Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

16. listopad 2022
Sv. Alžběty Uherské, řeholnice, památka

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Ta žena hodná pochvaly
a naší úcty pro ctnosti,
tak slaví triumf s anděly,
jak vyniká svou svatostí.

Vzývala s duší horoucí
plna slz Boha v nebesích
a bděla dlouho do noci
při neustálých postech svých.

Pohrdla slávou na světě
a s duší neposkvrněnou
po spravedlivém životě
odešla ve vlast nadhvězdnou.

Svůj domov obohatila
mnohými činy svatými,
aby se věčně sytila
radostmi věčné otčiny.

Trojjedinému dík buď, čest,
že nás na její přímluvy
po skončení všech našich cest
v ráj vezme k svatým za druhy. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Výroky Páně jsou štítem všem, kdo v něm hledají spásu.

Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? (Řím 8, 31)

³¹ Bůh, Boží cesta je dokonalá, †
      výroky Páně tříbeny v ohni, *
      on je štít všech, kdo v něm hledají spásu.
³² Vždyť kdo je Bůh než jedině Pán, *
      kdo nežli sám náš Bůh je skálou?
³³ Bůh, který silou mě opásal, *
      cestu mou ochránil od úhony.
³⁴ Jelení hbitost mým krokům dal, *
      on mi dal kráčet po výšinách.
³⁵ Ruce mé učil bojovat, *
      paže mé napínat kovové luky.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Výroky Páně jsou štítem všem, kdo v něm hledají spásu.

Ant. 2 Pravice tvá, Pane, mě podepírá.

³⁶ Svou pomoc dals mi za můj štít, †
      pravice tvá mě podepírá, *
      silným mě činí, že ty jsi se mnou.
³⁷ Volnou cestu mým krokům jsi dal, *
      abych si kotník nepodvrtl.
³⁸ Nepřátele jsem dohonil, *
      neucouvl, až jsem je pobil.
³⁹ Tak jsem je srazil, že nevstanou víc, *
      zůstali ležet u mých nohou.
⁴⁰ Tys k boji silou mě opásal, *
      podlehnout dals mým protivníkům, –

⁴¹ zahnals mé odpůrce na útěk, *
      dopřáls mi za jejich záští je zničit.
⁴³ Rozdrtil jsem je na pouhý prach, *
      rozšlápl jako na cestě bláto.
⁴⁴ Tys mě vytrhl z přečetných vojsk, *
      tys mi dal vládu nad národy.
    Podrobil se mi i neznámý lid, *
⁴⁵     poslušni jsou, jen zaslechnou o mně.
⁴⁶ Cizinci s bázní mi vzdávají hold, *
      s chvěním své hradby opouštějí.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pravice tvá, Pane, mě podepírá.

Ant. 3 Pán žije! Veleben budiž Bůh, má spása.

⁴⁷ Pán žije! Chvála buď Skále mé! *
      Veleben budiž Bůh, má spása!
⁴⁸ Bůh, jenž mi pomáhá k odplatě, *
      který mi národy podrobuje!
⁴⁹ Před odpůrci mě zachránil, †
      vyzdvihl nad všechny nepřátele, *
      vytrhl z rukou násilníka. –

⁵⁰ Za to tě v národech oslavím, *
      písněmi, Pane, tvé jméno chci chválit.
⁵¹ Pán svému králi byl milostiv, †
      vyvýšil svého pomazaného, *
      Davida i jeho potomstvo navždy.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Pán žije! Veleben budiž Bůh, má spása.

V. Myšlenky mého srdce jsou stále před tebou.
R. Ty jsi, Pane, má pomoc, můj zachránce.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Zachariáše

     ^11.4Tak praví Hospodin, můj Bůh: „Pas ovce určené na porážku. ⁵Ti, kdo je kupují, beztrestně je zabíjejí, ti, kdo je prodávají, říkají: ‚Ať je Hospodin požehnán, zbohatl jsem!‘ Jejich pastýři nemají s nimi slitování. ⁶Už se neslituji nad obyvateli země – praví Hospodin – neboť vydám člověka do moci jeho bližního, do moci jeho krále; zpustoší zemi a já ji nevysvobodím z jejich rukou.“
     ⁷Pásl jsem tedy ovce určené na porážku pro obchodníky s ovcemi. Vzal jsem si dvě hole: jednu jsem nazval Milost a druhou jsem nazval Spojení a pásl jsem stádo. ⁸V jednom měsíci jsem odstranil tři pastýře: už jsem s nimi ztratil trpělivost, i já sám jsem se jim znelíbil. ⁹Řekl jsem: „Nebudu vás pást. Co má zemřít, ať zemře, co má zahynout, ať zahyne, a co zbude, ať navzájem pohltí své maso!“
     ¹⁰Pak jsem vzal svou hůl Milost a zlomil ji, abych zrušil smlouvu, kterou jsem uzavřel se všemi národy. ¹¹V ten den byla zrušena; obchodníci s ovcemi, kteří mě pozorovali, poznali, že je to Hospodinovo slovo. ¹²Řekl jsem jim: „Jestliže chcete, dejte mi mou mzdu; nechcete-li, nechte být.“ A tak mi odvážili jako mzdu třicet stříbrných.
     ¹³Hospodin mi řekl: „Hoď to do pokladnice – nádherná to mzda, kterou jsem byl od nich oceněn!“ Vzal jsem tedy třicet stříbrných a hodil je do pokladnice Hospodinova domu. ¹⁴Potom jsem zlomil druhou hůl – Spojení, abych zrušil bratrství mezi Judou a Izraelem.
¹⁵Hospodin mi řekl: „Vezmi si ještě výstroj pastýře pošetilého.
¹⁶Dám totiž povstat na zemi pastýři,
který se nebude starat o hynoucí,
nebude hledat zbloudilé,
nevyléčí zraněné
a nebude živit zdravé.
Bude jíst maso tučných
a jejich kopyta strhne.

