[ nová verze ]
3. srpen 2022, Středa
2. týden žaltáře
Druhé mezidobí, 18. týden Pro OP: Bl. Augustina Kazotiče, biskupa, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 3. srpen 2022 Sv. Jana Marie Vianneye, kněze, památka
Narodil se 8.V.1786 v obci Dardilly u Lyonu. Vyrůstal v době
francouzské revoluce, s náboženskými pravdami se mohl seznamovat pouze
v rodině nebo neveřejným způsobem, číst a psát se začal učit až v 17
letech. Pod vedením faráře z blízké farnosti Ecully se připravoval na
kněžství a po vysvěcení v grenobelském semináři (1815) u něho začal
působit jako kaplan. V roce 1818 mu byla svěřena zanedbaná venkovská
farnost v Arsu; jeho upřímná zbožnost a horlivá láska k duším ji dokázaly
proměnit v ohnisko náboženského života. Nebyl teologem ani řečníkem,
většinu času strávil ve zpovědnici a před svatostánkem. Ročně přicházelo
za ním do Arsu až sto tisíc lidí. Toužil po řeholním životě, ale
z poslušnosti zůstal ve své farnosti až do smrti (4.VIII.1859). V roce
1925 byl prohlášen za svatého a 1929 za patrona kněží v duchovní správě.
VIGILIE
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,
slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,
proto mu pěje naše vděčné stádce
píseň chval zbožných.
Vyvolil sis jej, služebníka svého
za svého kněze, aby se stal z něho
svěřených ovcí svědomitý správce
a dobrý strážce.
On svému stádu vzorem byl i vůdcem,
byl světlem slepých, všude mírnil bídu,
všem stal se vším, byl prozíravým otcem
Božího lidu.
Kriste, jenž dáváš věnce zasloužené
svým věrným v nebi, dej ať ve svém díle
jdem s tímto vůdcem a tak dosáhneme
i téhož cíle.
Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,
stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,
Svatému Duchu chválou stejně vroucí
ať zní svět celý. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Tys nám dal, Pane, zvítězit, povždy budeme chválit tvé jméno.
Žalm 43 (44)
Pohromy národa
V tom všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. (Řím 8, 37)
I
2 Na vlastní uši jsme slýchali, Bože, *
otcové naši nám vyprávěli
o tom, cos vykonal za jejich dnů, *
v tom dávném čase rukou svou.
3 Pohany vyhnals, je jsi tam vsadil,
národy potřels a jim jsi dal růst. –
4 Nedobyli si mečem tu zemi, *
nezvítězilo jejich rámě,
nýbrž tvá pravice, tvoje rámě, *
tvá jasná tvář jen z lásky k nim. –
5 Ty jsi to, ty, můj král a můj Bůh, *
jenž jsi dal zvítězit Jákobovi.
6 S tebou jsme zdolali nepřátele, *
tvým jménem deptáme protivníky. –
7 Na svém luku si nezakládám, *
nevděčím za vítězství meči:
8 tys nám dal zvítězit nad nepřáteli, *
pokořils ty, kdo nás nenávidí.
9 Proto jsme denně se chlubili Bohem, *
povždy jsme chválili tvé jméno.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Tys nám dal, Pane, zvítězit, povždy budeme chválit tvé jméno.
Ant. 2 Ušetři, Pane, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.
II
10 Teď jsi nás odvrhl, ponechal v hanbě, *
netáhneš, Bože, už do boje s námi.
11 Nechals nás utíkat před nepřítelem, *
loupí nás ti, kdo nás nenávidí.
12 Vydals nás v plen jak jateční stádo, *
mezi pohany rozptýlil jsi nás. –
13 Lacino prodáváš svůj národ, *
pramálo jsi tím prodejem získal.
14 Sousedům dal jsi nás v opovržení, *
všem kolem dokola k hanbě a smíchu.
15 Dopustils, že jsme v přísloví vešli, *
pohané nad námi kývají hlavou. –
16 Stále svou hanbu mám před očima, *
studem se celý červenám v tváři,
17 slyším-li samou hanu a výsměch, *
vidím-li mstivého nepřítele.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Ušetři, Pane, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.
Ant. 3 Povstaň, Pane, a ve své milosti nás vysvoboď.
