Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

31. srpen 2019
22. NEDĚLE BĚHEM ROKU

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Čas půlnoci se přiblížil,
hlas proroka nás vybízí,
abychom Bohu, Otci všech,
i Synu pěli chvalozpěv.

A s nimi Duchu Svatému.
Vždyť Bohu trojjedinému
podstaty pouze jediné
vždy vzdávat chvály musíme.

V té době úzkost utkvěla
tím, že meč Zhoubce – anděla
se smrtí kosil v její tmě
prvorozence v Egyptě.

Věrným však je to spásná noc,
vždyť tentýž anděl neměl moc
použít svého trestu v ní
tam, kde zřel krve znamení.

Lkal hořce Egypt nad syny
tak hroznou smrtí zašlými.
Jen Izrael byl spokojen,
krví beránka ochráněn.

My jsme ten pravý Izrael,
chraňme se zla i nepřátel.
Chráněni krví Kristovou
sdílíme, Pane, radost tvou.

Dej, Králi, ať jsme hodni cti
i slávy tvého království,
ať smíme tebe též i my
velebit věčně písněmi. Amen.

Během dne:

Zdravíme den, slavný den našich dní,
přešťastný den, den Páně vítězný,
hodný toho, že jím jen radost zní,
    ze všech prvý!

Boží světlo slepým se zjevuje,
v něm peklo Pán kořisti zbavuje,
přemáhá smrt a s nebem smiřuje
    zemské nivy.

Když rozsudkem Vladaře věčného
na lidský rod jho hříchu dolehlo,
ty, Bože, dál člověka slabého
    v lásce chráníš.

Všemocný Bůh v hluboké moudrosti
mírnil svůj hněv svou dobrotivostí,
když celý svět do jícnu propasti
    řítil se již.

Vykupitel lidského plemene
vítězně jde z propasti pekelné,
na ramenou jehňátko ztracené
    k nebi nese.

Boží mír už se snáší na zemi
a Boží řád dosáhl splnění,
slávu Pána velebme písněmi
    v jasném plese.

V líbezný zpěv nebeské otčiny
vpadni, Církvi, písněmi vděčnými.
Aleluja ať hlasy vroucími
    tvůj lid pěje.

Vítězná pouť smrti je za námi,
ať naši hruď naplní plesání.
Buď světu mír, ať se ráj chválami
    rozechvěje. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pane, můj Bože, oděl ses krásou a vznešeností, jako pláštěm světlem se halíš, aleluja.

Když se někdo stal křesťanem, je to nové stvoření. To staré pominulo, nové nastoupilo. (2 Kor 5, 17)

¹ Dobrořeč Pánu, chval jej, má duše! *
    Pane, můj Bože, jsi nadevše velký,
  oděný krásou a vznešeností, *
²   jako pláštěm světlem se halíš. –

  Nebesa pneš jak stanovou plachtu, *
³   síně své zbudovals nad vodami,
  z letících mračen si povoz činíš, *
    na křídlech větru se k zemi snášíš,
⁴ vichry si bereš za svoje posly, *
      plameny za své služebníky. –

⁵ V základech mocných jsi upevnil zemi, *
      takže až do věků nezakolísá.
⁶ Pramoře jako rouchem ji krylo, *
      vody stály až nad horami. –
⁷ Před tvou hrozbou stáhly se zpátky, *
      prchaly před hlasem tvého hromu.
⁸ Vzestouply do hor, do dolin klesly, *
      na místa, která ty jsi jim určil.
⁹ Dal jsi jim hranici, přes kterou nesmí, *
      aby zas nemohly zaplavit zemi. –

¹⁰ Pramenům kázal jsi v potocích stékat, *
      v údolích mezi horami plynout.
¹¹ Všechnu zvěř polní napájejí, *
      divocí osli hasí v nich žízeň.
¹² Při nich pak hnízdí nebeské ptactvo, *
      větvovím stromů zní jeho zpěv.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pane, můj Bože, oděl ses krásou a vznešeností, jako pláštěm světlem se halíš, aleluja.

Ant. 2 Pán vydává ze země chléb i víno, jež člověku potěší srdce, aleluja.

