[ nová verze ]
1. květen 2023, Pondělí
4. týden žaltáře
Doba velikonoční, 4. týden Sv. Josefa, Dělníka, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 1. květen 2023 Sv. Atanáše, biskupa a učitele Církve, památka
Narodil se kolem roku 295 v Alexandrii v Egyptě. Doprovázel jako jáhen svého biskupa
na nicejském koncilu (325). Když se sám stal alexandrijským patriarchou (328), statečně a vytrvale
hájil víru v Kristovo božství, jak bylo definováno v Niceji, proti stoupencům alexandrijského kněze, bludaře Aria.
Ani šikanování ze strany císaře, ani ustrašenost ostatních biskupů, ani několikrát opakované vyhnanství nezlomilo
jeho odhodlání. Využíval nuceného pobytu mimo diecézi (celkem asi 20 let) k písemnému vysvětlování a šíření
pravé víry. Podporoval rozvoj mnišství a sepsal „Život sv. opata Antonína“. Zemřel 2. V. 373 v Alexandrii.
VIGILIE
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Věčné slunce, jež zaléváš
svým světlem všechno stvoření,
tys myslí nadpozemská zář,
zpěv našich srdcí tobě zní.
Tvůj Svatý Duch vždy v péči má
ty živé lampy planoucí,
jejichž zář světu odkrývá
ke spáse stezky vedoucí.
Co plyne z nebeských tvých slov
a srdcím z přirozenosti,
to všechno zaskvělo se znov
v tvých služebnících milosti.
Vavřínů jejich účasten
i pro jas svého učení
skví se dnes blažený muž ten,
i od nás vděčně chválený.
Dej kvůli němu, prosíme,
ať bezpečně vždy, Bože, jdem
po cestě pravdy jediné,
až k tobě jednou dospějem.
To uděl, Otče přesvatý,
se Synem stejné podstaty,
jenž s Duchem, který těší nás,
nad světem vládneš v každý čas. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Pane, kéž tě dosáhne můj hlas, svoji tvář mi neukrývej. Aleluja.
Žalm 101 (102)
Vyhnancova přání a prosby
Bůh nás těší ve všech našich souženích. (2 Kor 1, 4)
I
2 Pane, vyslyš moje prosby, *
kéž tě dosáhne můj hlas!
3 Svoji tvář mi neukrývej *
v dnešní strastiplný den.
Nakloň ke mně ucho svoje, *
pospěš na mé volání! –
4 Dny mé jako dým se tratí, *
v kostech spaluje mě žár.
5 Srdce schne jak zprahlá tráva, *
zapomínám už i jíst.
6 Sténáním a nářkem stálým *
už jen kost a kůže jsem, –
7 podobám se ptáku v poušti, *
jsem jak sýček v sutinách,
8 chřadnu, naříkám jak ptáče *
osiřelé na střeše.
9 Stále běsní nepřátelé, *
tupí mě a klnou mi.
10 Popel jídám jako chleba, *
ředím nápoj slzami,
11 pro tvůj hněv a rozhorlení: *
zdvihls mě – a svrhl zpět!
12 Mé dny jsou stín klesající, *
sám jak tráva uvadám.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Pane, kéž tě dosáhne můj hlas, svoji tvář mi neukrývej. Aleluja.
Ant. 2 Shlédni, Pane, na prosby ubohých. Aleluja.
II
13 Avšak ty, Pane, trváš věčně, *
tvé jméno z rodu do rodu.
14 Vstaň, ustrň se zas nad Siónem, *
nadešel k slitování čas.
15 Milují jej tví služebníci, *
pláčí nad jeho zřícením. –
16 Národy budou ctít tvé jméno, *
tvou slávu všichni králové,
17 až zbuduje Pán Sión znova, *
zjeví se ve své nádheře,
18 až k prosbě bezmocných se skloní, *
nezhrdne jejich modlitbou. –
19 Tak budiž psáno pro budoucí, *
ať příští národ Pána ctí!
20 Neboť Pán shlédl ze svatyně, *
on z nebe na zem popatřil,
21 zajatců vzdechy aby slyšel, *
zachránil ty, jimž hrozí smrt.
22 Pak synové tvých služebníků *
přebývat budou v bezpečí
a jejich potomstvo i nadál *
před tvojí tváří potrvá
k cti tvého jména na Sióně, *
k tvé chvále v Jeruzalémě,
23 až národy a celé říše *
se k službě Páně shromáždí.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Shlédni, Pane, na prosby ubohých. Aleluja.
Ant. 3 Založil jsi zemi, Pane, nebesa jsou dílem tvým. Aleluja.
III
24 Cestou ochabla má síla, *
dej mi znát těch pár mých dní,
25 z půlky jich mě neodváděj! *
Věky věků je tvých let!