III
18 A toto všechno dolehlo na nás, †
i když jsme na tebe nezapomněli, *
úmluvu s tebou neporušili,
19 naše srdce se neodvrátilo, *
nesešly naše kroky z tvé cesty,
20 a tys nás rozbil v šakalích místech, *
ty jsi nás zastřel temnotami. –
21 Kdybychom bývali zapomněli †
na svaté jméno svého Boha *
a vztáhli ruce k cizímu bohu,
22 což by to Bůh byl nezpozoroval? *
On přece zná všechny tajnosti srdce.
23 Pro tebe stále nás pobíjejí, *
jednají s námi jak s jatečním stádem. –
24 Procitni, Pane, proč ještě spíš? *
Vzbuď se a nechtěj nás zatratit navždy!
25 Proč stále před námi skrýváš svou tvář, *
bídu a strast naši zapomínáš?
26 Naše duše je sražena v prach, *
na zemi ulpělo naše tělo.
27 Povstaň už, Pane, na pomoc pospěš, *
v milosti své nás vysvoboď!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Povstaň, Pane, a ve své milosti nás vysvoboď.
V.
Uslyšíš slovo z mých úst.
O.
A budeš mluvit mým jménem.
PRVNÍ ČTENÍ
Začátek knihy proroka Ozeáše
1,1-9; 3,1-5
Bůh posílá svému lidu proroka jako znamení své lásky
1.1Hospodinovo slovo, které uslyšel Ozeáš, syn Bériův, v době judských králů Uzijáha, Jotama, Achaze, Ezechiáše a v
době izraelského krále Jorobeama, syna Joašova.
2Začátek Hospodinovy řeči ústy Ozeáše.
3Hospodin řekl Ozeášovi: „Jdi a vezmi si ženu uvolněných mravů a měj s ní syny uvolněných mravů, neboť ustavičným
mravním uvolněním se vzdaluje země od Hospodina.“ Odešel tedy a vzal si Gomeru, dceru Diblajimovu. Počala a porodila mu syna. Hospodin mu řekl:
4„Dej mu jméno 'Jizreel', neboť zanedlouho potrestám na Jehuově domu krveprolití v Jizreelu a ukončím království
domu Izraele. 5Tehdy zlomím luk Izraele v údolí Jizreele.“
6Když opět počala a porodila dceru, řekl mu Hospodin: „Nazvi ji 'Bez milosrdenství', neboť se už nesmiluji
nad domem Izraele, nebudu jim stále odpouštět; 7ale smiluji se nad domem Judy a vysvobodím je, protože jsem Hospodin,
jejich Bůh; nevysvobodím je však lukem nebo mečem ani válkou, koňmi a jezdci.“ 8Když odstavila dceru 'Bez
milosrdenství', znovu počala a porodila syna. 9Hospodin řekl: „Dej mu jméno 'Nejste můj lid', neboť vy nejste můj
lid a já nejsem pro vás 'Ten, který jsem'!“
3.1Hospodin mi řekl: „Jdi znovu a miluj ženu, milovanou od jiného, cizoložnici, jako Hospodin miluje syny Izraele.
Oni se však obracejí k cizím bohům a milují koláče z vinných hroznů.“
2Koupil jsem si ji tedy za patnáct stříbrných a půldruhého korce ječmene
3a řekl jsem jí: „Dlouho budeš se mnou zůstávat, nebudeš smilnit, nebudeš patřit jinému, ale ani já nevejdu k tobě.“
4Neboť dlouho zůstanou synové Izraele bez krále, bez knížete, bez oběti, bez posvátného sloupu, bez bohoslužebného
roucha a bez soch bůžků. 5Potom se však synové Izraele obrátí a budou hledat Hospodina, svého Boha,
a Davida, svého krále, s bázní se budou utíkat k Hospodinu a jeho blahu na konci dob.
RESPONSORIUM
1 Petr 2, 9.10; Řím 9, 26
O.
Vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo. * Kdysi jste nebyli jeho lid, teď však jste lid Boží.
V.
Kde jim bylo řečeno: Nejste mým lidem, tam budou nazváni syny živého Boha. *
Kdysi jste nebyli jeho lid, teď však jste lid Boží.
DRUHÉ ČTENÍ
Z katechezí svatého faráře arského o modlitbě
(Catéchisme sur la priére: A. Monnin, Esprit du Curé ďArs, Paris 1899, pp. 87-89)
Člověk má krásný úkol: modlit se a milovat
Myslete na to, děti moje, že poklad křesťana není na zemi, ale v nebi.
