[ ukázat menu ]

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

18. únor 2021
Pátek po Popeleční středě


VIGILIE

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  

HYMNUS

Už nadešel čas milosti
nám udělený z výsosti,
jenž lékem střídmosti má z běd
vytrhnout malátný náš svět.

Den naší spásy přichází
s jasem, jenž z Krista vychází,
když srdce hříchem zraněné
postem se k Bohu pozvedne.

Dej, Bože, ať půst držíme
a myslí, tělem střídmí jsme,
než projdem žitím pozemským
k velikonocům nebeským.

Ať v pokoře tě vesmír ctí,
jediný Bože v Trojici,
též my tě omilostněni
novými ctíme písněmi. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Můj Bože, před zlobou bezbožníků nestraň se mých úpěnlivých proseb.

Žalm 77 (78), 1-39
Dobrota Boží a nevěrnost národa v dějinách spásy

Tyto věci se staly nám pro výstrahu. (1 Kor 10, 6)

I

1 Poslyš, můj lide, mé naučení, *
      slovům mých úst nyní nastav uši!

2 K moudrému výroku otevřu rty, *
      vyložím tajemství z dávného času. –

3 To, co jsme slyšeli, poznali my, *
      co nám už otcové vyprávěli,

4 nemáme před dětmi zamlčet, *
      nýbrž dát vědět i příštímu rodu:

   Pánovu slávu a jeho moc, *
      podivuhodné skutky, jež konal. –

5 S Jákobem příkaz ujednal, *
      stanovil zákon v Izraeli,
   našim otcům pak poručil, *
      aby tak hlásali dál svým dětem,

9 ať o tom všechno potomstvo zví, †
      všechny děti, co teprv se zrodí; *
      ty pak svým dětem zas povědí dále:

7 vždy aby v Pána doufali, †
      na divy Boží nezapomněli *
      a jeho příkazy zachovávali,

8 ať nejsou jak jejich otcové, *
      vzpurné a zaryté pokolení,
   rod, který nestálé srdce měl *
      a který duchem se nedržel Boha.

9 Efraimovci, ač třímali luk, *
       na útěk dali se, když došlo k bitvě. –

10 Úmluva s Bohem jim nebyla nic, *
       odmítli žít podle zákona Páně.

11 Zapomněli, co činil Bůh, *
       jaké jim dopřál zázraky spatřit.

12 Před jejich otci způsobil div *
       v egyptské zemi, v tanejských pláních.

13 Rozdělil moře a vedl je jím, *
       vody postavil jako hráze.

14 Ve dne je provázel oblakem, *
       po celou noc pak ohnivým světlem.

15 Na poušti skálu rozrazil, *
       z ní je napojil pramenem hojným.

16 Potoky vyvedl ze skály, *
       voda se hrnula v celých řekách.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Můj Bože, před zlobou bezbožníků nestraň se mých úpěnlivých proseb.

Ant. 2 Pán nás vysvobodil z rukou zákeřného nepřítele.

II

17 Proti Bohu však hřešili dál, *
       v poušti se vzepřeli Nejvyššímu.

18 Zachtělo se jim po chuti jíst, *
       Boha tak v srdci pokoušeli.

19 Hněvali Boha a ptali se tak: *
       „Dokáže Bůh i v poušti nám prostřít?

20 Udeřil sice do skály, *
       že tryskla voda a potoky tekly;
    umí však opatřit pro nás i chléb, *
       dá svému lidu najíst se masa?“

21 To když Bůh slyšel, pojal ho hněv; †
       na Jákobovce zasršel ohněm, *
       zaplanul nevolí k Izraeli,

22 že víry k Bohu nemají dost, *
       že v jeho pomoc nedoufají. –

23 Nicméně přikázal oblakům, *
       otevřel nad nimi nebeské brány,

24 jedlé maně dal na ně dštít *
       a tak jim poskytl obilí z nebe.

25 Chlebem silných živil se lid; *
       seslal jim pokrmu v plné míře.

26 Pak vzbudil nad nimi východní van, *
       mohutně zadul i větrem jižním,

27 a maso pršelo jako prach, *
       ptáků bylo jak mořského písku.

