Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

3. červenec 2020
Druhé mezidobí, 13. týden
1. týden žaltáře

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Ty, Bože, vlídný nadmíru,
původce díla vesmíru,
ač trojí v božství vznešeném,
jsi dárce bytí jeden jen.

Slyš vlídně tento chvalozpěv,
v němž ozývá se tklivý vzdech:
Kéž smíme jednou bez výhrad
čistým srdcem tě nazírat.

Ať oheň lásky očistné
do našich beder pronikne,
ať zbraně neodkládáme
a na tvůj příchod čekáme.

Za to, že ticho noční tmy
rušíme zpěvy zvučnými,
uděl nám hojné dary své
v nebeské vlasti zářivé.

To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

Během dne:

Ty věčné slávy původ jsi,
Ducha sedmeré milosti
uděl nám v tebe věřícím
a skloň se vlídně k prosícím.

Nemoci těla zažeň v dál,
od mysli pohoršení vzdal,
vše podlé i s kořeny spal
a utiš srdcí těžký žal.

Rozjasni mysl světlem svým,
podporuj každý čestný čin,
slyš modlitby tě prosících,
dej věčný život v nebesích.

Teď po úsecích sedmi dní,
plyne čas žití veškeren,
a v osmý den, ten poslední,
nastane pro nás soudný den.

Náš Spasiteli, v onen čas,
ve hněvu neodsuzuj nás,
nás po levici nezařaď
dej po pravici tobě stát.

A až se k prosbám věrných svých
ty, Pane, skloníš milostiv,
kéž věčně z nitra vděčného
chválíme Trojjediného. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.

Učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem. (Mt 11, 29)

¹ Pane, nejsem pyšné mysli, *
      nepohlížím do vysoka,
   nebažím po velkých věcech, *
      které nad mou sílu jsou. –

² Ztišil, zklidnil jsem své srdce. *
      Jako dítě v klíně matky,
   jako dítě zkonejšené *
      ztichla ve mně duše má. –

³ Izraeli, doufej v Pána *
      nyní, vždy a na věky!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.

Ant. 2 Můj Bože, v upřímnosti srdce jsem obětoval všecko.

Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida. (Lk 1, 32)

¹ Na Davida se, Pane, rozpomeň, *
      na všechnu jeho námahu a péči,
² na to, jak slavně Pánu přísahal, *
      mocnému Jákobovu pevně slíbil: –

³ „Nevkročím ve stan svého příbytku, *
      na lože neulehnu k odpočinku,
⁴ ani své oči usnout nenechám, *
      ani svým víčkům spánek nepopřeji,
⁵ než Pánu najdu místo příhodné, *
      příbytek pro mocného Jákobova!“ –

⁶ V Efratě slyšeli jsme o arše, *
      na polích jaárských pak jsme ji našli.
⁷ Vejděme nyní v jeho příbytek, *
      skloňme se k zemi před podnoží jeho! –

⁸ Vstaň, Pane, vejdi tam, kde budeš dlít, *
      ty i tvá vznešená a slavná archa!
⁹ Právo a řád buď rouchem kněží tvých, *
      radostně ať ti jásají tví věrní!
¹⁰ Pro svého služebníka Davida *
      pomazaného svého neodmítej!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Můj Bože, v upřímnosti srdce jsem obětoval všecko.

Ant. 3 Přísahal pevně Davidovi Pán, jeho království upevnil navěky.

¹¹ Přísahal pevně Davidovi Pán, *
      od svého slibu nikdy neustoupí:
   „Na trůně tvém dám slavně zasednout *
      dědici, který z tvého těla vzejde.
¹² A jestli budou tvoji synové *
      mé smlouvy dbát a řádů, jimž je učím,
   dám pak i jejich synům zasednout *
      pro věčné časy na trůně tvé vlády.“ –

¹³ Tak vpravdě Sión sobě zvolil Pán, *
      jej přál si navždy za sídlo své vlády:
¹⁴ „Toto je na věky můj příbytek, *
      zde budu sídlit v místě vytouženém. –

¹⁵ Pokrmu jeho štědře požehnám *
      a chlebem budu sytit jeho chudé.
¹⁶ Odění spásy jeho kněžím dám, *
      jásat a plesat budou jeho věrní. –

¹⁷ Tady moc Davidovu rozhojním, *
      pomazanému svému světlo zjednám.
¹⁸ Dám jeho nepřátelům z hanby šat, *
      on sám se bude skvít mým diadémem.“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Přísahal pevně Davidovi Pán, jeho království upevnil navěky.

V. Pojďte a bedlivě pohleďte na skutky Páně.
R. Toho, jenž úžas šíří po celé zemi.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhé knihy Samuelovy

