Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

2. listopad 2019
31. NEDĚLE BĚHEM ROKU

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

V tomto dni, prvním ze všech dní,
v němž povstal náš svět stvořený,
Tvůrce, když smrt zlou přemohl,
pout zbavil nás, vstal ze hrobu.

Odhoďme všechnu malátnost,
čerstvěji z lůžka vstávejme,
už v noci Boží laskavost,
jak radí prorok, vzývejme.

Ať slyší náš hlas prosící,
nás podepře svou pravicí
a z hříchů až nás očistí,
ať v sídlech svých nás umístí.

Ať štědře nás tam odmění,
že v této svaté chvíli dne
jej velebíme písněmi,
ač odpočívat měli jsme.

Ať sláva Bohu Otci zní,
i tobě, Synu jediný,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

Během dne:

Už skví se s dobou světější
den osmý po dnech týdenních.
Posvětil jsi jej, Ježíši,
ty první ze všech vzkříšených.

Nejdříve už teď mocí svou
ze snění naše mysli vzbuď,
potom ať těla povstanou,
jež nepostihla druhá smrt.

Už vbrzku k tobě do oblak
se vznesem, Kriste, blaženi,
že s tebou žít vždy budem pak,
ty živote náš, vzkříšení.

Až ve tvář budem hledět ti,
tvou věčnou slávou prodchnuti,
poznáme tebe tak, jak jsi,
ty pravé světlo, radosti.

Až sedmi dary bohaté
nás odměnit dáš od Otce,
kéž naplní nás blaho tvé
pod vládou svaté Trojice. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Každodenně budu tebe oslavovat, Pane, aleluja.

Spravedlivý jsi, Pane, ty, který jsi a který jsi byl. (Zj 16, 5)

³ Pán je veliký a ve všem hodný chval, *
      jeho velikost se nedá vystihnout.
⁴ Ať rod rodu hlásá chválu skutků tvých, *
      o tvých mocných činech dále vypráví,
⁵ mluví o tvé slávě, lesku, nádheře! *
      Velké divy tvé ať slaví písněmi,
⁶ o síle tvých činů s úctou hovoří, *
      nesmírnost tvé moci líčí s úžasem!
⁷ Chválami ať hýří na tvou dobrotu, *
      nad spravedlností tvou ať jásají!

⁸ Pán je dobrotivý, on je slitovný, *
      shovívavý, plný milosrdenství.
⁹ Pán je milostivý vždy a vůči všem, *
      jeho láska platí všemu stvoření. –

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Každodenně budu tebe oslavovat, Pane, aleluja.

Ant. 2 Vláda tvá je vládou pro věky, aleluja.

¹⁰ Ať tě, Pane, chválí všichni tvorové, *
      tobě zasvěcení ať tě velebí!
¹¹ Ať tvou slavnou vládu připomínají *
      a tvou mocnou sílu zjevně hlásají!
¹² Ať je lidem známa tvoje velká moc, *
      sláva vznešeného tvého království.
¹³ Neboť vláda tvá je vládou pro věky, *
      nade všemi rody panování tvé.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Vláda tvá je vládou pro věky, aleluja.

Ant. 3 Pán je vždycky věrný ve všech slovech svých, plný milosti je ve všech skutcích svých, aleluja.

¹³ Pán je vždycky věrný ve všech slovech svých, *
      plný milosti je ve všech skutcích svých.
¹⁴ Pán podepře všechny, kdo už klesají, *
      všechny ponížené opět pozdvihne.
¹⁵ Oči všech jen k tobě hledí s nadějí, *
      ty jim dáváš pokrm v náležitý čas,
¹⁶ ty, jenž otevíráš svoji štědrou dlaň, *
      dobrotivě sytíš všechno živoucí. –

¹⁷ Pán je spravedlivý na všech cestách svých, *
      plný milosti je ve všech skutcích svých.
¹⁸ Pán je nablízku všem, kdo ho vzývají, *
      všem, kdo vzývají ho s opravdovostí.
¹⁹ Plní přání těch, kdo pokorně ho ctí, *
      slyší jejich prosby, záchranu jim dá.
²⁰ Pán bdí nade všemi, kdo ho milují, *
      všechny bezbožné však stihne záhubou. –

²¹ Ať v mých ústech stále chvála Páně zní! †
      Ať mu dobrořečí každý živý tvor *
      vždy a do věčnosti, na věky všech věků!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Pán je vždycky věrný ve všech slovech svých, plný milosti je ve všech skutcích svých, aleluja.