¹³ Z oblačných sídel napájíš hory, *
      vláhu z tvých komor zem dosyta pije.
¹⁴ Dáváš růst píci, jíž stáda se živí, *
      rostlinám, které jsou k užitku lidem;
  vydáváš pro ně ze země chléb, *
¹⁵   který dodává člověku síly,
  víno, jež člověku potěší srdce, *
      že se mu tvář jak olejem svítí. –

¹⁶ Dosyta pije i stromoví Páně, *
      libánské cedry, jež sázel on sám.
¹⁷ V nich pak si ptáci stavějí hnízda, *
      v cypřiších domov si udělal čáp.
¹⁸ Horské štíty kamzíkům patří, *
      ve skalách jezevci našli si skryt. –

¹⁹ Měsíc jsi učinil měřidlem času, *
      slunce pak ví, kdy zapadat má.
²⁰ Když sešleš soumrak a setmí se na noc, *
      začne v ní obcházet divoká zvěř.
²¹ Lvíčata s řevem si žádají kořist, *
      od Boha čekají pokrm svůj.
²² Když slunce vychází, stáhnou se opět, *
      ulehnou do svých doupat a nor.
²³ Tehdy pak člověk vykročí k práci, *
      aby v ní setrval po celý den.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán vydává ze země chléb i víno, jež člověku potěší srdce, aleluja.

Ant. 3 Bůh se díval na všechno, co udělal, a bylo to velmi dobré, aleluja.

²⁴ Kterak jsou četná, Pane, tvá díla! †
      Všechno jsi stvořil a učinil moudře, *
      plna je tvého tvorstva zem.
²⁵ Tam moře mocné a velké a širé, †
      v něm se to hemží bezpočtem tvorů, *
      havěti drobné i velikých stvůr.
²⁶ Lodi jím plují, i leviatan, *
      stvořils jej, aby si ve vlnách hrál. –

²⁷ Na tebe čeká všechno a všichni, *
      že jim dáš obživu v pravý čas.
²⁸ A ty ji dáváš a oni si berou, *
      dobrem se sytí, když otevřeš dlaň.
²⁹ Skryješ-li před nimi tvář, tu se zděsí, †
      když jim odejmeš dech, oni hynou, *
      opět se vracejí ve svůj prach.
³⁰ Sešleš-li ducha, tvoří se noví: *
      tak zemi obnovuješ tvář. –

³¹ Ať trvá navěky sláva Páně, *
      ať se Pán raduje ze svých děl!
³² Země se zachví, když pohlédne na ni, *
      kouří se z hor, když jen se jich tkne.
³³ Pánu chci zpívat, co budu dýchat, *
      Bohu chci hráti, co budu živ.
³⁴ Kéž se mu zalíbí moje písně! *
      Já se chci v Pánu radovat! –

³⁵ Kéž jen by hříšní ze světa sešli, †
      kéž by už bezbožných nebylo nikde! *
      Dobrořeč Pánu, duše má!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Bůh se díval na všechno, co udělal, a bylo to velmi dobré, aleluja.

V. Blahoslavené jsou vaše oči, že vidí.
R. A vaše uši, že slyší.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Jeremiáše

^11.18Hospodin mě o tom poučil, a já jsem to poznal;
tehdy jsem viděl jejich zlé skutky.

¹⁹Byl jsem jako krotký beránek,
kterého vedou na porážku.
Ani potuchy jsem neměl, že mi strojí úklady:
"Zničme strom i s jeho mízou,
vytněme ho ze země živých,
ať není památky po jeho jméně!"

²⁰Hospodine zástupů,
spravedlivý soudce,
který zkoumáš srdce i ledví,
kéž vidím tvoji pomstu nad nimi,
neboť tobě svěřuji svou při.

^12.1Sice jsi spravedlivý, Hospodine,
o to se nebudu s tebou přít,
přece však bych chtěl s tebou mluvit
o spravedlnosti:
Proč se bezbožníkům všechno daří,
proč jsou všichni zrádní odpadlíci bez starosti?
²Sázíš je a zapouštějí kořen,
prospívají a nesou ovoce;
blízko jsi jejich ústům,
ale daleko jsi od jejich srdce.
³Ty však mě, Hospodine, znáš, díváš se na mě
a zkoumáš mé srdce, jak o tobě smýšlím.
Odvleč je tedy jako stádo na porážku
a zasvěť je pro den zabití!

⁴Jak dlouho má mít země smutek,
jak dlouho má zeleň na všech polích vadnout?
Pro zvrácenost jejích obyvatel
vyhynula zvěř i ptactvo,
neboť řekli: Bůh nevidí naše cesty.

⁵"Jestliže jsi s pěšími běžel a unavili tě,
jak budeš moci závodit s koňmi?
Jestliže se necítíš bezpečný v pokojné zemi,
co budeš dělat v houštinách Jordánu?
⁶Neboť i tvoji bratři a tvá rodina,
i oni tě zrazují, naprosto všichni tě odsuzují;
nevěř jim, když k tobě přátelsky mluví.

