Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

14. leden 2022
První mezidobí, 1. týden
1. týden žaltáře

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Ty, Bože, vlídný nadmíru,
původce díla vesmíru,
ač trojí v božství vznešeném,
jsi dárce bytí jeden jen.

Slyš vlídně tento chvalozpěv,
v němž ozývá se tklivý vzdech:
Kéž smíme jednou bez výhrad
čistým srdcem tě nazírat.

Ať oheň lásky očistné
do našich beder pronikne,
ať zbraně neodkládáme
a na tvůj příchod čekáme.

Za to, že ticho noční tmy
rušíme zpěvy zvučnými,
uděl nám hojné dary své
v nebeské vlasti zářivé.

To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

Během dne:

Ty věčné slávy původ jsi,
Ducha sedmeré milosti
uděl nám v tebe věřícím
a skloň se vlídně k prosícím.

Nemoci těla zažeň v dál,
od mysli pohoršení vzdal,
vše podlé i s kořeny spal
a utiš srdcí těžký žal.

Rozjasni mysl světlem svým,
podporuj každý čestný čin,
slyš modlitby tě prosících,
dej věčný život v nebesích.

Teď po úsecích sedmi dní,
plyne čas žití veškeren,
a v osmý den, ten poslední,
nastane pro nás soudný den.

Náš Spasiteli, v onen čas,
ve hněvu neodsuzuj nás,
nás po levici nezařaď
dej po pravici tobě stát.

A až se k prosbám věrných svých
ty, Pane, skloníš milostiv,
kéž věčně z nitra vděčného
chválíme Trojjediného. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.

Učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem. (Mt 11, 29)

¹ Pane, nejsem pyšné mysli, *
      nepohlížím do vysoka,
   nebažím po velkých věcech, *
      které nad mou sílu jsou. –

² Ztišil, zklidnil jsem své srdce. *
      Jako dítě v klíně matky,
   jako dítě zkonejšené *
      ztichla ve mně duše má. –

³ Izraeli, doufej v Pána *
      nyní, vždy a na věky!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.

Ant. 2 Můj Bože, v upřímnosti srdce jsem obětoval všecko.

Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida. (Lk 1, 32)

¹ Na Davida se, Pane, rozpomeň, *
      na všechnu jeho námahu a péči,
² na to, jak slavně Pánu přísahal, *
      mocnému Jákobovu pevně slíbil: –

³ „Nevkročím ve stan svého příbytku, *
      na lože neulehnu k odpočinku,
⁴ ani své oči usnout nenechám, *
      ani svým víčkům spánek nepopřeji,
⁵ než Pánu najdu místo příhodné, *
      příbytek pro mocného Jákobova!“ –

⁶ V Efratě slyšeli jsme o arše, *
      na polích jaárských pak jsme ji našli.
⁷ Vejděme nyní v jeho příbytek, *
      skloňme se k zemi před podnoží jeho! –

⁸ Vstaň, Pane, vejdi tam, kde budeš dlít, *
      ty i tvá vznešená a slavná archa!
⁹ Právo a řád buď rouchem kněží tvých, *
      radostně ať ti jásají tví věrní!
¹⁰ Pro svého služebníka Davida *
      pomazaného svého neodmítej!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Můj Bože, v upřímnosti srdce jsem obětoval všecko.

Ant. 3 Přísahal pevně Davidovi Pán, jeho království upevnil navěky.

¹¹ Přísahal pevně Davidovi Pán, *
      od svého slibu nikdy neustoupí:
   „Na trůně tvém dám slavně zasednout *
      dědici, který z tvého těla vzejde.
¹² A jestli budou tvoji synové *
      mé smlouvy dbát a řádů, jimž je učím,
   dám pak i jejich synům zasednout *
      pro věčné časy na trůně tvé vlády.“ –

¹³ Tak vpravdě Sión sobě zvolil Pán, *
      jej přál si navždy za sídlo své vlády:
¹⁴ „Toto je na věky můj příbytek, *
      zde budu sídlit v místě vytouženém. –

¹⁵ Pokrmu jeho štědře požehnám *
      a chlebem budu sytit jeho chudé.
¹⁶ Odění spásy jeho kněžím dám, *
      jásat a plesat budou jeho věrní. –

¹⁷ Tady moc Davidovu rozhojním, *
      pomazanému svému světlo zjednám.
¹⁸ Dám jeho nepřátelům z hanby šat, *
      on sám se bude skvít mým diadémem.“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Přísahal pevně Davidovi Pán, jeho království upevnil navěky.