26 Dávno založil jsi zemi, *
nebesa jsou dílem tvým:
27 pominou, ty budeš dále; †
rozpadnou se jako šat, *
změníš je, jak šat se mění. –
28 Ty však stále stejný trváš, *
roků tvých je bez konce.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Založil jsi zemi, Pane, nebesa jsou dílem tvým. Aleluja.
V.
Uslyšíš slovo z mých úst.
O.
A budeš mluvit mým jménem.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana
14, 1-13
Beránkovo vítězství
Já, Jan, 1měl jsem vidění, a hle – na hoře Siónu stál Beránek a s ním bylo sto čtyřiačtyřicet tisíc těch, kdo mají
na čele napsáno jeho jméno a jméno jeho Otce. 2Uslyšel jsem z nebe hlas jako hukot velikých vod nebo jako rachot
silného hromu. Ten hlas, který jsem slyšel, zněl, jako když zpěváci doprovázejí na citeru svůj zpěv. 3A zpívali před
trůnem, před těmi čtyřmi bytostmi a před těmi starci novou píseň. Nikdo se nemohl té písni naučit než těch sto čtyřiačtyřicet tisíc vykoupených ze země.
4To jsou ti, kdo se neposkvrnili se ženami, neboť jsou panici. Ti následují Beránka, kamkoli jde. Byli vykoupeni z lidí
jako prvotiny pro Boha a pro Beránka. 5Z jejich úst nevyšla lež. Jsou bez poskvrny.
6Pak jsem uviděl jiného anděla, letěl vysoko uprostřed nebe. Nesl věčně platné radostné poselství, aby ho zvěstoval obyvatelům
na zemi, každému národu, kmeni, jazyku i lidu. 7A volal silným hlasem: „Bojte se Boha a vzdejte mu čest, protože přišla
chvíle jeho soudu. Pokloňte se tomu, který stvořil nebe i zemi, moře i prameny vod!“
8Jiný, druhý anděl následoval a volal: „Padl, padl velký Babylón, který opil všechny národy vášnivým vínem svého smilstva.“
9Jiný, třetí anděl následoval a velikým hlasem volal: „Kdo se klaní šelmě a jejímu obrazu a přijal znamení na
čelo nebo na ruku, 10i on bude pít z vína Božího hněvu, které je nalito nezředěné v číši jeho hněvu, a bude
před svatými anděly a před Beránkem trápen ohněm a sírou. 11Dým z ohně, který je mučí, vystupuje na věčné věky; a
nemají úlevu ani ve dne ani v noci ti, kdo se klanějí šelmě a její soše, a ti, kdo přijali jako znamení její jméno.“
12V tom je základ trpělivosti křesťanů, kteří zachovávají Boží přikázání a víru v Ježíše.
13A slyšel jsem z nebe hlas: „Napiš toto: Blažení jsou od této chvíle ti, kdo
umírají ve spojení s Pánem. Ano, říká to Duch, ať si odpočinou od svých lopot, neboť jejich skutky jdou s nimi.“
RESPONSORIUM
Srov. Zj 14, 7. 6.
O.
Slyšel jsem z nebe hlas mnoha andělů, kteří volali: *
Bojte se Boha a vzdejte mu čest. Pokloňte se tomu, který stvořil nebe i zemi, moře i prameny vod, aleluja.
V.
Viděl jsem Božího anděla, letěl vysoko uprostřed nebe a hlasitě volal: *
Bojte se Boha a vzdejte mu čest. Pokloňte se tomu, který stvořil nebe i zemi, moře i prameny vod, aleluja.
DRUHÉ ČTENÍ
Z promluv svatého Atanáše
(Oratio de incarnatione Verbi, 8-9: PG 25, 110-111)
Slovo se stalo tělem
Boží Slovo, netělesné, nepomíjející, nehmotné, přišlo mezi nás, ačkoli ani předtím nebylo od nás vzdáleno, neboť
v žádné části světa nikdy nechybělo, a protože je stále se svým Otcem, všechno všude naplňovalo.
Ve své dobrotě vůči nám zajisté přišlo, aby se nám zjevně ukázalo a Boží Syn se slitoval nad naším pokolením, nad naší bídou;
naše porušenost ho přivedla k rozhodnutí: nemohl snést, že nad námi panuje smrt, a aby nezašlo, co kdysi bylo vytvořeno,
aby Otcovo dílo při stvoření člověka nepřišlo nazmar, přijal tělo, takové, že se od našeho nijak neliší. Nechtěl totiž jen
pobýt v těle nebo se nám jenom ukázat.
Kdyby se přece chtěl pouze zjevit, mohl by klidně přijmout nějaké dokonalejší tělo. On však přijal to naše.