¹⁷Běda pastýři pošetilému,
který opouští stádo!
Ať přijde meč na jeho rameno
a na jeho pravé oko!
Ať jeho rameno úplně uschne
a jeho pravé oko ať nadobro oslepne!“

     ^12.1Prorocký výrok. Hospodinovo slovo o Izraelovi a o Judovi. Mluví Hospodin, který roztahuje nebesa, klade základy země, dává ducha života do lidského nitra: ²„Hle, dělám z Jeruzaléma číši opojení pro všechny okolní národy. To bude při obléhání Jeruzaléma.
     ³V ten den udělám z Jeruzaléma balvan na vzpírání pro všechny národy; všichni, kdo ho budou vzpírat, zraní se do krve. Všichni pohané země se shromáždí proti němu. ⁴V ten den – praví Hospodin – raním všechny válečné koně splašeností, jejich jezdce šílenstvím, na Judův dům však otevřu své oči s  milostí; všechny válečné koně národů raním slepotou. ⁵Judští vůdcové řeknou v srdci: ‚Obyvatelé Jeruzaléma mají sílu v Hospodinu zástupů, svém Bohu.‘
     ⁶V ten den udělám z judských vůdců pánev plnou ohně mezi dřívím, hořící pochodeň mezi senem. Pohltí napravo i nalevo všechny okolní národy; Jeruzalém zůstane i napříště na svém místě. ⁷Nejprve zachrání Hospodin Judovy stany, aby se sláva Davidova domu, sláva jeruzalémských obyvatel nezdvihla proti Judovi.
     ⁸V ten den bude Hospodin chránit jeruzalémské obyvatele; ten, kdo je mezi nimi nejslabší, bude jako sám David a Davidův dům jako Bůh, jako Hospodinův anděl v jejich čele.“

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z dopisu Konráda z Marburku, duchovního rádce svaté Alžběty

     Začala se projevovat síla Alžbětiných ctností. Už předtím po celý svůj život byla těšitelkou chudých; ale od té doby, kdy nařídila vybudovat blízko jednoho svého hradu špitál a shromáždila v něm mnoho nemocných a neduživých, věnovala se zcela službě chudákům. Také všem, kdo tam prosili o almužnu, štědře rozdávala milodary, a nejen tam, ale na celém území podléhajícím pravomoci jejího manžela. Tak vyčerpala všechny své důchody ze čtyř knížectví svého manžela, až nakonec dala prodat ve prospěch chudých všechny své ozdoby a drahocenné šaty.
     Měla ve zvyku dvakrát denně, ráno a večer, osobně navštěvovat všechny své nemocné. A ty, jichž se druzí zvláště štítili, osobně ošetřovala: jedny krmila, jiným upravovala lůžko, některé přenášela na ramenou, a prokazovala mnoho jiných milosrdných skutků; její muž, blahé paměti, jí v tom v ničem nebránil. A když jí potom manžel zemřel, usilovala o co největší dokonalost a vyžádala si ode mě s mnoha slzami, abych jí dovolil žebrat dům od domu.
     A právě na Velký pátek, když byly odhaleny oltáře, položila ruce na oltář v jedné kapli svého města, kde usadila Menší bratry, a za přítomnosti některých se zřekla vlastní vůle, veškeré světské slávy a všeho, co Spasitel v evangeliu radil opustit. A potom, když viděla, že by mohla být znovu vtažena do světského ruchu a pozemské slávy, zůstane-li v zemi, kde se jí za života jejího manžela prokazovaly pocty, přišla za mnou proti mé vůli do Marburku. Tam zřídila v městě špitál, shromažďovala nemocné a neduživé, a ty, kteří byli zvlášť ubozí, nebo se jimi pohrdalo, obsluhovala u svého stolu.
     Přes tuto její činnost – říkám to před Bohem – jsem málokdy viděl ženu, která by byla víc kontemplativní. Vždyť některé řeholnice a řeholníci viděli velmi často, když se vracela od vnitřní modlitby, jak její tvář podivuhodně zářila a z očí jí vycházely jakoby sluneční paprsky.
     Než zemřela, vyslechl jsem její zpověď. A když jsem se ptal, jak se má naložit s jejím majetkem a osobními věcmi, odpověděla, že všechno jí už dávno patřilo jen zdánlivě a že je to majetek chudých. Prosila mě, abych jim všechno rozdělil, kromě nejobyčejnějších šatů, které měla na sobě a v nichž chtěla být pochována. Když to bylo projednáno, přijala tělo Páně a potom se až do večera v řeči znovu a znovu vracela k tomu nejlepšímu, co slyšela v kázání. Potom s velikou zbožností svěřila Bohu všechny, kdo se u ní shromáždili, a skonala, jako by sladce usnula.

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

První kantikum