⁷"Opustil jsem svůj dům,
zavrhl jsem své dědictví,
dal jsem to, co je mi nejdražší
do rukou svých nepřátel.
⁸Moje dědictví je pro mne jako lev v lese:
začalo na mě řvát,
proto ho nenávidím.
⁹Moje dědictví je pro mě pestrým ptákem,
odevšad na něj dorážejí dravci.
Pojďte, shromážděte se, všecka divoká zvířata,
pospěšte k žrádlu!

¹⁰Mou vinici zpustošilo mnoho pastýřů,
můj podíl pošlapali;
v holou poušť proměnili
můj milovaný podíl!
¹¹Udělali z něho poušť,
pustina přede mnou naříká.
Celá země je zpustošena,
ale nikdo si toho nevšímá."

¹³Na všechny pahorky v poušti
přišli ničitelé,
neboť Hospodinův meč hltá;
od jednoho konce země k druhému
nikdo nemá pokoj.
¹⁴Seli pšenici a žali trní;
namáhali se bez užitku.
Budete se hanbit za svou úrodu
kvůli rozjitřenému Hospodinovu hněvu.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého biskupa Augustina

     Můžeme být šťastni, jestliže to, o čem slyšíme a co zpíváme, také konáme. Když posloucháme, zaséváme, a co konáme, to již je plod z té setby. To vám chci, moji milí, předem připomenout, abyste nechodili bez užitku do kostela; abyste tolik dobrého jen neposlouchali, ale také podle toho dobře žili. Milostí jeho jsme spaseni, říká apoštol, ne pro skutky, aby se nikdo nemohl chlubit; jeho milostí jsme spaseni.¹ Náš dřívější život nebyl tak dobrý, aby se Bohu zalíbil a on aby si jej zamiloval a řekl: Pojďme na pomoc těmto lidem, poněvadž dobře žijí. Nelíbil se mu náš život, nelíbilo se mu v nás nic, co jsme dělali my, ale neztratil zalíbení v tom, co v nás učinil on sám. Proto zavrhne to, co jsme učinili, a zachrání to, co učinil on.
     Nebyli jsme dobří; ale smiloval se nad námi a poslal svého Syna, aby zemřel, ne za dobré, ale za špatné, ne za spravedlivé, ale za hříšné: Kristus zemřel za bezbožníky.² Co však čteme dál? Vždyť sotva kdo položí život za spravedlivého – možná že se někdo umřít odhodlá za toho, kdo je mu milý.³ Snad by se našel někdo, kdo by se odhodlal zemřít za spravedlivého. Kdo by však chtěl zemřít za nespravedlivého, za hříšného, za špatného? Jedině Kristus, tak spravedlivý, že ospravedlnil i nespravedlivé.
     Neměli jsme tedy, moji bratři, na svém účtě žádné dobré skutky, ale samé špatné. Ale přestože skutky lidí byly zlé, jeho milosrdenství lidi neopustilo. A tak Bůh poslal svého Syna, aby nás vykoupil: ne zlatem ani stříbrem, ale za cenu prolité vlastní krve,⁴ neposkvrněný Beránek byl veden k oběti za poskvrněné, a kdyby jen poskvrněné, a ne zcela zkažené! Takovou milost jsme tedy přijali. Žijme podle té milosti, kterou jsme dostali, nehřešme proti ní. Přišel k nám tak skvělý lékař, odpustil nám všechny hříchy. Hodláme-li být zase nemocní, nejen že budeme sami sobě škodit, ale projevíme také nevděk vůči lékaři.
     Jděme tedy jeho cestami, které nám ukázal, zvláště cestou pokory, kterou se pro nás stal on sám.⁵ Cestu pokory nám totiž ukázal v přikázáních a sám jí prošel tím, že za nás trpěl. Aby mohl za nás zemřít – ten, který zemřít nemohl, Slovo se stalo tělem a  přebývalo mezi námi.⁶ Nesmrtelný vzal na sebe smrtelnost, aby mohl za nás zemřít a svou smrtí zabít naši smrt.
     To všechno učinil Pán, to nám daroval. Velký se ponížil, ponížený se dal zabít, zabitý vstal z mrtvých a byl povýšen, aby nás mrtvé nenechal v podsvětí, ale aby k sobě povýšil při vzkříšení mrtvých ty, které už teď povýšil jako spravedlivé ve víře a vyznání. Dal nám tedy jako cestu pokoru. Budeme-li se jí držet, svěřili jsme se Pánu a nezpíváme zbytečně: Slavíme tě, Pane, slavíme tě, vzýváme tvé jméno.^{7
     1} srov. Ef 2, 8-9
     ² Řím 5, 6
     ³ tamtéž, 7
     ⁴ srov. 1 Petr 1, 18.19
     ⁵ srov. Mt 11, 29
     ⁶ Jan 1, 14
     ⁷ Žl 74 (75), 2

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

První kantikum