Naše myšlení má tedy směřovat tam, kde je náš poklad.
Člověk má krásný úkol a poslání: modlit se a milovat. Modlete se tedy a
milujte, v tom spočívá štěstí člověka na zemi.
Modlitba není nic jiného než sjednocení s Bohem. Kdo má srdce čisté a
spojené s Bohem, cítí v sobě balzám, sladkost, která ho naplňuje rozkoší;
obklopuje ho podivuhodné světlo. V tomto důvěrném sjednocení jsou Bůh a
duše jako dva dohromady slité kusy vosku; nelze je už rozdělit. Toto
spojení Boha s jeho maličkým tvorem je něco překrásného. Je to štěstí,
jež nelze pochopit.
Byli bychom si zasloužili, abychom se nesměli modlit. Ale Bůh nám ve své
dobrotě dovolil, abychom s ním rozmlouvali. Naše modlitba je kadidlem,
které přijímá s největším zalíbením.
Děti moje, vaše srdce je sice malé, ale modlitba ho rozšiřuje a činí ho
schopným milovat Boha. Modlitba nám dává předtuchu nebe, sestupuje k nám
kousek ráje. Nikdy nás neponechá bez sladkosti; vylévá se do duše jako
med a osladí všechno. Strasti se při dobré modlitbě rozplynou jako sníh
na slunci.
Modlitba působí, že čas plyne velice rychle a tak příjemně, že ani
nepozorujeme jeho trvání. Poslyšte, když jsem byl farářem v Bresse a když
byli jednou skoro všichni moji kolegové nemocní, musel jsem konat dlouhé
cesty, a přitom jsem se modlil k Pánu Bohu; a ujišťuji vás, že se mi
nikdy nezdála cesta dlouhá.
Někteří lidé se hluboce pohrouží do modlitby jako ryba do vody, protože
jsou zcela oddáni Pánu Bohu. V jejich srdci není žádná přehrada. Jak mám
rád takové velkodušné duše! Svatý František z Assisi a svatá Koleta
viděli našeho Pána a rozmlouvali s ním, jako my spolu rozmlouváme.
My však často přijdeme do kostela a nevíme, co máme dělat nebo oč máme
prosit. A přece ví každý velmi dobře, když k někomu jde, proč tam jde.
Ale někteří dokonce jako by Pánu Bohu říkali: „Chci ti přednést pár slov,
abych měl od tebe pokoj...“. Často myslím na to, že když se přijdeme
poklonit Pánu, dosáhli bychom všeho, oč žádáme, kdybychom ho o to prosili
opravdu s živou vírou a čistým srdcem.
RESPONSORIUM
2 Kor 4, 17; 1 Kor 2, 9
O.
Nynější lehké břemeno utrpení nám zjednává *
nad každou míru věčnou tíhu slávy.
V.
Co oko nevidělo, co ucho neslyšelo a nač člověk nikdy ani nepomyslil, to všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují. *
Nad každou míru věčnou tíhu slávy.
KANTIKA
Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.
První kantikum
Iz 33, 2-3.5-6.7b-8.10
Modlitba v nouzi
V Kristu jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání. (Kol 2, 3)
Pane, dej nám milost, v tebe doufáme. *
Buď naší spásou každé ráno a také naší spásou v době tísně.
Před hlučným lomozem utíkají národy, *
když povstáváš, prchají pohané
na všechny strany. -
Pán je vyvýšen, neboť trůní nahoře, *
zahrnuje Sión právem a spravedlností.
A bezpečím pro tvůj život bude toto: †
moudrost a znalost jsou bohatstvím, jež zachraňuje *
bázeň Páně, to je jeho poklad. -
Poslové pokoje hořce pláčí. *
Cesty jsou opuštěné, po cestách již nikdo nechodí,
porušila se smlouva, pohrdlo se svědky, *
na nikoho se nedbalo.
Nyní povstávám, říká Pán, *
nyní se vzpínám, nyní se zvedám.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Druhé kantikum
Iz 33, 13-16
Bůh bude soudit spravedlivé
To zaslíbení platí vám i vašim dětem, ale také všem, kdo jsou ještě daleko, které si povolá Pán, náš Bůh. (Sk 2, 39)
Vy, kdo jste daleko, slyšte, co jsem udělal, *
a vy, kdo jste blízko, vizte dílo mé moci.