V panenském lůně si zbudoval chrám, své tělo; jako by se jím patřičně vybavil a vystrojil, aby se nám v něm mohl dát
poznat a aby v něm přebýval. Když tedy takto přijal tělo podobné našemu, vydal je za nás všechny všanc smrti, protože všichni
byli podrobeni jejímu porušení, a z čisté lásky přinesl toto tělo Otci za oběť; předně proto, aby všichni, kdo v něm budou
umírat, poznali, že zákon porušení, kterému lidstvo propadlo, byl zrušen, neboť smrt na těle Kristově vyčerpala svou sílu,
takže už nemá žádnou moc proti lidem, kteří se Kristu podobají; a také proto, aby lidstvu propadlému porušení vrátil
neporušitelnost a ze smrti ho povolal opět k životu. Prostřednictvím těla, které přijal, a skrze jeho vzkříšení odstranil
provždy smrt, jako když suchou třtinu stráví oheň.
Přijal smrtelné tělo proto, aby poté, co získalo účast na Slově Nejvyššího, mohlo za nás všechny podstoupit smrt, a zároveň
pro Slovo v něm přebývající zůstat neporušené, a aby posléze pro jeho vzkříšení byli všichni lidé napříště vysvobozeni z porušení.
Tělo, které tedy Boží Slovo přijalo, bylo obětováno smrti jako pravá oběť, prostá jakékoli poskvrny; a tak obětí vlastního těla
za jiné odvrátilo Boží Slovo smrt ode všech, jejichž podobu na sebe vzalo.
Takže tím, že Slovo Boží všechno a všechny převyšující svůj příbytek a hmotný nástroj nabídlo a obětovalo za všechny, jak samo
pravilo, vyrovnalo ve smrti všechny lidské dluhy a neporušený Boží Syn, spojený se všemi lidmi podobností těla, zaslíbením
vzkříšení vrátil všem lidem řádně a po právu neporušenost.
Nuže, porušení smrti už nemá nad lidmi žádnou moc, díky Slovu, které se stalo tělem a přebývá mezi námi.1
1 Jan 1, 14
RESPONSORIUM
Srov. Jer 15, 19.20; 2 Petr 2, 1
O.
Budu promlouvat tvými ústy a učiním z tebe bronzovou zeď. *
Když budou bojovat proti tobě, nic nezmohou, neboť já jsem s tebou, aleluja.
V.
Objeví se lžiučitelé a budou se snažit záludně zavést zhoubná bludařská učení. Ba dokonce budou zapírat Pána, který je vykoupil. *
Když budou bojovat proti tobě, nic nezmohou, neboť já jsem s tebou, aleluja.
KANTIKA
Ant. Pojďme a klaňme se tomu, který vstal z mrtvých, vždyť skrze kříž vzešla světu radost, aleluja.
První kantikum
Iz 63, 1-5
Pán vítězí nad nepřáteli
Zvítězili Beránkovou krví. (Zj 12, 11)
Kdo tedy přichází z Edomu, *
z Borsy, v zářivém šatě,
nádherně zahalený ve svém plášti, *
a jde kupředu v plnosti své síly? -
"Jsem to já, jenž mluvím spravedlivě *
a mám moc, abych zachraňoval."
Odkud ta červeň na tvém plášti, *
proč jsi oblečený jako ten, kdo šlape v lisu? -
Sám jsem šlapal v kádi *
a z mužů mého lidu se mnou nebyl ani jediný.
A tak jsem je pošlapal ve svém hněvu, *
dupal jsem po nich ve svém rozlícení,
jejich krev stříkala na můj šat *
a potřísnil jsem si celý oděv. -
Neboť mám v srdci den hněvu, *
přichází rok mé odplaty.
Dívám se: nikdo, kdo by mi pomohl! *
Ukazuji svou úzkost: nikdo, kdo by mě podpořil!
Tu mi přišla na pomoc má paže, *
podpořila mě má rozlícenost.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Druhé kantikum
Oz 6, 1-6
Pán je milosrdný a líbí se mu láska, ne oběti
Kristus vstal z mrtvých třetího dne ve shodě s Písmem. (1 Kor 15, 4)
"Pojďte, vraťme se k Pánu. †
Rozdrásal, uzdraví nás; *
udeřil, obváže nám rány;
po dvou dnech nám dá nazpět život, †
třetího dne nás pozdvihne *
a budeme před ním žít.
Poznejme, snažme se poznat Pána; *
jeho příchod je jistý jako jitřenka;
přijde k nám jako prudká přeháňka, *
jako jarní déšť, jenž zavlažuje zemi." –
Co s tebou udělám, Efraime? *
Co s tebou udělám, Judo?
Vždyť vaše láska je jako ranní oblak, *
jako rosa, jež se brzy ztrácí.
