic nepořídí zrádce zlý
proti nám svými osidly.

Kéž v pozemském svém jednání,
k němuž jsme v žití vázáni,
se těžce neproviníme,
a řádem tvým se řídíme.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Můj Bože, před zlobou bezbožníků nestraň se mých úpěnlivých proseb.

Ježíše se zmocnila hrůza a úzkost. (Mk 14, 33)

² Nakloň, Bože, sluch k mé modlitbě, *
      nestraň se mých úpěnlivých proseb,
³ slyš mě pozorně a vyslyš mě, *
      neklidný jsem ve své sklíčenosti.
⁴ Zděšený jsem křikem nepřátel, *
      útiskem a zlobou bezbožníků. –

   Rozpoutali zhoubu proti mně, *
      zuřivě se na mne osopují.
⁵ Srdce se mi v prsou tetelí, *
      úzkost smrtelná mě zachvátila.
⁶ Padá na mne strach a zděšení, *
      leží na mně nevýslovná hrůza. –

⁷ Říkám si: „Mít křídla holubí, *
      uletěl bych, až bych došel klidu."
⁸ Uletěl bych rád co nejdále, *
      noclehem bych zůstal někde v poušti.
⁹ Vyhledal bych si tam útulek *
       na ochranu před divokým vichrem.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Můj Bože, před zlobou bezbožníků nestraň se mých úpěnlivých proseb.

Ant. 2 Pán nás vysvobodil z rukou zákeřného nepřítele.

¹⁰     Zachraň mě před bouřením jejich hrdel, Pane. †
       Před záplavou jejich jazyků. *
       V městě vidím násilí a sváry.
¹¹ Ve dne v noci brousí kolem něj, †
       po hradebních zdech je obcházejí, *
       uvnitř vládne bezpráví a útisk.
¹² V jeho středu číhá záhuba, *
       klam a křivda z tržišť neodchází.
¹³ Kdyby potupil mě nepřítel, *
       křivdu od něj dovedl bych snášet;
    kdyby na mě tak zle dotíral, *
       kdo mě nenávidí, schoval bych se.
¹⁴ Tys však to byl, člověk jako já, *
       ty, můj blízký důvěrník a přítel!
¹⁵ Slasti přátelství jsme ty a já *
       prožívali spolu v domě Páně.

      ¹⁶ Kéž je za to zmatek posedne, *
          kéž jsou za to uchváceni smrtí,
          kéž jdou do podsvětí zaživa, *
          když je v jejich domech plno zloby!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán nás vysvobodil z rukou zákeřného nepřítele.

Ant. 3 Svěř se Pánu ve své nesnázi a on tě zachová.

²⁰ Ismael a Jaalam a ti, *
       kteří obývají na východě,
    na výměnu nepřistupují, *
       neboť odmítají bát se Boha. –

²¹ Každý proti jeho přátelům *
       zdvíhá ruku, znesvěcuje smlouvu.
²² Nad máslo je hladší jeho řeč, *
       ale v srdci hotoví se k boji;
    slova lahodnější oleje, *
       ale jsou to vytasené meče. –

²³ Svěř se Pánu ve své nesnázi, †
       on tě zachová a nedopustí, *
       aby spravedlivý padl navždy. –

²⁴ Je však, Pane, svrhneš do hrobu, *
       že se muži krvaví a lstiví
    nedožijí půlky života! *
       Kdežto já jen v tebe důvěřuji.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Svěř se Pánu ve své nesnázi a on tě zachová.