Na Siónu se děsí hříšníci, *
a hrůza zachvacuje ty, kdo pohrdají Pánem.
Kdo z vás může bydlet se stravujícím ohněm? *
Kdo z vás vydrží u věčného žáru? –
Kdo jedná správně *
a mluví pravdu,
kdo pohrdá vyděračským ziskem *
a odmítá všechny úplatky,
kdo si zacpává uši, aby neslyšel o prolévání krve, *
kdo zavírá oči, aby neměl zalíbení ve zlu. –
Takový bude přebývat na výsostech, *
jako skála pevný bude jeho hrad.
Vždycky bude mít chleba, *
voda mu nevyschne nikdy.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Třetí kantikum
Sir 36, 11-17
Modlitba za Boží lid
Věčný život je to, že poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. (Kol 2, 3)
Smiluj se nad lidem, který dostal od tebe jméno, *
nad Izraelem, jehož jsi nazval svým prvorozeným.
Smiluj se nad svým svatým městem, *
nad Jeruzalémem, kde přebýváš.
Naplň Sión svými nevýslovnými slovy *
a svůj lid svou slávou. -
Vydej svědectví svým prvním tvorům, *
splň proroctví učiněná tvým jménem.
Uspokoj ty, kdo v tebe doufají, *
ať jsou tví proroci hodnověrní.
Vyslyš, Pane, modlitbu svých služebníků *
podle Áronova požehnání tvému lidu.
A všichni na zemi ať poznají, *
že ty jsi Pán, věčný Bůh. –
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.
EVANGELIA
16, 1-20
Slova svatého evangelia podle Marka
Ježíš Nazaretský, ukřižovaný, byl vzkříšen
Když bylo po sobotě, Marie Magdalská, Jakubova matka Marie a Salome nakoupily vonné oleje,
aby šly Ježíše pomazat. Záhy zrána první den v týdnu přišly k hrobu, když právě vycházelo slunce. Říkaly si mezi sebou:
"Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobky?" Když se podívaly, spatřily, že je kámen od hrobu odvalen. Byl totiž velmi veliký.
Vešly do hrobky a uviděly tam na pravé straně sedět mladého muže oděného bílým rouchem - a polekaly se. On však jim řekl:
„Nelekejte se! Hledáte Ježíše Nazaretského, ukřižovaného. Byl vzkříšen, není tady. Zde je to místo, kam ho položili.
Ale jděte a povězte jeho učedníkům, i Petrovi: Jde před vámi do Galileje, tam ho uvidíte, jak vám řekl.“
Ženy vyšly z hrobky a daly se na útěk, protože na ně padl strach a úžas. A nikomu nic neřekly, protože se bály.
Ježíš po svém zmrtvýchvstání ráno první den v týdnu se zjevil nejdříve Marii Magdalské, z které kdysi vyhnal sedm
zlých duchů. Ona šla a oznámila to těm, kdo bývali s ním, ale teď truchlili a plakali. Ti, když slyšeli, že on žije
a že ho viděla, tomu nevěřili.
Potom se v jiné podobě zjevil dvěma z nich na cestě, když šli na venkov. Ti se vrátili a oznámili to ostatním,
ale oni jim nevěřili.
Konečně se zjevil i jedenácti apoštolům, když byli právě u stolu, a káral je pro jejich nevěru a tvrdost srdce,
že nevěřili těm, kteří ho spatřili vzkříšeného. A řekl jim: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu!
Kdo uvěří a dá se pokřtít, bude spasen; kdo však neuvěří bude zavržen. Ty, kdo uvěří, budou doprovázet tato znamení: ve jménu mém
budou vyhánět zlé duchy, budou mluvit novými jazyky, budou brát hady do ruky, a když vypijí něco smrtelně jedovatého,
neuškodí jim to; na nemocné budou vkládat ruce, a uzdraví se.“
Tak k nim Pán Ježíš mluvil. Potom byl vzat do nebe a zasedl po Boží pravici. Učedníci pak vyšli a všude kázali.
Pán působil s nimi a potvrzoval jejich slova znameními, která je provázela.
MODLITBA
Modleme se:
Všemohoucí a milosrdný Bože, tys dal svatému Janu, faráři arskému,
podivuhodnou schopnost vést svěřené duše; prosíme tě, naplň také nás
láskou svého Syna, ať milujeme své bratry a přivádíme je k tobě, abychom
společně došli do věčné slávy. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|