Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

10. únor 2020
První mezidobí, 5. týden
1. týden žaltáře

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Ty s Otcem v záři trůnící,
jsi den, jas z jasu proudící.
Klid noci zpěvem rušíme:
buď s námi – tebe prosíme.

Vypuď nám z mysli mračno tmy,
odežeň od nás démony,
probuď nás z těžké dřímoty,
než zlenivělé pohltí.

To uděl, Kriste, věrným svým,
v tebe vždy důvěřujícím,
ať prospěje nám prosícím
zpěv náš, jenž zní ti do výšin.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

Během dne:

Přesvatý Bože v Trojici,
jenž řídíš vše, co stvořil jsi,
ty jsi den práci vyhradil,
noc odpočinku zasvětil.

Chválíme tebe během dne,
už z rána, večer, v noční tmě.
S otcovskou péčí chraň ty nás
mocí své slávy v každý čas.

My sluhové tví věrní jsme
a vroucně se ti klaníme:
Prosících prosby, jejich zpěv
spoj s hymny nebešťanů všech.

To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pán bude spravedlivě soudit chudé.

Blahoslavení vy chudí, neboť vaše je Boží království. (Lk 6, 20)

¹ Proč jsi, Pane, tak daleko od nás, *
      proč se skrýváš za časů tísně?
²  Hříšný tu zpupně chudáka mučí, *
      že padá do nástrah, které mu schystal.
³ Hříšník se ještě svou chtivostí chlubí, *
      loupí a rouhá se, pohrdá Pánem.
⁴ Svévolník v duchu pyšně si říká: *
      „Netrestá – není Bůh!“ Takto on smýšlí. –

⁵ Jemu se povede vždycky, co páchá, †
      na tvůj soud zdaleka nepomýšlí *
      a svým odpůrcům jenom se šklebí.
⁶ V duchu si říká: „Já neklesnu nikdy, *
      od rodu k rodu mě neštěstí mine.“ –

⁷ Ústa má plná klamu a křivdy, *
      na jazyku jen trýzeň a hoře.
⁸ Za humny sedá na číhané, †
      úkradkem vraždí nevinného, *
      očima slídí po chudáku.
⁹ V úkrytu číhá jak šelma v houští, †
      číhá, jak lapit ubožáka; *
      lapí ho, vtáhne do své sítě.
¹⁰ Shýbá se, krčí, po zemi plazí, *
      slabí tak padají do jeho moci.
¹¹ V duchu si říká: „Bůh o tom neví, *
      odvrátil tvář, nic nemůže vidět.“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pán bude spravedlivě soudit chudé.

Ant. 2 Ty, Pane, vidíš mé strasti a muka.

¹² Vstaň, Pane! Bože, pozvedni ruku! *
      Nezapomínej na ubožáky!
¹³ Cožpak smí bezbožník pohrdat Bohem, *
      říkat si: „Však ty nepotrestáš“? –

¹⁴ Ty sám však vidíš strasti a muka, *
      hledíš, jak rukou svou se jich ujmout.
    Na tebe vždy se spoléhá slabý, *
      ty jsi pomocník osiřelých.
¹⁵ Rámě přeraz hříšnému lotru, *
      potrestej špatnost, ať nadobro zajde! –

¹⁶ Pán je králem na věky věků, *
      vymizí pohané z jeho země.
¹⁷ Touhu ubohých vyslyšels, Pane, *
      v srdci je sílíš a sluchu jim přeješ,
¹⁸ sirotkům, stíhaným zjednáváš právo. *
      Člověk z hlíny už nesmí nás děsit!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Ty, Pane, vidíš mé strasti a muka.

Ant. 3 Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, čisté stříbro prošlé žárem.

Kvůli nám ubohým poslal Otec svého Syna. (Sv. Augustin)

² Pomoz, Pane! Málo, stále míň je zbožných, *
      věrnost mezi lidmi už se ztratila.
³ Jeden druhého tu slovem obelhává, *
      mluví klamným rtem a srdcem dvojakým. –

⁴ Kéž Pán zahubí ta všechna lživá ústa, *
      jazyky, co mluví opovážlivě,
⁵ ty, co říkají: „Svým jazykem jsme mocní! *
      V našich ústech síla, kdo je nad námi?“ –

⁶ Utištění slabí, naříkají chudí, †
      proto praví Pán: „A nyní povstanu, *
      opovrženému spásu přinesu!“
⁷ Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, *
      čisté stříbro prošlé žárem sedmerým. –

⁸ Ty jsi, Pane, při nás, ty nás ochraňuješ, *
      před tím plemenem nás navždy zachráníš,
⁹ i když bezbožníci pyšně vykračují *
      a když mají vrch vždy jen ti nejhorší.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, čisté stříbro prošlé žárem.