V. Můj synu, dbej na moji moudrost.
R. K mým výrokům nakloň své ucho.

PRVNÍ ČTENÍ

Z první knihy Samuelovy

     ¹⁴Jeden z mládenců oznámil Nábalově ženě Abigaile: „Hle, David poslal z pouště posly s požehnáním pro našeho pána, ale on se na ně osopil. ¹⁵Ti muži se k nám chovali velice dobře. Nebylo nám ubližováno a nic jsme nepohřešili po všechny dny, co jsme se s nimi stýkali, když jsme byli na poli. ¹⁶Byli nám hradbou ve dne v noci po všechny dny, co jsme byli s nimi, když jsme pásli ovce. ¹⁷Teď uvaž a pohleď, co bys měla udělat. Vždyť se na našeho pána a celý jeho dům valí pohroma! A on je takový ničema, že se s ním nedá mluvit.“
     ¹⁸Abigail rychle vzala dvě stě chlebů, dva měchy vína, pět připravených ovcí, pět měr praženého zrní, sto sušených hroznů, dvě stě pletenců sušených fíků a naložila to na osly. ¹⁹Svým mládencům řekla: „Jděte napřed, já půjdu za vámi.“ Svému muži Nábalovi neoznámila nic. ²⁰Když sjížděla na oslu dolů, kryta horou, tu proti ní sestupoval David se svými muži, takže na ně narazila. ²¹David si řekl: „Věru, nadarmo jsem střežil ve stepi všechno, co mu patřilo. Ze všeho, co má, nic nepohřešil. A přece se mi odplatil za dobro zlem. ²²Ať mne Bůh potrestá, ušetřím-li ve všem, co má, do rána někoho z mužského pohlaví.“
     ²³Jakmile Abigail uviděla Davida, rychle sesedla z osla, padla před Davidem na tvář a poklonila se k zemi. ²⁴Padla mu k nohám a zvolala: ²⁸„Promiň své služebnici vinu. Vždyť Hospodin jistě zbuduje mému pánu trvalý dům. Můj pán vede boje Hospodinovy a po všechny tvé dny se na tobě nenašlo nic zlého. ²⁹Kdyby někdo povstal, aby tě pronásledoval a ukládal ti o život, ať je duše mého pána pojata do svazku živých u Hospodina, tvého Boha. Ale duši tvých nepřátel ať vloží do praku a odmrští. ³⁰Až Hospodin učiní mému pánu všechno to dobré, jež ti přislíbil, a pověří tě, abys byl vládcem nad Izraelem, ³¹nebudeš mít újmu ani výčitky, můj pane, že jsi prolil nevinnou krev a zjednal si sám právo. Až Hospodin prokáže mému pánu dobro, vzpomeň na svou služebnici.“
     ³²David Abigaile odvětil: „Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, že mi tě dnes poslal vstříc. ³³A požehnán buď tvůj důvtip a požehnána ty sama, žes mě dnes zadržela, abych se nedopustil krveprolití a nezjednal si právo sám. ³⁴Ale jakože živ je Hospodin, Bůh Izraele, který mi zabránil způsobit ti něco zlého, kdybys mi nebyla rychle vyšla vstříc, nezůstal by Nábalovi do jitřního úsvitu ani jediný mužského pohlaví.“ ³⁵David od ní vzal, co mu přinesla, a řekl jí: „Pokojně jdi do svého domu. Hleď, vyslyšel jsem tě a beru na tebe ohled.“
     ³⁶Když Abigail přišla k Nábalovi, měl právě ve svém domě hody jako nějaký král. Byl dobře naladěn, opilý až přespříliš. Proto mu až do jitřního úsvitu neoznámila ani to nejmenší. ³⁷Ráno, když Nábal vystřízlivěl, oznámila mu jeho žena, co se událo. Tu ho ranila mrtvice a ztuhl jako kámen. ³⁸Asi po deseti dnech Hospodin Nábala tvrdě zasáhl, takže zemřel.
     ³⁹Když David uslyšel, že Nábal zemřel, řekl: „Požehnán buď Hospodin, že rozhodl spor proti Nábalovi, jenž mě pohaněl a že překazil svému služebníku zlý čin a že zlobu Nábalovu obrátil Hospodin na jeho hlavu.“

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z homilií svatého biskupa Řehoře z Nyssy

