Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

2. únor 2020
První mezidobí, 4. týden
4. týden žaltáře

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Nastala doba posvátná,
kdy podle Písma přijít má
mezi nás Tvůrce nebes sám,
nebeský Ženich Církve k nám.

Rozumné panny jemu jdou
naproti s duší plamennou
a nesou lampy hořící,
radost jim září ze srdcí.

Ty nerozumné zmeškaly,
když do lamp oheň hledaly,
a marně buší v zoufalství
do bran věčného království.

A proto bdělí zůstaňme,
čisté srdce si uchraňme,
ať Pánu, až se navrátí,
můžeme vyjít naproti.

Dej, Králi, ať jsme hodni cti
i slávy tvého království,
ať smíme tebe též i my
velebit věčně písněmi. Amen.

Během dne:

Živote svatých, cesto, světlo spásy,
základe míru, dárce ctnosti vlídný,
Kriste, my tobě pokornými hlasy
    zpíváme hymny.

Moc tvá se zračí v tom, co zmohou svatí,
co mají, co chtí srdci, slovy, činy,
vždyť jejich láska neustává pláti
    plameny tvými.

Rač naší době dát mír, víru vroucí,
nemocným zdraví, hříšným odpustiti,
a udělit všem dary nehynoucí
    věčného žití.

Stejná buď sláva nejvyššímu Otci
i tobě, dobrý Vládce, Spasiteli,
a také Ducha, rovného jim mocí,
    ctí vesmír celý. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Jak je Bůh dobrý k těm, kdo čisté srdce mají.

Blahoslavený, kdo se nepohorší nade mnou. (Mt 11, 6)

¹ Jak je Bůh dobrotivý k poctivým, *
      jak dobrý k těm, kdo čisté srdce mají!
² Přesto mé nohy málem klopýtly, *
      mé kroky jen tak tak že neuklouzly:
³ neboť jsem vychloubačům záviděl, *
      když jsem tak viděl, jak se hříšným daří. –

⁴ Vždyť oni žádnou strastí netrpí *
      a jejich tělo zdravé je a tučné.
⁵ Jsou vzdáleni všem lidským trampotám *
      a nesouží se jako druzí lidé. –

⁶ Pýchou se skví jak zlatým řetězem, *
      jak rouchem oděni jsou násilnictvím.
⁷ Z tučnosti prýští jejich nepravost *
      a zlými úmysly jim srdce kypí.
⁸ Pošklebují se, mluví darebně, *
      z povýšenosti ubližují slovem. –

⁹ Ústy si troufají až na nebe *
       a jejich jazyk zrejdí celou zemi.
¹⁰ A proto se k nim obrací můj lid *
       a loká jejich slova jako vodu.
¹¹ Říkají: „Jak by o tom věděl Bůh? *
       Je Nejvyššímu vůbec něco známo?“
¹² Vidíte, tak si vedou hříšníci, *
       jsou stále mocnější a žijí šťastně.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Jak je Bůh dobrý k těm, kdo čisté srdce mají.

Ant. 2 Jejich smích se obrátí v nářek a radost ve smutek.

¹³ Marně jsem tedy bezúhonně žil *
       a omýval si ruce v nevinnosti?
¹⁴ Abych byl jenom týrán den co den *
       a každé ráno dostával jen bití? –

¹⁵ Když jsem si pomyslel: „Mluv jako oni,“ *
       byl bych tím jenom zradil rod tvých synů.
¹⁶ Hloubal jsem tedy, jak to pochopit, *
       a připadalo mi to velmi těžké,
¹⁷ až pronikl jsem v Boží tajemství *
       a prohlédl jsem konce těchto lidí. –

¹⁸ Na kluzkou cestu jsi je uvedl *
       a popravdě je vrháš do záhuby.
¹⁹ Jak najednou se propadají v nic, *
       jak hroutí se a v náhlé hrůze hynou,
²⁰ jak sen, jenž s procitnutím odplyne, *
       ten obraz člověk zapudí, jen vstane.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Jejich smích se obrátí v nářek a radost ve smutek.

Ant. 3 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, mým blahem je být v Boží blízkosti.

²¹ Když se mé srdce rozhořčovalo *
       a bolest mi až k ledví pronikala,
²² byl jsem to hloupý, nic jsem nechápal, *
       stál před tebou, jak nerozumné zvíře.
²³ Já však chci trvale být u tebe, *
       neboť ty sáms mě chopil za pravici.
²⁴ Ty vždycky mě svou radou povedeš *
       a nakonec pak do slávy mě přijmeš. –

²⁵ Koho mám kromě tebe na nebi? *
       A na zemi nic nežádám než tebe.
²⁶ Ať tělo mé i srdce pominou – *
       Pán je má skála a můj úděl navždy!
²⁷ Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, *
       zatratíš všechny, kdo tě opouštějí.
²⁸ Mým blahem je být v Boží blízkosti †
       já všechnu důvěru jen v Pána skládám *
       a budu hlásat všechny jeho skutky.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, mým blahem je být v Boží blízkosti.