V. Pán utlačeným dopomáhá k právu.
R. Ponížené vodí k cestám svým.

PRVNÍ ČTENÍ

Z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům

     Když přišel Petr do Antiochie, přímo jsem proti němu vystoupil, protože si zasloužil výtku. Než totiž přišli jistí lidé z Jakubova okolí, jídal společně s pohanokřesťany. Ale když přišli, začal se stranit a odlučovat, protože měl obavy z oněch židokřesťanů. A s ním se začali tak neupřímně chovat i ostatní židokřesťané, takže dokonce i Barnabáš byl stržen tou jejich neupřímností. Když jsem však viděl, že jejich jednání není ve shodě s pravdou evangelia, řekl jsem Petrovi přede všemi: „Ty jsi žid, a přesto žiješ jako křesťané z pohanství, a ne ze židovství. Jak tedy můžeš nutit pohany, aby zachovávali židovské zvyky!“ My jsme ovšem rodem Židé, a ne ‚hříšníci pocházející od pohanů‘. Víme, že člověk je uznán za spravedlivého jen tehdy, když uvěří v Ježíše Krista, a ne když dělá skutky, jak je nařizuje Zákon. Z toho důvodu jsme přijali víru v Ježíše Krista. Tak jsme byli uznáni za spravedlivé proto, že jsme uvěřili v Krista, ne proto, že jsme dělali skutky Zákona. Pro skutky Zákona nebude žádný člověk uznán za spravedlivého.
     My se tedy snažíme, abychom byli ospravedlněni v Kristu. Ale kdyby se ukázalo, že přesto jsme hříšníci, nenapomáhá pak Kristus k něčemu hříšnému? Naprosto ne! Kdybych zase znovu stavěl to, co jsem dříve bořil, usvědčoval bych sám sebe jako viníka před Zákonem. Vždyť skrze Zákon jsem Zákonu umřel, abych žil pro Boha. Spolu s Kristem jsem ukřižován. Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus. Avšak tento život v těle žiji ve víře v Božího Syna, protože on mě miloval a za mě se obětoval. Já nepohrdám Boží milostí. Kdyby se totiž k ospravedlnění docházelo zachováváním Zákona, pak by Kristus umřel nadarmo.
     Ach, vy pošetilí Galaťané! Kdo vás to uhranul? Vždyť vám byl zrovna před očima vykreslen Ježíš Kristus ukřižovaný! Jen to bych od vás rád věděl: dostali jste Ducha za skutky Zákona, anebo za víru, jak vám byla hlásána? To jste tak pošetilí? Začali jste duchem, a teď končíte tělem? Tak veliké věci jste prožili, a všechno je nadarmo? V tom případě by to ovšem bylo nadarmo. Tedy ten, který vám uděluje Ducha a dělá mezi vámi zázraky, činí to za skutky Zákona, anebo za víru, jak vám byla hlásána?
     Je tomu jako s Abrahámem: Uvěřil Bohu a to mu bylo uznáno za spravedlnost. Dobře rozumějte: ti, kdo jednají na základě víry, to jsou pravé Abrahámovy děti. Písmo totiž už předvídalo, že Bůh uzná pohany za spravedlivé, když uvěří, a proto už předem Abrahámovi ohlásilo radostnou zvěst: „Skrze tebe dojdou požehnání všecky národy.“ Proto ti, kdo jednají na základě víry, docházejí požehnání s Abrahámem, který uvěřil.
     Ti však, kdo se opírají o skutky Zákona, jsou všichni pod kletbou. Stojí přece v Písmu: "Proklet je každý, kdo vytrvale neplní všechno, co je psáno v knize Zákona.“ Je tedy zřejmé, že ze Zákona nebývá od Boha nikdo ospravedlněn, protože spravedlivý bude žít z víry. Zákon však nemá na zřeteli víru, ale tam platí: Kdo ty předpisy bude plnit, najde v nich život. Kristus nás vykoupil z té kletby Zákona tím, že ono prokletí vzal na sebe za nás. Stojí totiž v Písmu: „Proklet je každý, kdo visí na dřevě.“ Tak se pohanům dostává skrze Ježíše Krista požehnání, které bylo slíbeno Abrahámovi, a my vírou dostáváme ten slíbený dar: Ducha Svatého.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z homilií kněze Órigena na první knihu Mojžíšovu