     Toto zaslíbení je tak ohromné, že přesahuje všechnu míru blaženosti. Vždyť co by si kdo mohl přát nad takové dobro, když v tom, kterého smí vidět, má všechno? Vidět znamená v Písmu přece totéž co mít. Například: Abys viděl štěstí Jeruzaléma¹ znamená totéž jako „abys našel“. Nebo jinde ve slovech: Nechť zmizí bezbožný, aby neviděl slávu Páně,² tím neviděním míní prorok nemít na ní účast.
     Kdo tedy vidí Boha, má skrze toto vidění všechno, co patří k dobru: život bez konce, věčnou neporušitelnost, nesmrtelnou blaženost, království, které nekončí, ustavičnou radost, pravé světlo, oblažující hlas Ducha, nedostupnou slávu, neustálé plesání, prostě veškeré dobro.
     Takové a tak veliké je tedy to, co se otvírá naší naději v zaslíbení tohoto blahoslavenství. Slyšeli jsme však, že cestou k onomu vidění je očištění srdce. Tu se mi zase honí hlavou myšlenka, zda snad čisté srdce nepatří mezi věci neproveditelné, která jsou nad lidské možnosti. Jestliže totiž jen v čistotě srdce lze vidět Boha, ale ani Mojžíš, ani Pavel přitom Boha neviděli a tvrdí dokonce, že ho ani sami, ani nikdo jiný vidět nemůže, pak se zdá, že to, co nám Slovo zde v blahoslavenství předkládá, je něco tak nemožného, že to nelze uskutečnit ani si představit.
     Co je nám potom ale platné, že víme, jak lze Boha vidět, jestliže nemáme sílu a schopnost to uskutečnit? Vyjde to nastejno, jako by někdo jen řekl, že je blažené žít v nebi, poněvadž je tam možné vidět to, co zde na světě k vidění není. Kdyby ovšem ve své řeči ukázal na nějaký způsob, jak se do nebe dostat, mělo by již pro posluchače cenu vědět, že je blažené tam žít. Pokud však není cesta na nebesa volná, co je platné vědět něco o nebeské blaženosti? Takové vědění přináší jedině zármutek nad tím, o jak skvělé věci jsme připraveni, poněvadž jsou pro nás nedostupné. Což nás tedy Pán vybízí k něčemu, co není v našich možnostech? Což je jeho vznešené učení nad lidské síly?
     Rozhodně nikoli. Od těch, kterým nedal křídla, přece nežádá, aby létali, ani nechce od těch, jimž dal schopnost žít na souši, aby žili pod vodou. Jestliže tedy ve všech ostatních případech zákon odpovídá možnostem těch, pro něž je určen, a nenutí je k ničemu, čeho nejsou schopni, můžeme z toho usoudit, že také to, co nám blahoslavenství ukazuje, je jistě v našich silách, a nemusíme se tedy vzdávat naděje. Také soudíme, že ani Jan, ani Pavel, ani Mojžíš, ani nikdo jim podobný nebyl připraven o tu nadzemskou blaženost, která vyplývá z vidění Boha; jistě ne ten, kdo řekl teď mě už jen čeká věnec spravedlnosti, který mi předá spravedlivý soudce,³ ani ten, kdo ležel na Ježíšových prsou,⁴ ani ten, kdo slyšel Boží hlas říkat poznal jsem tě ve všem všudy.⁵ Jestliže tedy nepochybujeme o tom, že i ti, kteří prohlašovali nazírání Boha za nemožné, jsou sami blažení, a blaženost přitom pramení z vidění Boha, a Boha může vidět jenom ten, kdo má čisté srdce, pak určitě čistota srdce, pomocí níž se lze stát blaženým, není nedosažitelná!
     Jak je ale možné dát za pravdu těm, kdo s Pavlem hlásají, že patřit na Boha není v naší moci, a zároveň tím nepopřít slovo Páně, které slibuje, že kdo má čisté srdce, uvidí Boha?
     ¹ Žl 127 (128), 5
     ² srov. Iz 26, 10
     ³ 2 Tim 4, 8
     ⁴ srov. Jan 21, 20
     ⁵ Ex 33, 17 (LXX)

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

První kantikum