V. Jak mi tvé příkazy na patře sládnou.
R. Víc nežli med mi chutnají v ústech.

PRVNÍ ČTENÍ

Z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům

     Bez ustání děkujeme Bohu za to, že když jste nás uslyšeli kázat Boží slovo, vzali jste ho ne jako slovo lidské, ale jako slovo Boží – vždyť jím skutečně je. A protože věříte, ukazují se na vás i jeho účinky. Následujete totiž, bratři, křesťanské Boží církevní obce v Judsku: i vy jste přece stejně trpěli od vlastních krajanů jako oni od židů. Ti lidé zabili i Pána Ježíše i proroky a také nás odevšad vyháněli. Bohu se nelíbí a jsou se všemi lidmi znepřáteleni. My kážeme pohanům, aby mohli dojít spásy, a oni nám v tom brání. Tím jen víc a více doplňují míru svých hříchů. Boží trest však na ně přijde už co nevidět.
     Bratři, na krátký čas jsme zůstali od vás odloučeni, ale jen tělem, ne srdcem; tím více jsme se snažili zase vás uvidět, tak živá byla naše touha. Proto jsme k vám chtěli přijít – já, Pavel, ne jednou, ale vícekrát – ale satan nám to překazil. Což nejste i vy naše naděje, naše radost a naše koruna, kterou se budeme moci chlubit před naším Pánem Ježíšem, až zase přijde? Ano, vy jste naše sláva i radost.
     Protože jsme to nemohli déle vydržet, rozhodli jsme se zůstat sami v Athénách a poslali jsme Timoteje, našeho bratra a Božího spolupracovníka v hlásání Kristovy radostné zvěsti, aby vás utvrdil a povzbudil ve víře tak, že by se nikdo nedal zviklat těmito souženími. Vždyť sami víte, že to už je naše určení. Již tehdy, když jsme byli u vás, předem jsme vám říkali, že nás čeká soužení. A jak víte, tak se i stalo. Protože jsem to nemohl déle vydržet, poslal jsem ho k vám, abych se dověděl, jak to stojí s vaší vírou, zdali vás snad pokušitel nepokoušel, takže by pak naše námaha byla marná.
     Teď se však Timotej vrátil od vás k nám a přinesl nám radostnou zprávu o vaší víře i o vaší lásce: jak nás uchováváte pořád v dobré paměti a že byste nás velmi rádi opět uviděli – stejně jako my vás! Při všech trampotách a při všem soužení nám přinesly útěchu zprávy o vás, bratři, a o vaší víře. Hned jsme zase okřáli, když jste pevní ve víře. Jak bychom mohli za vás Bohu dosti poděkovat za všechnu radost, kterou se kvůli vám radujeme před naším Bohem! Ve dne v noci se vroucně modlíme, abychom se mohli s vámi shledat a doplnit, co se ještě vaší víře nedostává.
     Sám Bůh, náš Otec, i náš Pán Ježíš Kristus kéž nám upraví cestu k vám! A ve vás ať Pán rozhojňuje stále víc a více lásku jednoho k druhému i ke všem lidem, jako ji i my máme k vám. Ať posilní vaše srdce, abyste byli bezúhonní a svatí před Bohem, naším Otcem, až přijde náš Pán Ježíš se všemi svými svatými. Amen.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z výkladu na žalmy, připisovaného svatému Hilariovi z Poitiers

     Hle, jak je dobré a jak útěšné, bratří když pobývají pospolu.¹ Je dobré a milé, když bratři bydlí pospolu, protože když jsou jednotní, shromažďují se ve společenství církve. Když se nazývají bratry, jsou jedna vůle ve svorné lásce.
     Čteme, že právě toto bylo v prvním kázání apoštolů hlavní zásadou: Obec věřících měla jedno srdce a jednu duši.² Tak se to přece sluší na lid Boží; aby všichni pod jediným Otcem byli bratry, aby v jediném Duchu byli jedno, aby v jediném domě vystupovali jednomyslně a aby v jediném těle byli opravdu údy jednoho těla.
     Je milé a dobré, když bratři bydlí pospolu. Prorok nám nabízí přirovnání o tom, jak je to dobré a milé, když říká: Je to jak vzácný olej na hlavě, tekoucí na vous, na vous Árónův, který mu padá na lem jeho rouch.³ Árónův olej, kterým byl pomazán na kněze, byl vyroben z vonných látek a Bůh určil, aby se tohoto pomazání nejprve dostalo jeho veleknězi. Také náš Pán byl neviditelně pomazán, jako žádný z jeho přátel. A není to pomazání pozemské: Nebyl pomazán olejem z rohové nádoby, jak bývali pomazáni králové, ale byl pomazán olejem radosti.⁴ I Árón byl podle zákona teprve po tomto pomazání nazván christus (to znamená „pomazaný“).
     A stejně jako toto pomazání ničí v každém srdci, do něhož bylo vlito, nečisté duchy, tak je i nám dáno, že skrze pomazání lásky přímo vydechujeme bohulibou svornost, jak říká apoštol: Jsme jako vonné kadidlo vydechující Krista.⁵ Takže stejně jako Bůh nalezl zalíbení v pomazání prvního velekněze Áróna, je mu dobré a milé, když bratři bydlí pospolu.
     Árónovo pomazání stékalo z hlavy na vousy. Vousy jsou čestným znamením mužného věku. Ani nám se nesluší, abychom v Kristu byli nedospělí, leda abychom s ohledem na to, co bylo řečeno, byli jako děti co do špatnosti, ale ne co do rozumu.⁶ To o nevěřících apoštol říká, že jsou nedospělí, protože ještě nesnesou pevnou stravu a potřebují mléko: Krmil jsem vás mlékem, ne tuhým pokrmem, protože byste ho nebyli snesli. Dokonce ani teď ho ještě nesnášíte.^{7
     1} Žl 132 (133), 1
     ² Sk 4, 32
     ³ Žl 132 (133), 2
     ⁴ srov. Žl 44 (45), 8
     ⁵ 2 Kor 2, 15
     ⁶ srov 1 Kor 14, 20
     ⁷ 1 Kor 3, 2

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

První kantikum