     Abrahám vzal dříví na celopal, naložil je na svého syna Izáka a do rukou si vzal oheň a nůž. A tak oba šli spolu.¹ To, že si Izák sám nese dříví k oběti, je předobraz: také Kristus si sám nesl kříž. A uvědomme si, že nést dříví k oběti je povinností kněze. Kristus se tak stává obětí i knězem zároveň. A co se dodává, že totiž odešli oba spolu, s tím také souvisí. Když totiž Abrahám jako obětník nesl oheň a nůž, nešel Izák za ním, ale s ním, aby bylo patrné, že má oběť uskutečnit spolu s ním.
     A co bylo dál? Příběh pokračuje: Izák se obrátil na svého otce Abraháma a řekl: Otče.² Toto synovo slovo je v takovém okamžiku slovem pokušitele. Považ jen, jak musel syn, který měl být obětován, takovým oslovením otce dojmout! I když byl Abrahám naprosto pevně rozhodnut setrvat ve víře, přece je v jeho odpovědi znát pohnutí, když říká: Co je, synu? Izák nato: Hle, tady je oheň a dříví, ale kde je ovce k celopalu? Abrahám odpověděl: Bůh si vyhlédne ovci k celopalu, synu.³
     Je úchvatné, jak výstižně a obezřetně Abrahám odpověděl. Nevím, co přitom v duchu viděl, že nemluví v čase přítomném, ale budoucím: Bůh si sám vyhlédne ovci. Synovi, který se ptal na přítomnost, odvětil předpovědí budoucnosti. Bůh si přece v Kristu vyhlédl beránka.
     Pak vztáhl Abrahám ruku a vzal nůž, aby zabil svého syna. Ale Hospodinův anděl zavolal k němu z nebe a pravil: Abraháme! Abraháme! A on se ozval: Tady jsem! Anděl pravil: Nevztahuj svou ruku na chlapce a nedělej mu nic zlého, neboť nyní vím, že se bojíš Boha.⁴ Srovnejme to s tím, co říká apoštol, když mluví o Bohu: Vlastního Syna neušetřil, ale vydal ho za nás za všecky.⁵ Pohleď, jak Bůh soutěží s lidmi ve vznešené velkodušnosti: Abrahám přinesl Bohu smrtelného syna, který neměl zemřít, Bůh vydal nesmrtelného Syna na smrt.
     Abrahám pozdvihl své oči a hle – za ním beran, který se chytil za rohy v křoví.⁶ Už jsme myslím výše řekli, že Izák zde zobrazuje Krista; ale zdá se, že tento beran jej znázorňuje rovněž. Ale stojí za to vědět, v čem je každý z nich Kristu podoben: jak Izák, který nebyl zabit, tak beran, který byl zabit. Kristus je přece Slovo Boží, avšak Slovo, které se stalo tělem.⁷ Kristus zajisté trpěl, ale v těle; a podstoupil smrt, ale bylo to jeho tělo. A to zde zobrazuje beran. Jak říká Jan: Hle, Beránek Boží, který snímá hříchy světa.⁸ Kdežto Slovo si uchovalo svou neporušitelnost, to jest Kristus podle Ducha. A toho zde znázorňuje Izák. Kristus je tedy jak oběť, tak velekněz: podle ducha přináší Otci oběť, podle těla je zároveň na oltáři kříže obětován.
     ¹ Gn 22, 6
     ² Gn 22, 7
     ³ Gn 22, 7-8
     ⁴ Gn 22, 10-12
     ⁵ Řím 8, 32
     ⁶ Gn 22, 13
     ⁷ srov. Jan 1, 14
     ⁸ Jan 1, 29

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

První kantikum