28 Padali doprostřed ležení, *
       kolkolem stanů Izraele.

29 Po čem tak bažili, to jim dal; *
       a oni jedli až do sytosti.

30 Jenže v své chtivosti neměli dost. *
       ještě jim sousta vězela v ústech,

31 když na ně udeřil Boží hněv: †
       smrt nechal mezi předáky řádit, *
       mládež národa porazil k zemi.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán nás vysvobodil z rukou zákeřného nepřítele.

Ant. 3 Svěř se Pánu ve své nesnázi a on tě zachová.

III

32 Přesto však hřešili ještě i pak, *
       neměli důvěru k divům Páně.

33 Ukrátil tedy jejich dny *
       a jejich léta záhubou náhlou.

34 Až když je hubil, hledali jej, *
       navraceli se a ptali se po něm.

35 Vzpomněli, že jejich skálou je Pán, *
       zachráncem že je Bůh svrchovaný.

36 Ale to byl jen klam jejich úst, *
       jazykem pouze jej obelhávali,

37 srdcem však nebyli upřímní, *
       v úmluvě dávné mu nebyli věrní.

38 Přes to všechno byl slitovný dál, *
       odpouštěl vinu a nezahubil.
    Častokrát upustil od hněvu, *
       potlačil svoje rozhorlení,

39 pamětliv, že jsou z masa jen, *
       vánek, jenž odvane do nenávratna.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Svěř se Pánu ve své nesnázi a on tě zachová.

V. Obraťte se k svému Pánu, Bohu.
O. Je dobrotivý a milosrdný.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhé knihy Mojžíšovy

2, 1-22
Mojžíšovo narození a jeho útěk

     1Jeden muž z kmene Levi si vzal ženu z téhož kmene. 3Žena počala a porodila syna. Když viděla, jak je hezký, skrývala ho po tři měsíce. 2Poněvadž ho už dál tajit nemohla, obstarala pro něj papyrusový košík, vymazala asfaltem a smolou, uložila do něho dítě a položila do rákosí na břehu Nilu. 4Jeho sestra se postavila opodál, aby se dověděla, co se s ním stane.
     5Faraónova dcera sestoupila, aby se vykoupala v Nilu, zatímco se její služebnice procházely podél Nilu. Když uviděla v rákosí košík, poslala svou služku, aby ho vzala. 6Otevřela ho a uviděla dítě, a hle – chlapeček pláče. Bylo jí ho líto a řekla: „To je nějaké hebrejské dítě!“ 7Jeho sestra řekla faraónově dceři: „Mám jít a zavolat ti kojnou z hebrejských žen, aby dítě pro tebe odkojila?“ 8Faraónova dcera odpověděla: „Jdi!“
     Děvče šlo a zavolalo matku dítěte.
9Faraónova dcera jí řekla: „Vezmi toto dítě a koj ho pro mě a já ti za to zaplatím.“ Žena dítě vzala a kojila ho. Když chlapec dorostl, přivedla ho k faraónově dceři, 10ta ho přijala za syna a dala mu jméno Mojžíš. Řekla totiž: „Vytáhla jsem ho z vody.“
     11V té době, když Mojžíš dospěl, vyšel ke svým krajanům; byl svědkem jejich robotování a viděl, jak Egypťan bil Hebrejce, jednoho z jeho krajanů. 12Obrátil se na všechny strany, a když nikoho neviděl, Egypťana zabil a zahrabal do písku. 13Druhého dne vyšel, a hle – dva hebrejští muži se spolu rvali. „Proč biješ svého druha?“ zeptal se útočníka. 14Ale ten mu odpověděl: „Kdopak tě ustanovil za našeho náčelníka a soudce? Chceš mě zabít, jako jsi zabil Egypťana?“ Mojžíš dostal strach a řekl si: „Přece se ta věc rozhlásila!“
     1Farao se o této záležitosti doslechl a usiloval Mojžíše zabít, ale Mojžíš před faraónem utekl a zdržoval se v zemi Midjan; přišel tedy do země Midjan a posadil se u jedné studny. 16Midjanský kněz měl sedm dcer. Ty přišly, aby načerpaly vodu a naplnily jí žlaby k napojení stáda svého otce. 17Přišli však pastýři a odehnali je. Tu Mojžíš vstal, ujal se jich a napojil jejich stádo.
     18Když dcery přišly k svému otci Reuelovi a on se jich zeptal: „Co se stalo, že dnes přicházíte tak brzo?“, řekly: 19„Jeden Egypťan nás vysvobodil z rukou pastýřů. Dokonce nám i načerpal vodu a napojil stádo.“ 20Zeptal se dcer: „Kde je? Proč jste ho tam nechaly? Zavolejte ho, ať s námi pojí!“
     21A Mojžíš souhlasil s tím, že u něho zůstane. Reuel dal Mojžíšovi svou dceru Siporu za ženu. 22Porodila syna a Mojžíš mu dal jméno Geršom, protože řekl: „Jsem přistěhovalcem v cizí zemi.“