Proto jsem je prostřednictvím proroků rozsekal na kusy †
zabil jsem je slovy svých úst *
a můj soud vyvstane jako světlo.
Neboť láska se mi líbí, a ne oběti, *
poznání Boha spíš než celopaly.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Třetí kantikum
Sof 3, 8-13
Ti, kdo zbudou z Izraele, budou nakonec spaseni
Izaiáš prohlašuje o Izraeli: I kdyby bylo synů Izraele jako mořského písku, bude zachráněna jen malá část. (Řím 9, 27)
Proto na mne počkejte, je výrok Páně, *
v den, kdy povstanu jako žalobce;
neboť jsem nařídil, aby se sešly národy, *
shromáždila se království,
abych na vás vylil svou rozlícenost, *
veškerý žár svého hněvu.
Vždyť ohněm mé žárlivosti *
bude pohlcena celá země. -
Ano, tehdy dám národům čisté rty, †
aby všechny mohly vzývat jméno Páně *
a sloužit mu pod jediným jhem.
Z druhého břehu etiopských řek mi moji prosebníci *
přinesou můj obětní dar. –
Toho dne se už nebudeš stydět za všechny zlé skutky, *
jichž ses proti mně dopustil,
neboť z tvého středu odstraním *
tvé vítězoslavné povýšence
a přestaneš se naparovat *
na mé svaté hoře.
Uprostřed tebe ponechám *
jen pokorný a skromný lid. -
A ve jménu Páně bude hledat útočiště
zbytek Izraele.
Už se nebudou dopouštět nepravosti,
už nebudou říkat lež
v jejich ústech se už nenajde *
klamný jazyk. –
Budou však moc pást a odpočívat si,*
aniž by je kdo znepokojoval. –
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Pojďme a klaňme se tomu, který vstal z mrtvých, vždyť skrze kříž vzešla světu radost, aleluja.
EVANGELIA
Slova svatého evangelia podle Lukáše 24, 13-35
Zůstaň s námi, neboť se připozdívá
Dva z Ježíšových učedníků se ubírali do vesnice zvané Emauzy, která je vzdálená od Jeruzaléma šedesát honů.
Hovořili spolu o tom všem, co se stalo. Jak tak hovořili a uvažovali, přiblížil se k nim sám Ježíš a připojil se k nim.
Zeptal se jich: „O čem to cestou spolu rozmlouváte?“ Zastavili se celí smutní. Jeden z nich - jmenoval se Kleofáš - mu odpověděl:
„Ty jsi snad jediný, kdo se zdržuje v Jeruzalémě a neví, co se tam tyto dny stalo?“ Zeptal se jich: „A co se stalo?“
Odpověděli mu: „Jak Ježíše z Nazareta, který byl prorok mocný činem i slovem před Bohem i přede vším lidem, naši velekněží a přední
mužové odsoudili k smrti a ukřižovali. My však jsme doufali, že on je ten, který má vysvobodit Izraele. A k tomu všemu je to dnes
třetí den, co se to stalo. Některé naše ženy nás sice rozrušily. Byly časně ráno u hrobu, nenalezly jeho tělo, přišly a tvrdily, že
měly i vidění andělů a ti prý říkali, že on žije. Někteří z našich lidí odešli k hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy říkaly,
jeho však neviděli.“
A on jim řekl: „Jak jste nechápaví a váhaví uvěřit tomu všemu, co mluvili proroci! Což to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, a tak vejít
do své slávy?“ Potom začal od Mojžíše, probral dále všechny proroky a vykládal jim, co se ve všech částech Písma na něj vztahuje.
Tak došli k vesnici, kam měli namířeno, a on dělal, jako by chtěl jít dál. Ale oni na něho naléhali: „Zůstaň s námi, neboť se připozdívá
a den se už nachýlil." Vešel tedy dovnitř, aby zůstal s nimi. Když byl s nimi u stolu, vzal chléb, pronesl nad ním požehnání,
rozlámal ho a podával jim. Vtom se jim otevřely oči a poznali ho. On jim však zmizel. Tu si mezi sebou řekli: „Což nám nehořelo srdce,
když k nám na cestě mluvil a odhaloval smysl Písma?"
Ještě tu hodinu se vydali na cestu a vrátili se do Jeruzaléma. Tam našli pohromadě jedenáct apoštolů i jejich druhy. Ti řekli:
"Pán skutečně vstal a zjevil se Šimonovi.“ Oni sami pak vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak ho poznali při lámání chleba.
MODLITBA
Modleme se:
Všemohoucí, věčný Bože, tys posiloval svatého biskupa Atanáše, aby neohroženě hlásal
a hájil božství tvého Syna; prosíme tě, pomáhej i nám, abychom tě hlouběji poznávali a opravdověji
milovali. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|