     ¹Na jaře příštího roku, v době, kdy králové táhnou do pole, David vyslal Joaba a s ním své bojovníky a celého Izraele. Zpustošili území Ammonitů a oblehli Rabbat. David však zůstal v Jeruzalémě.
     ²Jednou k večeru vstal David ze svého lůžka a procházel se na střeše královského domu. Tu spatřil ze střechy ženu, která se koupala; žena byla na pohled velmi hezká. ³David poslal vyptat se na ženu. Řekli mu: „Vždyť je to Batšeba, dcera Eliamova, manželka Chetity Uriáše.“ ⁴David poslal posly, aby ji přivedli, a když k němu vešla, spal s ní. ⁵Žena počala a dala to Davidovi vědět: „Počala jsem.“
     ⁶David pak poslal k Joabovi: „Pošli ke mně Chetitu Uriáše.“ A Joab poslal Uriáše k Davidovi. ⁷Když Uriáš k němu přišel, tázal se ho, daří-li se dobře Joabovi a mužstvu a jak pokračuje válka. ⁸Potom řekl David Uriášovi: „Zajdi do svého domu a umyj si nohy.“ Když Uriáš vyšel z královského paláce, poslali za ním k uctění královské jídlo. ⁹Uriáš však se uložil u vchodu do královského paláce se služebníky svého pána a do svého domu nezašel. David dostal zprávu: „Uriáš do svého domu nezašel.“ Druhého dne ho David pozval, aby s ním jedl a pil, a opil ho. Večer Uriáš vyšel spát na své lůžko se služebníky svého pána a nezašel do svého domu.
     ¹⁰Když oznámili Davidovi, že Uriáš do svého domu nezašel, otázal se David Uriáše: „Což jsi nepřišel z cesty? Proč jsi tedy nezašel do svého domu?“ ¹¹Uriáš Davidovi odvětil: „Archa, Izrael i Juda sídlí ve stanech, můj pán Joab i služebníci mého pána táboří v poli. A já bych měl vstoupit do svého domu, jíst a pít a spát se svou ženou? Jakože jsi živ, jakože živa je tvá duše, něčeho takového se nedopustím!“ ¹²David Uriášovi řekl: „Pobuď tu ještě dnes, zítra tě propustím.“ Uriáš tedy zůstal v Jeruzalémě toho dne i nazítří. ¹³David ho pozval, aby s ním jedl a pil, a opil ho. On však večer vyšel a ulehl na svém loži se služebníky svého pána. Do svého domu nezašel.
     ¹⁴Druhého dne napsal David Joabovi list a poslal ho po Uriášovi. ¹⁵V listě psal takto: „Postavte Uriáše dopředu do nejprudšího boje. Potom od něho ustupte, aby byl ubit a zemřel.“ ¹⁶Když tedy Joab obhlédl město, postavil Uriáše na místo, kde zpozoroval, že jsou udatní protivníci. ¹⁷Když mužové z města udělali výpad, zaútočili na Joaba, a v mužstvu byli padlí, i mezi Davidovými bojovníky, a smrt našel i Chetita Uriáš.
     ²⁶Když Uriášova žena uslyšela, že její muž Uriáš je mrtev, naříkala nad svým manželem. ²⁷Jakmile však smutek pominul, David pro ni poslal, přijal ji do svého domu a ona se stala jeho ženou. Porodila mu pak syna. Ale v očích Hospodinových bylo zlé, co David spáchal.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z „Katechezí“ svatého biskupa Cyrila Jeruzalémského

     Je-li zde někdo, kdo je otrokem hříchu, ať se připraví ke znovuzrození pro svobodu Božích dětí skrze víru. Ať odloží to nejhorší otroctví, otroctví hříchů, a přijme nejvýš blaženou službu Páně; jedině tak bude uznán hodným obdržet dědictvím nebeské království. Vyznáním ze sebe svlékněte starého člověka, který hyne klamnými vášněmi, abyste oblékli nového člověka, který se obnovuje podle obrazu svého Stvořitele.¹ Vírou si získejte závdavek Ducha Svatého,² abyste mohli být přijati do věčných příbytků.³ Přistupte k svátosti, která vám vtiskne tajemné znamení, aby vás Pán dobře poznal. Máte být připojeni k svatému a duchovnímu Kristovu stádu, abyste jednou stáli po jeho pravici a dostali jako dědictví život, který vám byl připraven.
     Ti ovšem, kdo zůstávají pokryti chlupatou kůží povážlivých hříchů, ti budou stát po jeho levici, protože nepřistoupili k Boží milosti, která se nabízí skrze Krista v koupeli znovuzrození. Nemluvím tu o znovuzrození tělesném, ale o novém zrození duchovním. Tělu dávají život viditelní rodiče, duše se znovu rodí vírou. Neboť Duch vane, kam chce.⁴ A tak, budeš-li toho hoden, jen když bude shledáno, že na tvém svědomí nelpí žádná nečistota pokrytectví, uslyšíš: Správně, služebníku dobrý a věrný.⁵
     Jestliže se někdo z přítomných domnívá, že může pokoušet Boží milost,⁶ klame sám sebe a nezná její moc. Duši upřímnou a prostou přetvářky měj, člověče, před tím, který zkoumá srdce i ledví.⁷
     Vezdejší čas je čas vyznání. Vyznej, co jsi spáchal, slovem i skutkem, v noci i ve dne. Vyznej se v tomto příhodném čase a přijmi v tomto dni spásy⁸ nebeský poklad.
     Vyčisti nádobu svého srdce, aby mohla pojmout více milostí. Neboť odpuštění hříchů je stejnou měrou dáno všem, ale společenství Svatého Ducha se dostává každému podle jeho víry.⁹ Jestliže se budeš namáhat málo, málo také dostaneš; ale budeš-li pracovat hodně, hojná bude i odměna. Sám pro sebe běžíš, mysli na to, co ti prospěje.
     Máš-li něco proti někomu, odpusť. Sám přistupuješ ke křtu, abys obdržel odpuštění hříchů, i ty musíš odpustit tomu, kdo zhřešil proti tobě.^{10
     1} srov. Ef 4, 22-24
     ² srov. 2 Kor 5, 5
     ³ srov. Lk 16, 9
     ⁴ srov. Jan 3, 8
     ⁵ Mt 25, 21
     ⁶ srov. Sk 5, 9
     ⁷ srov. Žl 7, 10
     ⁸ srov. 2 Kor 6, 2
     ⁹ srov. Řím 12, 3
     ¹⁰ srov. Mt 6, 14.15; 18, 21-35

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

První kantikum