RESPONSORIUM

Žid 11, 24-25.26.27

O. Když Mojžíš dospěl, vedla ho víra k tomu, že odmítl prohlásit se jako syn faraónovy dcery; raději chtěl snášet spolu s Božím lidem protivenství, než mít nějaký přechodný prospěch z toho, že by se dopustil hříchu. * To proto, že měl zrak upřený na budoucí odplatu.
V. Byl přesvědčen, že když snáší potupy jako Mesiáš, má to větší cenu než všechny poklady Egypta. Víra způsobila, že odešel z Egypta. * To proto, že měl zrak upřený na budoucí odplatu.

DRUHÉ ČTENÍ

Z homilie připisované svatému biskupovi Janu Zlatoústému

(Supp., Hom. 6, De precatione: PG 64, 462-466)

Modlitba, rozmluva s Bohem, je největší dobro

     Znamená totiž společenství a jednotu s Bohem. A jako září tělesné oči, hledí-li do světla, tak i duše upřená na Boha září jeho nevýslovným světlem. Nemluvím ovšem o modlitbě vázané na vnějšek, ale o té, jež vychází ze srdce; jež se neomezuje na určitou dobu nebo hodinu, ale děje se bez ustání, ve dne v noci.
     Nestačí se totiž soustředit na Boha pouze tehdy, kdy se oddáváme modlitbě. Také když jsme zaměstnáni jakýmikoli povinnostmi, ať už je to péče o chudé či jiné starosti anebo užitečné dobročinné dílo, je třeba dát se pronikat touhou po Bohu a myšlenkou na něj. Neboť všechno, co Boží láska ochutí jako sůl, se pak stane tím nejlahodnějším pokrmem pro Vládce veškerenstva. Věnujeme-li Bohu co nejvíce času, můžeme se neustále po celý život těšit z užitku, který z toho plyne.
     Modlitba je světlem duše, je pravým poznáním Boha a prostřednicí mezi Bohem a lidmi. Duše se jí pozvedá až vzhůru do nebes, s nevýslovnou láskou objímá Pána a jako dítě volající s pláčem po matce touží po nebeském mléku.1 Vyslovuje svá nejvlastnější přání a dostává dary, které přesahují vše viditelné a přirozené.
     Modlitba je naším ctihodným prostředníkem u Boha, dodává srdci odvahy, upokojuje duši. Ale mluvím-li o modlitbě, nedomnívej se, že jde o slova. Modlitba je touha po Bohu, je to nevýslovná láska, která nepochází z lidí, ale má původ v božské milosti. Apoštol o ní říká: Vždyť ani nevíme, oč se máme vlastně modlit. A tu sám Duch se za nás přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit.2
     Daruje-li Pán někomu takovouto modlitbu, je to bohatství, o něž jej nikdo nemůže připravit; nebeský pokrm, který sytí duši. Okusil-li jej kdo, navždycky bude toužit po Pánu, jako by jeho srdce zachvátil prudký oheň.
     Když se chceš takto začít modlit, vymaluj svůj domov mírností a pokorou, osvětli jej světlem spravedlnosti a dobrými skutky jej vyzdob jako ryzím zlatem. Namísto mramoru a mozaiky jej okrášli vírou a velkodušností. A když to všechno zastřešíš modlitbou, bude stavba domu hotová. Takže Pán bude mít přichystaný dokonalý příbytek a ty ho přijmeš jako ve skvostném královském paláci.