V. Pojďte a bedlivě pohleďte na skutky Páně.
R. Toho, jenž úžas šíří po celé zemi.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Sirachovcovy

Z Jakuba dal vzejít Mojžíšovi, zbožnému muži,
který našel přízeň v očích všech lidí
a byl drahý Bohu i lidem –
požehnaná buď památka na něj!
Poctil ho slávou, kterou mají svatí,
a udělal ho mocným na postrach nepřátelům.
Na jeho slova způsobil divy,
před králem ho podporoval,
pro svůj lid mu dal přikázání
a ukázal mu svou slávu.
Posvětil ho pro jeho věrnost a oddanost
a vyvolil ho ze všech lidí.
Dal mu slyšet svůj hlas
a uvedl ho do oblaku.
Tváří v tvář mu dal přikázání,
moudrý zákon života,
aby naučil Jakuba smlouvě,
Izraele svým ustanovením.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z listu svatého papeže Klementa I. Korinťanům

     Přidržme se tedy jeho požehnání a pohleďme, po kterých cestách požehnání přichází. V duchu si připomeňme, co se stalo od počátku. Proč byl požehnán otec Abrahám? Zdali ne proto, že plný víry jednal spravedlivě a pravdivě? Izák se dal s důvěrou ochotně vést jako oběť, přestože viděl, co nastává. Jakub kvůli bratrovi pokorně opustil svou zemi, odešel k Lábanovi, sloužil mu a byla mu dána vláda nad dvanácti pokoleními Izraele.
     Každý, kdo nezaujatě prozkoumá všechny jednotlivosti, pozná velikost Božích darů. Neboť od Jakuba pocházejí všichni kněží i levité, kteří slouží při jeho oltáři; z něho je Pán Ježíš podle těla; od něho jsou králové, vládci a knížata z  rodu Judova; ani ostatní jeho pokolení nejsou méně slavná, protože Pán slíbil: tvé potomstvo rozmnožím jako hvězdy na nebi.¹ Všichni se tedy stali slavnými a  velkými ne kvůli sobě samým, ani pro své skutky ani pro spravedlivé činy, které vykonali, nýbrž z jeho vůle. Ani my tedy, jeho vůlí v Ježíši Kristu povolaní, se neospravedlňujeme sami sebou, ani svou moudrostí nebo rozumností, ani zbožností nebo skutky, které jsme vykonali s čistým srdcem, nýbrž vírou, kterou od věků všechny ospravedlnil všemohoucí Bůh: jemu buď sláva na věky. Amen.
     Co tedy učiníme, bratři? Zanecháme snad dobrých skutků a upustíme od lásky? Nedopusť Hospodin, aby se nám to stalo, nýbrž pospěšme, abychom neúnavně a  horlivě konali dobro. Neboť sám Tvůrce a Vládce veškerenstva se těší z toho, co učinil. Svou svrchovanou mocí upevnil nebesa a svou nepochopitelnou moudrostí je uspořádal; i zemi oddělil od vody, která ji obklopuje, založil ji na bezpečných základech své vůle, a zvířatům, která se na ní pohybují, nařídil, jak mají žít. Moře a tvory, které v něm stvořil, podřídil pod svou moc.
     A jako bytost nade vše vynikající a rozumem ostatní převyšující stvořil svýma svatýma a bezúhonnýma rukama člověka jako otisk své vlastní podoby. Neboť Bůh praví toto: Učiňme člověka jako náš obraz, podle naší podoby. A stvořil Bůh člověka, jako muže a ženu je stvořil.² Když to vše dokončil, požehnal jim a řekl: Množte se a naplňte zemi!³ Pohleďme, že všichni spravedliví byli ozdobeni dobrými skutky; i sám Pán se ozdobil dobrými skutky a zaradoval se. S tímto vzorem před očima tedy bez váhání plňme jeho vůli a ze vší své síly konejme dílo spravedlnosti.
     ¹ srov Gn 15, 5; 22, 17; 26, 4
     ² arov. Gn 1, 26-27
     ³ Gn 1, 28

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

První kantikum