V. Můj synu, dbej na má slova.
R. K mým výrokům nakloň svůj sluch.

PRVNÍ ČTENÍ

Začátek první knihy Makabejské

     ¹Alexandr Makedonský, syn Filipův, který vládl nejprve v Řecku, když vytrhl ze země Chettim a  porazil Dareia, krále Peršanů a Médů, ²vedl četné války, zmocnil se ohrazených měst a pobil krále země. ³Dostal se až na konec světa a vyplenil mnoho národů. Když celý svět před ním ztichl, jeho pýcha neznala hranic. ⁴Shromáždil velmi silné vojsko, opanoval území jiných národů a vladařů, a  všichni mu museli odvádět daně. ⁵Potom však ulehl a poznal, že se blíží smrt. ⁶Svolal své vznešené dvořany, s ním od mládí vychovávané, a ještě za svého života mezi ně rozdělil království. ⁷Alexandr zemřel po dvanácti letech vlády.
     ⁸Vlády se ujali jeho dvořané, každý na svém údělu. ⁹Všichni si po jeho smrti nasadili královské čelenky a po nich zase na mnoho let jejich synové; napáchali mnoho zlého v zemi.
     ¹⁰Z krále Antiocha vzešel hříšný výhonek, syn Antioch Epifanes, který byl kdysi v Římě jako rukojmí. Králem se stal stého třicátého sedmého roku řecké vlády.
     ¹¹V těch dnech povstali z Izraele bohaprázdní lidé a přemluvili mnohé. Říkali: „Pojďme a sjednejme s  okolními národy smlouvu, neboť od té doby, kdy jsme se od nich odloučili, stihlo nás mnoho zlého." ¹²Tato řeč se jim zalíbila. ¹³Někteří z lidu byli tak horliví, že se odebrali ke králi, a ten jim dovolil, aby zavedli pohanské mravy. ¹⁴Vystavěli tedy v Jeruzalémě tělocvičnu podle obyčeje pohanů, ¹⁵znovu si udělali předkožky, a tak odpadli od svaté smlouvy. Spřátelili se s pohany, zaprodali se jim a konali zlo.
     ¹⁶Když měl Antioch zato, že se jeho vláda upevnila, začal vládnout i nad Egyptem, takže kraloval nad dvěma říšemi. ¹⁷Vtrhl do Egypta s ohromným vojskem a s válečnými vozy, se slony a s jízdou a s velikým loďstvem, ¹⁸a vedl válku proti egyptskému králi Ptolemaiovi. Ptolemaios se před ním obrátil na útěk a mnoho raněných padlo. ¹⁹Antioch dobyl egyptská opevněná města a zemi vyplenil.
     ²⁰Po porážce Egypta se Antioch vrátil roku stého čtyřicátého třetího a napadl Izraele. S obrovským vojskem vtrhl do Jeruzaléma. ²¹Zpupně vešel do svatyně a uloupil zlatý oltář a svícen se vším příslušným vybavením. ²²I stůl na předkladné chleby, obětní misky, poháry a zlaté kadidelnice, jakož i oponu a věnce. Zlatou ozdobu na průčelí chrámu a všechno zlato dal sloupat. ²³Zmocnil se stříbra, zlata i vzácných nádob a odvezl s sebou všechny poklady, jež objevil v úkrytech. ²⁴Když všechno vyplenil, odtáhl do své země. Způsobil krveprolití a pyšnil se tím.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z pastorační konstituce II. vatikánského koncilu o Církvi v dnešním světě.

     Mír neznamená jenom to, že není válka, ani se neomezuje na pouhé úsilí o rovnováhu nepřátelských sil, ani nevzniká z panovačné nadvlády, nýbrž správně a výstižně se označuje jako dílo spravedlnosti.¹ Je plodem řádu, který jeho božský Budovatel vložil do základů lidské společnosti a který mají lidé žíznící po stále dokonalejší spravedlnosti uvádět ve skutek. Obecné blaho lidstva je sice v  podstatě řízeno věčným Božím zákonem, ale jeho konkrétní požadavky podléhají postupem času neustálým změnám; proto nebylo nikdy dosaženo míru jednou provždy, ale je ho třeba neustále budovat. A protože lidská vůle je mimoto nestálá a poraněná hříchem, vyžaduje úsilí o mír, aby každý vytrvale ovládal své vášně a aby legitimní autorita byla bdělá.
     Ani to však nestačí. Takového míru se na zemi nedosáhne, nebude-li zajištěno osobní blaho a nebudou-li se lidé s důvěrou a z vlastní vůle mezi sebou dělit o bohatství ducha a tvůrčích schopností. Pevné odhodlání respektovat ostatní lidi a národy i jejich důstojnost a usilovné uskutečňování bratrství je pro budování míru naprosto nezbytné. Takže mír je také plodem lásky, která daleko překračuje to, co může poskytnout spravedlnost.
     Pozemský mír pramenící z lásky k bližnímu je přitom obrazem a důsledkem míru Kristova, vyvěrajícího z Boha Otce. Vtělený Syn, Kníže pokoje,² totiž skrze svůj kříž smířil všechny lidi s Bohem, obnovil jednotu všech v jednom lidu a v jednom těle, svým vlastním tělem zabil nenávist,³ a vyvýšen vzkříšením rozlil do lidských srdcí Ducha lásky.
     Proto snažně vyzýváme všechny křesťany, aby žili podle pravdy a v lásce⁴ a spojili se s opravdu mírumilovnými lidmi k vyprošení a uskutečnění míru. Týž duch nás nutí, abychom vyslovili uznání těm, kteří odmítají domáhat se svých práv násilím a uchylují se k takovým obranným prostředkům, jaké mají koneckonců po ruce i slabí, a pokud možno tak, aby se neporušovala práva ani povinnosti ostatních nebo celého společenství.
     ¹ srov. Iz 32, 17
     ² srov. Iz 9, 6
     ³ srov. Ef 2, 16; srov. Kol 1, 20-22
     ⁴ srov. Ef 4, 15

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

První kantikum