     1 srov. 1 Petr 2, 2
     2 Řím 8, 26b

RESPONSORIUM

Pláč 5, 20-21 a Mt 8, 25

O. Proč bys na nás měl na věky zapomenout, opustit nás až do konce života? * Dej, ať se k tobě vrátíme, Pane, a my se vrátíme.
V. Pane, zachraň nás, hyneme. * Dej, ať se k tobě vrátíme, Pane, a my se vrátíme.

KANTIKA

Ant. Dej, ať se k tobě vrátíme, Pane, a my se vrátíme. Obnov naše dny jako kdysi.

První kantikum

Jer 14, 17-21
Nářek lidu v době hladu a války

Přiblížilo se Boží království: obraťte se a věřte evangeliu. (Mk 1, 15)

Kéž by mé oči ronily slzy bez přestání, *
    ve dne v noci:
neboť velikou pohromou je stižena panna, dcera mého lidu, *
    ranou přebolestnou. –

Vyjdu-li na pole, hle, pobití mečem, *
    vejdu-li do města, hle, zmoření hladem.
Prorok i kněz odcházejí *
    do neznámé země. –

Což jsi nadobro zavrhl Judu *
    a Sión se zhnusil tvé duši?
Proč jen jsi nás tak bil, *
    že už není vyléčení!
Čekáme záchranu, a záchrana nikde, *
    zhojení ran, a hle, zděšení! –

Pane, poznáváme svoje nepravosti †
    i bezbožnost našich otců, *
    že jsme zhřešili proti tobě.
Pro své jméno nás nevydávej v potupu, †
    nenech zhanobit trůn své slávy, *
    rozpomeň se, a neruš svou smlouvu s námi.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Druhé kantikum

Ez 36, 24-28
Bůh obnoví svůj lid

Budou jeho lidem a on - Bůh s námi - bude jejich Bohem. (Zj 21, 3)

Vezmu vás z národů †
    a shromáždím ze všech zemí, *
    a přivedu do vaší země.
Vyleji na vás čistou vodu †
    a očistíte se od všech vašich nečistot, *
    a ode všech vašich model vás očistím. –

Dám vám nové srdce *
    a nového ducha vložím do vašeho nitra,
vezmu z vašeho těla srdce kamenné *
    a dám vám srdce z masa.
Svého ducha vložím do vás †
    a učiním, abyste chodili v mých přikázáních *
    a dbali na má ustanovení a konali je. –

Budete bydlet v zemi, kterou jsem dal vašim otcům, †
    a budete můj lid *
    a já budu váš Bůh!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Třetí kantikum

Pláč 5, 1-7.15-17.19-21
Modlitba utiskovaného

Stále prožíváme na svém těle Ježíšovo umírání, aby i Ježíšův život byl patrný na našem těle. (2 Kor 4, 10)

Vzpomeň si, Pane, co nás potkalo, *
    podívej se a viz naši potupu! –

Naše dědictví připadlo cizincům, *
    naše domy neznámým lidem. –

Jsme sirotci, bez otce; *
    naše matky jsou jako vdovy. –

Peníze dáváme za to, že pijeme svou vodu, *
    za své dříví musíme platit. –

Na krku máme jařmo, jsme pronásledováni, *
    už nemůžeme dál a oddech pro nás není. –

Podáváme ruku Egyptu, *
    Asýrii, abychom se nasytili chlebem. –

Naši otcové zhřešili: už nejsou; *
    a my neseme jejich provinění. –

Ze srdce nám vymizela radost, *
    náš tanec se změnil v zármutek. –

Věnec nám spadl z hlavy. *
    Běda nám, neboť jsme zhřešili!

A proč naše srdce stůně *
    a proč se nám zatemňují oči? –

Ale ty, Pane, zůstáváš navždy; *
    tvůj trůn přetrvává z věku do věku! –

Proč bys na nás měl na věky zapomenout, *
    opustit nás až do konce života? –

Dej, ať se k tobě vrátíme, Pane, a my se vrátíme. *
    Obnov naše dny, jako kdysi.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. Dej, ať se k tobě vrátíme, Pane, a my se vrátíme. Obnov naše dny jako kdysi.


EVANGELIA

MODLITBA

Modleme se:
Bože, provázej svou pomocí naše úsilí o vnitřní obnovu, aby naše skutky odříkání byly už od počátku pravdivým projevem našeho smýšlení. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie